Povrchové úpravy jsou oblastí zajímající jedno z čelních míst v průmyslu a stavebnictví. Ochrana podkladových materiálů použitím organických povlaků na bázi nátěrových hmot je nejběžnější a ekonomicky nejvýhodnější způsob ochrany výrobků před vlivem koroze. Povlaky z organických nátěrových hmot tvoří asi 80 až 90 % ze všech povlaků.
Zkoušení ochranných povlaků a kontrola kvality
REACH a další nařízení vytvářejí tlak na úpravy a vylepšování složení organických povlaků. Nově vyvinuté produkty musí být před uvedením na trh otestovány. Urychlené zkoušky a citlivější analytické techniky pomáhají získat jistotu o ochranných schopnostech těchto nových povlaků. Pro hodnocení kvality, případně zjištění příčin vzniku defektů nátěrových systémů je možné využít celou řadu analytických technik, které společně poskytnou potřebné informace.
Kontrolu povrchových úprav je možné rozdělit do několika fází:
- Kontrola povrchu a nátěrových hmot před vlastní aplikací povlakového systému.
- Kontrola prováděná během aplikace a těsně po aplikaci (klimatické podmínky, tloušťka mokré vrstvy, vizuální kontrola, poměr míchání, ředění, nastavení technologie).
- Kontrola povlaku po aplikaci.
Klíčové parametry ovlivňující funkčnost povlaku
Způsob přípravy povrchu je velmi důležitý pro vlastní funkčnost povlaku. Mezi základní činitele patří:
- Profil povrchu: Mikroskopická drsnost má zásadní vliv na přilnavost povlakového systému.
- Viskozita nátěrové hmoty: Nesprávné ředění způsobuje vady v nátěru, jako je stékání nebo vzhled pomerančové kůry.
- Klimatické podmínky: Většina nátěrových hmot vyžaduje, aby povrch byl před nanášením suchý. Teplota povrchu musí být minimálně 3˚C nad rosným bodem.
Technologie nanášení nátěrových hmot
Existuje celá řada způsobů zhotovování povlaků, které se liší podle typu výrobku a požadované produktivity:
Čtěte také: Článek o organických povlacích a nátěrech
- Stříkání: Klasická technologie umožňující dosáhnout rovnoměrného nástřiku. Vysokotlaké stříkání je velmi produktivní a umožňuje úsporu nátěrové hmoty až 30 %.
- Elektrostatické nanášení: Využívá přitažlivosti částic s rozdílným elektrickým nábojem, čímž se výrazně snižují ztráty přestřikem.
- Máčení: Racionální způsob nanášení vhodný pro automatické linky, kde ztráty představuje pouze odkap nátěrové hmoty.
- Válcování (Coil-coating): Využívá se především na nanášení nátěrových hmot na hladké a ploché výrobky, jako jsou plechy.
- Elektroforéza (kataforéza): Moderní progresivní způsob vhodný pro hromadnou plně mechanizovanou výrobu, zajišťující stejnou tloušťku povlaku i na tvarově složitých výrobcích.
Složení nátěrových hmot
Pojidlo je nejdůležitější součástí každé nátěrové hmoty a má rozhodující vliv na ochrannou účinnost a životnost nátěrů. Vedle pojiva obsahují nátěrové hmoty také pigmenty, plnidla a rozpouštědla.
| Složka | Funkce |
|---|---|
| Pojidlo | Vytváří film, ovlivňuje přilnavost a životnost. |
| Pigmenty | Dodávají barvu, neprůhlednost a antikorozní vlastnosti. |
| Plnidla | Upravují technologické vlastnosti a fyzikální odolnost. |
| Rozpouštědla | Upravují viskozitu a usnadňují aplikaci. |
Specifika protikorozní ochrany
K chemické reakci vedoucí ke korozi oceli je třeba voda a kyslík. Základní olejové nátěrové hmoty s olovem jsou dnes nahrazeny moderními syntetickými hmotami. Pro silně agresivní prostředí se uplatňují dvousložkové epoxidové nebo polyurethanové systémy. U pozinkovaných plechů je nutné volit reaktivní nátěrové hmoty, které zajistí přilnavost na čerstvém i zoxidovaném podkladu. Dokonalé odrezení povrchu, ať už mechanické nebo chemické, zůstává základním předpokladem pro dlouhodobou životnost jakéhokoliv nátěrového systému.
Čtěte také: Informace o latexových nátěrech
Čtěte také: technologie aplikace nátěrů
tags: #organicke #povlaky #z #naterovych #hmot #informace