Na střechu a její konstrukci působí vlivy následujících klimatických zatížení a účinků: déšť, sníh, námraza, vítr, sluneční záření, vlhkost, teplota, ale také prach, biologické vlivy, chemické vlivy ze srážek a ovzduší a nebezpečí mechanického poškození.
Proto velmi odolným prvkem musí být střešní krytina.
Odvodnění dešťové vody
Na sklonitou i plochou střechu dopadá voda z dešťových srážek. Důvodem je odvod vody ze střechy. Životnost a funkčnost střešního pláště nezávisí pouze na zvoleném hydroizolačním systému a provedení detailů, ale také na způsobu a rychlosti odvodnění plochy střechy. Proto musí být takové střeše při návrhu a provádění věnována značná pozornost především provedení izolace odolnému proti stojící a proudící vodě, která se na střeše může vyskytovat, než dojde k jejímu odvedení nebo i částečnému vypaření.
Odvodnění plochých střech
Ploché střechy se navrhují obvykle se spádem od 2 % výše. Ploché střechy se obvykle provádí se spádem. Spád se vede k vnitřním odpadům - střešním stokům nebo žlabům. Žlaby s odtoky mohou být umístěny uvnitř půdorysu střechy nebo při kraji střechy. Plochá střecha beze sklonu by byla proveditelná za předpokladu užití kvalitní izolace, vhodného provedení detailů a rovinnosti střešní konstrukce. S vnitřním odvodněním se nejčastěji setkáváme u plochých střech. Pro zajištění dlouhodobé spolehlivosti a hydroizolační bezpečnosti se jako vhodné řešení pro odvodnění dvouplášťových plochých střech jeví vnější odvodnění do podokapních žlabů (tedy pultový nebo sedlový tvar střechy).
Odvodnění těchto střech pomocí mezistřešních nebo zaatikových žlabů přináší vysoké riziko poruch (zatečení během přívalových dešťů, tání sněhu atd.). Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Hlavní odvodnění střechy bodově skrze atiku se nedoporučuje navrhovat. Je-li navrženo, musí být navrženy chrliče s elektrickým vyhříváním a střecha doplněna použitím pojistného přepadu skrz atiku. Bezpečnostní přepad se řeší např. přídavným chrličem.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Aby byla voda schopna co nejrychleji odtéct směrem ke vtokům, je nutné dodržet požadavky na minimální spád střešní roviny. Technicky je možno akceptovat i nulové spády, neboť ČSN 73 1901-1:2020 neuvádí požadavek na minimální spád. Prakticky je lépe provádět střešní pláště tak, aby se netvořily kaluže. Střešní vpusti se dimenzují na dešťový odtok, podle kterého se stanoví počet vpustí, které jsou potřeba k odvodnění dané plochy, případně se navrhne bezpečnostní odvodnění. Proto ČSN 1253-1 předepisuje minimální průtok střešní vpustí, který musí každý výrobce splnit laboratorním měřením. U vytápěných objektů zpravidla navrhujeme bodové odvodnění dovnitř dispozice. Na každé vnitřně odvodněné střešní ploše by měly být osazeny minimálně dva vtoky. Vtoky se musí umístit minimálně 0,5 m od atik, nebo jiných nadstřešních konstrukcí.
Součinitel odtoku C ≥ 1,0 je ovlivněn sklonem střechy a schopností střechy zadržet vodu - např. vegetační střechy. Podle ČSN 75 6760:2003 stanoví maximální průtok střešními vtoky jejich výrobce - hodnota závisí na průměru prvku, jeho geometrii, napojení na odpadní potrubí a např. na úpravě hrdla.
Odvodnění šikmých střech
Tradiční řešení se žlabem na kraji pultové nebo sedlové střechy je obdobou odvodnění šikmých střech. Vnější odvodnění je zpravidla aplikováno do podokapních, nástřešních, římsových nebo zaatikových žlabů půlkruhových nebo hranatých tvarů a následně do svodu. Nejčastěji je tento typ odvodnění tvořen klempířskými prvky např. titanzinek, hliník, lakovaný plech aj. Vnější žlaby se doporučuje navrhovat dle ČSN EN 12056-3, kde je uveden přesný postup pro jednotlivé typy žlabů. Návrh žlabu se odvíjí od geometrie spádování střechy, způsobu odvodnění, polohy žlabu a jeho sklonu, počtu rohů a koutů aj. Postupy v normě jsou ale poněkud zdlouhavé a v praxi méně využívané.
Pro zjednodušení návrhu svodu můžeme použít tabulku 1 nebo nomogram (Obr. 1) vycházející z DIN 18 460 a DIN 1986.
Q = r . A . C
Čtěte také: Postup opravy panoramatické střechy BMW
Kde:
- Q = maximální průtok (l/s)
- r = intenzita deště (l/s*m²)
- A = odvodňovaná plocha (m²)
- C = součinitel odtoku
V místech, kde hrozí mechanické poškození svodného potrubí, musí být svod řešen z odolného materiálu (např. litina, ocel).
Vlivy prostředí na střechu
Účinky sněhu
Účinky sněhu na střechy a také budovy jsou dlouhodobě v České republice dány normami. Ty určují podle dlouhodobých měření výšky sněhové pokrývky místní hodnoty zatížení sněhem, které jsou pro návrh střechy použity. Pro velkou část území republiky lze počítat se základní tíhou sněhu na zemi s hodnotou 0,70 kN/m², tak jak určuje od roku 2010 platná česká a evropská norma s označením ČSN EN 1991-1-4. Při návrhu střechy musí být brána do úvahy možnost navátí sněhu v úžlabích, za stěnami, atikami a světlíky.
Působení větru
Na plochou střechu působí dva možné účinky od větru. Jde o tlak shora při vcelku výjimečném tlakovém účinku vzdušného proudu a běžné sání směrem vzhůru při vodorovném vzduchovém proudu obtékajícím střechu a stavbu. Proti sání větru, které by mohlo způsobit poškození krytiny nebo i její strhnutí, se chrání střecha následujícími úpravami: zatížením, resp. mechanickým kotvením. Při mechanickém kotvení se zachycuje povlaková krytina a vrstva lehké tepelné izolace kotvami k nosné konstrukci střechy nebo střešního pláště.
Lepení krytiny představuje přichycení asfaltových pásů k podkladu v ploše nebo v pásech či bodech. Rozsah přichycení představuje 10 % plochy uvnitř půdorysu střechy, 20 % při okrajích a 40 % v rozích. Z uvedeného je patrné, že po okrajích a v rozích střechy jsou účinky sání větru vyšší. Proto je zde kotvení krytiny zesílené. Při zajištění krytiny zatížením se používá násypy ze středu plochy v tloušťce min. 50 mm, položení betonových desek 40 mm nebo vybetonování betonové mazaniny v ploše nejvýše 2 x 2 m s dilatací mezi poli a s uložením na dvojitou kluznou podložku. Důležité pro velikost zatížení větru je také výška objektu. S výškou objektu se zvyšuje účinek větru.
Čtěte také: Bezpečná renovace eternitové střechy
Vliv teploty a slunce
Působením teploty a slunce jsou namáhány horní vrstvy střešního pláště a zejména krytina. Jde o účinky během letního i zimního období. Všechny tyto vlivy se zachycují volbou vhodné povlakové krytiny a skladbou vrstev střešního pláště. Barva krytiny a krycí vrchní materiál může výrazně omezit tepelné účinky slunce. Vhodné jsou: bílá, světlá a stříbrná zabarvení.
Námraza
Zatížení námrazou vzniká od zmrzlé vody a účinků větru. Objevuje se nejen na střeše, ale i na konstrukcích na střeše. Zde může hrozit pád ledu z těchto konstrukcí na střešní krytinu.
Tepelná ochrana a větrání střechy
Střešní plášť odděluje vnitřní prostředí budovy a vnější prostředí, proto musí splňovat tepelně technické předpisy dané v ČR pro tepelné izolování budov. Základní normou pro tepelnou ochranu budov je ČSN 730540. U střechy se sleduje zejména hodnota tzv. součinitele prostupu tepla. Jeho hodnota je dána tepelně technickými vlastnostmi vrstev střešního pláště. Platí, že čím bude střecha více tepelně izolována, tím bude hodnota součinitele nižší. Střecha musí pak mít nižší hodnotu součinitele prostupu tepla než je uvedeno v tabulce dané normy. Pro současně propagované energeticky úsporné budovy se hodnota součinitele prostupu tepla pohybuje mezi 0,12 až 1,8 W/m²K.
Význam odvětrání
Odvětrání střechy ovlivňuje životnost nejen krytiny, ale i celého střešního pláště. Větrání je alfou a omegou šikmých střech. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané.
Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů. Střešní krytiny v minulosti ležely nad nevyužívaným podkrovím, kterému se říkalo půda. Tam se odkládalo nepotřebné harampádí nebo ořechy na dosušení. Prostor půdy měl v konstrukci střechy významnou funkci - sloužil na vsáknutí a následné odvětrání vlhkosti, která pronikla pod střešní krytinu. Ta v té době nebyla z interiéru jištěna doplňkovou hydroizolační vrstvou, jak je tomu dnes. No dnes, když jsou naše podkroví zobytněné, domy a s nimi i střechy utěsněné do maximální míry, není tak jednoduché udržet konstrukci střechy suchou. Řešení používaná v 90. letech minulého století se ukázala jako nesprávná. Dnešní řešení střešních systémů jsou důkladně promyšlena a technicky zdokonalena, ale pozor - nesmíme se je pokoušet zjednodušit, „inovovat“. Stačí málo: například nahradit jeden materiál jiným, levnějším nebo si jednoduše nedat dostatečně záležet na provedení práce.
Vlhkost proniká z exteriéru přes střešní tašky. Pokud máte správně vyhotovenou doplňkovou hydroizolační vrstvu, vlhkost zkondenzuje a po povrchu hydroizolace steče do střešního žlabu. Vlhkost z interiéru - například z vaření, sušení prádla, sprchování či pokojových květin - proniká přes sádrokartonovou vrstvu, následně přes parozábranu do tepelné izolace, na níž je doplňková, paropropustná izolace, přes kterou se vlhkost dostane do vzduchové mezery. Pokud ale nemáte konstrukci vyhotovenou správně, může přebytečná vlhkost proniknout do tepelné izolace, následně z ní stéci ve směru gravitace a přes netěsnost střešního pláště přetéci do obytných prostor. Ještě častěji dochází ke kondenzaci vlhkosti vzniklé v interiéru na místě poruchy střešního pláště, které je chladnější než jeho okolí.
Liniové odvětrání
Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Odborníci vědí, že na to, abychom mohli s jistotou tvrdit, že střecha bude dostatečně odvětraná, je stanoven minimální poměr větrací plochy k ploše přilehlé střešní roviny. Co to znamená? Mezi doplňkovou hydroizolační vrstvou a střešní krytinou musíme vytvořit dostatečnou odvětranou vzduchovou mezeru s přístupem zespodu a odvodem svrchu. Ale samotná mezera nestačí. Do druhé řady nad okapem je nutno vložit přesně stanovený počet speciálních, takzvaných větracích tašek, které odvedou vlhkost ven.
Liniové odvětrání je dnes v západní Evropě již běžným standardem, u nás jde o průkopnickou, inovativní metodu, která zohledňuje nejnovější požadavky a zkušenosti z praxe. Větrací průřez je po celé délce hřebene střechy. Nutné požadavky na odvětrání střechy jsou tak bezpečně zajištěny. Liniové větrání lze realizovat pomocí větracích tašek pro připojení hřebene. Tondach tyto speciální doplňkové tašky vyrábí pro modely Contiton 12, Traditon 11 a Sensaton 11. Větrací profil nesmí být v žádném případě přerušen překážkami, vše je třeba konstrukčně vyřešit. Další podmínkou správného odvětrání členitých střech je montáž větracích tašek nejen podél hřebenů, ale i podél nároží, které je z pohledu větrání v podstatě to samé jako hřeben. Argument, že v nároží střecha větrá přes hřebenáče, neobstojí. Z pohledu větrání se nejvíce chybuje v detailu odvodu větracího vzduchu ze střechy. Nejčastěji k tomu dochází v již zmiňovaném nároží, kde bývají větrací tašky opomenuty buď zcela, nebo jich bývá málo.
Připomeňme nejprve, že plocha odváděcího větracího otvoru se má rovnat 50 cm² na metr hřebene z každé strany do délky krokve 5 m. V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m² stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek.
Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. K dispozici jsou pásy špičkové, i ty tzv. „za lidovku“. Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky. Obchodní samozřejmostí je nabídka pásů v různých šířkách pro potřeby konkrétních sklonů a střešních krytin, i různé barvy pro dokonalý vizuální efekt hotové střechy. Za své hovoří i dlouhá záruka.
Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky jim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika. Přes zmiňované přednosti mají i podhřebenové tašky své limity.
Problematice větrání se věnují také normy a pravidla. Bohužel naše nejzásadnější norma pro šikmé střechy ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení, revidovaná v roce 2011, není z tohoto pohledu ideální. Zásadním problémem je, že stanovuje stejná pravidla jak pro krytiny s vysokým, tak i nízkým difúzním odporem. Vzniklé zmatky řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech, vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. V jejich v současnosti platné verzi (2014) sice není samostatná kapitola o větrání šikmých střech, ale nutnost odvětrávání je zdůrazněna ve všech článcích a popisech detailů. U hřebene a podél nároží je třeba zajistit nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 5 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene. Vzduch se odvětrává v hřebeni (resp. nároží), a to průřezem velikosti 0,5 ‰ příslušné střešní plochy.
Přehřívání podkroví
Věděli jste, že kromě toho, že správně odvětraná střecha vám bude sloužit dlouhá léta, pomůžete také sobě? Větrání je důležitou součástí funkčního řešení šikmých střech Tondach.
Bezpečnost na střeše
Na střechu se kvůli údržbě i servisu různých technologií vstupuje stále častěji. Už při projektování je proto nutné myslet na bezpečnost. Nejefektivnější ochranou proti pádu jsou záchytné systémy. Klíčovým prvkem bezpečnosti práce na střechách je záchytný systém. „Není pouze pojistkou v případě pádu, ale především prevencí. Ochrana proti pádu ze střechy není jen otázkou odpovědného přístupu, ale i zákonnou povinností zaměstnavatele. Ten je povinen zajistit ochranu proti pádu ze střechy použitím ochranné, případně záchytné konstrukce doplněné OOPP. To platí nejen po obvodu střechy, ale také v místech světlíků, technologických či jiných otvorů. Používání záchytných systémů je zakotveno v zákoně č. 309/2006 Sb. Jisticí postroj se propojí se záchytným systémem přes spojovací prostředek nastavený na požadovanou délku pomocí lanostopu. Pracovník se pohybuje zachycen k lanu mezi kotvicími body, nebo se připíná přímo k nim a opisuje kružnice. ROOFIX zajišťuje jednoduché technické řešení - od cenové nabídky, přes projekci a výrobu až po dodání do 5 dnů. ROOFIX je český výrobce záchytných systémů a prodejce OOP pro práci ve výškách. Zajišťujeme bezpečnost na střeše při údržbě, kontrole střešního pláště a dalších činnostech.
Měření sklonu a délky střechy
Pokud vaše střecha nemá u okapových hran žádné přesahy vůči domu, máte vyhráno. Stačí změřit délku domu. V opačném případě, kdy střecha překračuje hranu domu, doporučujeme následující postup. Postavte se pod hranu střechy, zaznačte si kolíkem značku do země. Pro naši výpočtovou aplikaci budete potřebovat znát délku štítové strany. Opět vše možno přibližně změřit přímo ze země. Pokud chcete mít hodnoty přesnější, přiložte k hraně střechy laťu, která dosáhne až k zemi, vyrovnejte pomocí vodováhy a udělejte značku na zemi. Jinak můžete postupovat přibližným systémem pohledu, kdy se postavíte přímo pod hranu a uděláte pod sebou značku. Stejný postup u okapu na druhé straně střechy. Vzdálenost mezi body odměřte. V případě měření polovalby u polovalbové střechy postupujte stejným způsobem jako při měření štítu. Složitější je naměřit přesné hodnoty, pokud si nepomůžete kolmicí od země, která dosáhne až k hraně polovalby. Pro potřebu konfigurátoru nám ale přibližné zaměření bude zatím stačit, jedná se totiž o přibližné výpočty, které nejsou nijak závazné. U polovalby tedy použijte „pohledový postup“, kdy se postavíte pod cíp polovalby a zaznačíte na zemi. To samé opakujete na druhé straně.
Měření z interiéru je v podstatě možné ve většině domů. Postup je velmi jednoduchý, postačí Vám úhloměr a vodováha. Úhloměr umístíte na sádrokartonové podbytí. Vodováhu opřete do místa středu stupnice tak, jako jste se to učili ve škole, tedy do bodu 0. Vodováhu zajistěte do vodorovné polohy. Odčtěte hodnotu úhlu mezi stěnou a vodováhou. V případě neobytného podkrovního prostoru postupujte obdobným způsobem. Pokud však nemáte v půdním prostoru nic jiného než trámy a krytinu, použijte pro určení sklonu krokví.
Rekonstrukce a plánování
Střecha bez rekonstrukce celých 100 let? Nikdo z nás, kteří stavíme nebo rekonstruujeme dům, nemá chuť střechu po pár letech opravovat. V první řadě si vyberte kvalitní materiály. Rozhodnete-li se pro střešní krytinu Tondach, můžete si být jisti nejen kvalitou, ale i tím, že dostanete od jednoho výrobce všechny doplňkové výrobky, které ke stavbě dobré střechy potřebujete. Bohužel i kvalitní materiály, které nebudou správně zabudovány, vám nebudou sloužit tak dlouho, jak by mohly.
Uvažujete o rekonstrukci střechy vašeho domu? Máme pro vás řešení. Pomocí 3D vizualizace vám ukážeme, jak bude vaše nová střecha vypadat v reálu. Budete si ji moci představit. Obraťte se na naše odborníky, kteří jsou připraveni zodpovědět všechny vaše otázky.
tags: #ovodova #linie #strechy #informace