Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR (dále jen cech) už více než dvě desítky let pokračuje v tradici stavovských organizací, které po celá staletí vytvářely a udržovaly kvalitu řemeslné práce, dbaly na slušnost podnikání i slušnost života obecně.
Základem publikace „Pravidla pro navrhování a provádění střech“ (tzv. modrá kniha) jsou platné české a evropské normy, doplněné o prováděcí předpisy jednotlivých výrobců a také o zkušenosti řemeslníků z různých koutů republiky. Tento mix vytváří jedinečný soubor informací pro montáž, projektování a také celkovou orientaci v rozsáhlém oboru střech. Modrá kniha vydaná Cechem KPT ČR si za dobu své existence vydobyla velký respekt. Podle ní se projektuje, staví, učí a někdy i rozhodují spory, ke kterým bohužel občas dochází.
Základní terminologie a typy střech
Pro komunikaci o střeše je důležité názvosloví, aby obě strany hovořily o tomtéž. V rámci normy byly definice vrstev střechy zcela přepracovány. Např. střešní krytina je nyní definována jako horní vrstva střechy plně vystavená vnějšímu prostředí, skládaná střešní krytina je vrstva střechy plně vystavená vnějšímu prostředí, zajišťuje odvod vody sklonem.
- Střešní plášť: Zabraňuje pronikání vody do střechy nebo do prostředí pod ní.
- Skládaná střešní krytina: Jedná se o hydroizolační (vodotěsnící) konstrukci vytvořenou z krytinových prvků (obvykle střešních tašek), položených se vzájemným překrytím. Podmínkou použití skládané střešní krytiny je dostatečný sklon střešní plochy podle typu krytiny.
- Povlakové hydroizolace: Vytvářejí se z hydroizolačních materiálů trvale hydroizolačně spojených.
- Nejmenší možný sklon střešní plochy: Při kterém je přípustné krytinu použít.
- Separační vrstva: Odděluje dvě vrstvy, které spolu nemohou být v kontaktu z důvodů výrobních, mechanických nebo chemických.
- Doplňková hydroizolační vrstva (DHV): Je hydroizolační vrstva, která zachycuje a odvádí vodu a polétavý sníh proniklé z výše položené skládané vrstvy.
- Větrozábrana: Funkční vrstva na exteriérové straně tepelné izolace, která brání jejímu ochlazování vlivem větru a proudění vzduchu.
- Podkladní konstrukce krytiny: Slouží k položení a připevnění krytiny a přenáší veškerá zatížení na krytinu působící (např. sníh, vítr).
- Připojovací konstrukce: Stavební konstrukce nebo díly, kterými se krytina připojuje na související konstrukce (např. komín, zeď).
- Prostupující konstrukce: Konstrukce nebo díly, které procházejí střešní plochou (např. střešní okno, světlík).
- Střešní dutina: Volný prostor mezi doplňkovou hydroizolační vrstvou (DHV) a tepelně izolačním pláštěm (např. trojúhelník pod hřebenem, pokud je tepelná izolace položena na kleštinách krovu). V případě bungalovu je střešní dutinou celý prostor mezi doplňkovou hydroizolační vrstvou (DHV) a tepelně izolačním pláštěm.
Součástí normy zůstává i rozdělení podle sklonu, kde zůstávají obvyklé hodnoty, na které jsme zvyklí, že plochá střecha je se sklonem do 5°, šikmá mezi 5° a 45° a strmá střecha má sklon nad 45°. To, co se významně mění, je, že možnost použití povlakových krytin pro šikmé střechy, což se používalo sice i dříve, ale v současné době je tato možnost i součástí normových podkladů.
Na Obr. č. 1 je kombinace krytin na jednom objektu, například na hlavním objektu zámečku Nová Louka u Bedřichova je falcovaná měděná krytina, na ostatních objektech je pak provedena asfaltová pásová svařovaná krytina, která v dikci předcházejícího technického chápání byla spíše určena do plochých střech, spodní stavby atd.
Čtěte také: Prvky z prostého a železového betonu
Na Obr. č. 2 je pohled na Prahu a její šikmé střechy, které mají bezesporu velký architektonický význam a tradici.
České technické normy pro navrhování střech
První plnohodnotnou normou po listopadu 1989 pro obor střech byla ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení z roku 1999. Jejím autorem byl doc. Ing. Zdeněk Kutnar, CSc. Tato norma byla veřejnosti podrobně představena na sériích seminářů v letech 1999 a 2000. V roce 2011 vyšla revidovaná verze normy pod stejným názvem a třídícím znakem. Jejím zpracovatelem byl kolektiv autorů ze společnosti DEK a.s., technické středisko ATELIER DEK. O přípravě revize z roku 2011 jsme informovali v exkluzivním rozhovoru s autory. Oproti ČSN 73 1901:1999 došlo k úpravám požadavků na střešní konstrukce v návaznosti na vydané ČSN EN.
Od listopadu 2020 je účinná trojice norem řady ČSN 73 1901 Navrhování střech, která nahradila předchozí normu se stejným třídicím znakem z roku 2011. Rozdělení problematiky navrhování střech do tří částí je logickým krokem, protože zde je velké množství skutečností, které oba typy krytiny spojují - to je první, společná část. Ve dvou ostatních částech je věnována pozornost dvěma základním typům krytiny/hydroizolací - tedy střechám se skládanou krytinou - část 2, resp. povlakovým hydroizolacím - část 3.
Norma platí pro navrhování střech na všech druzích stavebních objektů (bytová výstavba, stavby občanské, průmyslové, zemědělské aj.). Norma neplatí pro dočasné (provizorní) stavby. Norma dále nestanoví zásady pro dimenzování nosné konstrukce střechy a nosné vrstvy střešního pláště. Navrhování střech z hlediska tepelnětechnických požadavků řeší ČSN 73 0544. Norma navazuje na ON 73 3300.
ČSN 73 1901-1: Základní ustanovení
První část souboru norem týkajících se navrhování střech uvádí základní ustanovení pro všechny typy a sklony střech, bez rozdílu použité střešní krytiny. Platí pro střechy, střešní terasy, balkony, lodžie, přístřešky, markýzy, koruny atik a zdí, římsy a navazující vodorovné konstrukce pod úrovní přilehlého terénu, shora ohraničující podzemní části budovy. Pro památkově chráněné budovy a změny dokončených staveb platí norma přiměřeně. Norma obsahuje obecné zásady pro navrhování střech. Zásady pro provádění střech nejsou předmětem této normy.
Čtěte také: Návrh betonových konstrukcí
Text normy obsahuje základní výčet zatížení a namáhání působících na střechy, dále požadavky na vlastnosti střech a zásady pro návrh střech. Dále norma stanoví doporučený obsah a rozsah projektové dokumentace střech, včetně zásad běžné údržby a užívání střech a dále zásady kontrol. V normě přibyla část stanovující doporučený obsah projektové dokumentace střechy ve stupni pro stavební povolení a ve stupni pro provádění staveb.
Zpracovateli jsou Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost s. r. o., Centrum technické normalizace IČO 25052063, Doc. Ing. Šárka Šilarová, CSc. (ČVUT Fakulta stavební), Ing. Ivan Misar, Ph.D. (Česká hydroizolační společnost, odborná společnost ČSSI), Ing. Ladislav Bukovský (ČKAIT), Ing. Jan Klečka (Metrostav a. s.), Ing. Lubomír Keim, CSc.
ČSN 73 1901-2: Střechy se skládanou střešní krytinou
Tato norma stanoví specifické požadavky pro navrhování střech, pokud jejich skladba obsahuje skládanou střešní krytinu, a pro navrhování souvisejících konstrukcí. Tématem Návrh větrání je uvedeno v příloze B v ČSN 73 1901-2 - Střechy se skládanou střešní krytinou.
Zpracovateli jsou prof. Ing. Miloslav Novotný, CSc., doc. Ing. Karel Šuhajda, Ph.D., Ing. Tomáš Petříček, Ph.D. (VUT v Brně, Fakulta stavební).
ČSN 73 1901-3: Střechy s povlakovou hydroizolací
Norma stanoví specifické požadavky pro navrhování střech bez ohledu na jejich sklon, pokud jejich hydroizolační konstrukce obsahuje povlakovou hydroizolaci, a pro navrhování souvisejících konstrukcí. Norma obsahuje specifické zásady pro navrhování střech s povlakovými hydroizolacemi. Zásady pro provádění střech s povlakovými hydroizolacemi nejsou předmětem této normy.
Čtěte také: Betonové konstrukce: návrh a normy
Norma nově předepisuje, že sklon střechy s povlakovou krytinou by měl být větší než 3 % (oproti dříve zažitým 2 %). Jde ale o sklon samotné krytiny. Novinka je také v předpisu pro spádování žlabů. Norma pamatuje i na navazující konstrukce a podpůrné konstrukce dalších zařízení umístěných na střeše.
Třetí část normy řeší provizorní povlakovou hydroizolaci zajišťující po dobu provádění střechy zachytávání a odvádění vody mimo konstrukce objektu. Pokud tato vrstva slouží v průběhu provádění jako provozní vrstva pro např. dopravu a skladování materiálu, lze ji později zabudovat do skladby.
Pojistná hydroizolační vrstva, která se provádí z důvodu ochrany interiéru a vrstev střechy před vodou pronikající hlavní hydroizolační vrstvou v případě její poruchy nebo vady, musí být ve spádu a odvodněna do samostatného odvodňovacího prvku. V rámci tohoto odvodňovacího prvku se doporučuje řešit signalizace přítomnosti vody, tedy poruchy hlavní hydroizolační vrstvy. Potrubí by také mělo být opatřeno zpětnou klapkou, aby v případě ucpání odpadního potrubí nebyla naplněna skladba střechy stoupající vodou. Pojistná hydroizolace se nemá odvodňovat a spádovat ke spodnímu dílu vtoku hlavní hydroizolační vrstvy.
V rámci revize normy přibyla ve třetí části příloha A. Ta obsahuje vodítko pro návrh hydroizolačního systému v závislosti na návrhovém namáhání vodou a na požadavku na ochranu objektu. Např. zvýšená ochrana může být požadována u muzea, galerie, archivu, nemocnice apod., tedy tam, kde by při havárii a zatečení vody došlo k nenahraditelným škodám.
Zpracovateli jsou Česká hydroizolační společnost, odborná společnost ČSSI, IČO 01177524, pracovní skupina WG 8 ve složení: Ing. Jan Matička, Ing. Luboš Káně, PhD., Ing. Ivan Misar, PhD., Ing. Zdeněk Plecháč, Ing. Antonín Žák, PhD., Ing. Libor Zdeněk, Ing. Roman Vomlel, Doc. Ing. Šárka Šilarová, PhD., Ing. Jan Plachý, PhD., Josef Krupka, Ing. Richard Rothbauer, Tomáš Kunst, ve spolupráci s Ing. Lubomírem Keimem, CSc.
Požadavky na bezpečnost a trvanlivost střech
Jsou normalizovány všeobecné požadavky, požadavky na základní vrstvy střešního pláště a konečně požadavky na dilatace a odvodnění střech, resp. na podrobnosti střešních konstrukcí. Z hlediska bezpečnosti práce mají význam především všeobecné požadavky, protože obsahují odkazy na řadu norem, jimiž je zajišťována nejen stavební bezpečnost, ale také stavební akustika, osvětlení apod. Dále, z hlediska bezpečnosti práce, mají význam ustanovení o cyklech prohlídek a zajištění bezpečného přístupu na střechu. Poslední dva články normy (čl. 114 a 115) obsahují vyslovená bezpečnostní opatření, která se týkají přístupů na střechu a lávek na tzv. ´pochůzných´ střechách.
Navržené řešení střechy včetně konstrukčních detailů a návaznosti vrstev musí být proveditelné, v průběhu provádění kontrolovatelné, opravitelné a musí umožňovat běžnou údržbu. Nezanedbatelnou součástí by také mělo být rozhodování o životnosti. Ta je nově uvedená v této normě.
Informace v příloze F o navrhování střech s větracími kanálky (jednoplášťových střech větraných) jsou v této verzi normy ponechány z důvodu četných stavebních úprav těchto typů střech proto, aby byly zachovány informace o technickém řešení jako podklad pro návrh stavebních úprav.
Přehled důležitých informací z ČSN 73 1901
Norma obsahuje zásady pro navrhování střech. Zásady pro provádění střech nejsou předmětem normy.
- Text normy obsahuje v kapitolách 4, 5 a 6 požadavky na vlastnosti střech a zásady pro návrh střech. Předpokládá se, že s touto částí normy budou pracovat především investoři při formulaci zadání díla, a soudní znalci při posuzování vad a poruch střech. Kapitoly 4, 5 a 6 zároveň slouží jako základní vodítko pro projektanta tak, aby při návrhu střechy neopomenul žádnou vlastnost anebo konstrukční souvislost střechy.
- V kapitolách 8 a 9 jsou podrobněji rozvedeny konstrukční souvislosti a zásady navrhování střech. Předpokládá se, že budou sloužit především projektantům jako pomůcka pro návrh střechy. Obsahují konstrukční zásady pro konstrukční varianty, vrstvy a detaily střech.
- V přílohách jsou obsaženy příklady osvědčených řešení, podrobnosti k některým konstrukčním zásadám uvedeným v normě a pomůcky pro návrh střech.
Norma platí pro nové střechy.
tags: #komplexní #průvodce #navrhování #střech