Zubní cement je tvrdá tkáň, která pokrývá kořen zubu a v krčku zubu přechází do zubní skloviny. Stavbou se velmi podobá kosti, ale na rozdíl od ní není vaskularizován a není schopen remodelace. Nejsilnější vrstva je u hrotu kořene zubu, nejtenčí u krčku. Zubním cementem probíhají tzv. Sharpeyova vlákna, která končí v kosti alveolárního výběžku, jejichž funkcí je ukotvení zubního kořene v zubním lůžku.
Povrch zubního cementu je při mikroskopickém vyšetření velmi nerovný, snadno se zde pak zachytávají kolonie mikroorganismů a shluky zubního kamene. Podobně jako jiné pojivové tkáně organizmu se cement skládá z buněk a mezibuněčné hmoty. Tvoří se po celý život a v průběhu 60 let se jeho tloušťka může až ztrojnásobit. Složení a tloušťka nejsou u cementu tak konstantní jako u skloviny a dentinu. Obsah minerálů tvoří přibližně 65 %, organická komponenta přibližně 23 % a voda zbytek, tedy 12 % celkové hmotnosti.
Složení a struktura zubního cementu
Anorganická složka se skládá většinou z vápníku a fosforečných iontů ve formě apatitových krystalů nebo amorfního fosforečnanu vápenatého (zejména v novotvořeném cementu). Organickou komponentu tvoří z více než 90 % kolagen. Cement pokrývá povrch kořene zubu a malé oblasti stěn kořenového kanálku při apexu. Jen vzácně se vyskytují ostrůvky nebo výběžky cementu na povrchu skloviny lidských zubů (nejčastěji v cervikální oblasti). Tento typ cementu lze případně ještě pozorovat ve fisurách dosud neprořezaných zubů. Jedná se o acelulárně-fibrilární cement.
Sklovino-cementová hranice není utvářena jednotně. Zatímco ve 30 % případů na sebe sklovina a cement přímo navazují, nacházíme u 10 % zubů úzký proužek obnaženého dentinu. Povrch dentinu je pokryt vrstvou silně mineralizovaného cementu (tloušťky až 10 mm).
Typy cementu podle struktury:
- Acelulárně-fibrilární cement (vláknitý cement): Nachází se v koronární třetině kořene. Neobsahuje buňky, ale pouze četná kolagenní vlákna, která jsou homogenně mineralizována a probíhají téměř kolmo k povrchu dentinu. Jedná se v podstatě o prodloužení upínajících se vláken parodontu (Sharpeyova vlákna). Vlákna mohou měnit směr průběhu mezi jednotlivými růstovými liniemi. Kolmo na upínající se vlákna parodontu probíhají vlastní vlákna cementu, která tak zpevňují úpon parodontálních vláken. Růstové lamely jsou méně výrazné, protože tvorba a novotvorba cementu postupuje velmi pomalu. Povrch acelulárně-fibrilárního cementu je mineralizován silněji než střední vrstvy cementu.
- Celulární-fibrilární cement: V apikální oblasti kořene a v oblasti bi nebo trifurkace vícekořenových zubů je cement prostoupen vlákny nebo svazky vláken, které probíhají kolmo k povrchu kořene. Tyto oblasti jsou méně mineralizované. Kolmo na tato Sharpeyova vlákna se opět nacházejí četná vlákna a jejich svazky, které probíhají paralelně k povrchu kořene. V tzv. lakunách se nacházejí cementocyty, jejichž výběžky vyzařují cementovými kanálky do všech směrů. V tomto celulárně-fibrilárním cementu se mohou střídat slabě a silně mineralizované vrstvy. Nacházíme zde i vrstvy acelulárně-fibrilárního cementu. Periferně nacházíme opět cementoid s cementoblasty.
Klinické aspekty zubního cementu
Při ztrátě kontaktu mezi dvěma antagonisty může dojít k „vyrůstání“ zubu z alveolu. Při parodontitidě dochází k destrukci závěsného aparátu zubu. Za zvláštních podmínek může tvorba cementu překročit fyziologické hranice, mluvíme pak o hypercementóze. Může se vyskytovat buď na jednotlivých zubech, nebo generalizovaně. Lokalizovaná forma se může objevit např. jako důsledek chronického zánětu v periapikální oblasti, v průběhu ortodontického ošetření a u retinovaných zubů. Cementikly jsou malá mineralizovaná tělíska, která těsně naléhají na povrch cementu nebo se nacházejí volně v periodonciu. V apikální oblasti cementu nacházíme někdy vrstvu nepravidelně utvářeného mineralizovaného cementu.
Čtěte také: Použití bílého cementu v praxi
Stomatologické cementy pro fixaci protetiky
Když mluvíme o cementu, zubním cementu, který slouží k připevnění protetiky v ústech, jde o jeden z klíčových materiálů v moderní stomatologii. Také známý jako stomatologický cement, pevný materiál, který zajišťuje stabilitu a funkčnost. Cement umožňuje upevnění zubních protéz, odnímatelných náhrad chybějících zubů a zároveň umožňuje dlouhodobý kontakt s okolními tkáněmi.
Protože každá situace vyžaduje jiný typ cementu, je dobré rozumět hlavním kategoriím - od klasických kyselých cementů po moderní resinové. Nejčastěji se setkáte s třemi hlavními skupinami: kyselé cementy (třída I a II), skleněno-keramické cementy (třída III) a resinové cementy (třída V). Každý typ cementu má své specifické požadavky na povrchovou úpravu zubu, což ovlivňuje výsledek.
Výběr správného cementu
Co se týká výběru, je dobré si položit pár otázek: Jaký je typ protetiky? Jakou nosnost a estetiku požadujete? A jaká je citlivost pacienta? Odpovědi na tyto otázky vám pomohou určit, zda použít cement třídy I pro jednoduché dočasné řešení, nebo třídu V pro trvalou fixaci implantátu. V praxi také často najdete situace, kdy se kombinuje více cementů - například kyselý cement pod resinový liner pro zlepšení adheze. Správná volba a pečlivá aplikace zajišťují, že zubní most bude dlouhodobě pevný a esteticky nenápadný i po letech používání. Pamatujte, že cement není jen lepidlo, ale také prostředek, který může ovlivnit zdraví dásní a integritu okolní kostní tkáně.
Typy dentálních cementů
1. Ortodontické cementy
Ortodontické cementy jsou specializované zubní cementy navržené pro pevné upevnění ortodontických pomůcek, jako jsou zámečky, kovové pásky a trubičky, na zuby. Ortodontické cementy kombinují silnou adhezi s jednoduchostí použití. Zajišťují, že ortodontické pomůcky pevně drží i za náročných podmínek, jako je žvýkání, mluvení a čištění zubů. Jsou určeny zvláště pro lepení ortodontických kroužků a často jsou to dvousložková samotuhnoucí adheziva vyvinutá speciálně pro použití v ortodoncii, obsahující například skleněná plniva nebo patentovaný monomer uvolňující fluoridy.
2. Kalciumsilikátové cementy
Kalciumsilikátové cementy tvoří nezbytnou součást vybavení každého praktického zubního lékaře, který se hlouběji zajímá o endodoncii a konzervační zubní lékařství. Patří mezi hydraulická pojiva, což znamená, že reagují s vodou a po proběhlé reakci uchovávají svou pevnost a stálost. Původní kalciumsilikátové cementy vycházející z portlandského cementu se v poslední době rozšířily o materiály, které vycházejí pouze z určité složky portlandského cementu.
Čtěte také: Bílý cement: Přehled
Historie a použití
Od roku 1993, kdy byl poprvé popsán materiál MTA (angl. mineral trioxide aggregate) jako materiál vhodný na překrytí perforací vzniklých při endodontickém ošetření, se rozšířilo indikační spektrum využití kalciumsilikátových cementů na retrográdní plnění při chirurgické endodoncii, přímé překrytí zubní dřeně, pulpotomii, plnění kořenových kanálků u zubů s neukončeným vývojem, léčbu dentálních anomálií nebo zaplnění kavit vzniklých vnější resorpcí. Byly původně uvedeny na trh jako materiály pro překrytí perforací a jako retrográdní výplňové materiály. Pro jejich výbornou klinickou úspěšnost v těchto indikacích se jejich terapeutické využití rozšířilo i do dalších výkonů nejen endodoncie, ale i konzervačního zubního lékařství. Historie využití portlandského cementu sahá ale mnohem hlouběji do historie. Poprvé se zmiňuje jeho využití pro plnění kořenových kanálků a přímé překrytí zubní dřeně již v 70. letech 19. století, ale i přes údajnou vysokou úspěšnost se cement nedočkal širšího uplatnění, a tak si na uvedení na trh musel počkat až do roku 1997.
Složení a reakce
Základem materiálu MTA a potažmo i kalciumsilikátových cementů je portlandský cement, což bylo zmíněno i v původním patentu, kde obsahoval zhruba 75 % hmotnosti materiálu MTA. U všech současných materiálů probíhá hlavní reakce, kdy reaguje trikalciumsilikát s vodou a vzniká hydratovaný kalciumsilikát v gelové fázi. Prostředí, které takto vzniká, je zásadité a liší se mezi jednotlivými materiály zanedbatelně. Hlavními složkami jsou trikalciumsilikát (alit) a dikalciumsilikát (belit), které tvoří zhruba 75-80 % původního portlandského cementu. Další složky mohou zahrnovat oxid bizmutitý pro radiopacitu, sádru jako regulátor tuhnutí, uhličitan vápenatý, oxid zirkoničitý nebo hydrogenfosforečnan vápenatý.
Vlastnosti
Výjimečná vlastnost kalciumsilikátových cementů v rámci zubního lékařství spočívá v tom, že patří mezi tzv. hydraulická pojiva. Od počátku využívání kalciumsilikátových cementů byla zmiňována vynikající schopnost utěsnění oproti ostatním materiálům v podobných indikacích. Navíc byla zjištěna specifická mezivrstva, která se tvoří mezi kalciumsilikátovým cementem a dentinem. Žádanou vlastností kořenové výplně je, aby nebyla rozpustná a naopak byla prostorově stabilní. Kromě výše zmíněného vzniku mezivrstvy mezi kalciumsilikátovým cementem a dentinem se na velmi dobré těsnosti podílí i expanze materiálu při tuhnutí. Velmi dobře biokompatibilním materiálem je MTA a podobně se chovají i materiály novějších generací jako Biodentin nebo zástupci 3. generace kalciumsilikátových cementů. I přes větší množství protichůdných studií lze vyvodit závěr, že MTA má antimikrobiální a antimykotické působení.
Manipulace a příprava
I přes vynikající klinické vlastnosti a úspěšnost ošetření mají tyto cementy pověst hůře zpracovatelného materiálu, který se velmi obtížně připravuje a ještě hůře se s ním manipuluje. Při přípravě kalciumsilikátového cementu je velmi obtížné zajištění správného poměru prášku a tekutiny. Podstatnou informací je žádoucí konzistence materiálu, která se popisuje jako vlhký písek a zhruba odpovídá poměru jednoho dílu tekutiny na tři díly prášku. V případě, že striktně dodržujeme doporučenou konzistenci materiálu, je vhodné připravovat materiál postupně, po menších částech než najednou, jelikož dochází k vysychání materiálu. Ideálně připravený materiál je možné nabrat pluggerem z připraveného žlábku, přičemž drží při sobě, nedeformuje se a zároveň je stále v kontaktu s pluggerem. Takto připravený materiál je možné bez jakýchkoliv obtíží dopravit na místo určení a následně zkondenzovat. Je však nutné zbytečně neotálet, protože takto připravený materiál vysychá a může dojít k jeho uvolnění z pluggeru.
Kontaminace
Při manipulaci s kalciumsilikátovými cementy nebo při jejich kondenzaci může dojít i k jejich kontaminaci. V současné době není pochyb, že kontaminace kalciumsilikátových cementů krví má škodlivý vliv na jejich povrch, a v případě, že dojde k její integraci do materiálu, tak i na hydrataci. Z klinického hlediska je důležité omezit možnou kontaminaci krví na co nejmenší míru. Striktní dodržení postupu přípravy kalciumsilikátových cementů je důležité pro dosažení optimální konzistence, která je nutná pro příjemnou manipulaci a správné ztuhnutí materiálu.
Čtěte také: Portlandský cement – co to je?
3. Skloionomerní cementy (GIC)
Skloionomerní cement, anglicky „glass ionomer cement“ (GIC), je adhezivní cement s širokým použitím v zubním lékařství. V zubařské praxi je nutná potřeba materiálů využitelných k náhradě poškozených a ztracených zubních tkání. Až do současnosti byly téměř všechny výplňové materiály biologicky inertní. Bylo dokázáno, že dnešní skloionomerní cementy uvolňují ionty. Skloionomerní cement je všestranný a samoadhezivní materiál, který poskytuje silné spojení se zubní strukturou. Unikátní vlastností skloionomerního cementu je uvolňování fluoridu, které pomáhá chránit před sekundárním kazem a přispívá ke zdraví okolních zubů. Tento typ cementu se často používá u restaurací, kde je důležitá trvanlivost a ochrana, například u pacientů náchylných ke kazu a při cementování korun, můstků a ortodontických zámečků. Skloionomerní cement kombinuje chemickou adhezi s dlouhodobou funkčností, což z něj činí nezbytnou volbu v moderní stomatologii.
Složení a reakce
Po smíchání prášku a tekutiny jsou v počáteční fázi tuhnutí uvolňovány vápenaté a hlinité kationty Ca2+, Al3+. Koncentrace Ca2+ roste rychleji než koncentrace Al3+, proto dojde během několika minut ke ztuhnutí cementu pomocí vápenatých můstků mezi molekulami kyseliny polyakrylové. Vzniklý gel reaguje na vlhkost, voda slouží jako reakční složka a po ztvrdnutí stabilizuje strukturu cementu hydratací a gel se mění na ve vodě nerozpustný Ca-Al-polykarboxylový gel. Struktura plně vytvrzeného GIC je směs skleněných částeček obklopených silikagelem v matrix polyaniontů, spojených příčnými iontovými vazbami.
Vlastnosti
Ve skloionomerních cementech nalezneme vysoký obsah fluoridů. Díky tomu se velká část fluoridů uvolňuje hned po zhotovení výplně. Množství fluoridů, které se časem uvolňuje, se zmenšuje. Skloionomery mohou také působit jako zásobárna fluoridu. Když je okolí bohaté na fluoridy, skloionomery je ve zvýšeném množství absorbují a uvolní je zpět, když hladina fluoridů v jejich okolí klesne. Klinicky probíhá nasycení skloionomeru fluorem např. při čištění zubů fluoridovou zubní pastou. Jedinečnou vlastností skloionomerů je difuzní vazba, která se vytváří k dentinu i ke sklovině. Kyselina polyakrylová vytlačuje fosfátové a kalciové ionty ze zubní tkáně a ty jsou přijímány přilehlým cementem.
Použití a aplikace
Použití GIC nemá specifické požadavky na tvar kavity. Makro ani mikro retence není nutná. Stěny kavity by měly být hladké a čisté, aby materiál co nejtěsněji přiléhal a mohla zde v co největší míře probíhat iontová výměna. V důsledku iontové výměny materiál pevně lne k povrchu kavity. Po šetrném přístupu ke kazu se odstraňuje jen kazivý dentin. Stěny kavity se ohladí a aplikuje se kondicionér (slabá kyselina, rozpouštějící smear layer). Kyselinu je nutno po 10 vteřinách vymýt. Po této přípravě se povrch kavity stává smáčivým, skloinomer se po něm volně roztéká. Skloionomer se musí chránit před nadměrnou vlhkostí.
4. Pryskyřičné cementy (kompozitní cementy)
S pokrokem a zjednodušením v oblasti adhezivních protokolů se díky vysoké síle vazby, způsobené mikromechanickou a chemickou adhezí, staly velmi populární pryskyřičné cementy. Bondování je u nich vyžadováno pro některé materiály z důvodu jejich křehkosti či velmi malého množství pro adhezi dostupného povrchu. Platí to zejména pro kompozitní a keramické inlaye a onlaye. Pryskyřičné cementy tradičně vyžadovaly přípravu zubního povrchu prostřednictvím leptání, aplikace primeru, následné polymerace a izolace zubu od veškeré vlhkosti, včetně zabránění krvácení z okolních měkkých tkání. Kompozitní cement je pryskyřicový cement, který vyniká estetikou a silnou adhezí. Často se používá pro viditelné restaurace, jako jsou fazety, inlaye a onlaye. Ideální pro pacienty, kteří kladou velký důraz na estetiku.
Samoleptací pryskyřičné cementy nabízí řešení tradičního kompromisu mezi silou vazby a senzitivitou aplikační techniky. Kombinací výhod bondování a cementovacího protokolu, který je snazší než u klasických cementů, dosahují samoleptací pryskyřičné cementy vynikající retence při jejich současném snadném použití.
5. Dočasné cementy
Dočasné cementy se používají pro nouzové restaurace, jako jsou dočasné korunky a můstky.
6. Podkladové cementy
Podkladové cementy jsou specializované zubní cementy používané k vytvoření ochranné vrstvy mezi zubní strukturou a restaurací. Tyto cementy hrají klíčovou roli v prevenci poškození zubu a zlepšení trvanlivosti restaurace. Primární funkcí podkladových cementů je poskytovat ochranu a stabilitu. U hlubokých restaurací může být dřeň zubu citlivá na teplotní změny, jako jsou studené nebo teplé nápoje, a chemické materiály používané během ošetření. Podkladové cementy tvoří bariéru, která tyto vlivy minimalizuje a zachovává zdraví zubu. Podkladové cementy jsou dostupné v různých typech podle specifických potřeb ošetření. Skloionomerní podkladové cementy jsou oblíbené díky uvolňování fluoridu, které pomáhá předcházet kazu.
Vybavení pro cementy
Vybavení pro cementy označuje specializované nástroje a přístroje používané k přípravě, aplikaci a vytvrzování zubního cementu. Použití vybavení pro cementy zajišťuje rovnoměrné míchání cementu, konzistentní aplikaci a přesné umístění i na těžko přístupných místech.
Přehled typů cementů a jejich vlastností
| Typ cementu | Hlavní vlastnosti | Typické použití | Příklady produktů / poznámky |
|---|---|---|---|
| Ortodontické cementy | Silná adheze, snadná aplikace, odolnost proti žvýkání a čištění | Fixace ortodontických zámečků, kovových pásků, trubiček | Duálně tuhnoucí cementy uvolňující fluoridy, dvousložková samotuhnoucí adheziva |
| Kalciumsilikátové cementy (např. MTA) | Hydraulické pojivo, biokompatibilní, antibakteriální, dobré utěsnění, tvorba specifické mezivrstvy | Překrytí perforací, retrográdní plnění, přímé překrytí zubní dřeně, pulpotomie, plnění kořenových kanálků | ProRoot MTA, Biodentin, BioAggregate. Obtížnější manipulace, potenciál dyskolorací u starších typů. |
| Skloionomerní cementy (GIC) | Všestranný, samoadhezivní, uvolňování fluoridu, chemická adheze, difuzní vazba k dentinu a sklovině | Cementování korun, můstků, ortodontických zámečků, výplně u pacientů náchylných ke kazu | Samoadhezivní skloionomerní cement. Působí jako zásobárna fluoridu. |
| Pryskyřičné cementy (kompozitní) | Vysoká síla vazby, mikromechanická a chemická adheze, estetické výsledky | Fixace fazet, inlayí, onlayí, viditelné restaurace | Kompozitní cementy od Sordent. Vyžadují pečlivou přípravu povrchu (leptání, primer). |
| Dočasné cementy | Snadné odstranění, nižší pevnost | Dočasné korunky a můstky | |
| Podkladové cementy | Ochranná bariéra, stabilita, uvolňování fluoridu (u skloionomerních) | Vytvoření ochranné vrstvy mezi zubní strukturou a restaurací, prevence citlivosti dřeně | Skloionomerní podkladové cementy |
tags: #ortodonticky #cement #vlastnosti #a #použití