Následující článek popisuje tradiční způsoby nahazování omítek a postup při jejich opravách. Tyto znalosti se Vám budou při rekonstrukci domu hodit. Oprava omítek je doménou zednického řemesla, jehož základní principy se pokusíme v následujících kapitolách popsat. Správná oprava omítky však není jen o estetice - kvalitní renovace prodlužuje životnost zdiva a zajišťuje zdravé mikroklima v interiéru.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Na stavbách stavěných tradičními zdicími postupy lze najít několik základních druhů omítek. Čím staršího interiéru se opravy týkají, s tím větší opatrností bychom měli k omítkám přistupovat. U objektů postavených před rokem 1900 se vyskytují různé estetické povrchové úpravy, které mohou být historicky cenné.
Hrubá vápenná omítka
Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Štuková vápenná omítka
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem.
Cementové omítky
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Čtěte také: Vlastnosti OSB desek a náhrady
Oprava vnitřních omítek
Kdy opravovat vnitřní omítku? Vyplnit otvory, trhliny, vyrovnat nerovnosti a znovu omítnout a opravit uražené rohy zdí: při rekonstrukci nebo vystěhování je zapotřebí spousta práce. Také, když si nově zařizujete byt a skříně a obrazy dostanou nové místo, objeví se sem tam staré vyvrtané otvory.
1. Diagnostika poškození omítky
Než začnete s opravou omítky, je nezbytné identifikovat typ a rozsah poškození. Praskliny mohou být způsobeny různými faktory - od přirozeného sedání stavby, přes vlhkost až po mechanické poškození. Rozlišujeme několik typů prasklin:
- Vlasové praskliny - jemné, povrchové trhliny, často způsobené smrštěním omítky.
- Strukturní praskliny - hlubší trhliny, které mohou signalizovat pohyb konstrukce.
- Mapové poškození - odlupování větších částí omítky, často kvůli vlhkosti nebo špatnému podkladu.
Pro správnou renovaci omítky je důležité zjistit příčinu a podle toho zvolit vhodnou metodu opravy.
2. Příprava podkladu
Než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste na podlahu rozložit malířskou netkanou textilii a správně připravit stěnu. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Úspěšná oprava omítky začíná důkladnou přípravou podkladu. Postupujte následovně:
- Odstraňte uvolněnou omítku - pomocí kladiva a sekáče odstraňte veškerou nesoudržnou omítku až na pevný podklad. Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo.
- Vyčistěte povrch - použijte kartáč nebo vysavač k odstranění prachu a nečistot. Poškozenou omítku odstraňte, spáry mezi cihlami vyškrábejte a vše důkladně ometením smetáčkem očistěte od prachu a zbytků drolící se omítky.
- Navlhčete podklad - před nanesením nové omítky je důležité podklad navlhčit, aby nedocházelo k příliš rychlému vysychání směsi. Samotné omítání je odborná činnost, kterou si však do jisté míry lze na některé menší stavební zásahy docela dobře osvojit. Je třeba mít na paměti, že před jakoukoliv aplikací je nutné zdivo navlhčit, to je to typické ostříkávání zdiva malířskou štětkou.
Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si nakreslete tužkou rovnou čáru. Rovné hrany staré omítky jsou důležité, aby nově nanesená omítka přilnula. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Doporučujeme zakrýt pracovní okolí fólií, která ochrání podlahu a nábytek před znečištěním.
Čtěte také: Vhodné náhrady za OSB desky
3. Výběr vhodné omítkové směsi
Pro dlouhodobý efekt je klíčové zvolit správnou omítkovou směs. Na trhu existuje několik typů, které se liší složením i použitím. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Pro opravu prasklin a poškození v běžných interiérech se nejčastěji používá vápennocementová omítka, která nabízí dobrý kompromis mezi pevností a paropropustností. Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě. Pozorně si přečtěte pokyny výrobce na obalu. Dávejte pozor, abyste přidávali prášek do vody a ne naopak.
| Typ omítky | Vlastnosti | Vhodné použití |
|---|---|---|
| Vápenná omítka | Paropropustná, ekologická | Historické budovy, interiéry |
| Vápennocementová omítka | Odolná, univerzální | Exteriéry i interiéry |
| Sádrová omítka | Hladký povrch, rychlé schnutí | Suché interiéry |
| Cementová omítka | Velmi odolná, voděodolná | Vlhké prostory, sokly |
4. Jak opravit omítku v bytě: malé plochy a trhliny
Pokud je omítka poškozená pouze menšími prasklinami a jinak se jeví jako soudržná, není nutné ji osekávat. V tom případě pouze například ostrou hranou špachtle proškrábněte praskliny a vymeťte z nich prach a nečistoty. Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli.
Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
5. Oprava omítky: větší plochy
Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Nejprve si maltu namíchejte trochu hustší. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor. Ujistěte se proto, že máte dostatečně silný přístroj. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat. Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku. Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky - tzv. jádro. Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková. Štuková malta je řidší a jemnější a na stěnu se aplikuje tzv. natahováním. Na kovové, plastové nebo jiné hladítko naneseme štuk a přiložíme hranou těsně ke stěně. V mírném sklonu pak na stěnu tlakem natáhneme tenkou vrstvu štuku. Pakliže máme takto nataženou větší plochu, přijde na řadu hlazení plstěným hladítkem. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků. Omítku aplikujte na opadané místo dle návodu uvedeném na výrobku. Další možností je použití stěrkových hmot. Práškové hmoty jsou vhodné pro použití ve vrstvě max. 50 mm, pastovité hmoty se používají k jemnému stěrkování povrchů.
6. Oprava vnitřní omítky: vytvoření rohu
Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.
Čtěte také: Přírodní kámen nebo imitace: na co si dát pozor při pokládce
7. Dekorativní omítka
Alternativou k tapetám nebo hrubovláknité omítce je dekorativní omítka. Můžete s ní vytvářet různorodé povrchy, které mají podle dopadu světla různý účinek v místnosti. Mnohé dekorativní omítky můžete nanášet válečkem a strukturovat podle svých představ.
8. Finální úpravy a sjednocení povrchu
Po zaschnutí a zabroušení už je omítka připravena k výmalbě. Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.
Oprava rákosových podhledů
Vnitřní omítky nahozené na rákosový podhled mohou vydržet celá staletí, avšak při poměrně krátké době zatékání začne rákos hnít a celý podhled se začne bortit. Pak je nutné degradovanou část podhledu včetně rákosových roštů shodit a zhotovit novou. Okraje podlepíme lepicí pěnou a podepřeme přes prkénko o podlahu. Tím zpevníme okraje, a budeme tak moci navázat okrajem novým. Nosné trámy se očistí a ošetří biocidem. Nové rákosové rohože se k nim připevní pomocí vrutů s velkými podložkami. Snažíme se rohože nepřitloukat, aby nepadala další malta a omítka. U zcela nových rákosových podhledů lze použít tradiční rákosníky - speciálně tvarované hřeby. Přes jednotlivé vrstvy rákosových rohoží se mohou natáhnout ocelové dráty, které celou podhledovou konstrukci zpevní. Takto připravený rákosový podhled očistíme od přečnívajících částí a můžeme nahazovat jádrovou omítku, na kterou přijde vrstva štuková a nakonec výmalba. U rákosových podhledů se většinou setkáváme s fabionem, který tvoří čtvrtkruhový přechod mezi stropem a stěnou místnosti. Tento přechod bývá u styku se stěnou ukončen polokruhovým profilem (oblounem) po obvodu celé místnosti.
Oprava fasádních omítek
Příčinou opadané omítky na fasádě může být její nekvalitní provedení nebo zatékání na fasádu objektu. Na menší rozsah oprav je ideální použití hotových maltových směsí, které si snadno připravíte podle návodu a můžete si je koupit pouze v takovém množství, které vám bude pro opravu opadané omítky vyhovovat. Měli byste použít takovou směs, aby co nejvíce odpovídala stávající omítce. Pro opravu opadané omítky zvolte stejný typ omítky, jaký byl použit dříve. Pakliže se jedná o starší budovu, pravděpodobně si vystačíte s cementovým špricem, vápenocementovou jádrovou omítkou a vrchní štukovou (fajnovou) omítkou. Fasádní omítky jsou prvním nárazníkem domu ve vztahu k povětrnostním podmínkám, tedy srážkám, slunečnímu záření a větru. Jejich stav se však nejvíce zhoršuje zanedbanou údržbou nebo špatně provedeným detailem. Největší zdroj vlhkosti pramení z oblasti soklu, dále nejvíce trpí oblast úžlabí a oblast kolem okapů obecně. Velký rozdíl je také v kvalitě použité malty.
Opadaná omítka v místě soklu domu naznačuje poškozenou hydroizolaci spodní stavby. V takovém případě je nutné provést sanační práce a teprve potom přistoupit k opravě opadané omítky. Pokud vám opadává omítka v místě soklu domu, ujistěte se, že opadávání omítky nezpůsobuje vzlínající vlhkost ze základů domu.
Postup opravy tradiční omítky na cihelném zdivu
Způsob opravy tradiční omítky na cihelném zdivu je prostý. Máme-li před sebou omítku, která není historicky příliš zajímavá, postupujeme při opravě zhruba následovně. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.
Náhrada škody a právní aspekty
Občanský zákoník rozlišuje majetkovou újmu a nemajetkovou újmu. Povinnost nahradit újmu na jmění, tedy škodu, je základním pravidlem. Nemajetková újma se hradí tehdy, stanoví-li to zákon nebo byla-li výslovně ujednána. Škoda se zpravidla nahrazuje uvedením do předešlého stavu, a není-li to dobře možné nebo žádá-li to poškozený, hradí se v penězích. Hradí se skutečná škoda i ušlý zisk. Řada lidí zachází s pojmy „škoda“ a „újma“ jako s úplně totožnými pojmy. Přesnější je ale rozlišovat.
Základní principy odpovědnosti za škodu
Podle § 2894 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu vždy zahrnuje povinnost k náhradě újmy na jmění, tedy škody. Majetková škoda typicky znamená, že se majetek poškozeného zmenšil nebo se nezvýšil, ačkoli by se za obvyklého běhu věcí zvýšil. Občanský zákoník v § 2952 výslovně říká, že se hradí skutečná škoda a také to, co poškozenému ušlo, tedy ušlý zisk. Nemajetková újma se naopak týká zásahu do osobnostních a dalších přirozených práv člověka, typicky do zdraví, důstojnosti, soukromí, cti nebo pověsti.
Občanský zákoník (NOZ) staví odpovědnost za škodu i na obecné prevenční povinnosti. Podle § 2900 NOZ je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. V některých situacích dokonce vzniká i povinnost aktivně zakročit nebo alespoň upozornit na hrozící škodu. U běžné občanskoprávní odpovědnosti se zpravidla posuzuje, zda došlo k porušení právní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vzniklou újmou. Zavinění je někdy uváděno jako univerzální nutná podmínka ve všech případech, ale to je příliš zjednodušené. § 2895 NOZ totiž výslovně stanoví, že v některých případech je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na zavinění, pokud to stanoví zvlášť zákon. Jestliže jde o porušení zákonné povinnosti, občanský zákoník v § 2911 navíc stanoví domněnku nedbalosti. To znamená, že poškozený nemusí vždy složitě dokazovat, že škůdce jednal nedbale; zákon v takové situaci vychází z toho, že škodu zavinil z nedbalosti, ledaže se prokáže opak.
Výjimky z povinnosti nahradit škodu
Povinnost nahradit škodu nevzniká automaticky v každé situaci, kdy někdo druhému způsobí újmu. Podle § 2905 NOZ ten, kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. Neplatí to ale tehdy, je-li zjevné, že napadenému hrozila jen újma nepatrná nebo že obrana byla zcela zjevně nepřiměřená. § 2906 NOZ obdobně upravuje krajní nouzi: kdo odvrací přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen hradit újmu tím způsobenou, pokud nebylo možné nebezpečí odvrátit jinak a nevznikl následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než hrozící újma. V praxi se s těmito výjimkami setkáváme hlavně tam, kde klient intuitivně cítí, že „něco poškodil, ale bylo to nutné“.
Promlčení nároku a uplatnění
Nárok na náhradu škody se obecně promlčuje podle obecných ustanovení o promlčení a podle zvláštních pravidel pro náhradu škody. Poškozený by s uplatněním nároku neměl otálet. Jakmile ví, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, běží mu tzv. subjektivní lhůta pro uplatnění nároku. Zároveň existuje i nejzazší objektivní hranice, po jejímž uplynutí se nárok promlčí, i kdyby se poškozený o škůdci dozvěděl později.
Způsob náhrady škody
Základní princip stanoví § 2951 občanského zákoníku. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, nebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. To je důležité i prakticky. Poškozený nemusí být vždy odkázán jen na „opravu“ nebo „náhradní věc“. Může být namístě peněžité plnění, a u zásahů do osobnostních práv zase omluva, stažení nepravdivého výroku nebo jiný způsob satisfakce, pokud skutečně postačuje. Když nepostačuje, přichází na řadu finanční zadostiučinění. U škody na věci je prakticky významný i § 2969 NOZ. Ten říká, že se vychází z obvyklé ceny věci v době poškození a zohlední se, co poškozený musí účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci. Při škodě na autě nebo na jiné běžně používané věci klienti často řeší, zda mají nárok jen na „hodnotu staré věci“, nebo i na účelně vynaložené náklady na opravu. Právě zde bývá klíčové, zda je oprava hospodárná a zda skutečně obnovuje funkci věci. Jak bylo výše zmíněno, nehradí se jen přímá škoda, ale i ušlý zisk. Je však dobré zdůraznit, že ušlý zisk nestačí jen obecně tvrdit. Musí být rozumně doloženo, že by se majetek poškozeného za obvyklého běhu věcí skutečně zvýšil, kdyby ke škodní události nedošlo.
Kolektivní odpovědnost a chování poškozeného
Pokud škodu způsobilo více osob, občanský zákoník v § 2915 vychází z pravidla, že škůdci hradí škodu společně a nerozdílně. Jen ve zvláštních případech může soud rozhodnout, že ji nahradí podle své účasti na škodlivém následku. Zároveň ale platí, že je třeba zohlednit i chování poškozeného. § 2918 NOZ stanoví, že vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce se poměrně sníží.
Vyloučení a omezení práva na náhradu škody
Obecně občanský zákoník (NOZ) připouští v určitých možnost se vzdát budoucího práva na náhradu škody nebo ho smluvně omezit. Je ale třeba mít na paměti ustanovení § 2898 občanského zákoníku. Ten říká, že se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. Stejně tak se nepřihlíží ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.
Řízení o náhradě škody
Většina sporů o náhradu škody nezačíná u soudu, ale předžalobní výzvou. Je vhodné škůdce písemně vyzvat, popsat škodní událost, vyčíslit nárok a doložit jej dostupnými důkazy. V soudním řízení pak poškozený zpravidla musí tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti: jak ke škodě došlo, jaká škoda mu vznikla, kdo za ni odpovídá a jaká je příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou újmou. V praxi se často setkáváme s tím, že poškozený sice „ví, že mu někdo škodu způsobil“, ale neumí svůj nárok právně vystavět. Typicky doloží fotografii poškozené věci, ale už neřeší, jak prokázat výši skutečné škody, ušlý zisk nebo vazbu mezi konkrétním jednáním škůdce a vzniklou újmou. Pokud se poškozený se škůdcem nedohodne na mimosoudním vyrovnání, lze nárok uplatnit v občanskoprávním řízení. Soudní proces se řídí občanským soudním řádem a důraz je kladen na prokázání všech podmínek odpovědnosti. Specifickou oblast představuje náhrada škody v trestním řízení, známá také jako adhezní řízení. Soud může rozhodnout o náhradě škody v rámci trestního rozsudku, pokud jsou pro to dány dostatečné důkazy. Pokud ne, poškozený je odkázán na občanskoprávní řízení. Občanský zákoník stanoví, že ten, kdo jinému způsobí škodu, je povinen ji nahradit. Náhrada škody dle NOZ může spočívat jak v uvedení do původního stavu, tak v peněžité kompenzaci, pokud obnovení původního stavu není možné nebo účelné.
Náhrada škody v pracovním právu
Náhradu škody zákoník práce řeší ve chvíli, kdy škodu způsobí zaměstnanec zaměstnavateli nebo naopak zaměstnavatel zaměstnanci. Zákon stanoví zvláštní pravidla pro určení výše náhrady a míry zavinění. Například zaměstnanec odpovídá za škodu do výše 4,5násobku svého průměrného měsíčního výdělku, pokud škodu nezpůsobil úmyslně nebo pod vlivem alkoholu. Zákoník práce a náhrada škody řeší specificky vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnanec odpovídá za škodu, kterou způsobil při plnění pracovních povinností, zpravidla do výše 4,5násobku svého průměrného měsíčního výdělku.
Náhrada škody způsobené státem
V těchto případech se obracíte na Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování. Ten vyřizuje žádosti o náhradu škody způsobené státem - například pokud soud či jiný orgán veřejné moci rozhodl nezákonně nebo postupoval chybně. Můžete žádat jak finanční odškodnění, tak i omluvu.
tags: #nahrada #za #poskozeni #omitky #brectanem #informace