Střecha je jednou z nejdůležitějších součástí stavby, která chrání dům před vlivy počasí, zajišťuje tepelnou izolaci a má významnou estetickou funkci. Aby střecha plnila svou funkci plnohodnotně a dlouhodobě, je nutné, aby celý střešní plášť byl realizován správně ve všech detailech. Jedním z klíčových prvků pro správné fungování střechy je efektivní systém odvodnění, jehož nedílnou součástí jsou střešní žlaby.
Typy a konstrukce střešních žlabů
Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky, podobně jako podokapní žlaby. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka se pohybuje okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se žlab spojí se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlicová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dráž než žlab podokapní, ale jeho montáž je snazší a bezpečnější.
Skryté okapní žlaby
Požadavky stavebníků a architektů na „čistý“ vzhled objektu přinášejí specifické výzvy při řešení konstrukčních detailů. Jedním z často diskutovaných prvků je odvodnění střechy, konkrétně provedení okapních žlabů, které v klasickém provedení architektům v jejich záměru s rovnými liniemi průniků ploch trochu překážejí. Skryté okapní žlaby představují zvýšené riziko z hlediska hydroizolační bezpečnosti. Na rozdíl od podokapních žlabů, kde případné přetečení vody směřuje vně objektu, u skrytých žlabů může netěsnost nebo přelití vést k zatečení do střechy či obvodových stěn. Zároveň žlab částečně zasahuje do tepelněizolační obálky budovy v kritickém detailu návaznosti stěny na střechu.
Klíčové zásady pro skryté okapní žlaby (v souladu s ČSN 73 1901 a principy uvedenými v DEKTIME) jsou:
Čtěte také: Vše o nutnosti a typech odvodnění zámkové dlažby
- Vodotěsnost: Celý systém žlabu, včetně napojení na hydroizolaci střechy a odvodňovací prvky, musí být trvale vodotěsný, a to i vůči tlakové vodě, která může vzniknout při vzdutí vody (např. ucpáním vtoku) nebo při zaplnění žlabu mokrým sněhem.
- Tepelná izolace: Žlab nesmí tvořit významný tepelný most. Jeho konstrukce musí být začleněna do tepelněizolační obálky budovy nebo musí být sám o sobě dostatečně izolován, aby nedocházelo ke kondenzaci a k nadměrným tepelným ztrátám (dle požadavků ČSN 73 0540-2).
- Spádování: Žlab musí mít dostatečný spád směrem ke vtokům pro zajištění plynulého odtoku vody.
- Kapacita a bezpečnostní přeliv: Dimenzování žlabu a vtoků musí odpovídat odvodňované ploše střechy a místním srážkovým podmínkám. Důležité je i řešení bezpečnostního přelivu pro případ extrémních srážek nebo ucpání vtoku.
- Tuhost a únosnost: Konstrukce žlabu musí být dostatečně tuhá a únosná, aby odolala zatížení vodou, sněhem a ledem.
- Dilatace: Musí být umožněny dilatační pohyby materiálů vlivem teplotních změn.
- Údržba: Konstrukce musí umožňovat čištění žlabu a kontrolu vtoku.
Montáž a instalace střešních žlabů
Jako podklad vyžaduje žlab zpravidla bednění. Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Krajní prkno tesař nesmí definitivně přibít, ale jen provizorně přichytit, aby je mohl klempíř snadno odtrhnout a osadit závětrný plech. Potom klempíř prkno přibije tak, aby jeho hrana běžela rovnoběžně s hranou římsy. Dále zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní je na bednění. Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou. Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněné v různé výši. Připevňujeme je vruty.
V nejnižším místě žlabu se proseká do římsy otvor pro odpadní troubu, vyplechuje se manžetou, jejíž horní hrana se rozklepe do obruby široké 10-15 mm dosedající na okapový plech, se kterým se spojí na drážku nebo se snýtuje a utěsní pájkou. Když je vše připraveno, vloží se žlab do háků a naválka se přichytí příponkami.
Okapy vyměníme i svépomocí. V případě okapů nemusíme mít obavy z jejich výměny. Pokud zjistíme, že stávající okapy nevyhovují - ať už kvůli poškození, nebo rozměrům - lze využít systémy, jež můžeme instalovat i svépomocí. Na trhu je například okapový systém z prvotřídní švédské oceli, který disponuje nejen kvalitou vlastního materiálu, ale i snadnou montáží. Jde o stavebnicový systém (Lindab Rainline), na který není nutno shánět žádné speciální nářadí. Pro montáž stačí nůžky na plech, pilka na železo a gumová palička, při instalaci se nepoužívá letování ani lepení spojů a práce lze realizovat v kterémkoli ročním období.
Realizace skrytého žlabu v systému TOPDEK
Příklad zajímavého řešení odvodnění střechy se realizovalo na novostavbě bytového domu v Dolní Čermné, jehož nosná konstrukce je tvořena CLT panely (Cross-Laminated Timber). Střešní konstrukce byla navržena s využitím nadkrokevního systému TOPDEK. Parozábrana, tepelná izolace z PIR izolačních desek, doplňková hydroizolační vrstva i krytina jsou umístěny nad nosnou konstrukcí střechy. Architektonický návrh počítal se skrytím okapních žlabů. Takové řešení je esteticky čisté, avšak konstrukčně náročnější než odvodnění střechy klasickými podokapními žlaby.
Při realizaci skrytého žlabu v rámci systému TOPDEK byl zvolen následující postup:
Čtěte také: Vše o nutnosti parozábrany pod vinylovou podlahu.
- Pokládka skladby střechy: Na nosnou konstrukci střechy (CLT panely) byla celoplošně nalepena parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva z asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER, následně položeny tepelněizolační desky TOPDEK 022 PIR.
- Aplikace DHV a napojení hydroizolace žlabu: Na plochu PIR desek byla položena difuzně otevřená doplňková hydroizolační vrstva (DHV) DEKTEN MULTI PRO II. V místě budoucího žlabu byla DHV ukončena a oboustrannou lepicí páskou napojena na pruh hydroizolační fólie z měkčeného PVC DEKPLAN 76, který tvoří povlakovou hydroizolační vrstvu budoucího žlabu.
- Konstrukce těla žlabu: Vlastní tělo žlabu bylo vytvořeno z voděodolné překližky, která byla vložena do prostoru vzniklého úpravou PIR desek. Pro zajištění potřebné tuhosti a stability byly použity zámečnicky vyrobené ocelové háky, které zároveň definují svislý obrys žlabu.
- Finální hydroizolace žlabu: Na připravený podklad z překližky byla aplikována finální hydroizolační vrstva z PVC-P fólie DEKPLAN 76 napojená na pruh fólie připravený spolu s DHV na okraji střešní plochy.
- Odvodnění: Odvodnění žlabu je zajištěno vtokem vytvořeným z kulatého chrliče TOPWET orientovaného svisle, který prochází tepelnou izolací obvodových stěn a je napojen na svislé odpadní potrubí. Vtok byl záměrně umístěn v blízkosti střešního okna, aby byla v budoucnu umožněna jeho kontrola a čištění.
- Návaznost na fasádu: Současně probíhala montáž svislého roštu fasády z dřevěných I-profilů, mezi které byla následně doplněna tepelná izolace z minerálních vláken.
Důležité detaily a potenciální rizika
Spádování žlabů
Detail, o němž si často myslíme, že se snad ani nedá pokazit, je spádování žlabů. Pokud se po montáži nezkontroluje sklon vodováhou nebo praktickou zkouškou (nalitím vody do žlabu), může se stát, že žlab nebude vhodně vyspádovaný a voda - namísto toho, aby odtékala do kotlíku a svodových trubek - v něm zůstane stát.
Ochrana proti sněhu
Sněhová pokrývka sice potěší oko, avšak představuje potenciální nebezpečí jak pro konstrukci střechy, tak pro předměty a osoby v jejím okolí. Důležité je proto zajistit, aby sníh nepadal ze střechy nekontrolovaně a ve velkých masách. K tomu slouží protisněhové háky a mříže, které však nestačí jen rozmístit nad okapy v jedné nebo dvou řadách. Takové řešení totiž sesouvání sněhu ze střechy nezabrání, a ten navíc může jak samotnou protisněhovou zábranu, tak střešní krytinu a okapy poškodit. Je proto potřeba rozmístit tyto prvky celoplošně a v dostatečném množství. Tondach nabízí protisněhové háky přizpůsobené taškám, ale i kompletní protisněhové řešení se sněhovou mřížkou. U některých typů krytin lze využít také keramické protisněhové tašky.
Údržba a čištění
Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Pro správnou funkci okapů je nutná plná průchodnost žlabů a odtokových rour, je ji tedy nutné zkontrolovat a odstranit případné překážky. Pokud nejsou průchodné, je nutné je okamžitě vyčistit - k tomu stačí zpravidla silnější proud vody - nebo je mechanicky vymést. Stejně důležitá jako péče o průchodnost okapů je kontrola toho, zda správně těsní jejich spoje. Horší problémy nastávají, pokud jsou okapy poškozené a je třeba je vyměnit.
Rizika u skrytých žlabů
- Chování v zimě: Na střeše nejsou osazeny sněhové zachytávače, takže sníh, zvláště, když byla realizována plechová drážková krytina, sjíždí. Hrozí tak přeplnění žlabu tajícím sněhem a ledem, případně poškození konstrukce žlabu sjíždějícím ledem. Provoz v prostoru pod okapní hranou střechy bude za sněhu omezený zejména s ohledem na bezpečnost osob a majetku.
- Zanášení nečistotami: Jeden ze dvou žlabů je umístěn pod stromem, což zvyšuje riziko zanášení listím a jinými nečistotami. Pravidelná kontrola a údržba je nezbytná. Ucpání vtoku by vedlo ke vzdutí vody a přelití žlabu, proto je vtok umístěn pod střešním oknem pro snazší čištění.
- Hloubka žlabu na koncích: Na obou koncích je hloubka žlabů relativně malá (cca 30 mm, resp. cca 50 mm po přelivnou hranu). To by mohlo být nedostatečné pro zachycení přívalových srážek nebo vody z tajícího sněhu, zejména pokud by došlo k částečnému ucpání vtoku. Zde by bylo vhodné zvážit návrh např. bezpečnostního přelivu, v oblastech s vyššími úhrny srážek bude třeba hledat jiné tvarové řešení profilu žlabu.
Odvodnění střechy a související normy
ČSN 73 1901 Navrhování střech: 1999, či. 5.4.3. stanovuje, že vrstva pojistné hydroizolace musí být v okapní hraně odvodněna. Norma dokonce stanovuje toto odvodnění pomocí dvojitých žlabů, což je řešení zejména v extrémních případech. V běžné praxi, tj. při spojení bitumenových materiálů a klempířských plechů musí být lepená šířka min. u foliových hydroizolací musí být proveden okapní plech z materiálu k folii určenému.
Čtěte také: Nutnost bezbariérových řešení
Při odvodnění nijak neošetřených asfaltových pásů (nejsou opatřeny ani posypem ani ochranným nátěrem) může docházet při použití zvláště pozinkovaných plechů k tzv. asfaltové korozi.
Pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Riziko ucpání vtoku nebo dešťového odpadního potrubí je poměrně vysoké. Mohou ho způsobit drobné předměty jako listí a jiný biologický odpad které zachytí ochranný koš, nebo v případě chybějícího koše (u starších střech nic neobvyklého) větší předměty jako uhynulí ptáci, nebo dětmi hozený míč, které zneprůchodní celý průmět potrubí. Je důležité zdůraznit, že dvě vpusti svedené do jednoho potrubí, nesplní normou danou podmínku.
Zvýšené riziko usazení nečistot je navíc, má-li některá z částí dešťového odpadního potrubí vodorovně vedené potrubí. Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha, nebo terasa. Bezpečnostní přepady se musí navrhovat v takové výšce, aby nedošlo k riziku přetížení střešní konstrukce, nebo k proniknutí vody do budovy např. střešním výlezem. Bezpečnostní přepad musí být vyveden skrz atiku do volného vnějšího prostoru.
Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu plochých střech. Nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů. Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vtoku byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Pokud to skladba střechy umožní, doporučujeme střešní vpust zapustit alespoň 2cm pod úroveň hlavní hydroizolační vrstvy.
Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vtoky nepochůzných plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti. Někteří výrobci uvádí v technické specifikaci, že standardně dodávaný ochranný koš lze použít i pro střechy s přitěžující vrstvou kačírku. Konstrukce a odolnost ochranného koše není ale jedinou podmínkou. Tou hlavní je jeho výška, tedy aby i při vrstvě kameniva 60 mm vyčníval koš 40 mm, musí být jeho celková výška 100 mm.
ČSN 73 1901 - C.1.1 Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku. V praxi se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nesou několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak resp. důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá. Problém je z části způsoben také tím, že jako součást dodávky jsou střešní vpusti zařazeny pod zdravotechniku, jejíž pracovníci skladby střechy a hydroizolační problematiku neznají.
V projektu tedy stačí uvést, že vpust nebo nástavec má mít integrovanou manžetu konkrétní hydroizolace. Realizační firma se tím zříká odpovědnosti za napojení hydroizolace na vpust, která se tím přenáší na výrobce střešní vpusti. Výrobce si musí poradit se spojením dvou různých materiálů jako je hydroizolace a pevný materiál vpusti, jehož pevnost je nutná pro vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí.
Střešní vpusti Topwet mají integrovanou manžetu hydroizolace - ať se jedná nejčastěji o modifikované asfaltové pásy, nebo o fólie na bázi PVC, ale také o flexibilní polyolefiny, EPDM folie, stěrkové izolace a další. Tzv. dutraly a výlisky z mPVC nelze ani podle současné legislativy nazvat vpustí nebo vtokem. Nesplňuje ani nejzákladnější požadavky na střešní vpust, jako např. zkušební zatížení a trvalá deformace, reálně změřené průtoky ve zkušebně atd. Jedná se o tvarovku z měkkého materiálu, který zejména neumožňuje vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí. Vztlaky zejména v blízkosti atik jsou obrovské a při silném větru může dojít k vytažení vpusti z hrdla dešťového odpadního potrubí. Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu. V případě stabilizace lepením jednotlivých vrstev není nutné jiným způsobem připevňovat vpust k nosné vrstvě.
ČSN 73 1901 - 8.27.6 Konstrukce střechy musí být navržena z takových materiálů, které odolají působení UV záření. Geotextilie a jiné separační a ochranné vrstvy jsou neoddělitelnou součástí většiny skladeb plochých střech. V případě, že se pojistná hydroizolace odvodňuje do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolace, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem. Na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Dvoustupňová vpust slouží k odvodu vody z parozábrany v době stavby, systémovému napojení parozábrany na dešťové odpadní potrubí a druhá stěna vpusti omezuje kondenzaci pod úrovní parozábrany. Aby pojistná hydroizolace plnila svojí funkci, musí být dodrženo současně několik podmínek. Základní podmínkou uvedenou v normě je samostatná vpust se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci. Dále by nosná konstrukce měla být vyspádována k pojistným vpustem a mezi povrchem pojistné hydroizolace a tepelnou izolací by měla být drenážní vrstva.
Podle normy vnitřní kanalizace nesmí být dešťová kanalizace spojena se splaškovou. Jsou ale případy, kdy i přes toto omezení dešťová kanalizace zapáchá. Systémově by tento problém měl být vyřešen v rámci projektu zdravotechniky přímo na potrubí. Pouze pokud nelze vyřešit problém zápachu v rámci zdravotechniky, lze užít zápachovou klapku nebo vodní uzávěru. Na ploché střeše nebo terase s volnou cirkulací vzduchu (neuzavřený prostor) je vhodnější užití zápachové klapky místo uzávěry s vodní hladinou, u které hrozí zamrznutí v zimním období, případně vyschnutí vodní hladiny v letním období (riziko zamrznutí lze vyřešit vyhřívanou střešní vpustí). Naopak v uzavřeném prostoru není vhodná klapka, protože nemá 100% účinnost. Použití zápachové klapky i uzávěry s vodní hladinou má dvě důležitá omezení.
Průtok střešní vpusti nutný pro výpočet udává výrobce střešní vpusti na základě laboratorního měření (ČSN 1253-1:2004). Dovolený průtok dešťovým odpadním potrubím udává norma vnitřní kanalizace ČSN 75 6760, která rozlišuje vnitřní a vnější systém odvodnění (u vnějšího potrubí hrozí namrzání vody a snížení průtoku vody v zimním období). Při výpočtu se musí zohlednit obě veličiny a pro přepočet na m2 se musí užít nižší hodnota. Odtok dešťových vod: Q = r . A . C - Součinitel odtoku je bezrozměrné číslo, u standardních střech = 1. Naopak např. u zelených střech s intenzivní vrstvou zeleně je uvažováno, že až 70% dešťové vody pojme při přívalovém dešti střešní substrát.
Ve většině případů se musí vyřešit zásadní problém napojení hydroizolace do stávající vpusti, případně do původního dešťového potrubí bez hrdla. Ideálním řešením je samozřejmě kompletní výměna dešťové kanalizace. To se ale, ať z důvodů náročných stavebních zásahů např. u bytových domů, nebo z ekonomických důvodů, ve většině případů nedělá. V tomto případě je ale nutné provést posouzení nového stavu, a to zejména při malém počtu vpustí (často i jedna vpust na odvodněnou plochu). Pokud je počet vpustí nebo jejich průtok zjištěný výpočtem odvodnění pro odvodňovanou plochu nedostatečný, je nutné doplnit střechu pojistnými přepady. Pokud nelze střechu doplnit pojistnými přepady nebo bočními chrliči, je nutné investora na uvedenou skutečnost upozornit a navrhnout výměnu celého dešťového odpadního potrubí.
Samotné napojení vpusti na stávající dešťové odpadní potrubí nebo původní vpust je nejčastěji realizováno tak, že není zajištěna vůbec žádná těsnost mezi stávajícím střešním svodem a novou vpustí nebo často použitým měkkým vtokem nebo někdy dokonce jen rukávem z fólie! Je to dáno tím, že mnozí izolatéři vidí smysl svojí práce jen ve zpracování vlastní hydroizolace v ploše a návaznosti na ostatní konstrukce nechtějí nebo často ani neumí řešit. Když pomineme riziko ucpaného svodu a nastoupání dešťové vody až na střechu, měli bychom zohlednit závažnější rizika spojená s poměrně častými přívalovými dešti, při kterých dochází k zahlcení dešťového potrubí, a když není napojení nové vpusti na stávající svod těsné, dojde k zatečení vody pod novou hydroizolační vrstvu, to znamená i do tepelné izolace v případě doteplování střešního pláště v rámci rekonstrukce střechy. Největším rizikem je proto použití tzv. sanační vpusti, která nabízí díky jazýčkové těsnicí manžetě na bázi EPDM spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající dešťové potrubí.
Kontrola a údržba střechy
Logika velí při kontrole střech začít tím nejviditelnějším - tedy střešní krytinou. Aby střecha fungovala jako skutečně funkční systém, musíme prohlédnout veškeré oplechování a zatmelení kolem spojů hran plechu s komínem a zdí. Součástí ochrany domu jsou i střešní okna, která představují zvlášť citlivý bod, protože jsou zpravidla otevíratelná a může dojít k jejich mechanickému poškození. Doporučuje se také vyčistit plechy za komínem, vikýřem nebo střešním oknem, aby se zde při srážkách nezadržovala voda. Na podzim také musíme zkontrolovat sněhové zábrany a ukotvení hromosvodů, i tady může docházet k poruše.
Pokud máte starší dům, kde chcete vyměnit poškozenou krytinu, nezapomeňte ani na ty části, jež se na první pohled jeví jako bezproblémové. Klempířské plechy totiž často bývají poškozené i v místech, která nejsou vidět (ze spodní strany, v místě ohybu, pod krytinou a podobně). Navíc životnost starších klempířských prvků bývá ve srovnání s novými velmi krátká, což může vést k tomu, že brzy bude nutné rekonstruovat celou střechu.
Problematika správné pokládky střechy není triviální, proto ji konzultujte s odborníky a při její realizaci postupujte podle předpisů.
| Prvek | Popis | Rizika a doporučení |
|---|---|---|
| Mezistřešní žlab | Obdélníkový průřez, šířka 250-400 mm. Pro ploché střechy s okapovými plechy vcelku, pro strmější sklony s oddělenými plechy. | Zanášení popílkem a nečistotami - nutné drátěné košíčky a časté čištění. Ochrana proti sněhu a deformaci chůzí - laťové mříže. |
| Nástřešní žlab | Oblý tvar, šířka 500-600 mm, tloušťka plechu 0,63-1,0 mm. Vhodný pro strmější střechy (>35°) s hladkou krytinou. | Zabraňuje padání úlomků a sněhu. Vyšší cena než podokapní, ale snadnější montáž. Vyžaduje bednění. |
| Skryté okapní žlaby | Esteticky čisté, ale konstrukčně náročnější. Integrace do tepelné izolace. | Zvýšené riziko zatékání při netěsnosti nebo přelití. Nutná dokonalá vodotěsnost, tepelná izolace, spádování, dostatečná kapacita a bezpečnostní přeliv. Ohrožení v zimě (sníh, led), zanášení nečistotami. |
| Odvodňovací vtoky | Dva vtoky s odděleným potrubím na každou plochu (ČSN 73 1901). | Riziko ucpání listím, nečistotami, uhynulými ptáky. Nevhodné umístění v závětrných koutech nebo u atik. Nutné ochranné košíky. |
| Pojistná hydroizolace | Musí být odvodněna v okapní hraně (ČSN 73 1901). | Samostatná vpust se zpětnou klapkou a signalizací průniku vody. Nutná drenážní vrstva pod hydroizolací. |
| Spoje okapů | Kontrola těsnosti, u plastových lepení/tmelení, u pozinkovaných nátěry po oxidaci. | Při poškození nutná výměna. Snadná výměna svépomocí u stavebnicových systémů. |
tags: #nutnost #provedeni #stresniho #zlabu #informace