Pro vzhled každého domu je velmi důležitá podoba oken. Nestačí jen velikost a tvar okenních otvorů, protože skutečnou tvář dají domu až okenní výplně. Proto musíme věnovat jejich podobě, členění a také způsobu otvírání a osazení velikou pozornost.
Projektová dokumentace a výběr oken
Nezřídka se stává, že projektová dokumentace řeší podobu oken jen schematicky. Proto by měl výměně oken nebo výrobě nových oken předcházet vždy podrobný nákres, který bude specifikovat v dostatečné přesnosti členění a způsob osazení a otvírání okna. Druhou možností je zapůjčení původního okna přímo truhláři s požadavkem, aby podle originálu vyrobil tvarově přesnou kopii. I v tom případě je však vhodné ponechat si nad výrobou dohled.
Při výběru okna je důležitá nejen volba rozměrů a tvaru okna, materiálu a barvy profilů, ale také vhodných parametrů těsnosti, akustické a tepelné izolace, bezpečnosti proti vloupání a také způsobu osazení do stavebního otvoru. Slovo okno je zdánlivě jednoznačný pojem, který v sobě však při bližším prozkoumání skrývá celé desítky, možná i stovky variant. Parametrů, podle kterých se dají okna dělit na různé typy, je celá řada. Rozdělit okna podle materiálu, ze kterého je vyroben rám, se nabízí snad ze všeho nejdříve. Volit lze z těchto materiálů: plastové profily z PVC, dřevěné profily, hliníkové systémové profily, ocelové tenkostěnné systémové profily, kombinované dřevohliníkové profily.
Historické členění oken a jejich osazení
Ještě důležitější než samo členění oken je způsob jejich osazení a otvírání. Pomineme-li vzácné příklady barokních a raně klasicistních oken nejdéle z počátku 19. století, pak v téměř většině otvorů pozdějších jsou lidově řečeno okna špaletová. Vnější křídla přitom bývají osazena zásadně v líci průčelí, nebo maximálně jen o pár centimetrů zapuštěna do mělké vpadliny. V naprosté většině případů se vnější okno otevírá směrem ven a vnitřní dovnitř. Někdy, zvláště u roubených staveb, bývají okna spojena do jednoho celku dřevěným kastlíkem. Teprve někdy na přelomu 19. a 20. století se rozšířila dvojitá okna, kde i vnější křídla se otvírají dovnitř (to jsou pravá „špaletová okna“). Taková okna pak mohou mít vnější křídla odsazená od líce průčelí. Od poloviny 20. století se již křídla spojovala dohromady, a vznikla tak okna zdvojená, která známe z chat i dobových bytových domů.
Pokud tedy budeme chtít respektovat historický vzhled budovy, neobejdeme se bez oken dvojitých, přičemž vnější okna by se měla otvírat ven (až na ty sporadické výjimky popsané výše). Sebekrásnější a sebelépe vyrobené okno, které je odsazeno od líce fasády (tedy utopené ve stínu okenní niky) a otvírá se dovnitř, vzhled průčelí nenávratně změní.
Čtěte také: Materiály pro vnitřní žaluzie
Z historie víme, že velikost tabulek odpovídala možnostem výroby a ceně tabulového skla. Proto byla stará okna členěná na mnoho tabulek příčlemi. Teprve od konce 19. století se objevují okna větší, členěná méně. Způsob členění bychom proto měli buď převzít z oken původních, a pokud se nezachovala, pak se inspirovat okny odpovídajícími době vzniku objektu, nebo jeho průčelí.
Určitě nejobvyklejší jsou okna dvoukřídlá, členěná na šest tabulek. Setkáme se ale i s okny dělenými křížem na čtyři tabulky, nebo naopak vyššími, osmi či desetitabulkovými. U vysokých oken byla často horní část oddělena vodorovným prvkem („poutcem“), takže se samostatně mohla otvírat okna spodní a horní.
Další hojně se vyskytující variantou jsou okna dělená do tvaru písmena „T“ s horním křídlem výklopným, používaná od konce 19. století. S prvními desetiletími 20. století se pak objevují i jinak členěná okna, jak velela dobová móda. Ve 30. letech to byla i široká okna trojdílná nebo čtyřdílná (avšak dvojitá a řemeslně kvalitně provedená). Neměli bychom je házet do jednoho pytle s „trojáky“ ze šedesátých a sedmdesátých let 20. století.
Může nastat i situace, kdy v otvoru původně žádné výplně osazeny nebyly. Dobrý architekt často volí okna zcela nečleněná, moderní, bez rámů, anebo jen se subtilními rámy. Nečleněné výplně tady působí přirozeněji a v podstatě podobně, jako když otvory nebyly zasklené vůbec. Naopak použití členěných historizujících oken může vést ke zmatení vzhledu průčelí.
Zateplení a energetická úspornost
Jak si však poradit s dnešními požadavky na zateplení a úspornost stavby, především pokud jde o použití dvojskla? Je třeba zvážit, zda je to vůbec nutné. Stavby využívané pro sezónní rekreaci velké zateplení v podstatě nevyžadují. I při použití nejtenčí varianty se dvojskla nutně projeví vizuálními odlišnostmi okna: profily musí být silnější, aby skryly obvodový rámeček dvojskla. V podstatě je vyloučeno členění na více tabulek - dělicí příčle by pak byly obludně tlusté. Asi jediným řešením je v tomto případě nalepení falešných příčlí na plochu skla.
Čtěte také: Teploměry na plastová okna: přehled
Pokud to jde, je z architektonického hlediska vždy lepší použití okna s dvojsklem na vnitřní straně (pak může být i nečleněné) a na fasádu umístit okno jednoduché. Existují i možnosti druhotného zesílení skla přidaným samostatným sklem na vnitřní straně, což lze uplatnit zvláště u historických oken. Ta pak mohou být ve zcela novém, moderním, subtilním rámu. Proč ne?
Nejdůležitější parametr z hlediska legislativních požadavků na stavby, ekonomiky provozu budovy a kvality vnitřního prostředí je součinitel prostupu tepla okna, který je ovšem přímo závislý na skleněné výplni. Je ovšem nutné v případě použití trojskla použít dostatečně hluboký profilový systém. U střešních oken jsou skleněné výplně z kaleného, bezpečnostního skla nebo potah bezpečnostní fólií. Co se týká tepelněizolačních vlastností, pak dvojsklo ve srovnání s jednoduchým pomůže uspořit až 40 - 48 % (trojsklo 65 %) nákladů na vytápění.
Akustická izolace a bezpečnost oken
Dalším neopominutelným parametrem je vážená vzduchová neprůzvučnost, a to především v oblastech, kde je vyšší hladina venkovního hluku, například od dopravy nebo od blízkosti dalších zdrojů hluku. Je nutné poznamenat, že tento parametr se vztahuje na okno v zavřeném stavu a nelze jej kombinovat s přirozeným větráním otevřeným oknem. Norma ČSN 73 0532 definuje požadavky na izolaci vnější stěny včetně výplně otvoru, a zároveň stanoví postup, jak podle požadavku na útlum zvuku vnější stěnou odvodit požadavky na samotné okno. Norma dále stanoví, jak podle akustického útlumu použitého skla lze za určitých podmínek odvodit útlum celého okna. Pro poměrně výrazné zlepšení akustického útlumu běžného okna je vhodné použít v izolačním skle jednu tabuli skla vrstveného s PVB fólií, případně akustickou fólii.
Volitelný parametr, který je vhodné zohlednit, je bezpečnost okna proti vloupání. Tento parametr se vyjadřuje třídami odolnosti RC od jedničky do šestky. Pro běžnou bytovou výstavbu nebo rodinné domy je efektivní uvažovat maximálně třídu RC2, a to především u oken v přízemí, respektive oken dosažitelných z úrovně terénu. Zajištění oken proti vloupání se týká jednak kování okenního křídla, kdy je použito více zamykacích bodů se speciálními prvky a s klikou, s možností zablokování uzavřené polohy, a dále prosklené výplně, kdy je použita minimálně jedna tabule v izolačním skle z vrstveného skla s požadovanou odolností. Pro odolnost okna ve třídě RC1 se použije sklo s odolností P2A, ve třídě RC2 pak sklo s odolností P4A.
Radiační vlastnosti skla a jejich vliv
Dalším významným parametrem jsou tzv. radiační vlastnosti skla, tedy prostup světla a prostup slunečního záření (tedy včetně infračerveného záření - tepelné složky). Obvykle se pro běžné prostory pro bydlení používají základní izolační skla, která zajišťují maximální prostup světla (při zajištění požadované tepelné izolace), ale také propouštějí velké množství sluneční energie. To je vhodné u nízkoenergetických a pasivních objektů, optimálně u oken doplněných vnějším stíněním. Velikosti vnitřních prostorů, od orientace vnější stěny vůči slunci a expozice okna slunečnímu svitu (vliv terénu, okolních staveb, vegetace, vnějších stínících prvků (markýza, slunolam a podobně)).
Čtěte také: okenní profil LT pro zateplovací systémy
Zabudování oken do stavebního otvoru
Okno je jasně definovaný stavební výrobek určený pro zabudování do stavby. A právě způsob zabudování je rozhodující pro zajištění bezchybného a energeticky efektivního provozu vnitřního prostoru. Všechny aspekty zabudování okna jsou popsány v normě ČSN 74 6077. Jestliže se do stavby osazuje vodorovně nebo svisle orientovaná sestava okenních rámů - tzv. pásové okno, musí být mezi jednotlivými rámy dilatační spára umožňující vzájemný pohyb rámů vlivem teplotní roztažnosti. Nově jsou v normě definovány také požadavky na zabudování dvojitých (špaletových) oken. Pro zabudování dvojitých oken platí stejné zásady návrhu a provedení připojovací spáry jako pro jednoduchá okna. V případě, že se jedná o výměnu oken nebo dodávku nových oken na základě smlouvy mezi stavebníkem a dodavatelem oken (nebo montážní firmou), je odpovědnost za správný návrh připojovací spáry na stavebníkovi.
Okno se osazuje do stavebního otvoru. Požadavky na provedení a přípravu otvoru jsou stanoveny normou ČSN 74 6077. Stavební otvor by měl být především stavebně začištěn (omítnut) s požadovanou soudržností a přesností tvaru a rozměrů. Povrch ostění stavebních otvorů musí být připraven pro montáž výplně otvoru. Při výměně oken v rekonstruovaných objektech je nutné po vybourání starých oken odstranit staré nevyhovující dřevěné či kovové osazovací rámy, včetně původních kotvicích prvků, ostění stavebního otvoru sanovat, dutiny po vybouraných a odstraněných uvolněných částech stavební konstrukce vyplnit a zarovnat maltou vhodnou pro danou stavební konstrukci. Výplňová malta musí trvale přilnout ke stavební konstrukci. Ostění nově vybouraných stavebních otvorů musí být rovně a čistě omítnuto. Před montáží rámu výplně otvoru je nutné zajistit, aby povrch ostění byl čistý, suchý, nosný, hladký, nezvlněný, pevný bez trhlin, a bez materiálů snižujících přilnavost izolačních materiálů. Je doporučeno povrch ploch ošetřit penetračním nátěrem. Při výměně oken je rozhodující zaměření stávajícího otvoru včetně všech geometrických nepřesností.
Zabudováním oken a vnějších dveří se nesmí zhoršit jejich funkční vlastnosti, ani nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví osob. Maximálně přípustná odchylka rovinnosti profilu rámu (průhyb profilu rámu vůči podélné ose) zabudovaného výrobku je 3 mm pro délku a šířku do 2 000 mm včetně, a 5 mm pro délku a šířku nad 2 000 mm. U pásových oken, sestavených z jednotlivých rámů dilatačně spojených, se tolerance vztahují na jednotlivé rámy.
Kotvení oken
Upevnění výrobku musí být navrženo a provedeno tak, aby síly na něj působící a jeho vlastní tíha byly převedeny do stavební konstrukce. Splnění tohoto požadavku závisí na typu výrobku a výběru kotevních prvků, nosných a distančních podložek. Okna, dveře, prosklené stěny a lehké obvodové pláště, jsou považovány za nenosné stavební prvky. Nejsou tedy ve vlastní stavební konstrukci určeny k přenášení sil. Síly v rovině otvorové výplně jsou přenášeny přes nosné podložky, nebo přes průběžné podkladní profily. Nosné podložky je třeba umístit tak, aby byly zatěžovány pouze tlakovými silami. Při použití podkladních profilů nesmí být omezena jejich teplotní roztažnost. Umístění kotvicích prvků musí být navrženo a provedeno tak, aby bylo zabezpečeno přenesení sil od namáhání výrobku do konstrukce stavby, a současně aby byly umožněny dilatační pohyby výrobku. Kotvení nesmí být umístěno proti spojům příčníků a sloupků výrobku. Ani v nejnepříznivějších případech nesmí v oknech vznikat žádné deformace. Jejich vznik by ohrozil stabilitu prvku, byl by příčinou porušení jeho výplně.
Nosné a distanční podložky se musí uspořádat tak, aby nebránily tepelné roztažnosti profilů. Podložení prahu vnějších dveří, balkónových dveří a posuvných dveří (HS portálů), by mělo být provedeno průběžným profilem nebo stabilním izolačním panelem, aby se na něj dala připojit stavební hydroizolace, a aby prahový profil odolal i lokálnímu zatížení. V případě, že na rám otvorové výplně je připevněna doplňková konstrukce zatěžovaná užitným zatížením (například doplňkové zábradlí), musí být kotvení staticky posouzeno a případně doplněno o další kotvicí prvky.
Parapety
Vnější kryty parapetů, zkráceně nazývané „parapety“ se nejčastěji dodávají jako hliníkové nebo plastové profily v různých šířkách a vždy by měly být doplněny systémovými plastovými nebo hliníkovými ukončovacími prvky. Velmi často se také vyrábějí klempířsky z plechu. Přesah přední hrany parapetního krytu před líc omítky nebo vnějšího povrchu fasády musí být minimálně 30 mm a doporučený sklon horní plochy směrem od okna by měl být více než 3°. Sklon krytu musí být volen tak, aby nebyla omezena případná tepelná izolace horní hrany parapetu. Ukončení profilů nebo plechových výrobků na bocích do ostění zajistit dostatečnou vůli pro dilataci materiálu, zvláště tmavých hliníkových a plastových profilů, aby nedošlo k poruchám omítky. Parapetní kryt musí být namontován tak, aby byl zajištěn bezpečný odvod srážkové vody před vnější líc stěny, bylo zamezeno zatékání do stavební konstrukce.
Připojovací spára
Připojovací spára je prostor mezi obvodem stavebního výrobku a stavebním otvorem obvodového pláště budovy. Přitom je nutné mít na zřeteli vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru, parotěsnost vnitřního uzávěru a redukci tepelných mostů. Utěsnění připojovací spáry musí být navrženo tak, aby vnitřní uzávěr měl vyšší ekvivalentní difúzní tloušťku než uzávěr vnější, a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry. Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané ČSN 73 0540-2. Spodní připojovací spára otvorové výplně v úrovni níže než 400 mm nad venkovním odvodňovaným povrchem. Běžně užívané tepelněizolační materiály plní jen tepelně izolační funkci. Plnicí pěna musí být vybrána a použita v souladu s pokyny od výrobců. Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry. Plnicí pěna potřebuje pro expanzi a vytvrdnutí dostatečnou dobu, která je závislá na vnějších podmínkách: teplotě při aplikaci, vlhkosti konstrukce a velikosti vyplňované spáry. Oříznutí se může provádět až po úplném vytvrdnutí v celém objemu, což může trvat 1-3 hodiny. Plnicí pěna není UV odolná, a proto musí být neprodleně (v řádu dnů) po aplikaci uzavřena nebo překryta podle provedení připojovací spáry.
Komprimovaná multifunkční páska, která po aplikaci na rám okna a osazení okna začne expandovat a vyplní v celé šířce připojovací spáru. Díky impregnaci, ale otevřené struktuře je tato páska nenasákavá, ale zajišťuje aktivní bilanci vodní páry, tedy v zimním období je vlhkost vnitřního teplého vzduchu efektivně vysoušena směrem ven. Páska utěsní připojovací spáru proti proudění vzduchu a proti hnanému dešti. Páska v jednom materiálu plní všechny tři funkce uzavření připojovací spáry. Použití pouze polyuretanové pěny jako jediného uzávěru připojovací spáry může zdánlivě zajistit dostatečnou tepelnou izolaci a upevnění rámu do stavebního otvoru. Žádná polyuretanová pěna není parotěsná, proto dochází v zimním období k průniku vnitřního teplého a vlhkého vzduchu do hmoty pěny a ke kondenzaci vodní páry.
Montáž oken do otvoru z hrubého cihelného zdiva nebo do hrubě vybouraného otvoru po starých oknech bez řádné úpravy ostění neumožní důslednou tepelnou izolaci. Připojovací spára musí být navržena tak, aby byla odolná proti hnanému dešti, ale i kondenzátu z okolní tepelné izolace. Pro standardní provoz vnitřního prostoru je rozhodující období podzim-zima-jaro s teplotním spádem směrem ven a rizikem kondenzace vody v izolantu, akumulace kondenzátu, změnou tepelně izolačních vlastností a v důsledku posunu izotermy kondenzačního bodu na interiérovou stranu konstrukce. Pro letní období, zejména pro klimatizované prostory, u kterých v letním období dochází k opačnému teplotnímu spádu směrem dovnitř, je vhodné využít parobrzdící membrány, které reagují na směr teplotního spádu a zajišťují aktivní bilanci vodní páry v tepelněizolačním materiálu oběma směry. Připojovací spára musí být vyplněna vhodným tepelněizolačním materiálem a splňovat požadovaný lineární činitel prostupu tepla tepelné vazby.
Řešení připojovací spáry je třeba provést tak, aby byly splněny požadavky na vzduchovou neprůzvučnost. Upevnění výrobku musí být navrženo a provedeno tak, aby síly na něj působící a jeho vlastní tíha, byly převedeny do stavební konstrukce. Splnění tohoto požadavku závisí na typu výrobku a výběru kotevních prvků, nosných a distančních podložek. V připojovací spáře se mohou vyskytovat pohyby. Při výběru funkčního těsnicího systému je nutné zohlednit pohyby ve spáře a namáhání těsnícího uzávěru při prodloužení, střihu v příčném směru, a střihu v podélném směru. Přitom se zohledňují vlivy přiléhajících materiálů deklarovaných výrobcem. Požadovaná hodnota elasticity tmelu je ≥ 25 %. Plnění požadavků elasticity se nevyžaduje u těsnicích systémů kombinujících těsnící pásky nebo fólie prokazatelně nainstalovány tak, že umožňují deformaci, a jsou z materiálů s vyšší tepelnou roztažností než přilehlé konstrukce.
Odborně správného a bezchybného provedení připojovací spáry lze dosáhnout, pokud byl zpracován projekt, zahrnující všechny podstatné stavební detaily, a který podle konkrétních podmínek stavby zohledňuje všechny předepsané i specifické požadavky na řešený objekt. Způsob zabudování výplně otvoru do stavby a samotné provedení stavební konstrukce významným způsobem ovlivňuje průběh izoterm. Při návrhu je nutné posoudit a prokázat, že kritické izotermy nebudou na vnitřním povrchu výplně otvoru. Na vnitřním povrchu výplní otvorů by mělo být zabráněno vzniku kondenzátu, takže teplota vnitřního povrchu bude vyšší než teplota rosného bodu (cca 9 °C), stanovená podle okrajových podmínek podle ČSN 73 0540-2. Tvar a rozměry připojovací spáry musí být uvedeny v projektové dokumentaci včetně tolerance šířky (minimální a maximální šířka). Tepelně izolační utěsnění připojovací spáry musí být provedeno z takového materiálu, který vyplní celý průřez spáry. Není vhodné používat tvrdé izolační materiály, například přířezy z pěnového polystyrenu. Širší připojovací spáry je vhodné vyplnit minerální vlnou, jinak je optimální celý průřez spáry vypěnit polyuretanovou pěnou při dodržení doporučeného technologického postupu výrobce. Podle šířky a tolerance připojovací spáry se volí vhodný uzavírací těsnicí materiál a technologický postup. Pro spáry do 25 mm se mohou použít stavební tmely či komprimované pásky. Při šířkách připojovací spáry nad 25 mm musí být prokázána vhodnost těsnícího materiálu. Předsazení výrobku před stavební konstrukci se používá pro osazení výrobku do provětrávaného fasádního pláště. Je nutné zajistit dostatečnou tepelnou izolaci ostění rámu, a zvláště v horní hraně dokonalé hydroizolační utěsnění tepelné izolace. Správné řešení závisí na materiálu stavební konstrukce, způsobu zateplení nebo hloubce rámu okna, a musí být ověřeny výpočtem povrchových teplot.
Typy oken podle způsobu otvírání a tvaru
Okenní křídlo je pohyblivá část okna, spojená s okenním rámem pomocí pantů. Podle počtu takovýchto samostatně pohyblivých částí v rámci jednoho okna rozlišujeme jednokřídlá, dvoukřídlá, tříkřídlá a vícekřídlá okna. Okna můžeme rozdělit i podle jejich tvaru. Klasikou jsou samozřejmě okna čtvercová či obdélníková. Známe pravoúhlá okna, šikmá okna (trojúhelníky, čtyřúhelníky, kosodélníky, kosočtverce a lichoběžníky), oblouková okna (kruhové tvary i obloukové segmenty) s různým vertikálním i horizontálním členěním.
Starší typy oken umožňovaly pouze otevírání a zavírání, následně i sklápění, vyklápění a vysouvání. Vždy však šlo pouze o jednu z nabízených možností. Čtyřpolohová okenní klika umožňuje ovládání všech poloh - otevřeno, zavřeno, vyklopeno, mikroventilace - z jednoho bodu pomocí kliky. Obvodové kování se dělí podle druhu pohybu křídla na otevíravé, sklopné a jejich kombinace - otevíravě-sklopné, dále na posuvně-sklopné, posuvné se zdvihem, posuvně-skládací, kyvné (křídlo se otáčí kolem horizontální osy), otočné (křídlo se otáčí kolem vertikální osy), výsuvné vzhůru (u nás se moc nepoužívá) a výklopné.
Celoobvodové kování umožňuje přesné a pevné dolehnutí okenního křídla do rámu uzamčením na více bodech v závislosti na velikosti okna. Oknem je možné snadno a bez námahy manipulovat, nikde nedochází ke tření mezi křídlem a rámem. Celoobvodové kování je snadno seřiditelné - okenní křídlo lze nastavit a posunout vůči rámu v libovolném směru a případné netěsnosti tak odstranit.
Okna výklopná - vyklápějí se směrem dovnitř, jsou vhodná spíše tam, kde není třeba rychlého intenzivního větrání, ale soustavného odvětrávání (mají tzv. štěrbinové větrání). Okna celootvíravá (možnost otevírání dovnitř nebo ven) - jsou nejběžnější a nejpraktičtější pro hlavní obytnou část domu. Při výběru sledujte, odkud vede přístup k oknu, aby se dalo pohodlně otevírat.
Často se objevuje ještě jeden nešvar, který vzhled průčelí velmi kazí. Je to použití jednoho křídla pro větrací vyklápěcí klapku, nebo dokonce celé okno vyklápěné bez ohledu na členění. Klasicky členěné, avšak vyklopené okno vypadá na průčelí tradiční stavby opravdu nehezky. Pokud nám na vzhledu domu záleží, měli bychom se takovémuto řešení vyhnout! Lepší je vyřešit větrání samostatně otvíravým křidélkem, nebo v případě členění okna do tvaru písmena „T“ horním křídlem.
Kování a jeho funkce
Kování ovlivňuje všechny funkce okna. Některé jeho části jsou velmi silně namáhané a rizikové. Například okenní závěs přenáší podstatnou část hmotnosti celého okenního křídla. Dochází k tlakovému nebo smykovému napětí takové hodnoty, že kovový závěs je postupně zatlačován do materiálu rámu a při výběru nedostatečně únosného nebo nekvalitního kování může dojít k deformacím. Dalším důležitým faktorem je mechanismus ovládání kliky, který „může“ za těsné či netěsné přilnutí okenního křídla a rámu. Součástí dodávky oken jsou kovací schémata, které přesně a detailně určí počet a druh všech částí kování. Rám i křídlo se následně opatří kováním pomocí kovacích šablon, které přesně stanovují vzdálenost jednotlivých bodů, v nichž při zavírání dochází k přitahování křídla do rámu okna. Křídlo totiž musí být prostřednictvím utěsňovacích profilů přitahováno k rámu takovou silou, která zajistí požadovanou těsnost a zároveň umožní proudění vzduchu (infiltraci) i snadné ovládání okenní kliky.
Doporučené typy zasklení
Kvalitní zasklení je základem energetické efektivity a komfortu v interiéru. V následující tabulce jsou shrnuty doporučené typy zasklení pro různé účely a požadavky:
| Typ zasklení | Vlastnosti | Doporučené použití |
|---|---|---|
| Jednoduché sklo | Nízká tepelná izolace | Historická okna, vnitřní přepážky (s dodatečnou vnitřní izolací) |
| Dvojsklo | Standardní tepelná izolace, zvuková izolace (dle složení) | Běžná bytová výstavba, sezónní rekreace |
| Dvojsklo s jednou vrstvenou tabulí (PVB fólie) | Zlepšená akustická izolace | Oblasti s vyšší hladinou vnějšího hluku (doprava) |
| Trojsklo | Vynikající tepelná izolace | Nízkoenergetické a pasivní domy |
| Bezpečnostní sklo (kalené, vrstvené P2A/P4A) | Odolnost proti rozbití a vloupání | Přízemní okna, okna snadno dostupná z terénu (RC1, RC2) |
| Sklo s nízkou propustností slunečního záření | Redukce přehřívání interiéru | Okna orientovaná na jih, prostory s vysokou expozicí slunci |
tags: #okenní #otvory #jsou #zpevněné #cihlovými #klenebními