Sokl je nedílnou součástí každé stavby a zároveň jednou z nejvíce namáhaných částí fasády. Je vystaven dešti, odstřikující vodě, sněhu, mrazu, mechanickému namáhání i soli. Z těchto důvodů je třeba soklovou oblast účinně chránit. Správná fasáda ovlivňuje vzhled, životnost i funkčnost domu.
Co je sokl a proč je důležité ho chránit?
Ve stavebnictví je sokl částí domu mezi povrchem terénu a přízemím, nejčastěji pak tvoří přechod mezi suterénem a přízemím domu. Soklová část domu má kromě estetického významu také dvě důležité funkce - ochrannou a izolační. Chrání spodní část budovy před úniky tepla, průniky vody, kyselostí půdy, povětrnostními vlivy a mechanickým poškozením. Aby mohl sokl plnohodnotně dostát svému účelu, je třeba mu poskytnout patřičnou ochranu. Sokl je též přirovnáván k botám domu a podíváme-li se na překlad tohoto výrazu do cizích jazyků, setkáme se například i s výrazem nohy. Stejně jako může být chození naboso velmi bolestivé a často působí až nesnesitelné pocity chladu, setkáme se s podobnými problémy u neobutých domů. Sokl domu přitom stejně jako lidská obuv dokáže dům odspodu nejen ochránit, ale zároveň může podtrhnout celou fasádu.
Nejčastější chyby při zateplování a řešení soklu
Bohužel i přes maximální snahu výrobců materiálů určených k zateplení soklu se stále můžeme setkávat s poruchami a chybami v těchto konstrukcích. Zkušenosti z praxe ukazují, že většina reklamací fasád začíná právě u soklu. Nejde o náhodu, ale o důsledek podcenění detailu, který je vystaven největšímu zatížení.
1. Nevhodný typ použitého materiálu na zateplení soklu
Nejčastější chyba, se kterou se lze v praxi setkat, je nevhodný typ použitého materiálu na zateplení soklu. Dnes již většina firem ví, že minerální izolace (MW) ani klasický polystyren (EPS) není vhodný na sokl z důvodu jejich vyšších nasákavostí, a správně dávají přednost extrudovanému (XPS) či perimetrickému typu polystyrenu (EPS-P). Hlavní úskalí tkví v tom, že extrudovaných i perimetrických typů je celá řada i do jiných aplikací a na sokl se nemusí vždy použít ten správný. Soklové typy EPS či XPS totiž na svém povrchu mají speciální strukturu, která zvyšuje přilnavost lepidla k vlastnímu izolantu. Díky této vyšší adhezivitě může tepelná izolace lehce udržet i těžký obklad soklu, který se zde také často používá. Běžný fasádní polystyren nese jen malou, a tedy lehkou vrstvu omítky, ale na sokl se často používají obklady z kamene či keramiky, které mají hmotnosti daleko vyšší.
Řešení:
Buď aktuálně použitý XPS nahradit typem, který je vhodný na použití do soklové aplikace (aktuální konstrukci sanovat a udělat správně), nebo alternativně a v zásadě také zcela správně, zdrsnit vrchní vrstvu již použitého XPS tak, aby se zvýšila její přilnavost k budoucímu lepidlu, a tím i obkladu. Správný detail soklu vyžaduje materiály s minimální nasákavostí a vysokou pevností.
Čtěte také: Sokl s betonovou stěrkou: Výhody a postup aplikace
2. Opomenutí provést zateplení i pod vytápěnou část stavby
Druhá nejčastější chyba je opomenutí provést zateplení i pod vytápěnou část stavby. V tomto případě se o chybu v zateplení soklu v pravém smyslu nejedná, jelikož zde sokl zateplen často vůbec není. Z fyzikálního principu pak teplo raději proniká stěnou dolů mimo oblast zateplení a v tomto místě nejen vzniká tzv. tepelný most, ale i chladnější místo, které je často zdrojem kondenzace a plísní. Námitky obyvatel přízemních bytů, že jsou tyto byty chladnější než byty nad nimi, jsou pak celkem logické. Když někdo zateplí jen část střechy a zbytek nikoliv, tak by se tomu každý podivil, ale když někdo zateplí jen část stěny, tak se nad tím nikdo nepozastavuje, a to je bohužel velká chyba. Zateplení nosného obvodového zdiva jen k úrovni soklu a nikoli soklu samotného je samozřejmě chybou a to platí i u novostaveb.
Řešení:
Doplnit chybějící zateplení soklové části a ideálně pokračovat se zateplením až 800 mm pod úroveň okolního terénu. Právě proto je nezbytné posunout tepelnou izolaci vnějších stěn až na sokl. Vždy pak záleží na tom, v jaké výšce je umístěna podlaha přízemních místností domu.
3. Ukončení soklu přímo na terénu
Třetí nejčastější chybou je ukončení soklu přímo na terénu. V zásadě tento problém souvisí částečně s předchozím bodem jen s tím rozdílem, že zateplení soklu zde sice provedeno je, ale stále s tepelným mostem. Pokud je sokl příliš nízký nebo dokonce pod úrovní terénu, voda se nemá kam odpařit a zůstává v kontaktu s fasádou. U starších domů se často kombinuje nový zateplovací systém s původním terénem, který nebyl upraven. Pokud je okolní terén u domu příliš vysoko, může se při dešti stát, že se voda drží právě u paty zdiva. Místo aby odtekla dál od stavby, zůstává u soklu a postupně zatěžuje konstrukci vlhkostí.
Řešení:
Je patrně nejjednodušší ze všech dříve uvedených. Správné je terén upravit tak, aby se mírně svažoval od domu směrem ven a dešťová voda mohla přirozeně odtékat pryč. Velkou roli hraje i stav okapů a svodů. Pokud voda ze střechy odtéká příliš blízko domu, může dlouhodobě zatěžovat právě základní konstrukci.
4. Malá tloušťka tepelné izolace
Čtvrtou nejčastější chybou je malá tloušťka tepelné izolace použité na zateplení soklu. V případě, že se na soklovou část dává stejná tloušťka tepelné izolace maximálně o cca 20-30 % menší, tak tomu aktuálně odpovídá cca 100-120 mm jako minimum. Volba 30 mm je opravdu nedostatečná. Když uvážíme, že cena tepelné izolace v rámci ceny celého zateplení dělá v průměru jen 25-30 %, tak mi přijde krajně neuvážené volit tak malou tloušťku.
Čtěte také: Pokládka a péče o kamenný koberec
Řešení:
Dnes již prakticky všichni výrobci zateplovacích systémů mají certifikované systémy pro řešení dodatečného zateplení na již stávající zateplení, zkráceně ETICS na ETICS.
5. Nekvalitně odvedená práce
Jako pátou chybu bychom označili obecným pojmem nekvalitně odvedená práce. Každý si pod tím může představit cokoliv a v zásadě má pravdu. Od volby nekvalitních materiálů, přes nedodržení technologických předpisů až po nedořešení některých detailů. Varianty na toto téma jsou takové, že by to vydalo na samostatnou publikaci. Bohužel většině z těchto problémů by se dalo zabránit, kdyby se na stavbě objevil kvalitní stavební dozor a nenechal připustit tato pochybení. Dalším kritickým bodem je návaznost soklu na hydroizolaci objektu. Pokud není správně propojena svislá a vodorovná izolace, voda si najde cestu do konstrukce. Z hlediska řemeslného provedení je sokl náročný i na detaily povrchové úpravy. Pokud je omítka příliš jemná nebo mechanicky neodolná, dochází k jejímu poškození už při běžném provozu domu.
Řešení:
Přepracování provedeného zateplení soklu je často nezbytné, a to nejen kvůli záruce správnosti dalších prvků zateplení, ale také proto, že sladění barevnosti provedené fasády po nějaké úpravě je velmi obtížné.
Kontrola stavu soklu po zimě
Zima dává spodní části domu zabrat víc než kterékoli jiné části konstrukce. Mráz, voda a posypová sůl mohou poškodit sokl i okolní terén. Právě jaro je proto ideální čas zkontrolovat stav základů a předcházet vzniku vážnějších defektů či drahým opravám. Soklová část fasády je místem, kde se setkává stavba s terénem. Zároveň jde o oblast, která je dlouhodobě vystavena vodě, stříkajícím kapkám deště i sněhu. „Sokl domu bývá během zimy vystaven extrémní zátěži. Voda proniká do mikrotrhlin, při mrazu zvětšuje objem a postupně narušuje povrchové vrstvy,“ vysvětluje Karel Šmíd, stavební dozor. Na jaře je proto dobré projít celý dům a zaměřit se na několik detailů. Pozornost si zaslouží zejména odlupující se omítka, drobné praskliny nebo mapy vlhkosti, které se objevují při patě zdiva.
Pozor na praskliny a mapy vlhkosti
Drobné praskliny na první pohled nemusí působit dramaticky, přesto je dobré je nepodceňovat. Voda se jimi může dostat hlouběji do konstrukce a postupně narušovat materiál. Typickým znakem bývají také bílé výkvěty soli na omítce, které vznikají při vysychání vlhkého zdiva. „Pokud se na soklu objevují tmavé mapy nebo se omítka začíná odlupovat, může jít o signál, že se v konstrukci drží vlhkost. Někdy jde jen o povrchovou závadu, jindy je problém s izolací nebo terénem kolem domu,“ říká projektant Ivan Prokop. Pokud se problémy zachytí včas, bývá jejich řešení jednoduché. Když se ale zanedbají, mohou se postupně proměnit ve vlhkost zdi, degradaci omítky nebo poškození hydroizolace.
Čtěte také: Optimalizace izolace: Zateplení soklu a fasády se systémy ZOFI pro dlouhou životnost
Řešení vlhkosti soklu
Pokud je u vás příčinou vlhkosti vzlínající vlhkost od základů domu, doporučujeme pro dlouhodobé vyřešení problému vytvořit vodorovnou zábranu, aby vlhkost nemohla stoupat vzhůru, a to pomocí injektáží.
Co jsou injektáže?
Injektáže tvoří dodatečnou vodorovnou hydroizolaci, kdy je hydroizolační látkou chemický roztok (kapalina, krém), který je do zdiva napouštěn (injektován) navrtanými otvory. Stejný účel jako injektáže plní i podřezávky domů, které vodorovnou bariéru nevytvoří chemicky, ale fyzicky (vložením plechu). Narozdíl od podřezávky si ale injektáže můžete provést bez problémů sami, jsou časově nenáročné a nejsou takovým stavebním zásahem jako podřezávka.
| Typ zdiva | Produkt | Spotřeba (při tl. 50 cm) | Hloubka vrtu |
|---|---|---|---|
| Plné cihly či beton | DICOSIL 100 (tekutý injektážní prostředek) | 10 l/bm | Délka stěny - 5 cm |
| Zdivo s dutinami | DICOSIL 100 (tekutý injektážní prostředek) | cca 1,6 * hloubka vrtu (m) * délka stěny (m) | Délka stěny - 5 cm |
| Zdivo s dutinami | SANASIL KRÉM (injektážní krém) | 720 ml/bm | Délka stěny - 5 cm |
Materiály pro obklady soklu
Často se setkáme s řešením, kdy sokl domu není vidět, na druhou stranu jsou však běžné obklady kamenem, umělým kamenem, mramorem, keramikou, dřevem, plastem a dalšími materiály. Vzhledem ke konstrukcím budov by sokl měl z fasády opticky vystupovat, často je tomu však přesně opačně. Záleží na konkrétním projektu, volbě materiálů a řešení.
Dekorativní omítky
K úpravě soklové části domu se obvykle přistupuje při opravě nebo rekonstrukci fasády, ale zejména ve chvíli, kdy sokl neplní ochrannou a izolační funkci. Jsou mechanicky velmi odolné, dostatečně paropropustné a výborně odpuzují vodu. Navíc jsou snadno omyvatelné a dobře se s nimi pracuje. Současný trh nabízí širokou škálu nejrůznějších druhů dekorativních omítek. Nejčastěji se vyrábí z drceného kamene, zejména z křemene, mramoru nebo také z barevných písků. Jako pojidlo se používá akrylátová pryskyřice. K dostání jsou jednobarevné i dvoubarevné omítky v široké paletě nejrůznějších odstínů. Pro obložení soklové části domu lze použít například mozaikové dekorativní omítky weberpas marmolit.
Postup aplikace dekorativní omítky:
- Příprava podkladu: Soklová část musí být rovná a čistá. Před nanesením omítky ji důkladně očistěte a zbavte veškerého prachu, mastnoty, vápna, zbytků barev a dalších nečistot. Pokud není povrch zcela hladký, zahlaďte podklad pomocí vyrovnávací malty. Čerstvé vápenné omítky by měly být zcela suché.
- Penetrace: Pro zvýšení efektivity mozaikové omítky je dobré povrch před obložením penetrovat. K tomu lze použít například malířský váleček nebo štětec. Penetrace by měla schnout přibližně 4 až 12 hodin.
- Míchání omítky: Většina druhů mozaikových omítek je dodávána v již namíchaném stavu, a proto není nutné do směsi přidávat další plniva nebo pojiva. Před samotnou aplikací na soklovou část je důležité omítku důkladně promíchat, ideálně pomocí vrtačky s míchací metlou, případně lze použít i zednickou lžíci. Omítka by měla mít po zamíchání kašovitou konzistenci a nesmí obsahovat žádné žmolky.
- Aplikace: Promíchaná směs se nanáší rovnoměrně jedním směrem na hladký podklad. Optimální je začít s nanášením omítky u rohu stavby. Celý proces obložení soklové části by měl proběhnout v jednom kuse, jinak hrozí nebezpečí, že po dokončení budou na fasádě patrné přechody mezi jednotlivými nánosy. Doba schnutí je různá a odvíjí se od klimatických podmínek.
Lícové cihly a pásy
Lícové cihly a pásy se dělí podle způsobu výroby na ražené a tažené. Ražené lícové cihly se vyrábějí ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 °C. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany. Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva. Tento způsob se používá i u rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné provést klasickou přizdívku z lícových cihel. Samozřejmě je běžná i aplikace u novostaveb. Obložení pásky se řeší buď lepením nebo zavěšením pomocí speciálních příponek a roštů. Rychlejší a levnější způsob je lepení, které však má v porovnání se zavěšením kratší trvanlivost. Dalším handicapem může být paropropustnost, která je u lepení nižší. Ideální je lícové zdivo upevňovat kotvami nebo rošty na předsazenou nosnou konstrukci. V tomto případě vzniká vzduchová mezera, která zajišťuje provětrání obvodového zdiva a má pozitivní vliv na vlhkost stěn. Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti obvodových stěn a brání kondenzaci vodních par. V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky.
Přírodní kámen
Přírodní kámen je ideálním stavebním materiálem, především pro svou odolnost vůči povětrnostním podmínkám a trvanlivost. Nabízí nekonečnou škálu barev, tvarů a textur, vzniklých působením minerálů při vytváření hornin. Dekorativnost přírodního kamene umožňuje jeho využití v exteriéru i v interiéru. Kombinace přírodního kamene s jinými materiály a výrobky působí vždy přirozeně a příjemně. Vybrat si můžeme mezi andezitem, pískovcem, břidlicí, žulou, travertinem či čedičem. Přitom základním a nejhojněji užívaným druhem horniny vhodné pro obklady je právě andezit. Vznikal v třetihorách jako sopeční vyvřelina a je vhodný pro použití nejen v běžných, ale i v extrémních klimatických podmínkách, má totiž vynikající fyzikální i mechanické vlastnosti - odolnost proti mrazu, pevnost v tlaku bez ohledu na vlhkost a téměř nulovou nasákavost. Lepší vlastnosti má už jen žula. Andezit se upravuje ručním štípáním, štípe se na plotny nepravidelných tvarů a průměrů a třídí se podle tloušťky a druhu použití. Pískovec je velmi tvrdá vápenatá usazenina žlutavé barvy a je vhodný ke všem účelům, stejně jako andezit. Jelikož není porézní, prachové částice nechytá a nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu ani při použití právě v exteriéru.
Omítka vhodná pro poškozené sokly
Pro řešení soklových partií se nám nejvíce osvědčila sanační tepelně-izolační omítka NANOSAN, která se zde velmi dobře vypořádává s náporem vlhkosti i solí. NANOSAN Sanační tepelně-izolační omítka řeší vlhké a opadávající sokly, poškozené fasády, opravy či zateplení památkově chráněných fasád či zateplení zevnitř. Vlastnosti stručně: velmi vysoká poréznost, prodyšnost a vynikající tepelně-izolační vlastnosti, čistě vápenné složení, nízká hmotnost, hydrofobita, lze ji aplikovat i na mokré zdivo a není potřeba ji štukovat.
tags: #opadava #sokl #domu #příčiny #řešení