Při plánování úpravy venkovních ploch kolem domu, ve dvoře nebo na zahradě se často zamýšlíme nad výběrem vhodného materiálu. Tradiční dlažba a asfaltování jsou sice běžnými řešeními, ale existuje celá řada alternativ, které mohou lépe splnit jak praktické, tak estetické požadavky. Některé jsou levnější, jiné ekologičtější a další zase snadnější na údržbu. Každý z materiálů se liší vzhledem, fyzikálními vlastnostmi, údržbou a cenou.
Příprava podkladu a pokládka: Klíč k trvanlivosti
Ať už se rozhodnete pro jakýkoli materiál, pokládka na dvoře se realizuje ve dvou fázích - příprava podkladu a samotná pokládka. Hloubka štěrkového lože závisí na plánované zátěži dlažby - pokud po ní budete chodit, stačí méně, než pokud bude sloužit jako parkovací místo nebo příjezdová cesta k domu. Hloubku štěrkového lože není dobré ošidit. Nedostatečně připravené podloží by se po několika letech projevilo propady a prohlubněmi v těch nejnamáhanějších místech. Rozhodně se nesnažte nijak ošidit podloží. Nenahrazujte štěrk sutí. Nedělejte mělké základy. Nevyrovnávejte kopec vyšší vrstvou štěrku. Nepokládejte dlaždice na nesrovnaný a nezhutněný povrch.
Fáze 1: Příprava podkladu
- Výkop zeminy: Nejprve je třeba vykopat zeminu (výhradně na stabilním a pevném terénu) do potřebné hloubky. Dno vykopejte a zarovnejte tak, aby mělo stejný sklon, jako finální povrch.
- Podkladní vrstva: Následuje nasypání a zhutnění kameniva různé velikosti (od písku po štěrk) a vyspádování (sklon 2,5 %) za účelem odvádění vody. Pokud si chcete práci zjednodušit, zakupte si takzvané „drcené kamenivo s plynulou čárou zrnitosti frakce od nuly“, což je mix kamenů všech velikostí.
- Drenážní fólie a obrubníky: Dalším krokem je instalace drenážní fólie, jejímž cílem je zabránit pronikání vody do podkladní vrstvy. Poté se položí obrubníky a žlaby, a nakonec drenážní vrstva z hrubšího písku. Pokud chcete chodníčky, terasu, cestu nebo parkovací plochu ohraničit zvýšenými obrubníky, usaďte je na hrubou štěrkovou vrstvu do betonu tak, aby byly přibližně jednou třetinou své výšky zapuštěné. Na dokonale srovnaný povrch pak ještě můžete nanést 4 centimetry písku nebo jemné drtě. Klást dlaždice ale můžete i na vrstvu jemného štěrku. Tuto finální vrstvu už nehutněte.
Fáze 2: Pokládka dlažby
Ve druhé fázi následuje pokládka dlažebních prvků, které nesmí být umístěny těsně vedle sebe, ale musí být ponechány stejné mezery. Při pokládce postupujte směrem dopředu, abyste si srovnaný povrch nepošlapali. Dlaždice z různých balení a palet promíchejte, neberte je popořadě. Nejprve položte celé dlaždice, a tam, kde budou potřeba dořezy, nechávejte volné místo. Teprve po položení celé plochy se k dořezům vraťte. Vezměte dvě dlaždice. Jednu položte tak, aby přesně kopírovala poslední položenou dlaždici. Na ní pak položte druhou dlaždici, kterou posuňte až do kraje. K vyplnění mezer mezi dlažebními prvky se obvykle používá písek. Chcete spáry zatravnit? Pak je vysypte vápenným pískem, štěrkem nebo zeminou. Nechcete bojovat s prorůstající travou? Pak použijte jemný křemičitý písek. Venkovní dlažbu radíme nespárovat spárovací směsí ani cementem. Pokud byste totiž dlažbu napevno zaspárovali, vytvoříte velice křehkou tabulku, která vám dříve či později začne křupat pod nohama. Kromě toho pak na takovém povrchu nebude vsakovat voda. To může být problém nejenom v průběhu suchého léta, ale i při větších deštích.
Materiály pro zpevněné plochy: Přehled možností
K dispozici je několik materiálů, každý s odlišnými vlastnostmi. I přesto si jistě vyberete ten, který bude nejlépe ladit s vaším exteriérem. Při návrhu zpevněných ploch je třeba důkladně zvážit všechna pro a proti, a pokud je to možné, navrhnout dům spolu se zahradou. Ujasněte si, která cesta bude často využívaná (hlavní) a která bude vedlejší (chodníček v zadní části zahrady). V úvahu vezměte i to, zda byste v zahradě chtěli víc dlažby než trávy, nebo je pro vás zeleň na prvním místě.
Betonová dlažba
Betonová dlažba je jednou z nejčastějších alternativ k tradičním zámkovým kostkám. Vyrábí se z kvalitního, pevného betonu, který dobře odolává povětrnostním vlivům, mechanickému poškození i opotřebení. Lze ji použít na chodníky, parkoviště, příjezdové cesty, dvorové a zahradní chodníky. Její velkou výhodou je také snadná a rychlá pokládka - pravidelný tvar a přesné rozměry zjednodušují práci a šetří čas. Dalším plusem je široká nabídka barev, textur a povrchových úprav, díky čemuž snadno sladíte povrch cesty se vzhledem domu, garáže nebo zahrady. Velké formáty navíc vytvářejí rovný, hladký povrch, který zajišťuje pohodlnější jízdu i chůzi.
Čtěte také: Asfaltové šindele: Pro a proti
- Vymývaná betonová dlažba: Jsou to dvouvrstvé desky, kde se speciálním způsobem vymývání finálního povrchu pod tlakem odstraní vrstva cementového mléka a obnaží se betonová struktura. Na povrchu desek se tak objeví kamínky, které získávají přirozený vzhled.
- Pískované betonové desky: Jsou to také betonové prvky, ze kterých se odstraní povrchová vrstva, ne však vodou, ale jemným pískováním, tedy nejjemnějším pískem nebo nějakým jiným materiálem. Vznikne tak neklouzavý, drsný povrch.
- Hladké betonové desky: Mají široké uplatnění a vyznačují se minimalistickým nevtíravým vzhledem.
Zámková dlažba
Zámková dlažba patří do kategorie betonových desek a díky svým vlastnostem a řadě různých variant vyniká jako speciální materiál. Betonová směs, ze které se vyrábí zámková dlažba, obsahuje jemný betonářský písek, drcené kamenivo, cement a chemické přísady (plastifikátor, provzdušňovač), které zlepšují její mechanické vlastnosti. Do směsi se přidávají speciální pigmentová barviva, díky nimž je zámková dlažba dostupná v různých barevných odstínech. Je mimořádně odolná a často cenově dostupnější než jiné materiály používané pro dláždění dvorů. Vyrábí se v různých tvarech a rozměrech. Dokáže sledovat konfiguraci terénu a přizpůsobit se případným změnám.
- Vibrolisovaná zámková dlažba: Vyrábí se ve vibrolisech ze směsi s výrazně nižším procentem vlhkosti na průmyslových linkách.
- Vibrolitá zámková dlažba: Vyrábí se odléváním do forem z kvalitního PVC na vibračních stolech.
- Úprava hran:
- Se zkosenými hranami: Zvýrazňují tvar použitých prvků a umožňují snazší odvod povrchové vody, resp. lepší drenáž.
- Bez zkosených hran: Dobrá volba, chcete-li dosáhnout monolitického vzhledu povrchu, vhodného například pro pohyb na invalidním vozíku.
- S reliéfními stranami: Vytváří povrch podobný dlažebnímu kameni, vhodná pro rustikální vzhled.
Dlažební žulové kostky a dlaždice pro vnější prostory
Žulové kostky jsou vhodné i do nerovného terénu, resp. pro dláždění povrchů nepravidelného tvaru. Vydrží desítky let bez speciální údržby. Mohou být v různých odstínech šedé barvy a nabízejí spoustu možností tvarování plochy. Nehodí se však pro větší sklony a v oblastech náchylných k vlhkým podmínkám. Do exteriéru, například na terasy, můžete použít vhodné keramické dlaždice.
Dlaždice určené do exteriéru mají větší odolnost vůči nízkým teplotám a vlhkosti. Jelikož mají nižší procento absorpce vlhkosti, vlivem mrazu a nízkých teplot nepraskají. Vnější obklady mají absorpci vody nižší než 0,5 %. Kromě toho musí mít drsnější povrch, aby byly protiskluzové. Důležitá je třída protiskluznosti, která se označuje písmenem R. Vždy zkontrolujte, zda je vámi vybraná dlažba vhodná k venkovnímu použití.
Kamenivo
Kamenivo - zejména drcený kámen - je ideální pro ty, kdo chtějí jednoduché a zároveň ekologičtější řešení. Aby byl povrch stabilní a dlouhodobě funkční, je vhodné kamenivo pravidelně dosypávat a udržovat. Výhodou tohoto materiálu je i jeho variabilita - na trhu najdete různé typy, jako je drcený kámen, štěrk, písek, kamenná drť nebo přírodní kámen. Na cestičky mezi květinovými záhonky je vhodný také štěrk, drobné kamínky, nebo písek, které nechávají vyniknout kráse a barevnosti květin, a pokud tvar a umístění záhonů často měníme, určitě se s takovým materiálem cestiček manipuluje lépe než s těžkými dlaždicemi. Kamínky a štěrkem můžeme také obsypat bezprostřední okolí domovních zdí a plotů, jednak se nám bude lépe udržovat, jednak takovéto kamínkové pásy vypadají dekorativně a neodstřikuje od nich tolik při dešti voda.
Dřevo
Pokud toužíte po útulném a přirozeně působícím povrchu na dvorek, skvělou volbou mohou být dřevěná prkna. Dřevo dodává prostoru teplo, přírodní kouzlo a snadno se kombinuje s okolní zelení i architekturou domu. Vhodné jsou například dub, borovice nebo exotické dřeviny, které vynikají odolností. Dřevěný povrch je příjemný na chůzi, přirozeně protiskluzový a bezpečný i za deště nebo mrazu. Velkou výhodou je i možnost kreativní pokládky - prkna lze klást podélně, šachovnicově nebo diagonálně, čímž vytvoříte zajímavé vzory a vizuálně ozvláštníte celý prostor. Dřevo se používá v podobě masivní špalíkové dlažby nebo do země zapuštěných kulatin a trámů - výborně splyne se zahradou, sluší venkovskému stavení i horské chaloupce, rychle se odvodňuje a nepřehřívá se. Nejrůznější můstky nebo dřevěné chodníčky poskládané z jednotlivých volně ložených komponent jsou náročnější na údržbu a potřebují především kvalitní povrchovou úpravu, aby se hned po prvním roce používání nezačaly rozpadat. Dřevěné chodníčky ale mají tu nevýhodu, že ve vlhkém počasí velmi kloužou.
Čtěte také: Královodvorská cementárna: historický přehled
Zatravňovací dlažba (betonová a plastová)
Chcete zpevnit příjezdovou cestu a zároveň zachovat přírodní vzhled? Zatravňovací betonová dlažba má perforovanou strukturu, která umožňuje přirozené vsakování dešťové vody do podloží - tím snižuje riziko vzniku kaluží i přetížení kanalizace. Díky otvorům mezi dlaždicemi může růst tráva nebo být prostor vyplněn štěrkem, což působí přirozeněji než celoplošné zpevnění. Zatravňovací dlažba je dostupná v různých tvarech a velikostech, což umožňuje přizpůsobit vzhled konkrétnímu stylu domu a okolí. Pokládka je velmi jednoduchá, pravidelné formáty dlaždic usnadňují montáž a šetří čas při stavbě.
Plastové zatravňovací tvárnice jsou lehké a pokládka je tedy rychlejší. Do podkladu se zakousnou kotvícími trny a po zatravnění téměř nejsou vidět. Díky vysoké UV ochraně jsou velice odolné a vydrží mnoho sezón. Z hlediska jednoduchosti pokládky a opracovatelnosti jsou velmi výhodné plastové zatravňovací dlaždice. Jsou vyrobeny z recyklovaného plastu. Praktická je nejenom jejich nízká hmotnost - jsou až čtyřikrát lehčí než beton. Jejich tloušťka je při zachování vysoké pevnosti pouze 40-60 mm, pro osobní automobil postačuje tloušťka pouze 40 mm. Tím se také minimalizuje časová a finanční náročnost terénních úprav při jejich pokládce. Další jejich výhodou je, že trávě, kterou do nich osadíme, díky svému nenasákavému povrchu neubírají vodu. V případě překážky nebo zakončení nebo při tvarovém výřezu si snadno vypomůžeme ruční nebo přímočarou pilkou s většími zuby.
PVC dlažba
Mezi novější a inovativní alternativy ke klasickým zámkovým dlažbám patří také PVC dlažba. PVC panely mají hladký, neporézní povrch, který se snadno čistí - listí, sníh i nečistoty z nich odstraníte během chvilky. Výhodou je i jejich pružnost a schopnost tlumit hluk i nárazy, což oceníte například při vjezdu autem. PVC dlažba se vyznačuje snadnou a rychlou pokládkou. Je odolná vůči vodě, mrazu i slunečnímu záření. Vytváří protiskluzový a pružný povrch pro větší komfort a bezpečnost. PVC dlažbu lze instalovat na rovný a zpevněný podklad, ideálně zhutněnou štěrkovou vrstvu nebo beton.
Betonový potěr a asfalt
Pokud hledáte praktickou a trvanlivou náhradu za klasické dlažební kostky, nabízí se dvě velmi osvědčené varianty: betonový potěr a asfalt. Betonový potěr vzniká ze směsi cementu, písku, štěrku a vody, která po ztvrdnutí vytvoří pevný a stabilní povrch. Asfalt je směs minerálního kameniva a bitumenu (dehtu). Jeho hladký povrch usnadňuje jízdu a zároveň minimalizuje vznik výmolů či prasklin. Beton v monolitické formě se dnes již příliš nevyužívá, působí neútulně a studeně, delší pásy betonu také rády praskaly a vytvářely se v nich nehezké škvíry.
Mlatové cesty
Mlat je levný a příjemný, a není třeba se ho bát ani přímo pod pergolou. Mlatové cesty jsou tvořeny sypanou směsí hrubšího a jemnějšího přírodního či umělého kameniva, které se po uložení na příslušnou plochu mechanicky zhutní. Okraje upravených ploch se někdy zpevňují a vymezují ocelovou pásovinou, případně dubovými nebo bukovými trámy.
Čtěte také: Řešení pro likvidaci asfaltové lepenky v Děčíně
Keramika a pálené cihly
Keramické dlaždice nebo pálené cihly určitě nepatří na příjezdové cesty - tam by byly příliš namáhané a brzy by praskaly a drolily se. Na terasách a v zákoutích zahrady určených k posezení působí však velmi příjemně, jen je třeba dbát na to, aby měly protiskluzovou a mrazuvzdornou úpravu. Vhodné pro použití do zahrad jsou i schodové obkladové systémy.
Alternativy k trávníku: Problémy s vodou a údržbou
Tam, kde je slušně vypadající trávník kvůli úpalnému slunci k neuzalévání, se rezignovat na snahu udržet jemný pažit opravdu hodí. Pokud je vaším problémem nedostatek vody a přebytek slunečního svitu, můžete vyzkoušet třeba zahrádku ze sukulentů. Slibnou alternativou trávníků tam, kde se necítíte na sukulenty, je řešení xeriscapingem - zahradou osetou suchomilnými druhy. Tato zahradní úprava nevyžaduje závlahu anebo jen v minimálním množství. Vzhledem k horkým létům a rizikům sucha jsou takto uspořádané zahrady velmi praktickým řešením. Navíc potřebují i minimální péči. Trávníky, ruku na srdce, jsou zelenou pouští bez života. Luční druhy jsou krajně nenáročné a přímo září květy. A živo je kolem nich pořád.
- Plazivé trvalky: Drží se při zemi a nepřerůstají, snáší mírné sešlapávání a skvěle dokreslují polo-přirozeně divokou atmosféru udržované zahrady. Ten vegetační pokryv se přitom obejde bez sekání, brání prorůstání plevelů a vodu přitom drží hezky v půdě i za úpalných letních týdnů. Navíc potěšíte opylovače květy plnými sladkého nektaru.
- Mateřídouška: Povrch osetý mateřídouškou vaše čichové buňky ohromí. Je to krásné, barevné. Bzučí to životem. Je to zdravé. A samozřejmě, můžete klidně prodat sekačku do bazaru, protože trpasličí usedlé rostlinky nepřerůstají osm centimetrů. Kvetoucí krása vytváří souvislý povrch, neponechává místo plevelům.
- Mechový podklad: Stín a extenzivní vlhkost mohou být pro trávníky problém. Za takových podmínek totiž často prorůstají mechem. A mech je nepřítel, se kterým se špatně bojuje bez vedlejších ztrát. Tím, že se zřeknete trávníku, a vytvoříte kompaktní mechový podklad, získáte hebký, svůdně jemný, příjemný povrch. Mechy snadno rostou v téměř každé půdě, nevyžadují pletí ani hnojení.
Důležité tipy pro výběr a realizaci
Při navrhování okolí domu většinou věnujeme největší pozornost vzhledu zahrady nebo samotné architektuře. Často ale opomíjíme jednu důležitou část - příjezdovou cestu. Přitom právě ona je prvním dojmem, který si o našem domově návštěvníci udělají.
- Funkčnost: Komunikace okolo domu by měly být především funkční - na cestu ke garáži je potřeba použít odolnější materiál než na chodníček v zahradě, který není chůzí tolik zatěžován.
- Údržba: Ploché kameny nepravidelných tvarů vypadají hezky a lehce splynou se zahradou, na terase se nám však na nich budou neustále viklat židle a bude mezi ně zatékat voda. Praktické a jednoduché na údržbu - trávit všechna odpoledne vytrháváním plevele mezi kameny nebo drhnutím špatně povrchově upravených dlaždic se nám asi chtít nebude.
- Estetika: Pěkné na pohled - po cestičkách budeme chodit denně, popraskané vymleté dlaždice s uštípanými rohy nás asi nepotěší, jednolité šedivé plochy zase nerozveselí. Rozhodně by neměly být dominantou v úpravě okolí domu - příliš mnoho vydlážděné plochy na úkor trávníku nepůsobí vůbec útulně.
- Spádování: Cestičky, terasy a ochozy okolo domů by měly být mírně sespádovány tak, aby vodu od domu odváděly. Opomeneme-li to, můžeme dům nechtěně podmáčet. Vhodný sklon podlahy může vodu odvést k odtokové mřížce nebo do kanálku.
- Staré materiály: U starších venkovských stavení se přímo nabízí použití materiálů „z druhé ruky“ - staré pražce, kameny ze zbouraných stodol, dlažební kostky ze zrušených chodníků. I tady však musíme dávat pozor, aby výsledná úprava nevypadala jako provizorní řešení nebo nepovedená všehochuť a také abychom si např. při použití starých pražců „neotrávili“ trávník, jelikož bývají napuštěny látkami, které trávníku příliš nesvědčí.
- Měkké materiály: Přímo před terasou a směrem ke vchodu do domu se vyhněte měkkým materiálům, jako je mlat, trávník, písek nebo štěrk. Měkké materiály volte spíš na boční chodníčky. Výhodou těchto materiálů je, že dobře propouštějí vodu a v zahradě působí nenápadně.
- Obrubníky: Při pokládce zámkové dlažby nebo stavbě cestičky bychom neměli opomenout její olemování pomocí obrubníku. Vytvoříme si tím jednoduché mantinely určující šířku komunikace a oddělíme tak jednoduchým přechodem cestičku od okolní plochy. Záhony i cestičky můžeme také od okolní vegetace oddělit nízkými okrasnými zídkami.
- Svépomocí nebo s profesionály: Drobné plochy nebo cestičky zvládneme snadno sami, na větší plochy je vhodnější si pozvat profesionály s potřebnou technikou. U větších terénních úprav bychom se bez ní těžko obešli. Užitečnými pomocníky nám při pokládce budou velká vodováha a těžší gumová palice, kterou se dlaždice doklepáním usazují.
Tabulka: Orientační náklady na pokládku dlažby
| Typ práce/materiálu | Cena (Kč/m²) |
|---|---|
| Dodávka zámkové dlažby a dlažebních bloků + štěrkopískový podklad (do 50 cm) | cca 950 |
| Pokládka exteriérových dlaždic (standardní rozměry, lepidlo, spárování, 30 m²+) | 350 - 550 |
tags: #co #dat #na #dvur #misto #dlazby