Vnitřní omítka na OSB desky: Nejlepší postupy a tipy pro dokonalý povrch

OSB desky, neboli dřevoštěpkovité desky, patří mezi nejpoužívanější stavební materiály. Jsou vyráběny z dřevěných třísek a pryskyřice, což je přírodní lepidlo, ale zároveň izolant vůči vodě a dalším přírodním vlivům, takže jsou vhodné jak do sucha, tak do vlhka. Získaly si vysokou oblibu díky příznivému poměru ceny a výkonu, univerzálnosti a velmi snadné manipulaci. S OSB deskami se setkáme nejen u dřevostaveb a systému stavby, která je založena primárně na bázi dřeva. Jsou často využívány v interiérech jako součást podlah, stropů či jako finální povrch, ale i jako součást venkovní omítky. Pouze OSB deska však nestačí, dřevo je sice přírodní tepelná izolace, avšak deska jako taková má hodně daleko k tomu, aby dosáhla na jakýkoliv z dnešních tepelných standardů.

Problémy a řešení při omítání OSB desek

Na internetu najdete desítky příspěvků nešťastných kutilů, kterým po čase začne omítka praskat, opadat a bojí se, že jim spadne celá. Jak tomuto předejít? OSB, CETRIS, NEBO FERMACELL desky mají jinou strukturu než klasické materiály na bázi cementu. Osvědčilo se nám jako separační vrstvu mezi OSB deskou a omítkovým souvrstvím používat izolační materiál, který dokáže těmto změnám odolat. Jsou na bázi dřeva a disponují hladkým povrchem. Minerální vata nebo ideálně fasádní EPS polystyren. V případě podbití stačí použít tloušťku izolantu 2 - 4 cm dle potřeby. Tloušťka izolace se pak odvíjí od oblasti použíti. Tento systém je například u podbiječek v dnešní době často používaný. Izolant se na osb desky lepí polyuretanovou pěnou, která má vysokou přídržnost. Následně se ještě kotví vrutem do dřeva s přítlačným izolačním talířkem.

Postup omítání OSB desek

V prvé řadě OSB desku musíte napenetrovat. Nejdříve je nutné napenetrovat OSB desku kvalitní penetrací. Na trhu se jich nachází celá řada, při výběru pamatujte, že OSB deska je nesavým materiálem - může to znít překvapivě, ale je to tak.Dalším bodem na Vašem seznamu bude lepidlo. Poté, co desku napenetrujete, je třeba natáhnout vrstvou lepidla. Na vrstvu penetrace nyní přijde vrstva lepidla (kupříkladu od společností BASF nebo Cemix), do které je vtlačena perlinka. Lepidlo může být použito různé, zde opět osobně doporučím například Lepící a stěrkové hmoty od společnosti Cermix.Následně do vrstvy lepidla vtlačíme perlinku. Pro dosažení požadované trvanlivosti je nutné perlinku opatřit ještě druhým nátěrem lepidla. A aby toho nebylo málo, na perlinku přidáme opět další vrstvu lepidla abychom dosáhli tížené trvanlivosti. Finální pohledovou vrstvu provedete ze štukové omítky nebo keramických obkladů.Pozornost věnujte spárám a nárožím. Ty jsou nejčastěji náchylné k případným prasklinám a je nutné je vyztužit. Lze očekávat, že OSB desky budou v průběhu roku pracovat a spáry budou vystaveny zatížení, které by mohlo ve výsledku vést k prasklinám. Doporučujeme tedy zvážení umístění vrstvy 25 až 30 mm pěnového polystyrénu.

Výběr OSB desek

Někdo by si mohl říct, že je OSB deska jako OSB deska. OSB desky můžeme třídit jak podle výrobců, tak podle jejich uzpůsobení. Na trhu najdeme desítky výrobců, u všech se však nedočkáme stejné kvality. Laik by si mohl říct, že v daných deskách nevidí rozdíl, který z počátku ani vidět být nemusí, ale poznáte jej v dlouhodobém měřítku. Lepidlo použité ke slepení třísek bývá méně kvalitní nebo je možné, že se nám začnou loupat třísky a vy můžete poznat rozdíl v kvalitě už po pár týdnech. Samozřejmě tyto desky Vás můžou zlákat svou cenou, jelikož je podstatně nižší než je cena od výrobců jako je například Kronospan nebo Egger. Tito výrobci patří mezi přední výrobce OSB desek a na kvalitě je to znát.

Alternativa: Hliněné omítky na OSB desky

Mohlo by se zdát, že hlína patří pouze na vepřovici nebo na slámu, ale není tomu tak! Hlína se dá dnes aplikovat na většinu novodobých materiálů. Na ukázce můžeme vidět technologii, kterou docílíme, aby hlína na OSB deskách dobře držela. Na OSB desky je mechanicky sponkami přichycený rákos (tzv. palach). Pokud bychom nepoužili rákos a hlínu nanesli přímo na OSB desku, došlo by vlivem působení vlhkosti k neznatelným pohybům OSB desky a k následnému oddělení a opadání hlíny. K oddělení hlíny nakonec dojde i při použití rákosu, ale díky tomu, že rákos drží na OSB desce, tak omítka zůstane.Další postup je tedy takový, že na rákos se aplikuje přilnavostní nátěr, který obsahuje vysoký podíl jílu a zaručuje dobré spojení mezi hrubou omítkou, rákosem a OSB deskou. Poté se nanáší vrstva alespoň 2 cm hrubé hlíny, aby se využilo výborných vlastností, které hlína má. Hlavní předností hlíny je práce s vlhkostí - hlína dokáže pojmout velké množství vlhkosti a následně v sušším období nebo v sušším prostředí pouštět vlhkost zpět do interiéru. Existuje spousta možností, jak dokončit finální povrch - může to být nějaká tmavší jemná omítka nebo dekorativní omítky, které jsou i ve světlejších barvách (dokonce i v bílé). Také se nabízí řada technik, jak povrch dotáhnout: od hlazení přes filcování po různé drsnější techniky. Hlavní výhodou hliněných omítek je kromě schopnosti práce hlíny s vlhkostí především příjemný pocit, který se dostaví při vstupu do takového prostoru.Pokud jde o nevýhody, je to určitě pracnost realizace a může být také problém s vysycháním hrubé omítky - pokud není při vysychání zaručeno dostatečné větrání a venku je vysoká relativní vlhkost vzduchu, může se objevit plíseň. Je to hlavně z toho důvodu, že se často hrubá omítka vylepšuje řezankou (slámou). Pro šikovné české ručičky (a že jich není málo), je určen tento manuál svépomocného omítání hliněných omítek. Pracovní postupy omítání hliněnými materiály, se zase tak moc neliší od klasického omítání vápenocementovými materiály. Před samotným omítáním, je potřeba si ujasnit, kde chcete mít obklady a tyto plochy pod obklady je potřeba vyhrubovat klasickou jádrovou vápenocementovou omítkou.

Příprava hliněné omítky svépomocí

Vedle úspory za vlastní práci při svépomocném omítání můžeme u hliněných omítek (jako jediných) taktéž ušetřit peníze, pakliže si hliněnou omítku namícháme z místního jílu. Ten v převážné většině nalezneme na každém stavebním pozemku. Zalitý jíl vodou po změknutí rozmícháme, nejlépe ručním míchadlem, do jogurtové konzistence bez hrudek. Každá omítka se skládá z pojiva a plniva obsažených v ní v určitých poměrech. V našem případě jíl je pojivo a přidaný písek, s případnou slaměnou řezankou, představuje plnivo. Hliněná omítka, resp. jíl v ní obsažený, při vysychání zmenšuje svůj objem a podle množství jílu se tvoří v omítce praskliny.

Jak zjistit spávný poměr pojiva a plniva?

Vymícháme vzorky v objemovém množství jíl:písek 1:1, 1:2, 1:3 a 1:4. Toto rozmezí by mělo v převážné většině stačit. Písek použijeme do velikosti max 4 mm, ideální frakce 0,5 - 4 mm, ale ten v betonárkách či pískovnách asi nebude. Běžně k dostání je 0-4 mm, bohužel pokud písek není praný, tak bude obsahovat i jemné jílové a prachové částice, které zrovna nepotřebujeme. Srovnáme hoblem, aby tloušťka hliněné hrubé omítky byla 15-20 mm. Podle potřeby přidáme vodu a zednickou lžící omítneme plochu cca 50x50cm od každého materiálu. Toto je jedno z vodítek, jak přiměřeně namíchat směs na hliněné omítky hrubé.

Smrštitelnost hliněné omítky zjistíme následovně:

Každý vzorek roztáhneme v tloušťce cca 15 mm do lívance na igelit, který ořízneme na cca 6x25 cm. Tento igelit umožní hliněné omítce při vysychání klouzat po povrchu, čímž nedojde k popraskání vzorku. Ve vzdálenosti 200 mm, nejlépe přesně, zhotovíme značky nožem, nebo zapichneme špičatá krátká párátka anebo obojí. Tyto značky nám slouží ke kontrole, až vzorek vyschne. Při měření suchého vzorku by jste neměli naměřit méně než 196 mm. Tuto zkoušku na smrštění hrubé hliněné omítky je potřeba udělat hlavně tehdy, pokud víme, že chceme použít jemnou hliněnou omítku dekorativní - barevnou, neboť ta někdy vyžaduje důkladnější provlhčení podkladu - hrubé hliněné omítky.

Slaměná řezanka

Slaměnou řezanku, její poměrové zastoupení, je potřeba taktéž vyvzorovat, nejlépe až s omítkou, která se v pokusech jeví nejlépe. S přidáním řezanky do hmoty můžete přidat i na jílu, nebo ubrat na písku. Zkoušky budou stejné, jak je uvedeno výše. Řezanku ideálně připravíme za pomocí travní sekačky, kterou jezdíme po slámě tak dlouho, až jste spokojeni s její délkou. Je doporučovaná délka do 5cm. Při delších vláknech se projeví horší zpracovatelnost hmoty.