Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoli dům všimneme. Omítka neplní jen funkci estetickou. Má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů.
Jádrová omítka
Jádrová omítka je nejtlustší vrstva, která si poradí i s velkými nerovnostmi. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.
- Vápenocementová jádrová omítka: Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem.
- Vápenná omítka: Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
Speciální omítky
- Sanační omítky: Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů. Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov.
- Tepelně-izolační omítky: Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
Fasádní omítky
Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.
- Minerální omítka: Vyrábí se z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Jde o suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou. Minerální omítky jsou ideální pro plné podklady, jako jsou cihly nebo vápenopískové cihly, stejně jako pro vlhké nebo deštivé regiony.
- Pastovité omítky: Uplatňují se mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.
Typy pastovitých omítek:
| Typ omítky | Pojivo | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|---|
| Silikátová | Silikát (vodní sklo) | Vysoká paropropustnost, odolnost vůči plísním a mechům. | Vhodné pro všechny typy zateplovacích systémů. Aplikace jen při dobrých klimatických podmínkách (kolem 20 °C, vlhkost 50 %). |
| Silikonová | Silikonová pryskyřice | Dobrá pružnost, odolnost vůči vodě i špíně, jednoduchá aplikace, dlouhá životnost, odolnost vůči UV záření, chemicky stabilní, odolné proti plísním. | Patří k nejlepším materiálům pro omítání fasád. |
| Akrylátová | Akrylátová pryskyřice | Cenově nejdostupnější, probarvené (syté odstíny), mechanicky odolné, snesou častý kontakt s vodou, s fungicidními přísadami proti mechům a plísním. Hlavní nevýhodou je nízká paropropustnost. | Doporučují se jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi. |
| Silikon-silikátová | Kombinace silikonu a silikátu | Větší odolnost vůči zašpinění, kombinuje výhody obou typů. | Hojně rozšířené. |
Míchání omítkových směsí
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.
Čtěte také: Recenze cihlových obkladů: co potřebujete vědět
Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.
Pro omítání zateplení fasády doporučujeme zvolit tenkovrstvou pastovitou omítku. Pro použití na zateplení musí být minimální zrnitost 1,5 mm. Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou.
Strojním omítáním lze vyřešit také omítání složitějších tvarů. Těžiště celého systému tvoří omítačka, která připravuje směs. Toto centrum stojí na místě a zpracovaná hmota se na místo určení rozvádí dlouhou hadicí. Hadice může mít délku 15 až 20 metrů. I zde platí, že strojní práce nabízí vyšší kvalitu přípravy směsi. Omítky v moderním stavebnictví se dodávají v podobě suchých směsí (kupujeme směs s označením pro strojní použití), ke kterým stačí přidat odpovídající množství vody a správně rozmíchat. Výběr druhu směsi nám určí architekt, nejčastěji se pracuje s vápeno cementovou, sádrovou a vápeno sádrovou variantou.
Příprava podkladu a aplikace omítky
Správná příprava podkladu je zásadní pro trvanlivou a stabilní omítku. Bez ohledu na typ fasády musí být podklad vždy suchý, nosný, čistý a zbavený mastnoty.
Obecná příprava podkladu:
- Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
- Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou.
- Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku.
- Podkladovou vrstvu omítky doporučujeme opatřit penetračním nátěrem, a to alespoň den předem. Vhodný penetrační nátěr předepisuje výrobce dané omítky. Pokud bychom použili jiný nátěr, hrozí nám ztráta záruky. Penetrovat můžeme jen na dostatečně očištěný a suchý podklad.
- Pokud si vybereme na dům dva druhy omítky, je třeba použít dva typy penetrace. Penetrační nátěr nebo odstín musíme přizpůsobit konkrétnímu odstínu dané omítky. Pokud volíme například hnědý odstín omítky, musíme vybrat hnědou penetraci. Je to z toho důvodu, aby po natažení omítky neprosvítala původní vrstva.
Příprava specifických podkladů:
- Stěny starších budov s prasklinami: U stěn starších budov je důležité určit příčinu prasklin. Malé praskliny lze zacelit tmelem, zatímco větší praskliny vyžadují speciální sanační maltu. Uvolněnou omítku je třeba odstranit a nerovnosti vyrovnat vyrovnávací maltou.
- Příprava silně savých podkladů: Silně savé podklady, jako je pórobeton, vyžadují zvláštní ošetření. K tomu je třeba podklad nejprve ošetřit hloubkovým základním nátěrem, aby se zabránilo příliš rychlému vysychání omítky. Nerovnosti je třeba vyplnit vyrovnávací maltou a pro zlepšení přilnavosti se doporučuje použít speciální adhezní můstek, který je přizpůsoben danému materiálu.
- Příprava starých vrstev omítky: Staré vrstvy omítky je třeba zkontrolovat z hlediska jejich nosnosti. Uvolněné části je třeba odstranit a zbývající omítku zkontrolovat. Poté se fasáda důkladně očistí, a to buď vysokotlakým čističem, nebo v případě silného znečištění chemickými čisticími prostředky. Rozdílnou savost podkladu lze vyrovnat vhodným základním nátěrem.
Postup nanášení jádrové omítky:
- Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
- Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu.
- Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše.
- Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy.
- Než se pustíte do štukování nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Postup nanášení fasádní omítky:
- Na zateplenou fasádu nejdříve natáhnout základní vrstvu lepidla s perlinkou. Tuto základní vrstvu bychom měli nechat 3-4 dny vyzrát. Teprve poté můžeme přistoupit k penetraci podkladu.
- Pastovitá omítka je předem namíchaná a připravená tak, aby se mohla rovnou aplikovat na napenetrovaný podklad. Pro zjednodušení aplikace a upravení konzistence lze většinu pastovitých omítek naředit vodou.
- Hrubé natažení omítky provádějte s využitím ocelového hladítka.
- Aby finální omítky vypadala působivě, musí se natahovat v celé ploše na jeden zátah. Proto by se na zhotovení omítky mělo podílet více pracovníků, aby bylo napojení rychlé a zdařilé. Pokud by k napojování docházelo až po přeschnutí omítky, byly by spoje viditelné. S nanášením omítky bychom měli končit optimálně vždy na rozhraní nějakých ploch - jako jsou nároží, rohy apod. Aby se nestalo, že se omítka bude druhý den napojovat v místě již zaschlé omítky, tento spoj by byl pak vždy viditelný.
- Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy.
- Rýhovaná struktura: Dosahuje se vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu.
- Škrábaná omítka: Vytváří se krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující.
- Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít.
- Přechod mezi dvěma typy omítek se řeší papírovou páskou, širokou alespoň 3 cm, kterou je nutné strhnout ještě před vyzráním omítky. Když vyzraje jeden druh omítky, nalepíme na její okraj pásku znovu a provedeme aplikaci druhé omítky. Doporučená doba na vyzrání omítky je minimálně 24 hodin při 20 °C. Teprve poté můžeme nanést další odstín nebo typ omítky.
Důležité klimatické podmínky:
Klimatické podmínky mohou výrazně ovlivnit výslednou kvalitu provedené omítky. Výrobci omítek jasně doporučují teplotu a vlhkost, kdy aplikaci provádět. Obecně lze říci, že rozmezí teplot je od 5-25 °C. Pokud takové podmínky nepanují, měli bychom zvážit, jestli aplikaci omítky odložíme. V žádném případě bychom neměli omítku natahovat při mínusových teplotách. Když počasí nepřeje, je možné do kýble s omítkou přimíchat speciální přísadu, takzvaný urychlovač. S jeho pomocí je možné omítku nanášet i při teplotě 0-5 °C. Při omítání dbejte na to, aby venkovní teplota byla alespoň 5 °C.
Čtěte také: Cihlové obklady: Estetika a funkčnost
Pokud budete omítku aplikovat v letních měsících, kdy hrozí rychlejší zrání, můžete do kýble při rozmíchávání přidat 200 ml čisté vody. Před nanášením je nutné omítku dobře promíchat čistým míchadlem.
Nezbytné nářadí pro nahazování fasády
Kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení. Důležitým faktorem pro bezchybné zateplení fasády je použití správného nářadí a příslušenství. Máme nářadí určené přímo na zateplování fasád a dále běžné zednické nářadí a pomůcky, na které nesmíme zapomenout a mít je vždy po ruce. Při omítání si můžete vystačit s několika kusy základního zednického nářadí. Existuje však spousta různých užitečných pomůcek, které vám práci urychlí a usnadní.
- Zednická lžíce: Při omítání slouží především k nahazování omítky na podklad. Prodává se v několika velikostech, proto vyzkoušejte, která vám nejlépe vyhovuje. Pozor na kvalitu - viklající se lžíce je jen na zlost.
- Vodováha: Nutná pro určení svislých a vodorovných rovin. Vystačíte si s mechanickou, práci usnadní laserová.
- Zednické hladítko: Natahuje se s ním štuk i stěrky, slouží k dohlazení jádrové omítky, může být použito i k držení příruční zásoby malty místo zednické naběračky.
- Zednická naběračka: Poslouží k dávkování vápna, cementu či maltoviny při míchání, využijete ji i při špricování, řada zkušených zedníků umí přímo z naběračky i nahazovat omítku na zeď.
- Vědro: Stavební vědro z měkčeného plastu se hodí k namíchání potřebného množství omítkové směsi nebo k její přepravě na stavbě.
- Zednická štětka: Pomocí štětky snadno navlhčíte zeď před nahazováním omítky, využít ji lze i pro penetrování podkladu nebo nanášení vápenného pačoku.
- Míchadlo: Míchadlo je užitečným nářadím zejména při přípravě hotových suchých maltových směsí.
- Stahovací lať: Můžete použít v podstatě jakoukoli dřevěnou lať, nebo si koupit profesionální lať z lehkého kovu, která se prodává v různých typech profilů. Lať slouží ke stahování a vyrovnávání čerstvě nahozené omítky.
- Zednická skoba: Je určena k přichycení latí, nutných k vytýčení roviny nebo svislice například při omítání rohů, hran či stavebních otvorů. Nazývá se i fasádní skoba.
- Stavební míchačka: Je potřebná k namíchání většího množství omítky zejména v případě, kdy si ji připravujete sami. Můžete v ní však namíchat i hotové omítkové směsi.
- Ruční omítačka: Omítací strojek slouží například ke špricování a lze ho použít i k nanášení tenké vrstvy fasádní omítky. Používal se i k nahazování tzv. brizolitu - minerální škrábané omítky.
- Stavební kolečko: Poslouží při přípravě omítky v míchačce, ale i k snadné přepravě pytlů s cementem, vápnem, maltovinou či hotovou suchou směsí. Přepravujete-li v kolečku hotovou namíchanou omítku, pečlivě ho po použití vyplachujte.
- Fasádní špachtle: Budeme ji potřebovat pro finální úpravu tenkovrstvých omítek, které se touto špachtlí snadno vyhladí.
- Omítníky: Omítníky slouží k dosažení rovnoměrné tloušťky vrstvy omítky na nahazované zdi.
Čtěte také: Vše o fasádních obkladech z tvrdého dřeva
tags: #nahazovani #fasady #naradi #druhy #a #pouziti