Vyberte stránku

Stolní tenis patří mezi nejrychlejší a nejpopulárnější raketové sporty na světě. Tento olympijský sport řídí Mezinárodní federace stolního tenisu - zkráceně ITTF. V tomto článku najdete vše podstatné o pravidlech hry i největších turnajích v tomto sportu.

Historie stolního tenisu

Stolní tenis vznikl v devatenáctém století v Anglii. Původně šlo o společenskou hru vyšší třídy, která se hrála po večeři jako zmenšená verze klasického tenisu. Místo sítě sloužily knihy a jako pálky se používala víka od krabic od doutníků. Název ping-pong si později nechal patentovat anglický výrobce sportovního vybavení J. Jaques & Son. Kvůli ochranným známkám se proto pro oficiální soutěže začal používat termín stolní tenis.

Mezinárodní federace stolního tenisu vznikla v roce 1926, kdy se konalo i první mistrovství světa. Stolní tenis je také součástí olympiády od roku 1988, kdy se na olympijské hry dostal poprvé v jihokorejském Soulu. Hlavní význam pro rozvoj sportu představoval přechod na celuloidové míčky.

Dnes mu na profesionální úrovni dominují především asijské země v čele s Čínou, která pravidelně sbírá nejcennější medaile ze všech velkých akcí. Největšími dominancemi jsou Čína se 16 zlatými medailemi a Korea se 3 zlatými medailemi. Žádný jiný stát nezískal zlatou medaili z OH ze stolního tenisu. Na 1. pozici ve světovém žebříčku byl vždy čínský reprezentant. Nejlepšími stolními tenisty v moderní historii je dvojice Xu Xin a Ma Lin. Kromě čínských hráčů jsou také nejlepší na světě Korejci a Japonci či jiní hráči jihovýchodní Ásie. Další významnou událostí byla revoluce pravidel v roce 2000, která umožnila zisk druhé zlaté medaile pro Koreu. Na velmi dobré úrovni se však dlouhodobě drží také Češi. Nejlepším hráčem v české historii stolního tenisu je bez konkurence Petr Korbel, který vybojoval pro ČR v roce 1996 4. místo na olympiádě a 3. místo na Mistrovství Evropy 2000. Ve světovém žebříčku však Petr Korbel měl nejlepší umístění až na 16. místě.

Základní fakta a parametry

Soutěžní zápasy stolního tenisu mají jasně dané parametry pro hrací plochu i vybavení.

Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky

Parametr Hodnota Poznámka
Délka stolu 2,74 m Hrací plocha má tvar obdélníku
Šířka stolu 1,525 m
Výška stolu 76 cm nad podlahou
Výška síťky 15,25 cm Síťka rozděluje stůl na dvě stejné poloviny
Průměr míčku 40 mm Míček musí být kulatý
Hmotnost míčku 2,7 g Zhotoven z celuloidu nebo podobné plastické hmoty, bílý nebo oranžový a matný
Barvy pálky Jedna strana černá, druhá jasné barvy odlišitelné od černé a od barvy míčku S účinností od 1. října 2021; dříve jasně červená a černá
Minimální výška nadhozu míčku při podání 16 cm Z otevřené dlaně volné ruky
Minimální rozměry hracího prostoru 10 x 5 metrů (výška místnosti min. 3,5 metru) Pro ping-pong se uvádějí

Hrací stůl

  • Povrch stolu se nazývá hrací plocha.
  • Hrací plocha má tvar obdélníku dlouhého 2,74 m, širokého 1,525 m a musí ležet ve vodorovné výši 76 cm nad podlahou.
  • K hrací ploše nepatří boční stěny pod hranami stolu.
  • Hrací plocha může být z jakéhokoliv materiálu a musí být celá rovnoměrně pružná tak, aby se standardní míček volně puštěný z výše 30 cm odrazil do výše asi 23 cm.
  • Hrací plocha musí být jednotně tmavě zbarvená a matná; je ohraničena bílými postranními čarami širokými 2 cm a dlouhými 2,74 m a bílými koncovými čarami širokými 2 cm a dlouhými 1,525 m.
  • Hrací plocha je rozdělena na dvě stejné poloviny svislou síťkou napnutou rovnoběžně s koncovými čarami. Síťka nepřerušovaně předěluje plochu stolu.
  • Pro čtyřhry je každá z obou stejných polovin rozdělena čarou rovnoběžnou s postranními čarami na dvě čtvrtiny. Tato čára je bílá, 3 mm široká a nazývá se středová čára. Středová čára se považuje za součást pravých čtvrtin hrací plochy.

Síťka

  • Síťka se skládá z vlastní síťky, motouzu, na němž je síťka zavěšena, a stojánků včetně svěráčků, které přidržují síťku ke stolu.
  • Síťka je vypnuta motouzem a na obou koncích upevněna ke svislým stojánkům vysokých 15,25 cm; vnější strany sloupků stojánků jsou vzdáleny 15,25 cm od postranních čar stolu.
  • Horní okraj síťky je po celé délce 15,25 cm vysoko nad hrací plochou.
  • Spodní okraj síťky je po celé délce co nejtěsněji u hrací plochy, konce síťky jsou co nejtěsněji připojeny ke stojánkům po celé výšce síťky.

Míček

  • Míček musí být kulatý a mít průměr 40 mm.
  • Hmotnost míčku je 2,7 g.
  • Míček je zhotoven z celuloidu nebo z podobné plastické hmoty; je bílý nebo oranžový a matný. Starší celuloidové míčky se na oficiálních turnajích již nepoužívají.

Pálka

  • Pálka na stolní tenis se skládá z dřevěného základu a gumových potahů.
  • Pálka může mít libovolnou velikost, tvar a váhu, ale musí být plochá a neohebná.
  • Alespoň 85 % z celkové tloušťky podkladu pálky musí tvořit přírodní dřevo; adhezivní vrstva pálky může být vyztužena vláknitými materiály jako jsou karbonová vlákna, skleněná vlákna nebo stlačený paplír a nesmí zabírat více než 7,5 % z celkové tloušťky pálky nebo maximálně 0,35 mm; na zřetel se bere menší z variant.
  • Strana pálky používaná k udeření míčku musí být pokryta buď potahem s obvyklým vroubkováním ven o celkové tloušťce do 2 mm včetně lepidla nebo sendvičovým potahem s vroubky dovnitř či ven o celkové tloušťce do 4 mm včetně lepidla.
  • „Obvyklý vroubkovaný potah“ je jednovrstevná nelehčená pryž, přírodní nebo syntetická, s vroubky rovnoměrně rozmístěnými na povrchu o minimální hustotě 10 vroubků na 1cm2 a maximální hustotě 30 vroubků na 1cm2.
  • „Sendvičový potah“ je jednovrstevná lehčená pryž pokrytá jednou vnější vrstvou obvyklého vroubkovaného potahu o maximální tloušťce 2 mm.
  • Potah musí dosahovat k okraji pálky, nesmí jej však přesahovat; výjimku tvoří oblast nejblíže k rukojeti, která bývá uchopena prsty. Ta může zůstat nepokryta nebo může být pokryta libovolným materiálem.
  • Pálka, jakákoliv vrstva pálky a jakákoliv vrstva potahu nebo lepidla na straně pálky používané k udeření míčku, musí být souvislá a stejné tloušťky.
  • Povrch pokrývajícího materiálu nebo pálky (pokud je tato strana pálky bez pokrývajícího materiálu) musí být matný, černý na jedné straně a jasné barvy jasně odlišitelné od černé a od barvy míčku, na straně druhé (platí od 1. října 2021). Dříve musela být jedna strana pálky červená a druhá černá.
  • Potah na pálce musí být použit bez jakýchkoli fyzikálních, chemických či jiných úprav.
  • Malé odchylky v jednolitosti povrchu nebo v jednotnosti barvy, způsobené náhodným poškozením nebo opotřebením, mohou být povoleny za předpokladu, že podstatně nemění povahu povrchu.
  • Hráč je povinen před začátkem zápasu a vždy, když pálku v průběhu zápasu mění, ukázat pálku, se kterou se chystá hrát, svému protihráči a rozhodčímu a umožnit jim její kontrolu.

Základní pravidla hry

Zápas stolního tenisu se obvykle hraje na tři nebo čtyři vítězné sety, celkový počet sad je vždy lichý. Vítězí hráč, který získá většinu z určeného počtu sad.

Bodování a sety

  • Jeden set vyhrává hráč, který jako první dosáhne 11 bodů.
  • Za stavu deset ku deseti musí vítěz získat dvoubodový náskok, například dvanáct ku deseti nebo třináct ku jedenácti.
  • Dávno pryč je tak doba, kdy se hrálo do 21 bodů, s čímž se můžeme stále setkat na rekreační úrovni.

Průběh podání

  • Podání se střídá vždy po dvou odehraných bodech. Při shodě deset ku deseti se hráči na podání střídají po každém bodu.
  • Při správném podání musíte nadhodit míček z otevřené dlaně do výšky minimálně šestnáct centimetrů. Nadhoz musí být vzhůru přibližně svislým směrem, aniž je míčku udělena rotace, a musí být nadhozen nejméně 16 cm vysoko od opuštění dlaně volné ruky. Míček pak padá, aniž by se čehokoli dotkl dříve, než je udeřen.
  • Když míček padá, udeří jej podávající hráč tak, aby se nejdříve dotkl vlastní poloviny hrací plochy a poté poloviny přijímajícího hráče. Míček se musí nejprve odrazit na polovině podávajícího a následně přeskočit síť na polovinu soupeře.
  • Při dvojhře se smí podávat do jakékoli části stolu. Při čtyřhře se musí podávat do kříže - míček musí vždy směřovat z pravé poloviny stolu podávajícího do pravé poloviny stolu přijímajícího. Míček se musí dotknout postupně pravé čtvrtiny hrací plochy podávajícího a poté přijímajícího hráče.
  • Od začátku podání až do okamžiku, kdy je míček udeřen, musí být míček nad úrovní hrací plochy a za koncovou čarou podávajícího a nesmí být zakryt (schován) před přijímajícím jakoukoliv částí těla, oblečení nebo vybavení podávajícího nebo jeho partnera (při čtyřhře).
  • V okamžiku, kdy je míček nadhozen, „volná“ paže a ruka podávajícího musí opustit prostor mezi míčkem a síťkou. Prostor mezi míčkem a síťkou je určen míčkem, síťkou a jeho neomezeným prodloužením nahoru.
  • Hráč je povinen provádět podání tak, aby rozhodčí nebo asistent rozhodčího mohl posoudit jeho správnost a kterýkoli z nich mohl rozhodnout, že je podání nesprávné.
  • Jestliže má rozhodčí nebo asistent rozhodčího pochybnosti o správnosti podání, může, stane-li se tak poprvé v zápase, přerušit hru a upozornit podávajícího hráče; avšak jakékoli další podání tohoto hráče nebo jeho spoluhráče ve čtyřhře, které není bezesporu správné, bude posouzeno jako nesprávné.
  • Rozhodčí může výjimečně upustit od dodržení požadavků správného podání, jestliže je přesvědčen, že v tom hráči brání tělesné postižení.

Vrácení míčku

  • Míček musí být po podání nebo při vrácení udeřen tak, aby se dotkl soupeřovy poloviny hrací plochy buď přímo nebo po doteku síťky.

Pořadí hry

  • Při dvouhře provede podávající hráč podání, přijímající hráč jej vrátí a pak si podávající a přijímající střídavě míček vracejí.
  • Při čtyřhře, kromě případu dle článku 2.8.3, provede podávající hráč podání, přijímající jej vrátí, pak vrátí míček spoluhráč podávajícího, po něm spoluhráč přijímajícího, pak hráč, který podával, a potom střídavě každý z hráčů v uvedeném pořadí.
  • Pokud je při čtyřhře alespoň jeden hráč dvojice z důvodu tělesného postižení na vozíčku, provede podávající hráč podání, přijímající jej vrátí, ale poté kterýkoli z hráčů tohoto páru může míček vrátit. Žádná část vozíku se však nesmí vysunout přes pomyslnou prodlouženou středovou čáru stolu.
  • Hráč se nesmí dvakrát po sobě dotknout míčku.

Nový míč (Let)

Rozhodčí nařídí „nový míč“ v těchto případech:

  • dotkne-li se míček při podání „síťky“ a pokud bylo podání jinak správné či zabrání-li přijímající hráč nebo jeho spoluhráč (při čtyřhře) poté míčku v dopadu;
  • bylo-li podání provedeno, když přijímající hráč nebo dvojice (při čtyřhře) nebyl(i) připraven(i), avšak jen neučiní-li přijímající hráč nebo spoluhráč pokus podání vrátit;
  • jestliže nezaviněné okolnosti zabránily některému z hráčů provést podání nebo míček vrátit, popř. dodržet ustanovení některého jiného pravidla;
  • je-li hra přerušena rozhodčím nebo asistentem rozhodčího;
  • jestliže je přijímající vzhledem k fyzické nezpůsobilosti vozíčkář a při podání, za předpokladu, že je podání jinak provedeno správně, míček:
    • po odskoku od hrací plochy přijímajícího hráče se vrací směrem k síťce;
    • zastaví se (zůstane v klidu) na polovině přijímajícího;
    • při dvouhře po dotyku hrací plochy přijímajícího hráče ji opustí přes kteroukoliv postranní čáru.

Hra může být přerušena v těchto případech:

  • aby byl napraven omyl v pořadí podání, příjmu podání nebo ve střídání stran;
  • aby byla zahájena hra podle pravidla o časovém limitu;
  • aby byl hráč nebo osoba udělující rady napomenut(a) nebo potrestán(a);
  • protože došlo k takovému porušení podmínek pro hru, že by to mohlo ovlivnit výsledek míče.

Jak se získává bod

Mimo případy, kdy rozhodčí nařídí nový míč, získá hráč „bod“ v těchto případech:

  • neprovede-li jeho soupeř správně podání;
  • nevrátí-li jeho soupeř správně míček;
  • jestliže poté, co provede podání nebo míček vrátí, se míček dotkne čehokoli jiného než síťky dříve, než jej zahraje soupeř;
  • jestliže míček přeletí přes jeho polovinu hrací plochy nebo přes jeho koncovou čáru, aniž se dotkne jeho poloviny hrací plochy poté, co byl zahrán soupeřem;
  • jestliže míček po úderu soupeře proletí skrz síťku, nebo mezi síťkou a stojánkem, nebo mezi síťkou a hrací plochou;
  • zabrání-li jeho soupeř míčku v dopadu;
  • udeří-li jeho soupeř úmyslně míček více než jednou za sebou;
  • zahraje-li jeho soupeř míček tou stranou pálky, jejíž povrch neodpovídá ustanovením pravidel;
  • pohne-li jeho soupeř tělem nebo kteroukoli částí svého oděvu nebo vybavení hrací plochou;
  • dotkne-li se jeho soupeř tělem nebo kteroukoli částí svého oděvu nebo vybavení síťky;
  • dotkne-li se soupeřova volná ruka hrací plochy;
  • zahraje-li ve čtyřhře dvojice soupeřů míček mimo správné pořadí, jež je dáno tím, kdo první podával a kdo první přijímal;
  • podle ustanovení pravidla o hře v časovém limitu;
  • jestliže jsou oba hráči vzhledem k fyzické nezpůsobilosti na vozíčku a:
    • soupeř nedodržel minimální kontakt mezi sedátkem či polštářem a zadní stranou stehen při udeření míčku;
    • soupeř se dotkne hrací plochy kteroukoli rukou před udeřením míčku;
    • soupeř se během hry dotkne stupačkou či nohou podlahy;
  • jestliže alespoň jeden z dvojice protihráčů čtyřhry je vozíčkář a jakákoli část vozíčku či noha stojícího hráče překročí pomyslnou prodlouženou středovou čáru stolu.

Pořadí podání, příjmu a stran

  • O právo zvolit počáteční pořadí podání a příjmu podání, jakož i zvolit na počátku zápasu stranu se losuje a vítěz losu může buď zvolit, že bude první podávat či přijímat, nebo na které straně začne hrát.
  • Jestliže jeden z hráčů či jedna z dvojic zvolil(a), že začne podávat, nebo přijímat, nebo že začne hrát na určité straně, druhý hráč či druhá dvojice má právo volby toho, co nerozhodl soupeř.
  • Vždy po 2 bodech se mění podání, tj. přijímající hráč nebo dvojice se stane podávajícím (podávající dvojicí) a tak dále až do konce sady, popř. do stavu 10:10 nebo do začátku hry podle pravidla o časovém limitu, kdy pořadí podání a příjmu podání zůstává stejné, ale podávající se střídají po každém dosaženém bodu.
  • V každé sadě čtyřhry rozhodne dvojice, která má právo první podávat, který hráč z dvojice bude první podávat, a v první sadě zápasu přijímající dvojice rozhodne, který hráč z dvojice bude první přijímat; v dalších sadách po určení hráče, který bude podávat jako první, je vždy prvním přijímajícím ten hráč, který na něho v předchozí sadě podával.
  • Ve čtyřhře se při každé změně podání stává předchozí přijímající podávajícím a spoluhráč předchozího podávajícího přijímajícím hráčem.
  • Hráč nebo dvojice, který(á) podával(a) v sadě jako první, bude v příští sadě jako první přijímat; v poslední možné (rozhodující) sadě musí přijímající dvojice změnit postavení, jakmile první z nich dosáhne 5 bodů.
  • Hráč či dvojice, který(á) začal(a) hrát na jedné straně stolu, hraje v následující sadě na opačné straně stolu; v poslední možné (rozhodující) sadě musí hráči (dvojice) změnit strany, jakmile první z nich dosáhne 5 bodů.

Nesprávná změna pořadí

  • Jestliže hráč podává nebo přijímá mimo správné pořadí, musí rozhodčí přerušit hru ihned po zjištění tohoto omylu. Podává nebo přijímá pak vždy ten hráč, který má podle dosaženého stavu bodů podávat podle pořadí určeného na začátku zápasu, ve čtyřhře podle pořadí zvoleného dvojicí, která začala podávat v sadě, v níž byl omyl zjištěn.
  • Jestliže hráči nevystřídali strany, ačkoliv tak měli učinit, hra musí být rozhodčím přerušena ihned po zjištění omylu. Postavení hráčů se pak opraví tak, aby při dosaženém stavu bodů odpovídalo postavení určenému na začátku zápasu.
  • Všechny body dosažené před zjištěním omylu se vždy započítávají.

Časový limit

  • Pravidlo o časovém limitu se použije, jestliže sada není dohrána do 10 minut od zahájení sady (vyjma případu, že oba hráči nebo obě dvojice již dosáhli 9 nebo více bodů), nebo kdykoliv před uplynutím této doby, jestliže o to požádají oba hráči, nebo obě dvojice.
  • Pravidlo o časovém limitu nesmí být použito, pokud již v sadě bylo dosaženo alespoň 18 bodů.
  • Je-li při dosažení časového limitu míček ve hře, rozhodčí hru přeruší a hru znovu zahajuje podáním hráč, který podával při míči, který byl přerušen; není-li při dosažení časového limitu míček ve hře, zahajuje další hru podáním hráč, který v bezprostředně předchozím míči přijímal.
  • Každý z hráčů se pak vždy po 1 bodu střídá v podání až do konce sady.

Důležité pojmy ve stolním tenise

  • Míč: Doba, po kterou je míček ve hře.
  • Míček ve hře: Od posledního okamžiku, kdy spočívá nehnutě na dlani volné ruky, dříve, než jej podávající úmyslně vyhodí k provedení podání, až do okamžiku kdy byl míč rozhodnut jako „nový míč“ nebo „bod“.
  • Nový míč: Míč, jehož výsledek se nezapočítává.
  • Bod: Míč, jehož výsledek se započítává.
  • Hrající ruka: Ruka, ve které hráč drží pálku.
  • Volná ruka: Ruka, ve které hráč nedrží pálku; „volná paže“ je paže „volné ruky“.
  • Udeřit (zahraje) míček: Dotkne-li se ho ve hře buď pálkou drženou v hrající ruce nebo hrající rukou až po zápěstí.
  • Bránit míčku v dopadu: Dotkne-li se tělem nebo kteroukoliv částí svého oděvu nebo vybavení míčku ve hře v okamžiku, kdy míček je nad hrací plochou nebo se pohybuje směrem k hrací ploše, aniž se dotkne jeho poloviny stolu od okamžiku, kdy byl naposled zahrán soupeřem.
  • Podávající: Hráč, který má udeřit míček v určitém „míči“ jako první.
  • Přijímající: Hráč, který má udeřit míček v „míči“ jako druhý.
  • Rozhodčí: Osoba pověřená řízením průběhu zápasu.
  • Asistent rozhodčího: Osoba pověřená pomáhat rozhodčímu při určitých rozhodnutích.
  • Kterákoliv část hráčova oděvu nebo vybavení: Zahrnuje vše, co měl hráč na sobě nebo při sobě při začátku míče včetně pálky (ale s výjimkou míčku).
  • Koncová čára: Čára prodloužená do nekonečna na obou koncích stolu.

Strategie a dovednosti

Stolní tenis není jen o fyzické síle, ale také o strategii a dovednostech. Hráči se snaží vytvořit kombinace úderů, používat různé efekty a rychle a přesně reagovat. Důležitá je schopnost přizpůsobit se různým situacím a nalézt slabiny ve hře protivníka.

Čtěte také: Drátěný plot – návod

Důležitou součástí stolního tenisu jsou efekty. Hráči mohou používat předklon, zpětný efekt nebo boční efekt, aby změnili dráhu a rotaci míčku. Tím ztěžují soupeři jeho zpracování a získávají výhodu. Rychlost a reakční schopnosti jsou také klíčové. Hráči se snaží být rychlí a přesní v úderech tak, aby překvapili protivníka a získali body.

Největší světové turnaje a soutěže

Během profesionální sezony se koná řada velkých turnajů. Vrcholem pro každého hráče zůstávají olympijské hry a mistrovství světa. Světový šampionát se koná každý rok, přičemž se pravidelně střídá soutěž jednotlivců se soutěží družstev. Například v roce 2026 hostí Londýn MS družstev.

Během celého roku probíhá seriál turnajů pod hlavičkou World Table Tennis - zkráceně WTT. Tyto turnaje se dělí do několika kategorií podle prestiže a bodového ohodnocení. Nejvyšší úroveň představují turnaje WTT Grand Smash, které lze přirovnat k tenisovým grandslamům. Následují turnaje WTT Champions a WTT Contender.

Čtěte také: Vlastnosti protiskluzového nátěru na beton

tags: #pravidla #stolního #tenisu

Oblíbené příspěvky: