Měření místní rovinnosti povrchů je často využívaným postupem při kontrole kvality dokončených konstrukcí. V praxi však často dochází k tomu, že lidé kontrolující místní rovinnost přesně nevědí, jak postupovat. Výsledkem je, že každý si přesnost geometrického parametru kontroluje svým vlastním způsobem. Je to způsobeno tím, že neexistuje jednotná metodika napříč stavební praxí, protože požadavky jednotlivých norem ČSN zabývajících se měřením místní rovinnosti se od sebe navzájem liší. Takto nastavený systém je velice nepřehledný především pro lidi na stavbách (stavbyvedoucí, mistry apod.), kteří nemají čas pročítat jednotlivé normy a zjišťovat, který parametr jak měřit.
Místní rovinnost podle českých technických norem
České technické normy používají při měření rovinnosti povrchu svislých i vodorovných konstrukcí pojem místní rovinnost. V praxi to znamená, že lze měřit rovinnost povrchu v určitém místě plochy, aniž bychom museli měřit rovinnost celé plochy. Normy ČSN také udávají, že místní rovinnost se obvykle měří na vzdálenost (nebo úsečku) délky 2 m. Postupy měření místní rovinnosti jsou popsány v platných normách pro provádění stavebních konstrukcí různým způsobem, v některých normách nejsou uvedeny vůbec. Navíc je potřeba upřesnit, že postup měření a vyhodnocení místní rovinnosti bude také záležet na tom, jak je definována normová hodnota pro místní rovinnost.
Metody měření místní rovinnosti dle ČSN 73 0212-3
Norma ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Rovinnost povrchu se měří latí, přičemž mohou být použity latě různých délek. Lať musí být vždy umístěna na měřený povrch tak, aby se na koncích dotýkala povrchu, přičemž se měří velikost prohlubně mezi povrchem a spodním lícem latě mezi dvěma body dotyku latě. Místní rovinnost lze měřit pomocí ocelového lanka nebo vodováhy (s nebo bez libely). Lanko nebo vodováha mohou být umístěny na podložkách. Podložky musí být stejné a známé tloušťky. Vzdálenost X mezi měřeným povrchem a hranou lanka nebo vodováhy se změří pomocí pravítka (délkového měřidla) nebo pomocí měrného klínku. Na rozdíl od českých norem není jasně řečeno, že se místní rovinnost měří na vzdálenost 2 m. Tato norma udává měření rovinnosti povrchu na vzdálenost 2 m jako celkovou rovinnost povrchu a přípustná hodnota je udána v absolutní hodnotě (jedná se tedy o toleranci, která nemůže nabývat kladných a záporných hodnot).
Měření odchylek místní rovinnosti
Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíchž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm × 10 mm až 20 mm × 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby. Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Délka odměrného klínu je 220 mm, tloušťka 20 mm. Jeho výška (sklon) se zvolí podle potřeby. Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením výšky podložek od změřených hodnot. Měření se provede nejméně v pěti zkušebních místech na každých 100 m² podlahy. Nejmenší počet zkušebních míst v jedné místnosti je pět. Dvoumetrová lať se umístí na pásky o rovnoměrné a známé tloušťce 3 mm. Za použití pravítka nebo měrného klínu se změří největší vzdálenost X mezi jeho povrchem a latí. Odchylka od přímky (X−3) je ukazatelem rovinnosti. Přípustná mezní odchylka místní rovinnosti je ±3 mm, avšak postup měření je nastaven tak, že se měří největší vyboulení nebo naopak prohlubeň v absolutní hodnotě a tudíž maximální přípustná odchylka může nabývat hodnot od 0 mm do 6 mm.
Vzhledem k tomu, že většina českých norem vztahuje odchylky místní rovinnosti na vzdálenost 2 m, doporučuji měřit místní rovinnost 2m latí. Pro měření by měla být použita vyztužená lať nebo lať s vyšším průřezem. Jeden postup říká, že místní rovinnost lze měřit pomocí latě přímo položené na měřeném povrchu. Lať musí být umístěna tak, aby se na obou koncích dotýkala povrchu, a měří se největší prohlubeň mezi body dotyku. Při tomto postupu se měří největší odchylka (prohlubeň) mezi spodním lícem latě a povrchem. Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky místní rovinnosti mohou nabývat absolutních hodnot (bez znaménka ±). Druhý postup požaduje, aby při měření místní rovinnosti povrchu byla lať, kterou se měří, umístěna na podložky o určité velikosti. Poté se měrným klínkem odečte největší a nejmenší odchylka mezi spodním lícem latě a měřeným povrchem. Od změřených odchylek odečteme výšku podložek a tím získáme odchylku od nulové úrovně, která může nabývat kladné hodnoty v případě nejmenší změřené odchylky a záporné hodnoty v případě největší změřené odchylky. Největší a nejmenší změřenou odchylku od sebe odečteme a získáme tak absolutní odchylku rovinnosti měřeného povrchu. Tento postup se používá u konstrukcí, jejichž přípustné odchylky mohou nabývat kladných i záporných hodnot (týká se podlah, obkladů, zděných konstrukcí a konstrukcí jejichž rovinnost je posuzována v souladu s normou ČSN 73 0205).
Čtěte také: Normy pro hydroizolace staveb
Místní rovinnost se měří pomocí 2m latě na podložkách. Výšku podložek lze zvolit libovolně, např. kontroluji-li rovinnost s odchylkou ±2 mm na 2 m mohu nastavit podložku na velikost 4 mm. Normy ČSN nejsou jednotné v tom, jak by se mělo při měření místní rovinnosti postupovat. Místní rovinnost povrchu se kontroluje na vztažnou vzdálenost 2 m. Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě na podložkách. Doporučená výška podložek je 20 mm, ale je možné ji operativně upravit dle aktuální potřeby. Jednotlivé klady latě se rovnoměrně rozmístí po kontrolované ploše. Pro svislé konstrukce se na každých 25 m² kontrolované plochy provede nejméně 5 měření, nejmenší počet kladů latě na ucelené kontrolované ploše (např. v jedné místnosti) je pět.
Měření místní rovinnosti pro plochy kratší než 2 m
Pro měření místní rovinnosti vnitřních ploch s dokončeným povrchem s rozměry kratšími než 2 m nejsou v technických normách nastavena jasná pravidla. Pro povrch (např. podlahy, stěny v koupelnách) o delším rozměru 2 m > l ≥ 0,5 m doporučuji použít lať o délce alespoň o 200 mm kratší než je delší rozměr měřeného povrchu. Postup měření by měl být stejný jako při měření 2m latí viz předchozí kapitola. Pro povrch (např. niky nebo výklenky) o delším rozměru 0,5 m > l doporučuji použít jiné měřidlo než lať (např. úhelník nebo pravítko). V případě, že je výklenek obložen nějakým obkladovým prvkem (např. keramický obklad), doporučuji použít jako přípustnou odchylku hodnotu pro odchylku rovinnosti povrchu obkladového prvku udanou výrobcem.
Výše uvedené postupy vycházejí z technických norem, které nejsou právně závazné a mají pouze doporučující charakter, nicméně obecně jsou považovány za standard provádění stavebních prací.
Rastrové fasády a jejich specifika
Fasádní systém založený na kvalitní hliníkové konstrukci, jež se dá využít v široké škále různě velkých oken, posuvných prvků či prosklených stěn, je po celém světě zaveden již nejméně čtyřicet let a stále se vyvíjí. U nás došlo k rozvoji aplikace hliníkových okenních a fasádních systémů zhruba před deseti lety. Hlavní nosnou konstrukci tohoto typu fasád tvoří svislé sloupky kotvené ke stavební konstrukci objektu. Mezi sloupky jsou pak vloženy vodorovné příčníky. Do takto vytvořeného a vyrovnaného rastru s osazeným těsněním se vkládají výplňové prvky - zasklení, okna, dveře či neprůhledné tepelněizolační výplně s možností variantního řešení vnější i vnitřní pohledové plochy.
Rastrové fasády se vyznačují viditelnými lištami na vnější straně fasády v obou směrech. Existují také strukturální fasády, které mají výplňové prvky (nejčastěji izolační dvojskla) fixovány speciálními příchytkami skrytými ve spárách mezi skly, a polostrukturální fasády, u nichž jsou uplatněny oba principy. Strukturální a polostrukturální fasády umožňují vytvářet architektonicky zajímavé prosklené plochy, vzhledem k požadavkům současných tepelnětechnických norem však mají omezené uplatnění. Výhodou rastrových fasád je poměrně jednoduchý návrh, v němž je většina detailů řešena systémově, snadná a rychlá výroba. Montáž není náročná, avšak vyžaduje zpravidla lešení nebo montážní lávky.
Čtěte také: Jak omezit hluk u plovoucích podlah
Modulové fasády
Modulové fasády jsou založeny na principu maximální přípravy ve výrobě, tj. vyrobení kompletizovaného fasádního dílce (rámu) včetně zasklení a osazení doplňkových prvků v prostředí výrobní haly. Postup umožňuje stabilní klimatické podmínky při výrobě a kompletaci (podstatně nižší závislost na klimatických podmínkách), vysokou kontrolu kvality provádění, efektivnější plánování, eliminaci poškození jednotlivých prvků při dopravě na stavbu (veškeré komponenty jsou do modulu zabudovány již ve výrobě) a také možnost předvýroby celých dílců bez vazby na stavební připravenost k montáži. Systémy modulových fasád jsou efektivní pro realizaci výškových objektů, velkých ploch fasád nebo při velkém množství opakovatelných prvků. Navíc umožňují navrhnout a poté realizovat celou řadu variant fasádních plášťů s variabilním rastrováním. Konstrukce modulů umožňuje řešit osazení různých typů předsazených prvků, jako např. obklady keramikou, sklem, plechem, deskovými materiály (sklocement, eternit) až po obklady dřevem, a doplňkové konstrukce, jako jsou žaluzie. Tyto předsazené konstrukce jsou součástí modulů a osazují se již ve výrobě. Jejich nevýhodou je vyšší materiálová náročnost a vysoké prostorové nároky při výrobě a skladování. Nevýhody jsou však kompenzovány rychlou montáží, která činí cca 30 % času oproti časové náročnosti montáže rastrových fasád, a také vysokou kvalitou díky kontrole přímo při výrobě.
U obou systémů (rastrových i modulových fasád) je prvotním krokem přesné rozměření polohy kotevních prvků ve vztahu k projektovaným rozměrům, poloze a výšce konstrukcí. Samotné kotevní prvky jsou staticky dimenzovány tak, aby spolehlivě přenesly veškeré zatížení obvodového pláště. Kotvy jsou ke stavební konstrukci upevněny pomocí pevnostních kovových hmoždinek, přivařeny k předem zabetonovaným kotevním dílcům nebo osazeny do speciálních kotevních systémů. Kotevní prvky jsou řešeny tak, aby umožňovaly tzv. "plovoucí" osazení, které kompenzuje dilatace.
U rastrových fasád pak probíhá osazení rastrů fasády - sloupky jsou osazeny na připravené kotvy podle kladečských výkresů. Mezi sloupky se poté osazují vodorovné příčníky. Do vytvořeného a vyrovnaného rastru se osazují výplňové prvky, tedy skla, panely, okna atd. Současně se provádí osazení doplňkových profilů a dotěsnění fasády ke stavební konstrukci (například proti vodě, hluku, požární dotěsnění). Montáž modulových fasád je rozdělena do ucelených montážních ploch vzhledem k technologii osazování kompletních modulů. Na stavbu se fasádní moduly dopravují z výrobního závodu ve speciálně vyrobených stojanech. Do stojanů jsou moduly umístěny v pořadí, které odpovídá potřebám a postupu montáže. Technické řešení a hmotnost modulů ovlivňuje i způsob přepravy a řešení přepravních stojanů. K manipulaci s moduly se využívají zdvihací zařízení (jeřáby nebo upravené zdvihací a dopravní manipulátory). Montáž probíhá souvisle od spodní hrany objektu po jednotlivých podlažích. Při montáži jsou moduly opatřeny těsněním, které zajistí dostatečnou těsnost při skládání modulů vedle sebe a nad sebou.
Provětrávané fasády
Provětrávaná fasáda má mnoho výhod a těší se u stavebníků čím dál větší oblibě. Co je však u odvětrávané fasády nutné při montáži dodržet, aby fungovala jak má? U rodinného domu je dostačující provětrávaná 4 cm mezera mezi domem a fasádním obkladem (4 cm je minimum, pokud dáte 6 cm, bude řešení ještě lepší). Čím delší je však provětrávaný úsek, tím je třeba mezera větší. U sloupkové dřevostavby se rošty dělají nejčastěji z latí 40x60 mm a kopírují rastr sloupků tedy 418 až 625 mm. Pro klasické dřevěné fasádní palubky je to naprosto dostačující. Důležité jsou také difúzní fólie, které se používají ve střešních konstrukcích. Jsou učené gramáží (čím vyšší tím lepší, ideálně okolo 125-175 g). Tato fólie se používá pro odvětrávané fasády, jejichž fasádní prvky mají přiznané mezery. U klasických fólií by UV záření způsobilo degradaci samotné fólie a jejích funkce. Díky tomu, že budou (hlavně v případě dřevěných fasád) spojovací prostředky použité v exteriéru a vystavené povětrnostním vlivům, používají se vruty z nerez oceli. Ty mají obecně menší pevnost, jsou dražší, ale nereznou a nenechávají na fasádě skvrny nebo linky. Prostor provětrávané fasády není lákavý pouze pro proudící vzduch, ale také jako prostor pro nejrůznější hlodavce a kuny. V případě, že máte provětrávanou mezeru fasády spojenou s provětrávanou mezerou na střeše a není tam prostor, kudy by mohli hlodavci vniknout, stačí vám ochrana spodní hrany.
Metodika návrhu řešení použití materiálů v závislosti na jejich vlastnostech a požadavcích ČSN 73 0810 jako projektové normy popisuje požadavky na provedení fasád objektů a dále popisuje materiálové možnosti aplikací provětrávaných fasád nad rámec záběru ČSN 73 0810. Současné znění ČSN 73 0810 nestanoví podmínky použití provětrávaných fasád a jejich aplikace. Konstrukční části druhu DP1 nezvyšují v požadované době požární odolnosti. Takto provedená konstrukce nesmí ležet v požárně nebezpečném prostoru jiného požárního úseku (PU). Výjimku tvoří aplikace budovy nebo komplexu budov, kde je použito SHZ, tudíž PU nevytváří PNP.
Čtěte také: Technické parametry a odolnost desek CETRIS
3D skenování a kontrola fasád
Při obkládání fasád je potřeba definovat vzdálenost obkladu od stávající stěny. To je možná jednoduché u nových staveb, ale při rekonstrukcích starších budov mohou být fasády různě křivé. S pomocí volně dostupných nástrojů se nám podařilo udělat postup, jak z naskenovaného povrchu fasády udělat barevnou mapu popisující předozadní odchylky od ideální roviny. Mírná potíž vzniká u zaoblených fasád, kde je potřeba naskenovaný povrch porovnávat s válcovou plochou. Výsledkem jsou dva bitmapové soubory - vlastně obrázky. Červené oblasti jsou max 4,5 cm před ideální rovinou, modré jsou cca 1,5 -5 cm vzadu.
Organizace ASTM připravuje normu: Příručka pro vizuální kontrolu fasády budov pomocí dronů (WK52572). Tato navrhovaná norma zlepší kvalitu prohlídek díky tomu, že drony s vysoce kvalitními kamerami budou moci snímat fasádu zblízka a získají tak snímky, které bychom jinak vidět nemohli.
Příklady využití 3D skenování ve stavebnictví
- Ověření výšek podlaží: 3D skenování se osvědčilo při projektování objektu ubytovacího domu, kde projektant měl pochybnosti o přesnosti výšek v geodeticky zaměřeném podkladu.
- Skenování historického krovu: Mobilní skener umístěný na teleskopické tyči lze použít pro zaměření stavu historických krovů. Skener se dostane i do obtížně přístupných horních částí krovu a přinese věrný obraz stavu konstrukce, a to včetně deformací.
- Spárořez: 3D skenování je využíváno i pro vytváření spárořezů - obkladačských plánů zákresu jednotlivých dílů dlažby nebo obkladu a jejich vzájemné polohy, kde záleží na milimetrových spárách.
- Porovnání přesnosti klasického zaměření stavby a 3D skenování: Skenování umožňuje odhalit kritická místa, která by při ručním měření laserovým pásmem nemusela být patrná.
Opravy fasád a sanační opatření
Oprava fasády může být nezbytná z důvodu postupné degradace jejích plastických prvků a nátěru. Zhoršující se stav omítky fasády a plastických prvků může být způsoben vzlínající vlhkostí do jejího spodního parteru a nevhodně zvoleným nátěrem. Například silná nepropustná vrstva akronátového nátěru může uzavřít povrch omítek a vést k jejich postupnému poškození. Při opravách se provádí čištění fasády, mechanické odstranění vzdutých a narušených omítkových ploch. V případě ztráty modelace, která se na fasádě neopakuje, se provádí zaměření prvku, jeho dokumentace a sejmutí formy, následně jsou chybějící prvky doplněny (např. románským cementem nebo umělým kamenem).
V rámci oprav fasád se často mění okenní výplně, včetně vnitřních a venkovních parapetů a veškerých klempířských prvků. V podstřešním prostoru se obnovují okenní otvory, které mohou být vyplněny okny kopírujícími původní tvar. Z důvodu vysoké vlhkosti ve sklepech a ve zdivu spodního parteru budovy se provádějí sanační opatření. Vlhkost v klenbách může zasahovat až do vzdálenosti 2 metrů od vnitřní strany zdiva. Zasažené omítky se odstraňují a téměř v celé ploše se ponechává režné zdivo. Sanační opatření mohou být kombinovaného charakteru a zahrnovat vložení drenážního systému podél obvodového zdiva, chemickou injektáž zdiva, instalaci prvků aktivní elektroosmózy a vybudování systému provětrávaných podlah ve sklepních prostorách. V rámci těchto opatření se rekonstruují původní kanalizační štoly a navazující ležatá kanalizace. Během výkopových prací mohou být odkryty pozůstatky historického opevnění, což vyžaduje archeologický výzkum.
Během oprav se také demontují všechny rozvody vedené po vnějšku fasády a následně se nově instalují pod omítky případně do nově vybudovaných krytých tras. Z důvodu posílení bezpečnosti objektu se může rozšiřovat vnější kamerový systém a instalují se další aktivní bezpečnostní zařízení v oknech a kancelářích přízemí.
České technické normy (ČSN)
Následující tabulka uvádí přehled relevantních českých technických norem a dalších dokumentů týkajících se geometrické přesnosti a fasád ve výstavbě:
| Norma / Dokument | Popis |
|---|---|
| ČSN 73 0205 | Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti. |
| ČSN 73 0212-3 | Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 3: Pozemní stavební objekty. |
| DIN 18202:2013 | Toleranzen im Hochbau - Bauwerke. |
| ISO 7976-1:1989 | Tolerances for building - Methods of measurement of buildings and building products - Part 1: Methods and instruments. |
| ČSN 73 3451 | Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů. |
| ČSN 74 4505 | Podlahy - Společná ustanovení. |
| ČSN EN 13670 | Provádění betonových konstrukcí. |
| ČSN 73 0810 | Požární bezpečnost staveb - Společná ustanovení. (Zmiňováno v kontextu provětrávaných fasád a jejich požární odolnosti). |
| ČSN 73 4001 | Projektování místních komunikací. (Odst. 8.7.1 se týká výšky nástupiště). |
| ČSN 73 6425-1 | Nástupiště veřejné hromadné dopravy. (Zmiňováno v kontextu kontrastních pásů u hrany nástupiště). |
| WK52572 (ASTM) | Příručka pro vizuální kontrolu fasády budov pomocí dronů. (Navrhovaná norma). |
Petermann k navrhované normě pro vizuální kontrolu fasád pomocí dronů dodává: "Tato norma bude užitečná především pro majitele budov, kteří si udržují databázi stavu jejich fasády. Při pravidelné kontrole mohou provést oboustranné srovnání databází a výkresů a zjistit, zda se stav zhoršil. Tato navrhovaná norma zlepší kvalitu prohlídek díky tomu, že drony s vysoce kvalitními kamerami budou moci snímat fasádu zblízka a získají tak snímky, které bychom jinak vidět nemohli."
tags: #normy #na #kontrolu #rastrove #fasady