Znečištění ovzduší a vysoké emise škodlivých látek představují v České republice, stejně jako v mnoha dalších zemích, významný problém s dopadem na životní prostředí a lidské zdraví. Tento článek se podrobně zabývá problematikou emisí v různých sektorech, jako je doprava, energetika, průmysl, zemědělství a odpadové hospodářství, a představuje současné i plánované kroky k jejich snižování.
Doprava a její dopad na emise
Doprava patří mezi hlavní zdroje emisí skleníkových plynů a znečišťujících látek v České republice. Z celkového ročního objemu emisí ČR (103,53 mil. tun CO2eq v roce 2023) tvoří doprava 20,94 mil. tun CO2, což představuje 20,2 %.
Problémová vozidla a kontrola emisí
V České republice jezdí mnoho aut ve špatném technickém stavu, která nesplňují předepsané emisní limity. Nedávné zátahy na silnicích potvrdily, že u čtvrtiny kontrolovaných vozidel se podezření na překročení emisních limitů potvrdilo. Z celkem 444 kontrolovaných vozidel jich 141 podrobili mobilnímu měření. A téměř čtvrtina z nich, tedy 33 aut nevyhovělo podmínkám. Podle výsledků tak každé čtrnácté auto nesplňuje zákonné limity pro emise škodlivých látek. Z celkového počtu 444 zastavených vozů přes 7 % nebylo technicky způsobilých k provozu.
Nejčastějšími prohřešky byl špatný stav výfukového vedení nebo kouřivost motoru, která ukazuje na nedostatečnou údržbu vozidel se spalovacím motorem. Řada dieselů jezdí bez funkčního filtru pevných částic, přičemž mnozí majitelé je odpojují úmyslně, aby nemuseli platit nákladnou údržbu či výměnu. Přitom se ukazuje, že limity zdaleka nepřekračují jen starší auta. „Výzkumem Centra udržitelné mobility bylo už dříve prokázáno, že velkou část zplodin do ovzduší vypouštějí i novější auta ve špatném technickém stavu, která současně nedodržují zákon, a to paradoxně více, než třeba auta starší výroby,“ dodává ministr životního prostředí Richard Brabec.
Vedle mechanických poškození výfukové soustavy a kouřivosti motorů odhalila kontrola další závady spojené s řídicími jednotkami emisních systémů a také vozidla se signalizovanou chybou motoru. „Téměř u všech aut platí, že emise částic závisí na kvalitě konstrukce, seřízení a údržby vozidla. Základní problém tedy není v samotném stáří vozidel, ale v jejich špatném technickém stavu. Pokud řidiči jezdí s nefunkčním filtrem pevných částic, pak poškozují zdraví obyvatel měst, protože lidské tělo neumí ultra jemné částice emitované moderními motory odfiltrovat,“ dodává Michal Vojtíšek z Centra udržitelné mobility J. Božka z Fakulty strojní ČVUT v Praze.
Čtěte také: Cihlová zeď v interiéru
Všechna vozidla, u kterých kontrola objevila závady, musela do 30 dní projít novou technickou prohlídkou s měřením emisí. Při ní se kontroluje, jestli byly zjištěné nedostatky odstraněny.
Zpřísnění kontrol a technologie měření
Pryč jsou doby, kdy auta prošla emisní kontrolou s přivřením oka. Podle statistik dnes měřením emisí neprojde každé desáté (v Ústeckém a Moravskoslezském kraji dokonce každé páté) auto. Kvůli nové vyhlášce musely emisní stanice, kde se měří kouřivost či obsah oxidu uhličitého ve výfukových spalinách, nakoupit nový systém a citlivější přístroje, které jsou mnohem sofistikovanější než původní technika.
Technici navíc už nemohou zasahovat do měření třeba tím, že kouřivost snižovali pomalejším přidáváním plynu, případně sondu, která měří zplodiny, vysunovali z výfuku. Nová technologie navíc hlásí chybu třeba ve chvíli, pokud auto bude mít při měření studený motor. Problém mívají zejména ty automobily, jejichž majitelé před lety odstranili filtry pevných částic DPF u naftových motorů a katalyzátory u těch benzinových. Zmíněné pak nahradili buď obyčejnou trubkou, nebo prostě jejich vnitřek „vykuchali“.
Podle nových pravidel musí technik každý vůz kontrolovat minimálně třicet minut. I to je jeden z důvodů, proč STK a emise podražily a v nadcházejícím roce pravděpodobně dál zdražovat budou. Emise se u nových automobilů měří poprvé po čtyřech letech, následně pak každé dva roky.
Rady, jak projít emisemi:
- Pokud víte, že vás emisní kontrola zanedlouho čeká, zaměřte se na tankování opravdu kvalitního paliva nebo individuálně přidávejte vhodné aditivum.
- Před kontrolou vyrazte s vozem na delší projížďku. To proto, aby z výfuku vylétaly saze, které se zde při poklidné jízdě hromadí.
- Pamatujte také, že zahřátý motor projde prohlídkou snáze než ten studený. Ohřátý výfukový systém automobilu totiž snadněji zničí zplodiny a částečky v něm.
- Plánujete-li výměnu rozvodů, absolvujte ji před samotnou kontrolou emisí.
- Pokud si nejste jistí stavem svého motoru, navštivte servis. Většina z nich má kouřoměr a zjistí, zda je váš motor v pořádku.
Pokud auto neprošlo emisemi, vyzvedněte si protokol, na kterém bude uvedeno, proč auto emisemi neprošlo. Na vině může být třeba katalyzátor, lambda sonda i další problémy a komplikace. V takovém případě je na zvážení každého řidiče, zda se pustí do povětšinou poměrně nákladných oprav, nebo se s vozem nadobro rozloučí a prodá jej třeba na náhradní díly.
Čtěte také: Článek o Vladimíru Šiškovi a Sboru dobrovolných hasičů Doubravy
Budoucnost dopravy: Alternativní paliva a elektromobilita
Evropské státy už ohlásily data, kdy plánují zakázat další prodej spalovacích motorů - vypadá to na rok 2030. Podle Národního akčního plánu čisté mobility má do roku 2030 v České republice jezdit 220 000 - 500 000 elektromobilů. V současnosti jich je registrováno pouze necelých 10 000. To vše by mělo být doprovázeno výstavbou nabíjecí infrastruktury, zejména za pomoci financí z evropských fondů. Národní akční plán vznikl na základě požadavku směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.
Smyslem směrnice bylo, aby členské státy EU přijaly národní rámce politiky na podporu rozvoje alternativních paliv v dopravě a vytvořily tak dostatečně příznivé prostředí pro širší uplatnění vybraných alternativních paliv a pohonů, a to primárně v sektoru silniční dopravy. Snížit emise z dopravy je možné přechodem na alternativní druhy pohonu (např. na elektřinu, biometan nebo CNG), zvýšením podílu hromadné dopravy a snížením počtu vozidel na silnicích.
HVO 100 jako cesta k nižším emisím u dieselů
Pokud vlastníte auto s naftovým motorem a chystáte se na STK, mohlo by vás zajímat, že díky naftě HVO 100, která se vyrábí z rostlinných olejů a odpadních produktů z potravinářského průmyslu a pohostinství, včetně upotřebeného kuchyňského oleje, bude mít vaše auto nižší emise CO₂ i dalších škodlivých látek.
Hlavní výhodou HVO 100 je jeho schopnost snížit emise škodlivin, jako jsou oxidy dusíku, pevné částice a CO₂, což je důležité zejména pro starší dieselové motory s vyšším nájezdem kilometrů. Ty totiž už nemusí přísné emisní normy splňovat. Problémem ale je, že toto palivo není vhodné pro některé výrazně starší motory. Pokud máte starší dieselový vůz, je nezbytné předem ověřit, zda je váš motor schválen pro používání HVO 100. HVO 100 je ovšem kompatibilní s modernějšími dieselovými motory, zejména těmi, které splňují normu Euro 6 a vyšší. Pro tyto vozy může být použití HVO 100 bezproblémové a přináší dodatečné výhody, protože má vyšší cetanové číslo. Palivo HVO 100 se dá už koupit na několika čerpacích stanicích i v České republice.
Emise v energetice a plány dekarbonizace
Výroba elektřiny a tepla je v České republice největším přispěvatelem k celkovým emisím skleníkových plynů. Emise v energetice pochází především ze spalování hnědého uhlí a zemního plynu v elektrárnách (25,61 milionů tun, resp. 24,7 % celkových ročních emisí) a dále z tepláren (8,10 mil. tun, či 7,8 % celkových emisí ročně).
Čtěte také: Vlastnosti a použití malt
Největším jednotlivým emitentem CO2 jsou elektrárny v Počeradech (pět hnědouhelných bloků a jeden na zemní plyn), které ročně vyprodukují 4,69 mil. tun CO2, což je 4,5 % celkových emisí České republiky. Pět největších českých fosilních elektráren, Počerady, Ledvice, Prunéřov, Tušimice a Chvaletice, vyprodukují ročně téměř tolik emisí CO2 jako veškerá silniční doprava.
Scénáře snižování emisí v elektroenergetice
Pro změnu energetického mixu se uvažuje pět scénářů, pro které byly vypracovány srovnávací grafiky. Odhad emisí skleníkových plynů v elektroenergetice pro rok 2018 i pro jednotlivé scénáře v roce 2030 je založený na emisních koeficientech celého cyklu provozu elektráren dle IPCC. To znamená, že obsahuje i emise z výroby solárních panelů, emise z těžby fosilních paliv, atd.
Návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu České republiky (NECP) z února 2019 počítá s postupným nárůstem podílu obnovitelných zdrojů a s tím spojeným snížením emisní stopy české elektroenergetiky. Nově by dle tohoto scénáře mělo být nainstalováno např. 1,8 GW fotovoltaických elektráren (cca +85 % oproti současnému stavu) a 0,7 GW větrných elektráren.
Vyšších úspor by bylo dosaženo realizací scénáře, který zpracovala v roce 2018 německá poradenská společnost Energynautics na objednávku českých ekologických nevládních organizací. Dle této studie, která byla primárně zaměřena na stabilitu elektrizační soustavy při odstavení většiny uhelných elektráren, by výsledné emise poklesly přibližně o 16 milionů tun CO2eq. Studie počítala s nahrazením výkonu odstavených uhelných elektráren hlavně prostřednictvím nových fotovoltaických (+162 % instalovaného výkonu) a větrných (+635 % instalovaného výkonu, což odpovídá necelým šesti stům nově instalovaných větrných elektráren o jednotkovém výkonu 3 MW).
Podobných úspor emisí v elektroenergetice bychom dosáhli při realizaci scénáře dekarbonizace podle studie od společnosti McKinsey. Tato studie modeluje vývoj nejen v energetice, ale i v průmyslu, zemědělství, dopravě a dalších odvětvích, a hledá nákladově optimální způsob dekarbonizace. Kromě snížení emisí do roku 2030 také zkoumá úplnou klimatickou neutralitu do roku 2050. Úspory v roce 2030 jsou dosaženy podobným snížením výroby elektřiny z uhlí jako u studie Energynautics, oproti které ale McKinsey počítá s pozvolnějším rozvojem solárních elektráren (+ 120 % instalovaného výkonu) i větrných elektráren (+230 % instalovaného výkonu).
Ještě vyšší emisní úspory slibuje realizace scénáře, který zpracoval v roce 2020 britský klimatický think-tank Ember. Tato studie zkoumala proveditelnost úplného uhelného phase-outu do roku 2030. To by přineslo emisní úspory v elektroenergetice ve výši 28,9 milionů tun CO2eq. Studie počítá s významným rozvojem instalovaného výkonu elektráren fotovoltaických (+385 %) a také větrných (+1076 %). Kromě toho počítá s plynovými elektrárnami i teplárnami (+242 % instalovaného výkonu).
Nejvyšší emisní úspory by bylo dosaženo v případě realizace scénáře zveřejněného v listopadu 2020 společností BloombergNEF. Scénář je součástí studie, která se primárně zabývá možností dekarbonizace energetického sektoru ve státech EU, které mají vysoký podíl fosilních zdrojů a přitom stále nemají stanovený termín odstavení uhelných elektráren. Ve výsledku tak modeluje přechod na nízkouhlíkovou energetiku pro Polsko, Česko, Rumunsko a Bulharsko. Tento scénář je postaven na předpokladu vysokých cen emisních povolenek a neklade si žádné emisní cíle, tedy vlastně ukazuje nákladově optimální transformaci české elektroenergetiky. Ta by konkrétně přinesla do roku 2030 emisní úspory 30,8 milionů tun CO2eq. V rámci tohoto scénáře se počítá hlavně s rozvojem větrných elektráren, kterých by mělo přibýt celkem 6,9 GW instalovaného výkonu (+2100 %), což odpovídá 2300 větrným elektrárnám o jednotkovém výkonu 3 MW. Rozvoj fotovoltaiky zůstává přibližně na úrovni scénáře Ember.
Emise v dalších sektorech
Průmysl
Průmysl přispívá k celkovým emisím ČR 25,86 mil. tun CO2 (25,0 % celkových emisí). V této kategorii jsou zahrnuty tři druhy emisí. Za prvé jde o emise ze spalování fosilních paliv v průmyslu (např. koksu ve vysokých pecích nebo zemního plynu v cementárně). Za druhé jde o procesní emise, které vznikají chemickou reakcí při výrobním procesu - například při redukci uhlíku z železné rudy nebo při kalcinaci vápence při výrobě cementu.
Budovy
Budovy generují 8,62 mil. tun CO2 (8,3 % celkových emisí). Jde o topení a ohřev vody v domácnostech, kancelářích a institucích (pokud energie není dodávána z teplárny) a také o vaření plynem. Nástroje ke snížení emisí existují: pokračující zateplení budov, modernizace kotlů, snížení spotřeby teplé vody i nižší nároky na teplotu v budovách. Přesto je takové snížení během 10 let velmi ambiciózní cíl. Pro srovnání, emise v tomto sektoru byly v roce 1990 přibližně dvojnásobné oproti dnešku, hlavní úspory ale proběhly v devadesátých letech a od roku 2000 klesly jen asi o 10 %.
Zemědělství
Zemědělství odpovídá za 8,13 mil. tun CO2eq (7,9 % celkových emisí). Emise v zemědělství pochází především z chovu hospodářských zvířat (4,35 mil. tun) v podobě emisí metanu a také z obdělávání půdy a s tím spojenými emisemi N2O (2,35 mil. tun). Také sem patří spalování pohonných hmot v zemědělství a lesnictví (1,16 mil. tun).
K omezení emisí metanu ze zemědělství by vedlo snížení počtu chovaného dobytka (a s tím související snížení spotřeby hovězího masa a mléčných výrobků), změna nakládání se statkovými hnojivy (například jejich stabilizací v bioplynových stanicích) a méně intenzivní hnojení průmyslovými hnojivy.
Zemědělská půda přirozeně váže uhlík a v závislosti na zvolené technice hospodaření se množství vázaného uhlíku v průběhu let zvyšuje nebo klesá. Podle studie Organizace pro výživu a zemědělství (která spadá pod OSN) může hektar půdy obdělávaný v režimu ekologického zemědělství uložit okolo 200 kg CO2 za rok. Když se k tomu dále přidají techniky minimálního zpracování orné půdy, zvýší se sekvestrační potenciál na přibližně 500 kg CO2 za rok.
Odpadové hospodářství
Jednou z oblastí, kde emise České republiky od roku 1990 rostou, je odpadové hospodářství. Na skládkách končí ročně cca 2,7 milionů tun odpadu, při jehož rozkládání vzniká především metan, který je silným skleníkovým plynem. Ročně tak emise skleníkových plynů ze skládek odpovídají 3,7 milionů tun CO2eq, což je o 80 % více než v roce 1990. Odpadové hospodářství: 5,58 mil. tun CO2eq ročně (5,4 % celkových emisí). Možností, jak snížit množství odpadů na skládkách je mnoho: v duchu hesla nejlepší odpad je ten, který se nevyprodukuje, je možné vytvářet produkty tak, aby z nich nevznikal odpad nebo se řídit principy cirkulární ekonomiky a nevyužité zbytky v jednom výrobním procesu použít jako surovinu pro další výrobu.
Přehled emisí v ČR podle sektorů (2023)
| Sektor | Emise CO2eq (mil. tun) | Podíl na celkových emisích (%) | CO2eq na obyvatele (t/rok) |
|---|---|---|---|
| Výroba elektřiny a tepla | 33,72 | 32,6 | 3,11 |
| Průmysl | 25,86 | 25,0 | 2,39 |
| Doprava | 20,94 | 20,2 | 1,93 |
| Budovy | 8,62 | 8,3 | 0,80 |
| Zemědělství | 8,13 | 7,9 | 0,75 |
| Odpadové hospodářství | 5,58 | 5,4 | 0,51 |
| Celkem | 103,53 | 100 | - |
Legislativa a regulace
Emise v České republice jsou regulovány řadou zákonů a vyhlášek. Mezi klíčové patří:
- Zákon č. 201/2012 Sb. (nahrazuje od 1.9.2012 zákon č. 86/2002 Sb.)
- Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování ovzduší a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší
- Vyhláška č. 330/2012 Sb., o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích
- Nařízení vlády č. 597/2006 Sb.
- Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí, ve znění nařízení vlády č. 146/2007 Sb. a č. 615/2006 Sb.
- Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 205/2009 Sb.
- Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 13/2008 Sb.
- Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 362/2006 Sb. ze dne 28.
Tato legislativa stanovuje limity pro emise z různých zdrojů a definuje postupy pro jejich měření a kontrolu. Právě přísnější pravidla pro kontrolu aut s dieselovým motorem platí od roku 2018. Nově se na STK nebo SME měří limitní hodnota kouřivosti, která je nově přísnější - 0,25 m-1, a spolehlivě tak odhalí vozidla s nefunkčním filtrem pevných částic. Pokud emisní prohlídka chybu zjistí, musí ji majitel do 30 dní odstranit, jinak ztratí technickou způsobilost k provozu.
Je zřejmé, že chemické prvky, které palivo obsahuje, pak tvoří základ vypouštěných emisí po spálení v motoru. Zkvalitněním paliva se podařilo např. velmi významně snížit emise olova z dopravy (přechodem na tzv. bezolovnatý benzín). Dalším faktorem ovlivňujícím množství a druh znečištění je i efektivita spalování a druh motoru. U silniční dopravy produkují sice vznětové motory (tj. na naftu) méně emisí CO a NOx než motory zážehové (na benzín), ovšem na druhou stranu více těkavých organických látek (VOC) a karcinogenních pevných částic (PM).
tags: #vše #o #omitkach #s #nizkymi #emisemi