Oldřich Tyl, významný český architekt, urbanista a teoretik architektury, se narodil 12. dubna 1884 v Ejpovicích u Rokycan. Vystudoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze u profesora Josefa Schulze a stal se jednou z klíčových osobností prvorepublikové kulturní scény. Jeho kariéra, která začala ve dvacátých letech 20. století, ho zařadila mezi nejvýznamnější české funkcionalisty.
Rané roky a teoretické působení
Oldřich Tyl byl průkopníkem nových konstruktivistických tendencí, které vycházely z využití železobetonových, ocelových a skleněných konstrukcí. Tyto techniky dokonale ovládal a zaváděl také velkoprostorová dispoziční řešení. Jeho technicky avantgardní stavby se vyznačovaly značnou výtvarnou úrovní i přes svou strohost a připomínaly klasicistní kompozice. Tyl byl zastáncem vědeckého pojetí funkcionalismu a uměl skvěle formulovat své názory.
V roce 1920 byl zvolen předsedou nově založeného Klubu architektů. Okruh kolem tohoto klubu záhy začal vydávat časopis Stavba, jedno z nejdůležitějších periodik svého druhu v Československu. Tyl měl však větší ambice a spolu s dalšími členy Klubu architektů navázal komunikaci s nejznámějšími architekty v Evropě. Jeho záměr se podařil a v roce 1924 se pod záštitou klubu konalo několik přednášek o architektuře v Praze a Brně. Přijeli duchovní otec funkcionalismu Le Corbusier, spolu s Walterem Gropiem (zakladatelem německé umělecké školy Bauhaus), Adolfem Loosem a architektem Oudem. Přednášky měly u posluchačů nebývalý úspěch.
Klíčové stavby Oldřicha Tyla
Tyl se činil i jako architekt. Navrhl několik rodinných domů v Dejvicích v jednoduchém puristickém stylu. Kromě toho byl autorem mnoha činžovních domů rozmístěných po celé Praze. V období mezi dvacátými a třicátými lety postavil například dům v Nezamyslově ulici, který je ještě lehce poznamenán krátkou vlnou druhého kubismu. Zato jeho nájemní domy v Masné ulici, Benediktské a ve Skořepce jsou již plně ve stylu funkcionalismu. Dostával zakázky i z jiných měst, například projektoval Občanskou záložnu v Uhříněvsi či Moravskou banku v Brně.
Veletržní palác
Definitivně se proslavil jednou z největších funkcionalistických staveb v Evropě - budovou Veletržního paláce v Holešovicích. Jako třicetiletý architekt se Oldřich Tyl v roce 1924 zúčastnil velké a prestižní soutěže na stavbu areálu budov určeného pro pořádání vzorkových veletrhů. V prvním kole soutěže porota vítěze nevyhlásila, ale zúžila výběrové řízení na tři projekty: Oldřicha Tyla, Aloise Dryáka a Bohuslava Fuchse. Nakonec stavbu realizovalo duo Tyl-Fuchs. Výsledek je jakýmsi průsečíkem obou jejich projektů. Vznikla moderní stavba s dechberoucím interiérem. Palác pražských vzorkových veletrhů se stavěl mezi lety 1925-1928. Při své druhé pražské návštěvě jej navštívil i architekt Le Corbusier, který později v rozhovoru s teoretikem Karlem Teigem poznamenal onu památnou větu „o stavbě, která ještě není architekturou“, jež se vzápětí rozkřikla po celé Praze.
Čtěte také: Objevte gramofonové desky Oldřich Nový
V srpnu 1974 budova zcela vyhořela. Dlouho se rozhodovalo, zda ji rekonstruovat, či rovnou zbořit. Nakonec byla zvolena první varianta. V roce 1980 bylo rozhodnuto budovu obnovit a využívat ji jako galerii. Dostavby se ujal liberecký Stavoprojekt pod vedením architekta Miroslava Masáka. Renovace trvala až do 90. let. První část byla otevřena v roce 1993, druhá o dva roky později. Původně byla expozice pouze ve třech podlažích, do dnešních dní ji nalezneme ve všech pěti.
Sídlo YWCA v Žitné ulici
Mezi další významné stavby patří sídlo YWCA (Young Woman Christian Association) v Žitné ulici, které vznikalo mezi lety 1926-1929. Zadavatelkami byly členky pražského Obrodného hnutí Československých mladých žen. Budova byla navržena v puristickém stylu, fasádu členila dlouhá pásová okna ve střední části a balkonová pole po stranách. Sídlo přesně vyjadřovalo ideály hnutí - bylo strohé, funkční a moderní. Bohužel se již několik let po dostavbě začaly na fasádě objevovat výrazné trhliny a bylo zjištěno, že betonáž objektu byla provedena nekvalitně. Situace byla natolik vážná, že byla narušena statika objektu. V roce 1932 bylo přikročeno k okamžitým stavebním úpravám, kterých se ujal stavební inženýr Karel Skorkovský. Podle jeho projektu byla zpevněna střední fasáda domu vsazením podpůrných svislých prvků, čímž byl změněn původní architektonický ráz fasády s průběžnými okny, která byla nahrazena mnoha menšími okny. Tylova stavební firma měla po tomto projektu velmi pošramocenou pověst a záhy zkrachovala.
Penzion Záchrana
Penzion Záchrana na pražském Žižkově, vystavěný mezi lety 1923-1926, byl jednou z prvních puristických staveb v Praze. Udivoval svým zaobleným nárožím a nezdobnou utilitární fasádou. V minulosti sloužil k ubytování ženám v těžké životní situaci, dnes zde sídlí poliklinika a ordinace.
Beton jako architektonický výrazový prostředek
Oldřich Tyl byl mistrem ve využívání železobetonových konstrukcí, které z technického hlediska dokonale ovládal. Jeho práce ilustruje širší trend v moderní architektuře, kde beton hrál a hraje klíčovou roli jako nástroj vyjádření tvůrčí ideje a hledání nových architektonických forem.
Přestože beton byl znám již ve starověku, jeho masové používání je spojeno především s moderní architekturou. Mies van der Rohe vnímal beton jako prostředek k vytvoření racionální a efektivní nosné konstrukce, která nabízí možnost velkých rozponů a volnost řešení vnitřních půdorysů. Le Corbusier naopak v betonu nalezl příležitost k obohacení architektury o nové tvary, jež by bez tohoto materiálu nebyly proveditelné.
Čtěte také: Složení betonu
Zejména v 50. a 60. letech minulého století se železobetonové konstrukce samy o sobě stávaly jakýmsi exponátem, udivujícím technickou originalitou i estetickými kvalitami. Příkladem jsou olympijské stadiony Luigi Nerviho v Římě, tenké zvlněné skořepiny Felixe Candely nebo díla Santiaga Calatravy. Beton se také uplatňuje jako materiál, který působí svou hmotností a povrchem. Tíže betonových kvádrů na některých brutalistických objektech je téměř jejich viditelným rysem, který podstatným způsobem určuje charakter stavby. Povrch betonových stěn nabídl velmi různorodé možnosti uplatnění textury, barevnosti nebo je dokonce proměnil v sochařské reliéfní nebo malířské dílo, počínaje Corbusierovými otisky hrubých prken na Unité d´habitation přes hladké povrchy s akcenty otvorů po rozpínacích tyčích bednění u staveb Louise Kahna a Tadaa Anda až po „polygrafické“ obrazy Herzoga s de Meuronem nebo reliéfní oživení černých zdí knihovny v Utrechtu od Wiela Aretse.
Beton v sakrální architektuře
V sakrální architektuře se beton sžil s dávnou tradicí funkce chrámu a moderností tohoto materiálu. Za první sakrální stavbu postavenou z betonu (odhlédneme-li od římského Pantheonu) bývá považován unitářský kostel od Franka Lloyda Wrighta v chicagském Oak Parku, dokončený v roce 1908. Wrightova volba materiálu byla motivována nedostatkem financí, avšak pro něj byla vzájemná podmíněnost materiálu, konstrukce a formy důležitým principem. Z vnějšího pohledu působí kostel dojmem uzavřené pevnosti, šedý povrch z vymývaného betonu s patrnými kamínky plniva připomíná žulovou skálu. Interiér je bohatě prosvětlen velkými čtvercovými otvory v rovné stropní betonové desce, což umožnilo rovnoměrné horní osvětlení a zdůraznilo kostel jako místo setkávání společenství věřících.
V meziválečném období byl beton v sakrálních stavbách využíván mnohem častěji. August Perret ve svém kostele v Le Raincy z roku 1923 využil železobetonové konstrukce k vytvoření subtilní krajky velkých oken, která zalévají interiér barevným světlem a evokují atmosféru gotické Sainte-Chapelle. Naproti tomu kostel Božího těla v Cáchách od Rudolfa Schwarze z roku 1930 zdůrazňoval strohou jednoduchost svého tvaru a bezozdobných bílých stěn, které měly vyniknout odhmotněný charakter stavby, ačkoli skrytá železobetonová konstrukce umožnila převýšený prostor.
Výjimkou z tohoto proudu byly stavby inspirované expresionismem, jako je Goetheaneum ve švýcarském Dornachu od Rudolpha Steinera. Tato stavba z pohledového betonu (dokončená v roce 1928) navazovala na oblé tvary předchozí dřevěné stavby, avšak betonová konstrukce dovolila tuto nepravoúhlou geometrii ještě více zdramatizovat křivkami a ostrými záhyby.
Poválečný vývoj, zejména v 50. a 60. letech, přinesl množství staveb, v nichž nové betonové konstrukce byly využity i k formálním inovacím. Pier Luigi Nervi se spolu s architektem Pietrem Belluschim podílel na stavbě katedrály Panny Marie v San Francisku (1963-1970). Konstrukce dvojitě zakřiveného pláště kupole sestává z prefabrikovaných trojúhelníkových kazet a opírá se o betonové pylony v rozích, jako by se vznášela nad prostorem.
Čtěte také: Betonová dlažba Brož
Dobový brutalismus, s důrazem na tělesnost stavby a tíži poutající stavbu k zemi, byl v přímém protikladu k tradičním představám o charakteru církevních staveb. Přesto vzniklo mnoho objektů využívajících pohledový beton, jako je poutní kostel v Neviges Gottfrieda Böhma, Parentův a Viriliův kostel-bunkr v Nevers, Kaleva kostel od Raili a Reima Pietilä v Tampere, Wotruba Kirche ve Vídni nebo kostel Waltera M. Förderera v Churu. Fördererův kostel Svatého kříže připomíná robustní sochu sestavenou z betonových, různě se prostupujících kvádrů, které i v interiéru vyvolávají pocit jeskyně vylámané ve skále.
V pojetí současných sakrálních staveb se dnes prosazuje především architektura střízlivá, nabízející místo monumentality spíše možnost soustředěné kontemplace. Betonové plochy, ať již hladké, nebo s texturou, bývají často použity jako médium tohoto výrazu. V současném světě se stírá rozdíl mezi stavbami církevními a světskými, a představa sakrálního již není spojena pouze s úzce náboženským chápáním. Onen přesah mimo tento pomíjivý svět mohou v člověku evokovat i stavby jiného určení, příznačně se uplatňuje ve smutečních síních, jako je berlínské krematorium od Axela Schultese z roku 1999.
Oldřich Tyl zemřel 4. dubna 1939, zanechávaje za sebou bohaté dědictví, které ovlivnilo vývoj české architektury a potvrdilo jeho postavení jako jednoho z nejvýznamnějších průkopníků funkcionalismu.
Chronologie společnosti Tetra
| Období | Události |
|---|---|
| 1950s | 1951: Zaregistrována společnost Tropenhaus (později Tetra) Dr. Ulricha Baensche. |
| 1953: Založena laboratoř BioMin pro testování a vývoj výrobků. | |
| 1960s | 1962: Centrála společnosti s 20 zaměstnanci přestěhována do Melle, přejmenování na Tetra Kraft Werke. |
| Dr. Baensch zaregistroval 15 patentů pro výrobní procesy a 20 ochranných známek. | |
| Vydán první akvaristický časopis Die Wasserfloh-Post. | |
| 1970s | Začátek 70. let: Výroba rozšířena do nového podniku v Offeltenu, Tetra má zhruba 420 zaměstnanců. |
| Provedena první expedice do Amazonu. | |
| 1974: Společnost prodána americké skupině Warner-Lambert, první krok ke globalizaci. | |
| 1980s | Představena první kompletní řada pro zahradní jezírka Tetra Pond. |
| 1990s | Otevřeny pobočky v Blacksburgu (VA) a Morris Plains (NJ). |
| Skladování a distribuce spojeny do logistického centra v Melle. | |
| Otevřeno akvárium Tetra v Osnabrückské zoologické zahradě. | |
| 2000s | 2005: Společnost převzata americkou společností Spectrum Brands. |
| Provoz v Melle rozšířen pro plnění a balení, značka 8in1 začleněna. | |
| 2010s | Zavedena záruka kvality v souladu s IFS Food. |
| Celosvětově představen nový design značky. | |
| Vlastnictví jedinečného počtu patentů na produkty, technologie a výrobní procesy. |
tags: #Oldrich #Tyl #beton #tetra #informace