Od nové střechy se mnoho očekává. Nejen že by měla dobře vypadat, ale především i dlouho vydržet. Pořízením kvalitní střešní krytiny to ovšem nekončí. Stejně důležitý je také výběr povrchové úpravy tašek a následná realizace celého střešního systému. Z pohledu správné funkčnosti střechy hraje významnou roli i její odvětrávání - lze tak zamezit degradaci pláště. Správné odvětrávání střechy je pro udržení dobrého stavu a prodloužení životnosti velmi důležité.
Proč je odvětrávání střechy tak důležité?
Odvětrávání střechy je pro zajištění životnosti a estetického vzhledu střešní krytiny nenahraditelným pomocníkem. Stará se o odvádění vodní páry, která nejčastěji vzniká v zatepleném prostoru pod střešním pláštěm. Do prostoru pod střechou se vlhkost dostává nejen zvenku, ale i v případě činností, ze kterých stoupá pára, jako například vaření, praní nebo koupání. Důkladné odvětrání prostoru chrání střešní konstrukci a použité materiály před předčasným znehodnocením. V letních měsících nedochází k přehřívání podkrovních místností.
I ta nejkvalitnější a nejlépe položená střešní krytina nemůže nikdy zcela eliminovat riziko pronikání vlhkosti, která by mohla poškodit nejen tepelnou izolaci, ale i konstrukci krovu. Z tohoto důvodu je klíčové správně navrhnout a realizovat větrání střešního pláště. Pronikání vodních par či vody do tepelné izolace může způsobit její degradaci, výraznou ztrátu tepelněizolačních vlastností, hnilobu dřeva, vznik plísní a další škody. Prevence hniloby - Díky odvětrání střešní konstrukce se může vnitřní vlhkost vzlínající do střešní konstrukce odvětrávat pryč. Zamezení kondenzace v izolaci - S pomocí odvětrání střechy eliminujete i kondenzaci vlhkosti usazované ve střešní izolaci. Optimální teplota v podkroví - V létě vám správné odvětrání zaručí, že se horký vzduch nebude držet pod krytinou. Tím pádem nedochází k přehřívání podkrovního interiéru.
Pokud chybí odvětrávání střechy nebo je špatně realizováno, mohou se ve střešním plášti objevit vážné závady. V letních měsících tak dochází k vysokému nárůstu teplot, v zimě zde naopak kondenzuje teplý vzduch, který se na spodní straně střešní krytiny sráží a vznikající voda tak zatéká do konstrukce střechy. Tím může dojít k rozsáhlému poškození střechy.
Hlavním předpokladem dlouhodobé funkce dřevěných konstrukcí je jejich schopnost zbavit se nadbytečné vody, která by byla zdrojem pro rozvoj dřevokazných škůdců, především hub a hmyzu. Základní výčet zdrojů vody v konstrukci střechy má tři položky: voda zabudovaná při výstavbě (nevysušené dřevo, vlhké materiály, srážky při chybějící provizorní ochraně stavby před vodou), voda proniklá do konstrukce vadnou hydroizolací a vodní pára pronikající do konstrukce difúzí nebo spolu s interiérovým vzduchem prouděním netěsnostmi v parozábraně, popř. kondenzát z vedené vlhkosti. Vlhkost se do střechy může dostat buď ve formě páry prostupující z interiéru domu, nebo ve formě vody a sněhu z exteriéru. Prostupující vodní pára může zkondenzovat například na chladném vnitřním povrchu krytiny.
Čtěte také: Odvětrávaná podlaha pro staré domy
Typy odvětrávaných střech a metody odvětrávání
Na trhu existuje obrovské množství různých druhů střešních krytin. Jedno mají ale společné. Pro většinu z nich platí, že by pod nosnou vrstvou krytiny měla být vytvořena ventilační vzduchová mezera. Existuje několik různých metod odvětrávání střešních prostor, z nichž každá se používá v závislosti na konkrétním typu střechy a má své výhody a nevýhody. Větrání pak není zapotřebí a krov se může stát pohledovým prvkem interiéru. V současné době existují různé integrované izolační systémy, které mají všechny potřebné funkce sloučeny do jedné vrstvy. Ta se pokládá mezi krokve a střešní krytinu a odvádí srážkovou a zkondenzovanou vodu do okapu. Jde o princip obrácené střešní skladby, typický pro moderní ploché střechy.
Dvouplášťové a tříplášťové větrané střechy
Hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy.
- Tříplášťové řešení: Na vnější stranu krokví přijde difuzní fólie, pak kontralatě (mezi nimi vzniká žádaná vzduchová mezera, zajišťující trvalou cirkulaci vzduchu) a na ně latě či bednění, hydroizolace a vlastní krytina včetně dostatečného počtu speciálních střešních prvků (větracích tašek, větracích pásů hřebene a nároží apod.). Tříplášťová střecha umožňuje odvětrat i tepelnou izolaci, která je ukončena několik centimetrů pod horní hranou krokví a mezi ní a difuzní fólií tak vzniká další vzduchová mezera.
- Dvouplášťové odvětrání: Paropropustná fólie je položená přímo na tepelnou izolaci, která vyplňuje prostor mezi krokvemi v celé jejich výšce.
Metody odvětrávání
- Odvětrávání hřebenem a štíty: Tato metoda se nejčastěji využívá u šikmých střech, na nichž jsou použity klasické střešní tašky. Používají se hřebenové a štítové ventilační prvky, které se umístí do nejvyšších bodů střechy a tím umožňují průchod vzduchu a páry ven z konstrukce.
- Odvětrávání okapy: Pokud máte střechu s nízkým sklonem, kde není dostatek prostoru pro využití již zmíněných hřebenových či štítových ventilačních prvků, je tato metoda odvětrávání ideálním řešením. Zvolit můžete speciální střešní tašky s ventilačními otvory nebo samostatné ventilační prvky, které umístíte podél okapů. Obvykle se tato metoda používá u střech s okapy a žlabovými systémy, například u střech s plochým sklonem. Ventilační prvky jsou umístěny právě podél okapů a žlabů.
- Odvětrávání skrze celou plochu: Odvětrávání skrze celou plochu je vhodné pro střechy s uzavřenými hřebeny a štíty. V takových případech se používají celoplošné ventilační membrány či pláště, které jsou často vyrobeny z paropropustných materiálů a umisťují se pod střešní krytinu. Často se používá u střech s jednovrstvou membránovou krytinou. O odvod vzduchu a páry se starají speciální ventilační prvky umístěné do střešního pláště.
- Odvětrávání neprodyšných střešních krytin: Do neprodyšných střešních krytin patří plechové střechy, skládané plastové krytiny, bitumenové šindele, falcované plechy a další. Odvětrávání se provádí za pomoci vertikální vzduchové mezery pod střešním pláštěm. Jedná se o prostor mezi krytinou a podkrovím. Vzduchová mezera brání degradaci střešní krytiny. V opačném případě by mohlo dojít ke korozi, delaminaci jednotlivých vrstev či vzniku vad, plísní, hnilob a ztrátě tepelné izolace.
Bodové a liniové odvětrávání
Odvětrávání je bezpochyby jeden z nejdůležitějších prvků na střeše, který musí stavebníci řešit. Na výběr mají dnes ze dvou variant - větrání bodové a liniové. Obě mají své výhody a jejich popularita je prakticky vyrovnaná. Ani s jednou variantou nešlápnete vedle. Největší chybou by bylo větrání úplně vynechat. Již při plánování stavby či rekonstrukci střešní krytiny je potřeba počítat s větracími taškami. Dnes máme na trhu dvě možnosti - větrání bodové a liniové. To, které bude tím správným pro vás, záleží na konkrétních parametrech střechy. Liniové odvětrávání je dnes více uzpůsobené potřebám investorů a v poměru cena/výkon vychází lépe. Funguje na bázi podhřebenových větracích tašek a není k němu třeba dodávat větrací pásy, ani další komponenty. Nevýhodou liniového odvětrávání je však to, že je kompatibilní se třemi modely střešní krytiny Tondach - Contiton 12, Traditon 11 a Sensaton 11. Bodové větrání funguje na bázi speciálních větracích tašek, které se vyrábí ke všem typům střešní krytiny Tondach. Osazují se vždy do druhé řady po stranách hřebene či podél. Nicméně se aktuálně snažíme vyzdvihnout spíše větrání liniové, které je o něco efektivnější, jelikož odvede větší množství vlhkosti než větrání bodové. Také vychází levněji a je estetičtější.
Důležité prvky odvětrávané střechy
K odvětrávání střechy můžete použít různé větrací prvky. Pro správnou funkci ventilační mezery je zapotřebí dostatečně velký otvor ve spodní části, čímž je zajištěno proudění vzduchu zvenčí až k vrcholu střechy, odkud vzduch odchází ventilačním prvkem.
- Parotěsná zábrana: Často se klade na spodní plochu krokví, závisí to na uložení a síle izolace. Úlohou parotěsné zábrany je omezit vstup vodních par do skladby střešního pláště. Důležitou zásadou je utěsnění parotěsné zábrany na okrajích a u štítů. Pokud není parozábrana provedena kvalitně, stoupající páry si zcela určitě najdou netěsnost, kterou budou pronikat do prostoru pod krytinou. Tam se vysráží a ve formě kapek zatečou zpět do místnosti. Tak může nesprávně položená parozábrana střeše uškodit − způsobí kondenzaci pouze v jednom místě.
- Tepelná izolace: Současným trendem je navrhování stále silnější vrstvy izolačních materiálů, aby byla stavba maximálně ekonomicky výhodná. Omezení úniku tepla do vyšších vrstev střechy je velice důležité.
- Difuzní fólie: Z podstřeší tepelnou izolaci chrání difuzní fólie, dnes již standardní součást střechy. Má schopnost propustit vodní páry ze spodních vrstev a zároveň zabránit, aby se kondenzovaná voda dostala zpět. Neměly by se používat starší typy igelitových fólií s malým prostupem vodních par. Je ovšem nutné zvolit vhodný typ s dostatečným prostupem par. U moderních fólií stéká kondenzát po vrchní straně fólie mimo budovu. Některé z moderních fólií mohou být zespodu v plošném kontaktu s izolací. I na tento fakt je nutné se informovat. Je-li střecha zateplena izolací, nezapomeňte na difuzní fólii, která zabrání pronikání vlhkosti do izolace.
- Větrací mezera: Aby střecha správně fungovala, je nutné zajistit pod samotnou krytinou cirkulaci vzduchu větrací mezerou. U masivní krytiny (např. falcovaného plechu) je to důležité, protože krytina nemá spáry a tudíž nepropouští páru. Síla větrané mezery by neměla klesnout pod 4 cm. Při návrhu větrané mezery se přihlíží ke sklonu střechy a možným rozdílům teplot vně a uvnitř domu. U nižších sklonů musí být mezera vyšší - asi 8-15 cm. Rovněž u střech dlouhých ve směru od okapu k hřebenu se musí mezera úměrně zvětšovat. Větrací vrstva musí být vždy napojena na nasávací a odtahové štěrbiny, které bývají umístěny do prostoru pod okapem a v hřebeni.
- Záklop: Nad větraný prostor vymezený kontralatí příslušné výšky se klade záklop z prken nebo desek. Dřevěná prkna nebo fošny jsou výhodnější, protože přirozené absorbují i uvolňují vodu v závislosti na klimatických poměrech v konstrukci. Impregnované překližky a dřevotřískové desky tyto vlastnosti nemají, nedokážou vodu nasáknout. Dřevěná prkna však nemusí být dostatečně rovná a nekvalitní nebo mokré dřevo se může zkroutit či odhalit hrany a ty otisknout například do plechové krytiny.
- Hydroizolace: Poslední vrstvou větrané střechy je hydroizolace. Je vložená mezi krytinu a podklad a může jí být prostá nepískovaná lepenka. Hydroizolace vyrovná menší nerovnosti (podle použitého typu) a připraví podklad pro kladení krytiny.
- Větrací prvky:
- Hřeben a nároží - v tomto případě se používají větrací pásy, které mohou být doplněny kartáčovou lištou.
- Odvětrávací turbíny - zabraňují průniku vlhkosti do střechy a pracují i bez přívodu elektrického proudu.
- Větrací tašky - v nabídce je má téměř každý výrobce střešních krytin. Okapová hrana - jakožto větrací mřížka ve tvaru hřebene.
- Sety - najdete v nich všechno potřebné pro realizaci odvětrávání střechy, například prostupové tašky, odvětrávací komínek a spojovací materiál.
Normy a výpočet odvětrání
Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:
Čtěte také: Ventilační mřížky pro odvětrávané fasády
- V okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm2 na 1 bm okapu ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm2 na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
- U hřebene nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm2 na 1 bm šířky hřebene.
Pro správnou funkci ventilační mezery je zapotřebí dostatečně velký otvor ve spodní části, čímž je zajištěno proudění vzduchu zvenčí až k vrcholu střechy, odkud vzduch odchází ventilačním prvkem. Obdobným způsobem se určuje i velikost otvorů pro vstup a výstup vzduchu. Pro výpočet se používá příslušný koeficient, kterým se dělí větraná plocha střechy.
Tabulka níže pomáhá určit velikost vstupního otvoru u okapu, výstupního otvoru u hřebene střechy a velikosti průběžné větrané mezery. Tabulka je určena do délky krokve střechy 10 m. Pokud je krokev delší než 10 m zvětšuje se nejmenší tloušťka vzduchové vrstvy o 10% hodnoty připadající k nejmenší tloušťce a příslušnému sklonu. Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm (*). Velikost výstupního otvoru při větrání hřebenem je 100 cm2 /bm. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou (nároží, vikýře, střešní okna atd.). Plocha ventilátorů musí být stejná na vstupu i na výstupu. Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu.
| Sklon střechy (°) | Délka krokve do 10 m (m) | Minimální tloušťka vzduchové mezery (mm) | Minimální plocha vstupního otvoru (cm2/bm) | Minimální plocha výstupního otvoru (cm2/bm) |
|---|---|---|---|---|
| > 25 | 6 | 40 (*) | 200 | 50 |
| > 25 | 10 | 40 | 200 | 50 |
| 15-25 | 10 | 60 | 200 | 50 |
| < 15 | 10 | 80 | 200 | 50 |
Větrací taška k bobrovce (www.tondach.cz): Proto jsou pro každý model tašky vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm2), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí.
- Velkoformátové tašky: Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m2 plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem, současně s provedením hřebene.
- Maloformátové tašky: Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m2 plochy střechy) za současného provedení hřebene.
Zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů je třeba věnovat při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.
Rekonstrukce a dodatečné odvětrávání
Pokud jste na provětrávání střechy při její realizaci zapomněli, nezoufejte. Dodatečné odvětrávání střechy je nejen možným, ale také častým řešením. Instalováno může být na většinu typů střech, včetně plochých a šikmých. Návrh a správná realizace systému odvětrávání je klíčovým faktorem pro správnou funkci střechy a její dlouhou životnost. Nejčastěji se používají průduchy, které jsou vytvořené po celé délce okapové hrany, nasávají vzduch, který proniká mezerou k hřebeni střechy, odkud vychází ven.
Čtěte také: Proč je odvětrávání pultové střechy tak důležité?
Na základě dlouhodobých zkušeností je za ideální řešení dřevěných střech s povlakovou hydroizolací považována jednoplášťová skladba na nosné konstrukci z dřevěných hranolů s bedněním. Zjednodušeně lze říci, že se tepelná izolace přesune nad bednění, na kterém je parozábrana ze samolepicího asfaltového pásu. Ve výsledku je provedení skladby střechy nad krokvemi a bedněním snadnější na realizaci. Žádná činnost se neprovádí nad hlavou a realizace je rychlá. Při realizaci slouží parozábrana ze samolepicího asfaltového pásu jako provizorní hydroizolace do doby, než se položí tepelná izolace a povlaková hydroizolace. Přidanou hodnotou může být vytvoření pohledového stropu. Rekonstrukce střechy je náročná, ale účinná. Vrstvy střechy se musí odstranit a zůstanou jen nosné trámy. Je důležité sledovat předpověď počasí, nebo zřídit provizorní přístřešek, aby nedošlo k zatečení do interiéru. Do doby, než bude provedeno nové bednění nad střešními nosníky a na něm parozábrana z asfaltového pásu, bude ochrana domu před deštěm závislá jen na provizorním zakrytí. Původní tepelná izolace nemůže ve skladbě zůstat. Nová tepelná izolace bude nad bedněním s parozábranou. Naopak podhled, pokud je nosné dřevo v pořádku, lze zachovat a omezit tak zásahy do interiéru. V případě, že je třeba do podhledu vložit z akustických důvodů nějakou vrstvu z minerálních vláken, je třeba provést podrobné posouzení vlhkostního režimu tak, aby nevycházelo riziko dosažení hmotnostní vlhkosti dřeva nebo materiálů na bázi dřeva větší než 18%. Parozábranu lehkého typu nahradí parozábrana z asfaltového pásu. Na OSB deskách se jedná o samolepicí asfaltový pás. Tepelnou izolaci doporučujeme s minimální pevností v tlaku 100 kPa. Stabilizace nové povlakové hydroizolační vrstvy se může provést všemi způsoby, záleží na únosnosti nosných prvků.
Skladba střešního pláště je vždy individuální a závisí na kvalitním návrhu, který zohledňuje různé faktory, jako je tvar a sklon střechy, klimatické podmínky, využití podkroví, typ střešní krytiny a další specifikace. Nezapomeňte, že velikost a umístění těchto otvorů musí odpovídat konkrétnímu typu střechy i klimatickým podmínkám. Doporučujeme vám proto tuto záležitost konzultovat s odborníky, abyste se vyhnuli případným nedostatkům. Hlavně u budov s obytným podkrovím je nutné navrhovat (dvou i tříplášťové) odvětrané střešní skladby v souladu s normami. Tyto skladby musí být ověřeny tepelně technickým výpočtem.
tags: #odvetravana #strecha #s #difuzni #deskou #informace