Šikmá střecha je stavební konstrukce vystavená přímému působení klimatických vlivů, která chrání vnitřní prostředí budovy. Její provedení značně ovlivňuje životnost a trvanlivost celé stavby. V souvislosti s industrializací stavebnictví, udržitelným rozvojem a uplatňováním moderních materiálů je klíčové zaměřit se na požární ochranu střech. Cílem požární bezpečnosti staveb je zabránit vyšším ztrátám na životech, zdraví osob a majetku, než je nezbytně nutné. Pasivní požární ochrana (PPO) zahrnuje konstrukční opatření a materiály, které brání šíření ohně, kouře a vysoké teploty bez aktivního zásahu.
Základní požadavky na šikmé střechy z hlediska požární bezpečnosti
Požární odolnost stavebních konstrukcí se hodnotí vždy pro celou systémovou skladbu. Požadavky na požární bezpečnost staveb jsou definovány v ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804. Pro šikmé střešní pláště zpravidla postačuje odolnost REI 15. Střechy jsou z požárního hlediska hodnoceny ze spodní nebo z vrchní strany, podle směru působení a intenzity požáru. V případě, že nosná střešní konstrukce není typu DP1, namáhání tepelným tokem z vnější strany je klíčové. V tomto případě se střešní pláště hodnotí v požárně nebezpečném prostoru, případně velkoplošné střešní pláště.
V požárně nebezpečném prostoru musí být střešní pláště, případně část z konstrukcí DP1, nebo se musí prokázat, že povrchová vrstva nešíří požár po svém povrchu a brání vznícení hořlavých částí konstrukcí. Požární bezpečnost budov nestojí jen na detektorech kouře a hasicích přístrojích. Klíčovou roli hrají i pasivní prvky požární ochrany, které zajišťují, že se oheň a teplo ve stavbě šíří co nejpomaleji. Minimalizujte účinky požáru na vaši budovu.
Hodnocení reakce na oheň a požární odolnosti
Reakce na oheň udává, jak se materiál chová při zahřátí nebo kontaktu s plamenem. Evropská norma ČSN EN 13501-1 rozděluje materiály do tříd A1 až F. A1 a A2 označují nehořlavé materiály, zatímco B až D označují hořlavé materiály s omezenou schopností šířit oheň. Dnem 31.12.2007 skončilo tzv. přechodné období, kdy bylo možné používat hodnocení podle ČSN i podle ČSN EN. Od 1.1.2008 je v ČR požadována u střech klasifikace podle evropských norem. Zkušební norma obsahuje 4 zkušební metody, převzaté z národních norem 4 států EU. Liší se navzájem provedením zkoušky (velikost vzorků, tepelné namáhání a vyhodnocení). Každá ze 4 metod má několik klasifikačních tříd. U všech se začíná třídou BROOF (hodnoty zjištěné při zkoušce vyhoví stanoveným zkušebním kritériím) a končí třídou FROOF (hodnoty zjištěné při zkoušce nevyhoví stanoveným zkušebním kritériím).
Za tato označení třídy se připojuje ještě označení zkušební metody (t1) (t2) (t3) (t4). Pro potřeby ČSN 73 08.. byly z této normy akceptovány pouze zkoušky 1 a 3. Zkouška 1 je požadována pro střechy mimo požárně nebezpečný prostor, zkouška 3 je požadována pro střechy v požárně nebezpečném prostoru. Přechodem z hodnocení střešního pláště podle ZP 2/1991 (zkouška B) na hodnocení třídou BROOF (t1) se nemění a zůstává v platnosti to, že střešní plášť třídy BROOF (t1) může být použit mimo požárně nebezpečný prostor v souvislé ploše a nemusí být dělen na plochy menší než 1500m2. V opačném případě, tj. nevykazuje-li střešní plášť třídy BROOF (t1) a má povrchovou vrstvu schopnou šířit požár, se musí střešní plášť členit nehořlavými pásy o šířce alespoň 2m na dílčí plochy nepřesahujících právě již zmíněných 1500m2.
Čtěte také: Řešení proti přelezení plotu
Při zkouškách se sledují stanovené mezní stavy, charakterizující požadavky a účel požární odolnosti konstrukce. Výsledkem zkoušky je hodnota požární odolnosti v minutách (15, 20, 30, 45, 60 ...), dosažená při nepřekročení stanovených mezních hodnot R, E, I, W. V ČSN 73 08.. třída reakce na oheň se pro hodnocení střech uplatní při posuzování jejich skladeb a hodnocení jednotlivých materiálů (např. pro stanovení druhu konstrukce DP1, DP2, DP3 u požárních odolností, pro rozšíření aplikace výsledků zkoušek apod.). Požární odolnost je schopnost stavební konstrukce (v našem případě střechy) plnit svou funkci v případě požáru. Požární odolnost se udává v minutách. Rozsah zahrnutý normou je 15-180 minut. Požární odolnost se požaduje především u konstrukcí nosných a požárně dělících.
Tabulka klasifikace reakce na oheň (ČSN EN 13501-1)
| Třída | Popis | Příklady materiálů | Doplňková klasifikace |
|---|---|---|---|
| A1 | Nehořlavé materiály | Beton, kámen, ocel | d0 (žádné odkapávání), s1 (velmi omezené uvolňování kouře) |
| A2 | Nehořlavé materiály s omezeným podílem na požáru | Sádrokarton (speciální) | d0 (žádné odkapávání), s1 (velmi omezené uvolňování kouře) |
| B | Velmi omezený podíl na požáru | Minerální vlna s úpravou | d0, d1, d2 (odkapávání), s1, s2, s3 (kouř) |
| C | Omezený podíl na požáru | Dřevo (s úpravou) | d0, d1, d2 (odkapávání), s1, s2, s3 (kouř) |
| D | Přijatelný podíl na požáru | Dřevo | d0, d1, d2 (odkapávání), s1, s2, s3 (kouř) |
| E | Vysoký podíl na požáru | Standardní plasty | d0, d1, d2 (odkapávání) |
| F | Bez stanoveného výkonu | Nespecifikované materiály |
Doplňková klasifikace
K těmto třídám je pro úplnou klasifikaci ještě připojena doplňková klasifikace. Tou se označuje, zda při zkoušce odkapávají nebo odpadávají hořící částice (d), zda dojde k uvolňování kouře (s), případně charakteru kyselosti zplodin hoření kabelových izolací (a) u kabelů. Doplňková klasifikace "d" nabývá hodnot d0, d1, d2, klasifikace "s" hodnot s1, s2, s3 a klasifikace "a" hodnot a1, a2, a3. Doplňková klasifikace není dosud příliš rozšířena a ani důsledně požadována.
Vrstva tepelné izolace
Tepelná izolace musí být dimenzována tak, aby v požadované míře zamezila tepelným ztrátám konstrukcí střechy. Skladba izolace a konstrukční prvky obsažené ve vrstvách tepelné izolace musí být navrženy tak, aby ani v konstrukci, ani na jejím vnitřním povrchu nemohlo docházet k nepřípustné kondenzaci vlhkosti. Pro stanovení dimenze větraných vzduchových dutin lze použít zjednodušený postup podle ČSN 73 1901 (v tabulce pro délky krokvového pole do 10 m). Plocha odváděcích otvorů se zvětšuje oproti ploše přiváděcích otvorů o 10 %. Pro střešní pláště s vyššími tloušťkami tepelné izolace je vhodné tyto tloušťky dále rozšířit. Hodnota součinitele prostupu tepla definuje tepelně technické vlastnosti. Ekonomicky optimální je zpravidla hodnota pod úrovní hodnoty doporučené. Pro správné stanovení výsledné hodnoty součinitele prostupu tepla je důležité zahrnout vliv všech prvků (tepelných mostů, tj. trámů, ocelových nebo dřevěných roštů, vzduchových mezer apod.) které jsou v konstrukci obsažené.
Z hlediska zajištění odpovídající životnosti a zachování tepelně izolačních vlastností celé skladby je důležité, aby konstrukce splňovala požadavky na bilanci vlhkosti. Vlhkost do konstrukce vniká především z vnitřního vytápěného prostoru, směr toku je určován spádem (gradientem) částečného (parciálního) tlaku vodní páry. V našich klimatických podmínkách je vhodné šikmé střechy navrhovat tak, aby v nich ke kondenzaci vlhkosti (při posuzování výpočtem) v průběhu roku nedocházelo vůbec. Posuzování se provádí výpočtem podle ČSN 73 0540-4, případně podle ČSN EN ISO 13788. Doporučuje se dosahovat co nejvyšší vzduchotěsnosti obálky budovy s ohledem na riziko poškození konstrukce v souvislosti s šířením tepla a vlhkosti prouděním. Nejčastěji se uplatňují minerální vaty (kamenná, čedičová, skelná) s třídou A1. Slouží k vyplnění dutin ve stěnách, stropních systémech i k opláštění potrubí.
Častou chybou u konstrukcí střech dochází v okamžiku, kdy realizační firma se záměrem ušetřit navrhuje na střechu (kde nosnou vrstvou je trapézový plech a na něm leží tepelná izolace) záměnu minerální vlny za polystyren. Trapézový plech jako kov velmi dobře vede teplo a polystyren sám o sobě velmi vysoké teploty v době požáru nevydrží. Proto pokud chcete nahrazovat minerální vlnu polystyrenem, nemůžete to provést v celé tloušťce izolace, ale na trapézový plech je potřeba položit vrstvu minerální vlny alespoň 40 mm a až na ni vrstvu polystyrenu. Tento problém odpadá, pokud je pod tepelnou izolací např. železobetonová deska nebo jiný nespalitelný strop. Pokud na střeše hrozí požární riziko (střecha je v oblasti možného pádu hořících předmětů z okolních budov nebo na ni jsou vyústěna okna téže či jiné budovy), musí vykazovat střešní plášť požární odolnost k ochránění vnitřního prostoru budovy.
Čtěte také: Materiály pro ochranu betonu
Vzduchotěsná vrstva (parozábrana nebo parobrzda)
Na vnitřní straně střešního pláště je nutné vytvořit vzduchotěsnou vrstvu, jejímž účelem je zamezit transportu difundující vodní páry do konstrukce střešního pláště. Tato vrstva může být vytvořena fólií s vysokým difúzním odporem (tzv. parozábranou) nebo fólií či konstrukční deskou (zpravidla OSB) s nižším, optimalizovaným difúzním odporem (tzv. parobrzdou). Difuze vodní páry skrz skladbu konstrukce je přirozeným jevem a nastává vlivem rozdílného parciálního tlaku vodní páry ve vzduchu v interiéru a exteriéru.
Parotěsnicí vrstva brání pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu difuzí do skladby střechy. Vrstva se umísťuje do tzv. difuzně uzavřených skladeb střech, kde se ve skladbě nacházejí ještě jiné vrstvy s relativně vysokým difuzním odporem, na jejichž spodním povrchu by mohla vodní pára zkondenzovat a zkondenzovaná voda by se mohla hromadit. Parotěsnicí vrstva z plastové fólie v ploše obvykle velice dobře brání difuzi vodní páry. Často se navíc používají materiály s tenkou hliníkovou vrstvou. V takovém případě je difuzní odpor velice dobrý. Parozábranu ve skladbě střechy s tepelnou izolací mezi krokvemi je třeba umístit tak, aby nebyla poškozena budoucím užíváním prostor, to znamená ne bezprostředně nad podhledovou deskou - nejčastěji sádrokartonem. Fólii je vhodné montovat po spádnici, ne vodorovně. Spoje se musí slepovat oboustranně lepicími páskami doporučenými výrobcem fólie. I za cenu větší spotřeby fólie je nezbytné umísťovat spoje fólie pod pevné podpory. Bez podpory nelze spoje dostatečně stlačit a spojit. Případně je třeba pevnou podporu vytvořit. Parozábranu je třeba stejně pečlivě napojit ne jen mezi sebou a na prostupující konstrukce, ale také na navazující konstrukce po obvodě, a to páskou, kterou systémově doporučuje dodavatel fólie.
Parozábrana ve skladbách s tepelnou izolací nad krokvemi se může vytvářet z asfaltových pásů. Používat by se měly pásy tzv. natavitelné, které se označují písmenem S. Pro parozábranu lze použít jak starší typ pásů z tzv. oxidovaného asfaltu i novější modifikované pásy. Z důvodu pevnosti pásu a jeho kotvení se doporučuje používat pásy se skleněnou tkanou nosnou vložkou. Asfaltové pásy jsou oproti fóliím odolnější proti mechanickému namáhání. Vzhledem k vlastnostem asfaltového pásu a způsobu zpracování lze tuto parotěsnicí vrstvu použít i nad interiéry s extrémními parametry vnitřního prostředí. Pásy se nejlépe pokládají po spádnici. V přesazích se kotví do podkladu, nejčastěji k dřevěnému bednění, a to hřebíky po 10 cm nebo kotvami do dřeva. V přesazích se následně svařují. Šířka přesahu je nejméně 8 cm. Oxidované asfaltové pásy se zpracovávají při teplotách od 10 do 25 °C. Skladby střech tzv. difuzně otevřené jsou navrhovány tak, aby směrem k exteriéru neobsahovaly žádnou vrstvu, která by významně zvyšovala difuzní odpor skladby, tedy tak, aby byla vyloučena kondenzace vodní páry. Takové skladby se neopatřují parozábranou, ale obvykle tzv. parobrzdou - tj. vrstvou s vyšším difuzním odporem, než je difuzní odpor ostatních vrstev ve skladbě.
Doplňková (pojistná) hydroizolace a odvětrání střešního pláště
Má za účel odvést mimo obvod budovy vodu, která se do podstřešního prostoru dostane například jako větrem hnaný déšť. V běžné dvouplášťové skladbě by měla být difúzně otevřená tak, aby umožňovala odvětrání vzdušné vlhkosti, která difunduje ze strany interiéru směrem do vnějšího prostředí. Prostor pod střešní krytinou musí být účinně odvětráván, z toho důvodu musí střešní plášť obsahovat prvky, které umožní vstup a výstup vzduchu do vzduchové mezery (větrací tvarovky).
Protipožární nástřiky
Protipožární nástřiky jsou klíčovou součástí pasivní požární ochrany, které dokáží výrazně zvýšit odolnost konstrukcí proti ohni. Existuje několik typů s různými vlastnostmi a aplikacemi:
Čtěte také: Postupy pro ochranu betonu před mrazem
- Protipožární nástřik VERMIPLASTER: Tento protipožární nástřik je vhodný pro zajištění pasivní ochrany ocelových, plechových nebo betonových konstrukcí před požárem. Dle aplikované tloušťky dokáže v případě požáru ochránit konstrukci po dobu 30-180 minut. Jeho doporučená minimální tloušťka je 6 cm. Oceníte také jeho velice snadnou strojovou aplikaci.
- Protipožární nástřik PERLIFOC: Jedná se o jemnozrnnou práškovou omítkovinu, kterou lze použít pro zvýšení protipožární odolnosti až o 240 minut. Použití tohoto nástřiku je v interiérech, ať už se jedná o vnitřní ocelové, betonové nebo dřevěné konstrukce, včetně VZT potrubí. Povrch nástřiku PERLIFOC je hrubý, ovšem v případě potřeby jej lze vyhladit a následně barevně upravit či obložit interiérovými prvky.
- Protipožární nástřik PROMASPRAY TS: Suchá omítková směs tvořená biorozpustnými minerálními vlákny a cementovým pojivem, která dokáže odolávat hlodavcům i riziku hniloby. Je netoxická a je možné ji barevně upravovat. Nástřik lze aplikovat na betonové a ocelobetonové konstrukce, železobetonové stropní desky, průvlaky, trámy a na stropní konstrukce z trapézového nebo samosvorného plechu a s betonovou výplní. Kromě protipožární ochrany působí také jako tepelná a zvuková izolace.
- Protipožární nástřik PROMASPRAY F250: Tato suchá omítková směs je průmyslově vyráběná a speciálně navržená pro nástřik konstrukcí ve vnitřním prostředí. Vyznačuje se nízkou objemovou hmotností a vysokou požární odolností. Ideální volbou je zejména pokud potřebujete ochránit před požárem tvarově složité prvky.
Ocelové konstrukce ztrácí únosnost už při cca 500 °C. K jejich ochraně se používají intumescentní (napěňovací) nátěry nebo cementové a sádrové nástřiky, které při zahřátí zvětší objem a vytvoří izolační vrstvu. Tam, kde potrubí nebo kabely procházejí stěnou či stropem, je nutné použít požární těsnění. Ucpávky z minerální vaty, pěn, manžet nebo tmelů brání šíření ohně i kouře. Každý systém musí být certifikován pro konkrétní prostup a deklarovat odolnost.
Podhled
Vnitřní podhled se zpravidla vytváří ze sádrokartonových desek nebo například dřevěných palubek. Desky typu DF nebo DFH2 podle ČSN EN 520 jsou vyztuženy skelnými vlákny a obsahují speciální přísady pro vyšší tepelnou odolnost. Používají se pro opláštění nosných i nenosných konstrukcí, příčky a podhledy. Při návrhu a realizaci podhledu a jeho nosného roštu je nutné klást mimořádný důraz na ochranu parozábrany před mechanickým poškozením. Tato charakteristika je sledována v místech, kde spodní část konstrukce střechy tvoří zároveň podhled a možným odkapáváním hořící hmoty by byly ohroženy unikající osoby.
Nosná konstrukce krovu
Krov a konstrukční prvky, které slouží k instalaci ostatních funkčních vrstev, musí být navrženy s ohledem na mechanické statické a dynamické namáhání, tlaku a sání větru a namáhání vlhkostí. Šikmá střecha je součástí obvodového pláště budovy. Požadavky na zvukovou izolaci obvodového pláště jsou definovány v ČSN 73 0532. Úroveň požadované neprůzvučnosti se určuje na základě hladiny akustického tlaku v konkrétním místě stavby. Lze konstatovat, že v současné době realizované skladby s běžnými a vyššími tloušťkami tepelné izolace požadavkům na akustickou ochranu vyhoví zpravidla s rezervou.
Právní a technické předpisy
V posledních letech došlo k několika změnám právních předpisů, které ovlivňují řešení a zajišťování požární bezpečnosti staveb. Jedná se hlavně o rozsáhlou novelizaci zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Další právní předpisy, které je nutné brát v potaz, jsou:
- zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon);
- vyhláškou č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.
- zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
Všechny základní požadavky na stavby a stavební výrobky vyjadřující obecný zájem jsou v ČR zapracovány do stavebního zákona (§ 156 odst. 1). Požadavky požární ochrany na stavby jsou také zakotveny v zákoně o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a jeho prováděcích předpisech. Normy uvádějí způsoby určení požárního odporu. Od 1. 1. 2000 jsou všechny české technické normy (ČSN) platné, avšak obecně nezávazné. Kmenové normy: Základní kmenové normy jsou ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.
tags: #ochrana #pred #vnejsim #pozarem #sikma #strecha