Z tradičních pálených cihel jsou postaveny mnohé staré chalupy a je řada důvodů, proč tento osvědčený stavební materiál používat i dál. O cihlové zdi je však třeba pečovat. Běžná cihla z pálené hlíny nevydrží věčně a její odolnost vůči zubu času není ideální.
Ve většině případů chrání zdi z cihel omítka, ale neplatí to vždy a v mnoha případech stojí před majiteli cihlových domů a chalup úkol cihlové zdi opravit, zabránit jejich dalšímu chátrání, případně zvýraznit jejich specifickou krásu a využít jí k dotvoření atmosféry domu, a to zvenčí i uvnitř.
Nejběžnější problémy a jejich řešení
Nejběžnější a bohužel i poměrně pracná oprava vás čeká v případě, že je potřeba rekonstruovat chátrající venkovní cihelné konstrukce, například obvodové zdi nebo cihlovou zeď ohraničující pozemek. Taková situace často nastává při obnově staré chalupy, ale i v případě, že necháte povětrnostní podmínky působit příliš dlouho.
Z původně omítnuté cihlové zdi zpravidla na některých místech odpadá omítka nebo se objevuje stále více „podfouknutých“ míst, kdy omítka sice ještě drží, ale začíná tvořit puchýře, pod nimiž je patrná dutina. Pokud odpadly kusy omítky už před nějakou dobou, začnou se porézní cihly drolit v důsledku nasáknutí vodou a následného popraskání kvůli mrazu.
Škody působí dešťová voda, zemní vlhkost, vítr i sníh, a ztratí-li cihlová zeď ochrannou bariéru v podobě omítky, může začít degradovat velmi rychle. S opravami tedy neváhejte, jinak bude jejich nutný rozsah velmi rychle narůstat.
Čtěte také: Postupy pro opravu betonu
Odstranění poškozených částí
Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání.
K tomu si vystačíte s kladívkem, sekáčky s různou šířkou čepele, ocelovým kartáčem a koštětem, ale dobře poslouží i menší sekací kladivo, tedy ne zrovna bourací „kango,“ které by mohlo napáchat víc škody než užitku. K dispozici byste měli mít i alespoň malou zásobu kvalitních cihel, které však nemusí být nové. Postačí staré očištěné cihly, které se v chalupách obvykle najdou nebo je lze často levně koupit na inzerát.
Dozdívání a vyrovnání
Důkladně očištěnou zeď (můžete ji nakonec zbavit prachu a posledních nesoudržných částic i tlakovou myčkou) začněte opravovat tam, kde jsou škody největší. V případě nutnosti lze dozdít i celé cihly, většinou bude potřeba dozdívat na maltu jednotlivé úlomky cihel potřebné velikosti, zhruba vyspárovat vydrolené spáry a k vyrovnání podkladu v místech, kde zkáza nezasáhla až tak hluboko, použít maltu nebo i stavební lepidlo.
Po provedení těchto oprav je nutné počkat, až malta či lepidlo dostatečně vyzrají, a poté standardním způsobem omítnout místa, která to vyžadují. Postupovat můžete tradičním způsobem, tedy posílit soudržnost podkladu pomocí „špricu“ z naředěné malty nebo nanést na omítaná místa penetraci (adhezní můstek), s níž se samozřejmě pracuje snadněji.
Pak následuje obvyklá kombinace jádrové a štukové omítky, případě pokladová vrstva a fasádní pastovitá omítka. Záleží na velikosti omítané plochy a na tom, zda přizpůsobujete opravená místa původní omítce. Pak připadají v úvahu i omítky vápenné. Pokud je ale rozsah oprav například větší než 50 % omítnuté plochy, stojí už za úvahu kompletní oprava a obnova fasády.
Čtěte také: Ucelený postup opravy betonu
Oprava komínů
Krásně vystavěné cihlové komíny jsou ozdobou a viditelnou dominantou mnoha venkovských domů. Pokud jsou z dobře vypálených a kvalitně spárovaných zvonivek, vydrží celá desetiletí a dobře odolávají povětrnostním podmínkám i občasnému znečištění kondenzátem. Ale neplatí to vždy, někdy byly použity ke stavbě i běžné cihly a často se vnější části komína omítaly maltou podobně jako obvodové zdi.
Má-li zejména z estetických důvodů smysl vrátit chátrajícím cihlám tradiční ruční omítku, je postup podobný jako u opravy zdiva, jen to bude na střeše výrazně náročnější.
Lze také použít postup, který obvykle provádějí pokrývačské firmy při výměně střechy: vnější část komínového tělesa se zbaví veškerých zvětralých částic a zbytků zdiva a omítky, udělá se hrubé vyspárování a poté se komín natáhne vrstvou lepidla. Do ní se v průběhu zavadání vloží armovací tkanina (perlinka) a poté se natáhne další vrstva perlinky podobně jako při montáži fasádní tepelné izolace. Nakonec se na komín natáhne vrstva fasádní omítky, pokud možno co nejkvalitnější a nejodolnější. Nutno připomenout, že takto opravený komín je až stroze geometricky přesný a rovný a nemusí každé chalupě slušet.
Další tipy pro opravu komínu:
- Variantou opravy povrchu cihlového komína je použití dvou až tří vrstev malty a nakonec štuk. Malta však pravděpodobně časem opět opadá.
- Topíte-li v kamnech nebo v kotli na tuhá paliva, zvažte nutnost kdysi na venkově častého bílení omítnutého komína, stopy kouře a sazí budou zvlášť při použití méně kvalitního paliva brzy vidět.
Problémy s vlhkostí a sanační omítky
Vlhké stěny jsou poměrně častou chorobou starých domů. Prvořadé je tedy najít a odstranit příčinu vlhnutí, jinak se problémy s tím spojené objeví znovu. I po této nápravě je optimální povrchovou úpravou stěn sanační omítka, resp. sanační omítkový systém.
Sanační omítkový systém pomáhá rychlejšímu odpařování vody a umožňuje ukládání solí do omítky, která je na to uzpůsobená. Její povrch přitom zůstává suchý. Sanační omítky mohou být jednovrstvé (používají se při nízkém až středním zasolení a střední vlhkosti) nebo vícevrstvé, které se dají nadimenzovat na prostředí s různou úrovní zasolení a vlhkosti.
Čtěte také: Systémová řešení pro opravu betonu
Samotný sanační omítkový systém neřeší příčiny vlhnutí a zasolování zdiva a jejich důsledky odstraňuje jen částečně.
Aplikace sanační omítky
Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývající se touto problematikou.
Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu. Stopy po vlhkosti se mohou objevit i po silném dešti. Postřik házet do kříže, cca 50 % plochy.
Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky.
Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí.
Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Odstranění plísní
Plíseň, které se ve vlhkém prostředí daří, je dalším z častých problémů starých domů. Samozřejmě, i zde platí, že nejdříve je třeba odstranit příčinu vlhnutí zdí, jinak se na nich plíseň objeví znovu. Ideální je tedy začít s likvidací plesnivých fleků až po této nápravě.
Nejprve je potřeba napadené stěny vydezinfikovat. Povrch stěn umyjte mokrým hadrem a po vyschnutí natřete biocidním roztokem, například přípravkem JUB Algicid plus, který pronikne hluboko do podkladu a ničí široké spektrum řas a plísní. Prostředek nechte působit podle návodu (asi 8 až 12 h), potom postup ještě jednou zopakujte.
Po vyschnutí naneste na stěnu interiérovou barvu s ochranou proti plísni (minimálně dvě vrstvy). Na stěny napadené plísní můžete po jejich ošetření biocidem použít některou z interiérových barev značky JUB, například JUPOL Citro nebo Jupol Bio vápenná, případně některou z malířských barev s přidáním přípravku Jubocid. V závislosti na větrání prostorů tak bude barva spolehlivě působit rok i více.
Odstranění skvrn
Zanechala historie domu na jeho stěnách stopy v podobě fleků a skvrn? Na překrytí fleků, které způsobila voda z prasklého potrubí, ale i stop po sazích nebo nikotinu, nestačí jen nanovo vymalovat. Staré skvrny totiž mohou pronikat skrz malbu.
V dalším kroku ošetřete stěnu hloubkovou penetrací, která kromě jiného zamezí prostupování skvrn z podkladu do nátěru. Nyní můžete nanést finální interiérovou barvu. Na úplné překrytí budou stačit dvě vrstvy nátěru.
Speciální nátěr s izolačními vlastnostmi Primalex Izoprim se na stěnu aplikuje ve dvou vrstvách (každou vrstvu je třeba nechat pořádně vyschnout). Pokud budou i po druhé vrstvě viditelné náznaky skvrn, nemusí to znamenat chybu, protože Izoprim je zejména izolační, a ne krycí nátěr. Dokonalého překrytí dosáhnete nátěrem interiérovou barvou.
Pískování cihlového zdiva
Potřebujete renovovat cihlové zdivo bez námahy, rychle a efektivně? Zapomeňte na čištení nebo drhnutí ocelovým kartáčem, kterým se spíše umoříte. Vynechte také kotouč do vrtačky, nímž cihly spíše „spálíte“ a zničíte.
Čištění cihlového zdiva pískováním je totiž oproti jiným postupům velice jednoduché, účinné a rychlé. Vzhledem k tomu, že při renovaci starého cihlového zdiva obvykle potřebuje pískovat rozsáhlejší plochy, sáhněte pro profesionální mobilní pískovačce.
Postup pískování
- Odležení cihlového zdiva: Pokud se jedná o „čerstvé“ zdivo, počkejte, až malta vytvrdne. Cihly by měly být před čištěním úplně suché a minimálně 7 dní „staré“.
- Odstranění velkých částic a nečistot: Snažte se pečlivě odstranit všechny velké kusy malty a další nečistoty před samotným čištěním cihel. Použijte zednické kladívko, nebo škrabku.
- Ochrana okolních předmětů: Zajistěte dostatečnou ochranu všech povrchů a předmětů kolem zdiva, které nechcete pískovat. Zakryjte okna a dveře, abyste je během tryskání cihel trvale nepoškodili.
- Zkušební čištění cihel: Když jsou všechny plochy připraveny k tryskání cihel, zahajte první zkušební pískování - čištění.
- „Ostré“ pískování cihel: Teď už máte všechny povrchy připravené a vyzkoušeli jste si, jak pískování cihel funguje.
Vrtání do staré cihlové zdi
Ačkoli je vrtání do zdi a připevňování poliček jednou z prvních kutilských dovedností a v domácnosti se jí nikdy nevyhnete, může vás tento zdánlivě jednoduchý úkon pořádně potrápit. I když se v minulosti možná dělaly věci poctivěji a více na fortel, po několika desetiletích ve zdi už cihla není jako dříve. Může se více drolit nebo popraskat a odlamovat se a vrtaný otvor může být nakonec větší, než by odpovídalo průměru vrtáku. První otvor proto předvrtejte menším vrtákem, kdybyste sáhli ihned po správné velikosti, může se stát, že bude hmoždinka vypadávat.
Ve zdi mohou být skryté kabely a staré, zapomenuté trubky. V horším případě dokonce navrtáte živý kabel nebo potrubí s vodou či plynem. Proto při práci nikam nespěchejte a opatrně naslouchejte zvukovým změnám během vrtání. Jakmile jde z vrtáku cihlový prach, máte vyhráno, protože instalace jsou jen pod omítkou. Když guma od izolace, je už většinou pozdě.
Tipy pro vrtání do staré zdi:
- I když máte plánky instalací, není zdaleka ještě vyhráno, neboť jsou mnohdy jen schématické. Existuje poměrně velká šance, že elektrikáři dodrželi instalační zóny.
- Pokud je vrstva omítky i několik centimetrů silná, musíte použít delší vrták a celou délku hmoždinky uchycovat až v pevné zdi. Šroub musí být dostatečně dlouhý, aby dosáhl až na konec hmoždinky a patřičně ji rozevřel a zafixoval ve zdivu.
- Stará omítka není zpevněná perlinkou a bude se drolit a opadávat, mnohdy i ve velkých kusech. Pokud jde omítka odlupovat prstem, pak nepomůže ani opatrné vrtání a musíte se smířit s tím, že bude padat. Škody můžete minimalizovat vrtáním bez příklepu. Někdy pomůže dočasné zpevnění omítky papírovou páskou, která sníží vibrace, přenášené z vrtačky a zdi.
- Když se z vrtaného otvoru sype červený cihlový prášek, vrtáte do cihly a s největší pravděpodobností nebudete muset vrtat jinde. Jakmile se ale trefíte do mezery mezi cihly, hrozí nebezpečí, že vrtaný otvor bude pro vaši hmoždinku příliš velký. Především ale malta ve spáře neposkytne hmoždince dostatečnou oporu pro roztažení a ta se nikdy nezafixuje pořádně.
- Podobně jako v případě drolivých cihel je třeba do vepřovic nejprve zavrtat menší průměr, do kterého hmoždinku naklepnete kladivem víc „na sílu“.
- Na zpevnění tlustých nebo různě silných omítek nerovných zdí se dříve místo perlinky ze skelné tkaniny používaly rákosové rohože nebo rabic, čili role drátěného pletiva. Tyto takzvané „palachy“ nejsou pro vrták překážkou, jen přetrhané drátky rabicového pletiva mohou popraskat omítku a nevzhledně z ní vylézat.
Alternativní metody upevnění
- Vrtejte jinde: Pokud je to možné, zkuste vyvrtat otvor jinde. Staré zdi nejsou jednolité a může se stát, že o pár centimetrů vedle už bude normální cihla.
- Sádra + dřevo: Starou a osvědčenou metodou, jak připevnit cokoli pevně ke zdi je použití dřevěného špalíku, který vložíte do vyvrtaného otvoru a zasádrujete. Po vytvrdnutí sádry už nepotřebujete hmoždinku, vrut přichytíte přímo do dřeva a vyspravíte případná poškození omítky.
- Sirky: Pokud hodně spěcháte nebo nemáte sádru, můžete kolem hmoždinky nastrkat zápalky.
- Chemická kotva: Pomocí chemie můžete do zdi velmi rychle upevnit v podstatě cokoli. Pamatujte na to, že otvor musí být patřičně vyčištěný od prachu a drobných částeček, aby se kotva dobře uchytila.
tags: #oprava #stare #cihlove #zdi #postup