Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Pokud jste v minulosti řešili výběr vhodné fasádní omítky, jistě jste se zaměřovali na parametry jako voděodolnost, mrazuvzdornost, pevnost, přilnavost či trvanlivost. Při volbě omítky do interiéru byste se ale měli rozhodovat podle jiných parametrů. Funkce vnitřních omítek se totiž od venkovních liší v mnoha ohledech.
Funkce a význam vnitřních omítek
U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub. Dalším posláním, které vnitřní omítky plní, jsou i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické. Existují však i jiné specifické funkce; třeba omítky sanační, používané při rekonstrukcích starých objektů. Zásadní funkcí vnitřních omítek je především chránit zdivo před mechanickým poškozením, zlepšovat technické vlastnosti konstrukce, ale i zvyšovat celkové estetické působení interiéru.
Vrstvení a typy vnitřních omítek
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi. Vnitřní omítky se nanášejí ve třech vrstvách.
Jádrové (hrubé) omítky
Spodní, tedy jádrovou vrstvu, tvoří vápenocementová nebo cementová malta. Jádrové omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Tato omítka slouží rovněž pro vyrovnání nerovností na stěně, protože žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná. Jde o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky. Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů. V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva.
Štukové a tenkovrstvé omítky
Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí. Finální povrchová a pohledová vrstva (fajnová omítka) se vyrábí z jemné vápenné malty. Štuková (fajnová) omítka se natahuje na jádrovou. Podklad pro její nanášení musí být pevný, rovný, soudržný a zbavený prachu. Povrch by neměl odpuzovat vodu a být zmrzlý. Štuková omítka také neumožňuje větší vyrovnání podkladu.
Čtěte také: Jak vybrat a aplikovat dekorativní omítku v interiéru?
Materiály pro vnitřní omítky
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů. Moderním trendem v provádění omítek je dnes aplikace suchých omítkových směsí. Jejich využití má řadu výhod. Suché omítkové směsi se rozdělují na zdící malty, omítky pro vnitřní a venkovní užití, případně i omítky univerzální. A podle druhu zpracování pak na omítky prováděné ručně či strojově. Omítky jsou děleny i podle druhu použitého pojiva. Tím může být vápno a cement, ale i další materiály.
Vápenocementové omítky
Omítky ze směsi vápna a cementu jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti. Vápenocementová omítka je vhodná pro vnitřní i venkovní použití.
Vápenné omítky
Čistě vápenné omítky se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí. Vápenná štuková omítka se hodí na vlhké stěny.
Sádrové omítky
Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte). Sádrová fajnová omítka není vhodná do vlhkých prostor.
Hliněné omítky
Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Čtěte také: Tipy a triky pro dokonalou hrubou omítku
Speciální omítky a stěrky
V dřívějších dobách se používaly jílové malty, se kterými se ještě dnes můžeme setkat v jižních zemích, tyto se však v souvislosti s ekologickým stavebnictvím znovu dostávají do popředí i v našich zeměpisných šířkách. Jako první minerální pojivo se používalo vápno. Pomocí vápna se mohly vytvářet vnější, počasí odolné omítky, které se na různých chrámech dochovaly až do současnosti. Současné trendy v oblasti výzdoby stěn spočívají ve využívání špičkových moderních designů. Benátský štuk je přitom směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Hojně se dnes využívají také stěrky s plastickými efekty, které nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je po jejich vytvoření možné i barevně vyladit, aby výsledný vzhled ještě více podtrhl design místnosti. Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba také v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit.
Volba omítky a praktické rady
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
Omítání stěn se nemůže provádět vždy. Zpravidla je to možné pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně dle zkušeností + 35 °C. Nízkou teplotou by mohlo dojít k narušení struktury omítky, která by časem opadala. Příliš vysoké teploty mohou způsobit nadměrné vysychání čerstvé omítky, čímž by mohla popraskat. Platí pravidlo, že čím kvalitněji je provedeno vnější zdivo nosné konstrukce a vnitřní příčky, tím méně se spotřebuje materiálu při nanášení omítek. Před omítáním stěn a stropů je nutné zkontrolovat stav zdiva, zakrýt rozvody všech instalací a vytipovat místa s větším pnutím, kde by omítka mohla v budoucnu praskat. Ale i třeba takové betonové prvky se musejí ošetřit penetrací. Až poté se teprve může začít s aplikací „špricu“ a následně samotné jádrové omítky. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je čerstvě vyzděna, musí se nechat vyschnout. Stejně tak je tomu v případě, že se omítá stará vlhká stěna.
Běžným podkladem pro vnitřní omítky je tak i právě zmiňovaný beton. Zejména stropy bývají často realizovány jako monolitické železobetonové konstrukce a je tedy nutné vyrovnat se úspěšně i s tímto podkladem.
Pokud jde o použití vnitřních omítek u zdiva z betonových skořepinových tvárnic (BST) při ještě nezateplené fasádě, je třeba zvážit chování omítky v létě a v zimě. BST tvárnice nemají téměř žádný tepelný odpor, což může vést k obavám z praskání vnitřních omítek vlivem teplotních rozdílů. Doporučuje se konzultace s odborníkem pro specifické řešení.
Čtěte také: Interiérová strukturovaná omítka krok za krokem
Technické údaje a zpracování minerální jednovrstvé omítky
Následující tabulka a text poskytují podrobné informace o technických specifikacích a postupu zpracování tepelněizolační, minerální, vyztužené, jednovrstvé omítky pro strojní a ruční zpracování.
Základní technické údaje
| Specifikace | Popis |
|---|---|
| Typ omítky | Tepelněizolační, minerální, vyztužená, jednovrstvá omítka |
| Zpracování | Strojní a ruční |
| Norma/Předpis | EN 998-1 |
| Použití | Vytváření vnitřních omítek. Zlepšuje tepelněizolační vlastnosti, redukuje vlhkost, omezuje vznik plísní. Lze provést jako jednovrstvou nebo základní vrstvu vícevrstvého systému. Není vhodná pod keramické obklady. |
| Složení | Suchá směs složená z anorganických pojiv, plniv, vlákna a zušlechťujících přísad. |
Příprava podkladu
Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, čistý, suchý, bez prachu, oleje apod. Podklad není nutné penetrovat.
Ruční zpracování
- Do čisté nádoby nalijeme odpovídající množství vody (8 l vody pro 1 pytel 20 kg) a do ní za stálého míchání přidáváme suchou směs.
- Používáme samospádovou míchačku nebo elektrické pomaluběžné míchadlo s vhodným mísidlem.
- Mícháme do té doby, než bude mít omítka optimální konzistenci.
- Takto zpracovanou směs necháme odstát cca 5 minut a znovu důkladně promícháme.
Strojové zpracování
Při strojovém zpracování se používá omítací stroj s výstrojí pro lehké omítkové směsi.
Aplikace
a) Jednovrstvá omítka
Omítku provádíme ve dvou pracovních krocích.
- V prvním kroku naneseme zubovou stěrkou (se zubem 8 x 8 mm) na stěnu vrstvu 4 mm a srovnáme.
- Ve druhém kroku, po zaschnutí první vrstvy, ocelovou stěrkou naneseme finální vrstvu v tloušťce 2 mm a po lehkém zavadnutí vyhladíme molitanovým nebo plstěným hladítkem nebo houbou.
b) Vícevrstvá omítka
- Pro vytváření vícevrstvé omítky naneseme na stěnu vrstvu 6 mm a srovnáme latí.
- Pro dodržení požadované tloušťky a rovinatosti vrstvy použijeme ocelové hladítko se zubem 10 × 10 mm, nebo osadíme omítníky.
- Po zaschnutí cca 5-7 dnů provedeme finální vrstvu omítky. Doporučujeme použít systémovou omítku Ytong vnitřní stěrka hlazená.
Důležitá upozornění
- Dodatečné přidávání pojiv, kameniva a jiných přísad, jakož i prosévaní malty je nepřípustné.
- K rozdělání malty je nutné použít pitnou vodu, nebo vodu odpovídající EN 1008.
- Nezpracovávejte při teplotách vzduchu a zdiva nižších než +5 °C.
- Po uplynutí doby zpracovatelnosti omítku dále nepoužívejte.
Bezpečnost a hygiena
Při práci se směsí dodržujte platné předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví. Při manipulaci používejte ochranné rukavice, případně brýle. Při zasažení očí vymývejte proudem čisté vody a vyhledejte lékařskou pomoc. Po práci omyjte pokožku vodou a mýdlem a ošetřete vhodným krémem.
Balení a skladování
V papírových pytlích 20 kg. Skladujte v suchu na dřevěném roštu, chraňte před vlhkem. Při dodržení stanovených podmínek je skladovatelnost v uzavřeném obalu 12 měsíců. Kvalita je trvale sledovaná v laboratoři výrobního závodu.
tags: #omitka #vnitrni #bst #informace