Zděné příčky jsou tradiční zednickou konstrukcí sloužící především k oddělení jednotlivých místností stavby. Dnešní doba klade na příčky další požadavky, jako je například akustická neprůzvučnost. Základním rozdílem od stěn je to, že příčky kromě svojí tíhy nepřenášejí další zatížení. Nenesou stropní konstrukce. Naopak, stropní konstrukce nesou vždy příčky. Tento pojem je značně zavádějící a nelogický. Příčka, byť neplní náročné statické požadavky, je důležitá pro dispozici objektu. Dělí prostor, a to nejenom vizuálně, ale i hlukově, požárně a tepelně.
Typy příček podle tloušťky a materiálu
Tloušťka běžných příček je 75 až 150 mm. Záleží vždy na použitých cihlách. Tradiční zděné příčky byly rozděleny podle tloušťky a použitých cihel. Na stavbách se používaly příčky tloušťky uvažované s omítkou 100 a 150 mm. Využívalo se vyzdění na čtvrt cihly, tj. na 65 mm a vyzdění na polovinu cihly, tj. 140 mm. Příčky o menší tloušťce 65 mm, tzv. štorcky, byly zděné na stropní konstrukci. Místo plných cihel se užívalo cihel dutých s podélnými otvory.
V druhé polovině dvacátého století vzniklo více typů cihel určených pro příčky z pálené hlíny, pórobetonu nebo lehčeného betonu. Vícevrstvé příčky vznikly k zajištění větší ochrany jednotlivých prostor stavby před hlukem. Příčky v současné době vybíráme podle účelu a místa jejich umístění ve stavbě. Cihly pro příčky jsou vyráběny z pěti základních materiálů:
- Z pálené hlíny jsou vyráběny dutinové příčkovky pro příčky o tloušťce 65 mm, 80 mm, 110 mm a 140 mm.
- Příčky z betonu jsou v tloušťce 70 mm, 120 mm a 175 mm.
- Příčky z vápenopískových cihel jsou pro tloušťky 80 mm, 150 mm a 175 mm.
Jako nejlehčí vycházejí příčky pórobetonové, kde na jeden metr délky příčky o síle 100 mm vychází cca 150 kg.
Pro omítané nenosné zdivo vnitřních příček tloušťky 80 mm jsou určené např. cihly Porotherm 8 Profi Dryfix. Pokud si nejste jistí, které stěny jsou nosné a které nikoliv, do zásahů se nepouštějte. Spojte se se statikem, který zhodnotí stav nosné konstrukce.
Čtěte také: Jak vybrat správné rozměry a nosnost betonových překladů?
Tabulka: Přehled typů příček podle materiálu a vlastností
| Typ příčky | Materiál | Vlastnosti |
|---|---|---|
| Zdvojená sádrokartonová | Sádrokarton na kovových profilech | Lehká, rychlá montáž, dobrá akustika |
| Zděná z příčkovek | Cihly, vápenopísek | Bytelná, lepší akustika, vyšší hmotnost |
| Skleněná příčka | Skleněné tvárnice nebo panely | Dekorativní, propouští světlo |
Akustické a požární požadavky na příčky
Požadavky na neprůzvučnost jsou často základem pro rozhodnutí, jakou příčku na stavbě použít. Norma ČSN 73 0532 ve svých ustanoveních požaduje, kdy a pro jaké hodnoty musí příčka vyhovět. Rozlišujeme příčky mezi místnostmi v jednom bytě, příčky umístěné mezi byty, chodbové příčky nebo příčky k hlučným okolním provozům, jako jsou například restaurace. Zdivo příčky včetně malty a omítky musí vyhovět požadavkům normy s určitou rezervou. Ta představuje přípočet na šíření hluku stavebními konstrukcemi kolem příčky. Mezibytová příčka musí vyhovět požadavku na 53 dB (decibelů), ale použitá cihla musí mít vyšší neprůzvučnost o 2 až 6 dB na vykrytí zmíněných přípočtů a ztrát. Výška přípočtů závisí na způsobu osazení příčky a na okolních konstrukcích stavby a je definována zmíněnou normou.
V současnosti jsou akustické příčky řešeny velmi jednoduše jako jednovrstvé zděné konstrukce. Tloušťka cihel odpovídá tloušťce příčky bez omítky. Vyráběny jsou akustické cihly určené pro tyto příčky a výběr cihly závisí na požadavku na neprůzvučnost. Vyhovující jsou těžší a silnější cihly určené pro tloušťky 240, 250 nebo 300 mm. Materiálem je pálená hlína, vápenopísek nebo beton. Akustické příčky jsou poměrně těžké a zatěžují tak více stropní konstrukci. Ta musí být pod nimi zesílena.
Mezibytová příčka rozděluje dva samostatné byty v jedné budově a i když bývá často nenosná, vztahují se na ni přísnější požadavky než na běžné vnitřní příčky. Musí splňovat požární odolnost, aby v případě požáru oddělila byty a zbrzdila šíření ohně. Důležitá je také vzduchová neprůzvučnost, tedy dostatečná akustická izolace, která zajistí soukromí a minimalizuje hluk mezi sousedy. Často se přidává i tepelná izolace, která pomáhá snižovat tepelné ztráty a přispívá k energetické úspornosti domu. Normy proto přesně stanovují minimální tloušťku a skladbu těchto příček, aby byl zajištěn komfort a bezpečí obyvatel obou bytů.
Příčky rozdělující místnosti v rámci jednoho bytu (domu) nemají zvláštní požadavky ani tepelně-izolační ani požární. Jedná se o stále stejný požární úsek (jeden byt) a stejně či velmi podobně vytápěné místnosti. Požadavek je u nich na akustiku - útlum hluku.
Čtěte také: Betonové sloupy: klíčové aspekty
Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace, přičemž jsou hodnoceny jako DP1, tzn. konstrukce z nehořlavých materiálů.
Nosné zdi vs. příčky: Jak je rozeznat?
Před zahájením rekonstrukcí a bourání je nezbytné si zjistit, zda je daná zeď nosná, nebo jde „jen” o příčku. Zatímco nosné zdi jsou provázány s dalšími navazujícími konstrukcemi, jako jsou stropy, základy, střešní konstrukce a krovy, příčky pouze rozdělují prostor do jednotlivých místností a jejich bourání nepředstavuje (většinou) takové riziko. Neodborným zásahem riskujete nejen pokutu, ale v horším případě zborcení střechy nad hlavou.
Identifikace nosných zdí je náročný a komplexní úkol vyžadující pečlivé posouzení a jediným člověkem, kdo by o nich měl rozhodovat, je statik. Pokud si tedy nejste 100% jistí, do rekonstrukce se sami nepouštějte.
Znaky nosných zdí:
- Obvodové stěny: Obvodové stěny, tedy ty, které najdeme po obvodu domu, jsou téměř vždy nosné. Pokud je stěna přerušena sloupem nebo průvlakem, půjde o nosnou konstrukci.
- Napojení na konstrukční prvky: Na vnitřní nosné zdi obvykle navazují další nosné konstrukce - kolmo uložené stropní (střešní) konstrukční prvky (panely, trámy) či se o patro výše v místě nad nosnou zdí nacházejí další nosné prvky (sloupy, zdi...). Všímejte si i sloupů a průvlaků.
- Tloušťka a materiál: Obvykle platí, že nosné stěny jsou oproti příčkám silnější (mají zpravidla minimálně 150 mm). Existují ale i domy, kde můžete narazit i na poměrně tenké nosné stěny. Na druhou stranu se nenechte zmást akustickými a zdvojenými příčkami, které mohou být naopak široké až 250 mm. Materiálově bývají nosné zdi vyrobeny z pevnějších materiálů - betonu, cihel, pórobetonu s vysokou pevností nebo kamene.
- Stavební plány: Prostudování si stavebních plánů je sázkou na jistotu. Nejvíce vám poslouží zejména skladby stropních a stěnových panelů s popisem všech prvků. Že jde o nosnou zeď naznačí též schodiště a překlady.
- Konzultace se statikem: Pokud nebudete 100% schopni vyloučit, že stavebními úpravami nezasáhnete do nosné konstrukce, zkonzultujte svůj záměr s autorizovaným statikem, který pozná, jakým způsobem stavba funguje, a poradí, co je možné vybourat a co ne. V případě těžkých příček z cihel, betonových panelů a tvárnic je konzultace s odborníkem dokonce nevyhnutelná.
Pozor na to, že i příčky v systému panelové výstavby mohou podepírat stropní panel nebo část schodiště. Tento jev můžeme pozorovat zejména u předválečných domů, v nichž bývají zděné stropy spojené s příčkami ocelovými nosníky (jde o tzv. Kleinův strop).
Rekonstrukce a bourání příček
Pro bourání lehkých příček stavební povolení nepotřebujete. Před zásahem do nosné zdi vás nemine návštěva stavebního úřadu a vyřízení stavebního povolení. Jeho součástí musí být kromě projektu i zmiňované posouzení od statika. Stavební povolení budete potřebovat i v případě, že budete měnit velikost stávajících otvorů. K tomu dochází často, například při změně starých oken za nová větší. Stále se jedná o zásah do nosného zdiva, navíc dochází ke změně vzhledu stavby.
Čtěte také: Vše o Ytong nenosných příčkách
Pokud máte již vyřízené stavební povolení, úpravy nosné stěny můžou začít. Nejčastější úpravou je bourání otvoru, např. pro nové dveře či propojení místností. Stavebník v první řadě označí na stěně polohu plánovaného otvoru a vytyčí i polohu umístění překladů. V místě, kde se zatížení z nosné stěny přenáší na vodorovné konstrukce, musí stavebník podepřít stropy z obou stran. U vícepodlažních budov pak musí být stropní konstrukce podepřené ve všech patrech. Pro podepření se používají trámy a sloupy. Zpravidla je potřeba zajistit i zdivo nad budoucím otvorem a stěnu tak odtížit.
Stavebníci proto v místě nad budoucím otvorem vytvoří průchod pro trám, který pak podepřou sloupy a zavětrují. U dostatečně silných zdí přistupují stavebníci k ukládání překladů ze dvou dílů. Nejdříve vybourají do stěny otvor do poloviny tloušťky stěny a uloží do něj ocelovou traverzu či jiný typ výztuže. Po vybourání překlad zazdí a zeď začistí. Ve chvíli, kdy je překlad usazený a celá konstrukce správně podepřená, mohou začít samotné bourací práce. Pracnost bourání závisí na typu zdiva, například bourání pórobetonových tvárnic Ytong půjde ve srovnání s bouráním pálených cihel nebo tvárnic o poznání lépe. Bez stavební mechanizace se ale neobejdete - výkonná sbíječka vám usnadní spoustu práce.
Bourání nosné zdi je náročný proces, který vyžaduje odborné znalosti a pečlivou přípravu. Pokud si nejste jisti a nechcete se do tohoto procesu pustit na vlastní pěst, obraťte se na odborníky, kteří vám pomohou zajistit bezpečný průběh celé akce.
Jak na rekonstrukci a bourání příček:
- Určete materiál a tloušťku stěny: Tenká příčka z lehkého materiálu se bude bourat jinak než silná panelová nebo cihlová stěna.
- Zkontrolujte napojení na stropy a nosné konstrukce: Vyloučíte, že příčka nenese žádnou část zatížení nebo nezajišťuje tuhost celého prostoru.
- Konzultujte projektovou dokumentaci nebo statika: Statik dokáže přesně určit funkci stěny a poradí s bezpečným postupem.
- Naplánujte bourání s ohledem na sousední prostory: Zabráníte poškození instalací, podlah nebo sousedních bytů a místností a zajistíte, aby práce probíhaly co nejvíce bezprašně a ohleduplně.
Specifika zděných příček v prvorepublikových bytových domech
Prvorepublikové bytové domy jsou stavebně složitější než poválečné cihlové nebo paneláky. Zdi jsou v různých patrech různě silné, mají světlíky, ke každé místnosti komín a špatně se do nich vestavuje výtah.
Obvodové stěny jsou široké od 900 mm v suterénu po 450 mm v podkroví a postavené obvykle z plných cihel. Zdi se totiž postupně ztenčují, jak přenášejí stále menší váhu z podlaží nad nimi. Některé obvodové zdi do dvora ale mohou být silné i jen 300 mm. Komínové a střední zdi jsou silné 450 nebo 600 mm, samonosné příčky mezi pokoji obvykle 150 mm a příčky v sociálním zázemí bytu 100 mm. Zvláštností jsou právě zmíněné samonosné příčky. Ty totiž přenášejí zatížení od příček v patrech nad nimi.
Nad pokoji jsou stropy dřevěné trámové, nad chodbami buď železobetonové nebo tvořené klenbami. Dřevěné stropy se škvárovým násypem lépe tepelně izolují, podlaha je tak teplejší. Železobetonová deska dům ztužuje. Jestli je nad místností dřevěný nebo železobetonový strop, poznáte podle výšky. Na stropních trámech jsou položená prkna zasypaná škvárou nebo sutí, ta slouží k utlumení hluku a proti šíření požáru mezi patry. Na škváře jsou opět položená prkna přichycená k příčným trámkům zvaným polštáře, zapuštěným ve vrstvě škváry.
Většinu domů od sklepa po půdu protínají světlíky. Domy jsou totiž hluboké a je třeba zajistit přísun vzduchu pro koupelnu nebo záchod. Světlíky mohou být různě velké od těch 30 cm širokých, až po několikametrové. To záleží na jejich využití a umístění. Světlík najdete nejčastěji u štítové zdi, kde se setkávají dva sousední domy. Mohou být ale také uprostřed dispozice a sousedit se schodištěm. Někdy jsou obojí. Do světlíku vedou vysoká okna se zabílenými skly. Okna se při pozdějších rekonstrukcích bytů často zazdívala a místo nich se osadil ventilátor.
Stavba a připojení příček
Zděnou příčku posazujeme na obyčejnou zakládací maltu. Doporučujeme podložit maltu těžkým asfaltovým pásem. Příčky vyzdíváme na obyčejnou nebo tenkou maltu. Výrobci pálených prvků udávají i vyzdění na pěnu. U akustických příček vyplňujeme i svislé spáry mezi cihlami. Příčky k nosným stěnám připojujeme nejlépe s pomocí kotevních plochých pásků s osazením natupo, namaltováním a pružným přetmelením v omítce.
Při umístění zděných příček na stropní konstrukce musejí tyto konstrukce navrženy tak, aby při dlouhodobém působení stavby nedocházelo k praskání příček a objevení se vlasových trhlinek. Tyto poruchy se mohou objevit po dokončení stavby nebo i s odstupem několika let. Úkolem projektanta je proto posílit stropy pod příčkou například výztuží nebo zesílením či znásobením nosníků skládaného stropu a prověřit vše výpočtem průhybu konstrukce.
Nenosné vnitřní stěny by měly být odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem.
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).
Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek.
Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi).
Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Alternativně mohou být použity svisle posouvatelné ploché kotvy - smykových spon, které jsou např. vedeny v zabetonované kolejničce.
Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m.
Doporučení: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček.
tags: #nosné #příčky #cihlový #byt #informace