Požární bezpečnost budov patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím oblastem moderního stavebnictví a její vývoj je úzce spjat s historickými tragédiemi, které zásadním způsobem ovlivnily přístup společnosti k ochraně života, zdraví a majetku.
Moderní paradigma požární ochrany v Evropě
Dnešní paradigma požární ochrany v Evropě je založeno na výkonovém a funkčním přístupu, který nedefinuje pouze „co se musí udělat“, ale především „čeho musí být dosaženo“. Bezpečnost se tak prokazuje prostřednictvím měřitelných kritérií, simulovaných scénářů a výpočtových modelů. Projektanti používají pojmy ASET (Available Safe Egress Time) a RSET (Required Safe Egress Time) pro analýzu doby evakuace, sledují viditelnost, koncentrace toxických plynů, tepelné zatížení i stabilitu konstrukcí. Tento vědecký přístup vedl i k zásadní proměně v hodnocení stavebních materiálů.
Pěnový polystyren (EPS), který se díky svým vynikajícím tepelně izolačním vlastnostem stal klíčovým materiálem obvodových plášťů, podlah, střech i stropních konstrukcí, je dnes posuzován komplexně - nikoli jako izolant sám o sobě, ale jako součást certifikovaných systémů s přesně definovanou povrchovou ochranou, protipožárními pásy a ukotvením.
Digitalizace stavebnictví a evropská harmonizace
Významným faktorem moderní éry je digitalizace stavebnictví. Pěnový polystyren (EPS) je dnes standardně začleněn do BIM modelů (Building Information Modeling), kde má přiřazené parametry reakce na oheň i environmentální data. Návrh bezpečnosti je dále podporován CFD simulacemi, které umožňují ověřit proudění horkých plynů, funkčnost kouřových klapek či účinnost protipožárních bariér. Evropská harmonizace prostřednictvím systému Euroclass umožnila transparentní porovnání výkonu jednotlivých výrobků i systémových řešení. Pěnový polystyren (EPS) se v rámci tohoto systému běžně klasifikuje od třídy E po B-s1,d0 - v závislosti na typu, úpravě a ochranné vrstvě.
Tento technicky i filozoficky nový přístup přetvořil evropskou kulturu bezpečnosti: důraz se přesunul z formálního splnění normy k reálnému zajištění funkce. Výsledkem tohoto vývoje je vznik stabilního, odborně podloženého systému, který propojuje požární bezpečnost, energetickou účinnost, udržitelnost, recyklaci a cirkulární ekonomiku. Pěnový polystyren (EPS) se v něm stal příkladem materiálu, jenž díky výzkumu, standardizaci a inovaci obstál jako bezpečná, ekonomická a dlouhodobě udržitelná součást moderního stavebnictví - potvrzení, že technická kultura požární bezpečnosti není omezováním, ale cestou k odpovědnému a vědecky řízenému návrhu budov pro 21. století.
Čtěte také: Cihlová zeď v interiéru
Přístup k požární bezpečnosti v evropských zemích
Česká republika
Česká republika má hluboké kořeny v oblasti požární ochrany budov, které sahají do období po druhé světové válce. Původní přístup byl přísně preskriptivní, neboli přesně předepisující postup, založený na podrobných technických požadavcích pro každý typ stavby. Základními pilíři současné požární legislativy jsou zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a vyhláška č. 23/2008 Sb., která stanovuje technické podmínky požární ochrany staveb. Tyto předpisy definují požární bezpečnost jako nedílnou součást stavebního návrhu a umožňují kombinovat předepsaný a výkonový přístup.
Významnou roli hraje Technická normalizační komise TNK 27 - Požární bezpečnost staveb, která koordinuje implementaci evropských norem EN 13501, EN 1363 a souvisejících metod hodnocení reakce na oheň, požární odolnosti a šíření kouře. Pěnový polystyren (EPS) je v České republice široce využíván v systémech ETICS (vnější zateplovací systémy), ve stropních konstrukcích, podlahových izolacích i prefabrikovaných sendvičových panelech. V rámci požární bezpečnosti se EPS posuzuje nejen z hlediska reakce na oheň, ale i podle toxicity plynů, vývinu kouře a odolnosti fasádního systému vůči šíření plamene po povrchu.
V posledních letech se český přístup významně posouvá směrem k digitalizaci požárního inženýrství. V projekční praxi se běžně uplatňuje BIM modelování, které zahrnuje parametry požární odolnosti a reakce na oheň jednotlivých materiálů. Současně se rozvíjí CFD simulace (např. PyroSim, FDS) pro ověřování šíření kouře, evakuace osob a účinnosti větracích systémů. Výzkumnou základnu v oblasti požární bezpečnosti v České republice představuje především České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) - Fakulta stavební, katedra technických zařízení budov a katedra požární bezpečnosti staveb, dále Technický ústav požární ochrany (TÚPO) a Technický a zkušební ústav stavební Praha (TZÚS).
Česká republika rovněž reagovala na mezinárodní požární incidenty - například na kauzu Grenfell Tower (2017) - úpravou metodik pro hodnocení fasádních systémů s EPS a zpřísněním požadavků na ověřování chování ETICS nad výškou 12 m. Nové návrhy revize vyhlášky č. 23/2008 Sb. Dnes lze český systém požární bezpečnosti označit za vyvážený hybrid mezi předpisovým a výkonovým přístupem, který umožňuje aplikaci pěnového polystyrenu (EPS) ve většině konstrukcí, pokud je jeho použití součástí ověřeného systému včetně doložení výsledků zkoušek. V kombinaci s důrazem na energetickou efektivitu, recyklovatelnost a cirkulární ekonomiku se pěnový polystyren (EPS) stal stabilní a akceptovanou součástí české stavební praxe - materiálem, který plně odpovídá požadavkům 21. století.
Francie
Francie patří k zemím s nejdelší a nejucelenější tradicí systematického řízení požární bezpečnosti. Historická linie vede od městských ediktů a raných zákazů hořlavých fasád přes královské výnosy reagující na velké požáry až k modernímu vědeckému chápání hoření a tepelného přenosu. Ve 20. století se ve Francii vybudovalo institucionální zázemí pro výzkum reakce materiálů na oheň a pro zkušební metody s ústřední rolí pracovišť CSTB a napojením na národní komise, které spojovaly správu, sbor pařížských hasičů a laboratoře.
Čtěte také: Článek o Vladimíru Šiškovi a Sboru dobrovolných hasičů Doubravy
Páteří současné francouzské regulace jsou rámce pro stavby určené veřejnosti a pro bytové domy. Základní požadavky pro ERP stanovuje Arrêté du 25 juin 1980 ve znění pozdějších úprav, které vyžaduje, aby nosné konstrukce odolaly požáru po dobu nutnou k vyhlášení poplachu a evakuaci a aby bránily rychlému šíření požáru. Klíčovým dokumentem pro obvodové pláště je Instruction Technique 249 pro fasády. IT 249 definuje podmínky pro řešení a ověřování fasád včetně ETICS systémů a práce s izolanty, přičemž stanoví, že vnější zateplení lze provádět jen s technikami popsanými v instrukci a při splnění požadavků na reakci na oheň u celého systému.
Instrukce rozlišuje řešení bez vzduchové mezery a s mezerou a váže je na minimální třídy reakce na oheň, přičemž vyjasňuje, že lepidla a malty se do výpočtu mobilizovatelné hořlavé hmoty nezahrnují. V oblasti bytových domů se dlouhodobě opírá praxe o arrêté z roku 1986 pro požární ochranu obytných budov, které se v detailech doplňuje s IT 249 pro fasády. Odborné svazy a výrobci zateplovacích systémů vydali navazující metodiky pro ETICS s EPS na podkladech z betonu a zděných stěn a upřesnili doporučení pro budovy třetí a čtvrté kategorie i pro objekty ERP od kategorie R+2 výše.
Důležitou součástí francouzského ekosystému je přechod ze staré národní M klasifikace na evropský systém Euroclass EN 13501. Tradiční stupnice M0 až M4 se v praxi mapuje na eurotřídy A1 až F s doplňky pro kouř a odkapávání, což umožnilo srovnatelné a transparentní posuzování výrobků napříč EU. K aktuálním změnám patří zpřesňování požadavků v návaznosti na evropské CPR a na zkušenosti z velkých požárů. V roce 2024 Francie vyhlásila nové požadavky na požární výkonnost kabelů pro ERP a IGH s účinností od května 2025, které přebírají nejvyšší klasifikace podle EN 50575 a pevněji je vážou na stavební předpisy. Změny vycházejí z aktualizace bezpečnostních pravidel navazujících na dekrety z 25. června 1980 a 30. prosince 2011 a posilují konzistenci s mezinárodní praxí a evropskými třídami B2ca a Cca pro kabeláže v kritických budovách. Celkově lze říci, že francouzský model stojí na silné vazbě mezi regulací, zkouškami a inženýrskou verifikací, přičemž pěnový polystyren EPS se uplatňuje zejména v ETICS a v dalších sestavách tam, kde jsou splněny požadavky IT 249 a dosaženy odpovídající eurotřídy reakce na oheň i klasifikace požární odolnosti celé konstrukce.
Itálie
Itálie má jednu z nejdelších a nejbohatších tradic požární regulace v Evropě. Již v době římského impéria existovaly první edikty a technické instrukce pro použití stavebních materiálů s cílem omezit šíření ohně v městských strukturách. Zásadní milník představoval požár kina Statuto v Turíně v roce 1983, který vedl k hluboké revizi národní koncepce požární bezpečnosti. Právě tehdy vznikl základ pro moderní klasifikaci stavebních výrobků z hlediska reakce na oheň a byl formálně zaveden klíčový pojem REI - odolnost, celistvost a izolace.
V roce 2008 přinesla technická norma D.M. 14/01/2008 zásadní koncepční obrat - poprvé oficiálně uznala oheň jako „mimořádné zatížení konstrukce“. Vrchol modernizace představuje Codice di Prevenzione Incendi, vydaný v roce 2015 a průběžně aktualizovaný (zejména v roce 2019 a 2023). Tento kodex představuje zcela nový výkonový model - projektant si může zvolit mezi preskriptivním přístupem (plně definované postupy a minimální požadavky) nebo analytickým návrhem (na základě simulací, inženýrských výpočtů a ověření funkční výkonnosti). Itálie se tak stala jedním z evropských lídrů v oblasti požárního inženýrství (Fire Safety Engineering, FSE).
Čtěte také: Vlastnosti a použití malt
Zvláštní důraz je kladen na konstrukční materiály s nízkou hmotností a vysokou energetickou účinností, mezi nimiž má pěnový polystyren (EPS) významné postavení. EPS je v Itálii široce používán zejména v ETICS systémech, podlahách a stropních panelech. V italském systému však nejde jen o samotné zkoušky materiálů - integruje EPS do širšího konstrukčního kontextu. Codice di Prevenzione Incendi vyžaduje, aby se hodnotila požární výkonnost celé sestavy, nikoli jen izolantu. To znamená, že u fasád s EPS se modeluje interakce mezi vnějším pláštěm, kotevními prvky, omítkou a vzduchovými mezerami. Simulace sledují nejen zapálení a šíření plamene, ale také tok tepla, vývin kouře a reakci systému na požární scénář typizovaný podle využití budovy.
Od roku 2022 jsou do kodexu systematicky začleňovány nové kapitoly reflektující digitalizaci, cirkularitu a environmentální výkonnost. Itálie se tak stává průkopníkem propojení požární bezpečnosti s udržitelným navrhováním. Digitální modely BIM jsou propojené s databázemi požárních parametrů, což umožňuje automatické ověření souladu návrhu s požadavky Codice. Moderní italská praxe tak stojí na propojení vědy, výzkumu a regulace.
Belgie
Belgie představuje specifický model vývoje požární legislativy, který spojuje silný vliv evropské harmonizace s realistickým přístupem k průmyslové a stavební praxi. Základy současného systému vznikly v reakci na tragické události, z nichž nejznámější je požár obchodního domu „A l’Innovation“ v Bruselu v roce 1967, při němž zahynulo 322 osob. Požární ochrana se zpočátku rozvíjela odděleně ve třech jazykových oblastech, což vedlo k nejednotnosti předpisů. Od 80. let však Belgie systematicky směřuje k jednotnému technickému rámci.
V roce 1994 byl přijat první Arrêté Royal (královský výnos), který definoval požární odolnost konstrukcí a zavedl princip zónování budov na tzv. „malé požární úseky“. V současnosti je páteří belgické legislativy Arrêté Royal z 7. července 1994, který byl více než dvacetkrát novelizován. Tento systém stojí na kombinaci preskriptivních a výkonových požadavků, kdy jsou definovány minimální limity, ale zároveň umožněna flexibilita při použití moderních materiálů a aktivních systémů. Od roku 2012 Belgické království aktivně přebírá evropské Euroclass klasifikace (EN 13501-1, EN 13501-2) a Eurokódy, čímž zajišťuje kompatibilitu s rámcem CPR (EU č. 305/2011).
Zásadní posun v belgickém přístupu představuje koncept „energetického požáru“, který se používá při návrhu průmyslových hal a logistických center. Namísto pouhé geometrické klasifikace úseků se hodnotí celkové množství uvolnitelné energie (MJ/m²). Tím se požární návrh více přibližuje realitě - u budov s nízkou hustotou hořlavých materiálů a se sprinklery lze navrhnout větší otevřené prostory při zachování bezpečnosti.
Velmi důležitým krokem v posledním desetiletí je rozšíření výkonového přístupu (Performance Based Design, PBD). Belgické úřady, zejména SPF Intérieur (Service Public Fédéral Intérieur), umožňují projektantům předkládat „rovnocenné návrhy“, pokud je jejich úroveň bezpečnosti prokazatelně srovnatelná nebo vyšší než u předepsaných řešení. To otevírá prostor pro pokročilé výpočty (např. FSE) a použití inovativních systémů.
Tento systém umožňuje flexibilní a zároveň bezpečné využívání materiálů s vysokou energetickou účinností - jako je pěnový polystyren (EPS). EPS se v Belgii uplatňuje především ve fasádních systémech ETICS, ve střešních konstrukcích s mechanickým kotvením a v prefabrikovaných panelech pro průmyslové haly. Od roku 2023 probíhá v Belgii modernizace regulačního rámce v souvislosti s implementací Evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD) a Zelené dohody EU. Cílem je integrovat požární, environmentální a energetické požadavky do jednoho digitálního návrhového procesu. V roce 2024 byl spuštěn národní program „Fire Safety 2030“, který propojuje výzkum, státní správu a průmysl. Program se zaměřuje na zkoušení moderních kompozitních systémů, hodnocení jejich chování při požáru a implementaci metod Fire Risk Assessment (FRA) do návrhové praxe.
Velká Británie
Velká Británie je kolébkou moderního pojetí požární bezpečnosti a jednou z prvních zemí, která přetavila tragické zkušenosti do systematické a vědecky podložené regulace stavebnictví. Zásadním mezníkem byl Velký požár Londýna v roce 1666, který zničil přes 13 000 domů a vedl ke vzniku Prvního stavebního zákona (Rebuilding Act 1667). Tento zákon nařídil, aby všechny novostavby ve městě byly prováděny výhradně z nehořlavých materiálů, především z kamene a cihel, a zakázal dřevěné fasády. Británie se tak již v 17. století vydala cestou přísné požární prevence.
V roce 1774 následovala další reforma, která předepsala povinnost vybavit každou městskou čtvrť záchrannými žebříky a protipožárním vybavením. Tento přístup - kombinace technických norem, organizace a odpovědnosti - se stal charakteristickým znakem britské požární kultury a položil základ pro vznik pozdějších Building Regulations, které se postupně vyvíjely po celé 19. a 20. století.
Moderní etapa začala po druhé světové válce, kdy prudký rozvoj bytové a průmyslové výstavby odhalil limity tehdejších předpisů. V roce 1957 publikovaná zpráva Guest Report kriticky poukázala na potřebu reformy požární legislativy a zavedení výkonově definovaných standardů, které by umožnily posuzování skutečné bezpečnosti konstrukcí namísto pouhého dodržení předepsaných detailů. Od 80. let 20. století se tento přístup stal základem britské stavební legislativy. Funkční požadavky, např. „stavba musí být schopna bezpečně odolávat zatížení v případě požáru po dobu potřebnou pro evakuaci osob“, nahradily detailní specifikace materiálů a konstrukčních řešení.
JUBIZOL omítky a jejich vlastnosti
JUBIZOL nabízí řadu omítek určených pro dekorativní ochranu a funkční úpravu fasádních povrchů, zejména v kontextu zateplovacích systémů ETICS. Tyto omítky jsou navrženy tak, aby splňovaly vysoké požadavky na odolnost, estetiku a v některých případech i na řízení šíření plamene.
Typy JUBIZOL omítek a jejich aplikace
- JUBIZOL Kulirplast 1,8 KOMP. (dvousložková akrylátová omítka): Vyrobená z obarveného mramorového granulátu, je určena k dekorativní ochraně různých druhů jemně vyrovnaných fasádních povrchů, zejména podezdívek. Vyniká dobrou odolností.
- JUBIZOL Aerogel finish S 1,5 (silikonová hlazená tenkovrstvá omítka): Jedná se o vylepšenou mikroarmovanou silikonovou hlazenou tenkovrstvou omítku (zrnitost 1,5 mm), určenou jako vrchní dekorativní a ochranná vrstva fasádních systémů.
- JUBIZOL Mineral finish S (minerální hlazená omítka 1.5): Ušlechtilá tenkovrstvá omítka s charakteristickým stejnoměrně zrnitým povrchem, vyrobená na bázi cementu, vápna a polymerních pojiv. Je určena k dekorativní ochraně vnitřních povrchů zdiva i fasádních povrchů na objektech výšky do dvou podlaží, které mají přesahy střech, dostatečně chránící fasádu před srážkami. Splňuje požadavky harmonizované normy EN 998-1. Tento výrobek neobsahuje biocidní ochranu, proto je ho potřeba při použití na vnější povrchy za 7-14 dní po nanesení přetřít některou z mikroarmovaných fasádních barev JUB (REVITALCOLOR, SILICONECOLOR nebo SILICATECOLOR).
Vlastnosti a zpracování omítek JUBIZOL
JUBIZOL omítky, jako je například hlazená omítka pro úpravu špalet a ozdobných fasádních prvků, mají následující vlastnosti:
- Tenkovrstvá dekorativní omítka vyrobená na bázi polymerních pojiv a siloxanů s typickou stejnoměrnou velmi jemnou hlazenou strukturou.
- Určena pro snadnější a rychlejší provádění špalet a různých ozdobných architektonických prvků na fasádě.
- Vhodná pro dekorativní ochranu fasádních stěnových povrchů (zejména vysokých objektů vystavených náročným klimatickým podmínkám), na různé druhy jemně zrnitých stavebních konstrukcí (minerální omítky, beton, sádrokartonové, vláknocementové a dřevotřískové desky).
- Také jako závěrečná vrstva v některých tepelně izolačních systémech (JUBIZOL FASÁDA).
- Omítka je vysoce vodoodpudivá a vysoce paropropustná, s fungicidním a algicidním ochranným účinkem.
- Snadno se nanáší, odolává povětrnostním podmínkám, průmyslovým zplodinám, kouřovým plynům a UV záření.
- Barevné odstíny: Bílá.
Příprava podkladu a aplikace
Podklad musí být jemně zrnitý (ideální je zrnitost klasické štukové omítky granulace 1,0 mm), pevný (pevnost v tlaku min. 1,5 MPa - CS II podle EN 998-1), suchý a čistý, bez uvolněných částic, prachu, vodou rozpustných solí, mastnot a jiných nečistot. Nové podkladní omítky se použijí před nanášením dekorativní omítky na každý cm nejméně 7 až 10 dní, na nové betony můžeme dekorativní omítku nanášet nejdříve jeden měsíc po betonování (uvedené doby schnutí platí pro normální podmínky: T = +20 ºC, rel. vlhkost vzduchu = 65 %). Staré pevné omítky očistíme od všech nátěrů, nástřiků a jiných dekorativních vrstev. Po očištění povrchu zbavíme prachu - nejlépe omytím, pokud je potřeba, vhodným způsobem ho vyspravíme a vyrovnáme.
Základní nátěr se nanáší štětcem, ACRYLCOLOR a AKRIL Emulze také válečkem s dlouhým vlasem nebo stříkáním. S nanášením omítky můžeme v normálních podmínkách (T = +20 °C, rel. vlhkost vzduchu = 65 %) začít po 12 hodinách schnutí základního nátěru.
Maltovou směs připravíme v míchačce nebo ručním elektrickým míchadlem v plastovém vědru vhodné velikosti. Obsah balení vsypeme do 4,5 l vody a důkladně promícháme, abychom získali homogenní směs bez hrudek. Směs necháme 10 minut stát a znovu ji promícháme. Pokud je potřeba, můžeme přidat ještě trochu vody. Za normálních podmínek (T = +20 °C, rel. vlhkost vzduchu = 65 %) je zpracovatelnost připravené směsi nejméně 30 minut.
Abychom v případech, kdy na ucelenou plochu potřebujeme více než jedno balení omítky, předešli případnému vzniku skvrn z důvodu rozdílné bělosti, maltovou směs egalizujeme v nádobě přiměřené velikosti. Velikost nádoby musí pokud možno stačit na egalizaci veškeré omítky, potřebné na ucelenou plochu zdiva, nejméně však na objem odpovídající 4 až 5 balením suché směsi (při volbě velikosti nádoby je třeba brát v úvahu dobu zpracovatelnosti připravené maltové směsi a čas, který máme k jejímu nanesení k dispozici). Když odebereme přibližně pětinu (nejvýše čtvrtinu) takto připravené hmoty, přidáme do nádoby obsah dalšího balení a se zbývajícím materiálem v nádobě ho dobře promícháme, atd. Egalizace omítek stejné výrobní šarže a stejného data výroby není potřebná.
Připravenou směs nanášíme ručně - nerezovým hladítkem nebo strojně - stříkáním, v tloušťce o málo větší než je průměr největšího pískového zrna. Při nanášení stříkáním musíme dbát pokynů výrobce strojního zařízení. Ihned po nanesení povrch omítky uhladíme tvrdým plastovým hladítkem. Uhlazování provádíme krouživými tahy tak, aby mezi zrny nebyla prázdná místa a aby struktura byla co nejvíce stejnoměrná. Při uhlazování by se zrna ve vrstvě omítky měla co nejméně pohybovat, vytlačování hmoty ve formě valu před hladítkem není přípustné. Jeho vznik lze většinou připsat příliš velké vrstvě omítky nebo špatně připravenému resp. nedostatečně rovnému podkladu. Uhlazování je nutno provádět pouze v jednom směru.
Nanášení omítky musí proběhnout co nejrychleji, bez přerušení, od jednoho okraje stěny k druhému. Na vícepodlažní stěnové plochy nanášíme omítku současně ve všech fázích lešení: začínáme vždy v nejvyšším podlaží, v dalších následujeme se stupňovitými odstupy. Větší plochy rozdělíme přiměřeně širokými drážkami, maltovými lemy, orámováním, případně dalšími ozdobnými úpravami nebo jiným způsobem na menší plochy. Napojování ploch na rozích a v koutech mohou usnadnit několik cm široké hladké (štukované) pruhy, které navíc upraveným povrchům dodají příjemný dekorativní efekt. Ozdobné pruhy, drážky, maltové lemy, orámování atd. obvykle provádíme před nanesením dekorativní omítky.
Podmínky aplikace a údržba
Nanášení omítky je možné pouze za vhodných povětrnostních resp. mikroklimatických podmínek: teplota vzduchu a stěnového podkladu během nanášení a zrání musí být v rozmezí +8°C až +30 °C, relativní vlhkost vzduchu nejvýše 80 %. Fasádní plochy před srážkami, silným větrem a intenzivním slunečním svitem chráníme fasády závěsy, avšak ani s nimi nesmí za deštěm, mlhy a silného větru (> 30 km/h) tyto práce provádět. Odolnosti proti poškození čerstvě upravených ploch srážkovou vodou (smytí materiálu) je za normálních podmínek (T = +20 °C, rel. vlhkost vzduchu = 65 %) dosaženo po 24 hodinách. Omítkou upravené fasádní povrchy nevyžadují žádnou zvláštní údržbu. Usazený prach a jiné volné nečistoty lze omést, vyluxovat nebo omýt.
| Typ omítky | Zrnitost | Základní složení | Doporučené použití | Specifické vlastnosti |
|---|---|---|---|---|
| JUBIZOL Kulirplast 1,8 KOMP. | 1,8 mm | Dvousložková akrylátová omítka z mramorového granulátu | Dekorativní ochrana fasád, podezdívek | Dobrá odolnost |
| JUBIZOL Aerogel finish S 1,5 | 1,5 mm | Mikroarmovaná silikonová hlazená omítka | Vrchní vrstva fasádních systémů | Vylepšená, vodoodpudivá, paropropustná, s fungicidním účinkem |
| JUBIZOL Mineral finish S 1.5 | 1,5 mm | Minerální hlazená omítka na bázi cementu, vápna, polymerních pojiv | Vnitřní a fasádní povrchy do dvou podlaží s přesahy | Ušlechtilá, bez biocidní ochrany (vyžaduje přetření), splňuje EN 998-1 |
tags: #omitky #jubizol #s #rizeni #plamene