Střecha každého domu musí každodenně odolávat vodě, mrazu, UV záření i znečištění. Tyto vlivy nejsou na první pohled vidět, ale jejich dopad je zásadní. Kvalitní péče o krytinu je proto klíčovým faktorem pro zajištění její delší životnosti a odolnosti.
Nejčastější problémy se střešními krytinami
Dakea, ve spolupráci s profesionálními pokrývači, identifikovala 11 nejčastějších problémů se střešními krytinami, se kterými se může majitel domu setkat. Tyto problémy, pokud se na ně včas nezareaguje, mohou vést k nákladnějším opravám.
-
Problémy s montáží
Pokud majitel domu zaznamená zatékání nebo vzduchovou netěsnost (průvan) po montáži nové střechy, je pravděpodobné, že je problém v montáži. Řešením je zavolat firmu, která střechu montovala, a požádat ji o kontrolu a nápravu. Je důležité být pozorný a rychle reagovat na zjištěné problémy.
-
Poškození vlhkostí a vodou
Poškození vlhkostí a vodou je často příznakem jiných problémů, ale je to nejčastější projev. Vlhké skvrny na stěnách podkroví nebo v okolí okapových rour signalizují problém se střechou nebo souvisejícími částmi. Prevencí je správná údržba střechy, pravidelné čištění střechy a okapových žlabů a alespoň jednou za několik let, nebo po extrémním počasí, nechat střechu zkontrolovat odborníkem. Vážné poškození vodou může způsobit trvalé problémy s nemovitostí, proto je nutné jednat co nejdříve.
-
Poškození stromy
Stromy jsou velmi častou příčinou problémů se střešní krytinou. Prevencí je udržování stromů v blízkosti pozemku dobře ořezaných, zejména před zimou. Pokud dojde k poškození od stromů nebo po extrémním počasí, je vhodné zavolat pokrývače k posouzení stavu. Řešení závisí na konkrétním typu poškození, ale vždy začíná prohlídkou a posouzením rozsahu škod.
Čtěte také: Vlastnosti cihel pro muzea
-
Hromadění vody na střeše
Na střeše by se neměla hromadit voda, konstrukce střechy by měla dešťovou vodu odvádět do odvodňovacího systému. Hromadění vody zvyšuje hmotnost, kterou musí střecha unést, a zatěžuje budovu více, než na co byla navržena. Prevencí je vyhnout se plochým střechám v oblastech s velkým množstvím srážek a vytvářet střechy se správným sklonem. Řešením je zjistit příčinu hromadění vody, zda se jedná o konstrukční problém nebo jinou příčinu.
-
Problémy s oplechováním
Oplechování vytváří těsnění kolem prvků na střeše, jako jsou okna, a zabraňuje vnikání vody. Poškozené nebo špatně namontované oplechování pravděpodobně povede k zatékání. Prevencí je výběr spolehlivých dodavatelů a použití správného oplechování pro daný typ střechy a okna. V případě zatékání střešními okny je nutné se obrátit na specialisty na střešní krytiny nebo střešní okna.
-
Proražení střešní krytiny
Ačkoli se nejedná o nejčastější problém, extrémní počasí nebo nečistoty rozfoukané větrem mohou prorazit střešní krytinu. Prevencí je výběr kvalitního materiálu, ale úplně zabránit poškození extrémním počasím je obtížné. Pokud po extrémním počasí zaznamenáte zatékání, je pravděpodobné, že došlo k poškození. Řešení závisí na konkrétním problému, někdy je nutná oprava jednotlivých částí střechy.
-
Problémy s izolací
Až 85 % tepelných ztrát v domě se ztrácí podkrovím, proto je izolace velmi důležitá. Při přestavbě podkroví je nutné se poradit s architektem nebo zhotovitelem ohledně izolace. Na zateplení domu není nikdy pozdě. Běžné problémy s izolací jsou její zhutnění a snížení hodnoty R v průběhu času. Je vhodné se seznámit s různými možnostmi zateplení půdních prostor nebo podkrovních místností.
-
Špatné odvětrávání
Častým problémem střešních krytin je špatné odvětrávání. V neobývaných podkrovních místnostech je vhodné zvážit instalaci světlíku. Pokud je podkroví navlhlé, může to být známka problému s odvětráváním. Je nutné zajistit dostatečný odvětrávací průřez u základny a u hřebene střechy. V případě problémů s větráním v podkroví je vhodné probrat možnost osazení střešních oken.
Čtěte také: Betonáž a počasí
-
Smršťování pojistné hydroizolační fólie
Pojistná hydroizolační fólie pod střešními taškami se může při působení UV záření smršťovat. To může vést k narušení její funkce.
-
Ucpané vpusti a žlaby
Ucpané vpusti a žlaby jsou obvykle způsobeny listím, nahromaděným mechem nebo jinými nečistotami. Pravidelné čištění je klíčové pro správnou funkčnost odvodňovacího systému.
-
Neřešené drobné problémy
Většina běžných problémů se střechou začíná malými problémy. Tím, že si jich nevšimnete nebo je neřešíte, se jejich oprava posléze stává nákladnější.
Vliv externích faktorů a ochrana střechy
Střecha je po celý rok vystavována řadě nepříznivých přírodních podmínek, jako jsou déšť, kroupy, prach, silný vítr, intenzivní sluneční záření, teplotní výkyvy, mrazy a sněhová nadílka. Tyto vnější vlivy, zejména pak sesouvání těžkého sněhu po střeše, zanechávají na krytině viditelné stopy. Proti škodám způsobeným počasím ale existuje řešení, kterým je ochranná povrchová vrstva.
Ochranné povrchové vrstvy a impregnace
Kvalitní impregnace uzavře póry střešní krytiny, aniž by narušila prodyšnost, a zabrání tak pronikání vlhkosti a nečistot. Tím se eliminuje zamrzání vlhkosti uvnitř krytiny, které vede k praskání a strukturálnímu poškození. Slunce časem oslabuje každý materiál - barva bledne, povrch ztrácí pevnost a odolnost. Impregnace zpomaluje tento proces.
Čtěte také: Jak umístit stavbu na pozemku?
Na trhu se objevují různé typy „vodních“ nebo „silikonových“ impregnací, které však poskytují jen krátkodobý efekt. Speciální nano hydrofobní impregnace s biocidní složkou zajišťují dlouhodobou ochranu. Obnova impregnace je ideální přibližně každých 10-15 let. Pokud se impregnace kombinuje s novým ochranným nátěrem, může účinnost trvat i 20 let.
Výběr ochranné vrstvy by měl zohledňovat lokalitu a místní klimatické podmínky. Dokonalou ochranu umí zajistit pasivní vrstva se základní barvou, na níž se nanese vrstva polyesteru nebo plastisolu. Tato kombinace si umí poradit také s nechtěnou vlhkostí a má vysoce absorpční vlastnosti, které chrání materiál před korozí a kondenzací vodních par. Správně zvolená povrchová úprava také dokáže zabránit růstu lišejníků, mechů, plísní, řas a hub, které vznikají vlivem zanedbání údržby.
Vliv olejů na pojistné hydroizolační fólie
Pokud se pojistné hydroizolace pokládají přes nové krokve ošetřené chemickými ochrannými prostředky na dřevo, nenastávají zpravidla žádné potíže, pokud jde o prostředky na bázi solí. U prostředků s obsahem rozpouštědel nehrozí riziko, pokud se pojistná hydroizolace dostane do kontaktu s ošetřeným dřevem až po zaschnutí impregnace. Obecně by se ochranné prostředky s obsahem rozpouštědel neměly dostat k pojistným hydroizolacím, protože mohou vést k dočasné změně vlastností materiálu, jako je nabobtnání a ztráta pevnosti.
Ochranné prostředky na dřevo mohou způsobit problémy také „oklikou“. Látky na bázi solí, které obsahují smáčedla pro hlubší vsáknutí do dřeva, mohou být vymývány z latí při delším dešti. Tato látka pak odebere přirozené povrchové napětí dešťové vodě, což se u bedněných střech projevuje jako mokrá skvrna a voda se může rozprostřít po celém bednění.
Při práci s pilou může dojít k odstřikování oleje na pojistnou hydroizolaci. Pokud je zaolejovaná plocha velká, olej zalepí povrch a povrchovou strukturu pojistné hydroizolace, čímž přestane být difuzně otevřená. V takovém případě je nutné zajistit nápravu.
Pájecí kapalina by se neměla dostat na pojistnou hydroizolaci. Pokud se tak stane, místo by se mělo okamžitě omýt čistou vodou, protože tato koncentrovaná agresivní kapalina by mohla poškodit strukturu pojistné hydroizolace. Při větším potřísnění je nutná výměna pojistné hydroizolace.
UV záření
UV záření, přítomné ve slunečním světle, působí na plasty, jako jsou polypropylen, polyetylen, polyuretan a PET, nebo živice, což vede k fotochemické reakci a nakonec ke zkřehnutí materiálu. Většina kvalitních plastových pojistných hydroizolací je opatřena stabilizátory proti UV záření. Není-li to možné, doporučuje se vyžádat si u výrobce informace o maximální době vystavení UV záření bez zakrytí krytinou.
Typy střešních krytin a jejich specifika
Lehké střešní krytiny
Lehké střešní krytiny jsou moderním trendem díky nízké hmotnosti, snadné montáži, dlouhé životnosti a zajímavému vzhledu. I přes vysokou odolnost však mohou být poškozeny. Nejčastějšími příčinami poškození lehkých střešních krytin jsou povětrnostní vlivy a neopatrné mechanické zacházení. Proti škodám způsobeným počasím pomáhá ochranná povrchová vrstva. Neopatrnému mechanickému zacházení, například při osazování doplňků, lze předejít přivoláním odborníka.
Kolapsu střechy z lehkých střešních krytin, zejména u staveb s lehkou střešní konstrukcí a rovnou či mírně skloněnou střechou, lze předejít pravidelným odstraňováním sněhu či instalací preventivního ochranného systému v podobě speciálních protisněhových zábran. Vysoce odolné plechové střechy, jako je trapézový plech, jsou sice lehké, ale velice kompaktní a snesou i velké zatížení.
Plechové střechy
Plechové střechy mají v severských zemích, kde panují drsné povětrnostní podmínky, dlouhou tradici. Bezpečnost střechy při větru není dána jen hmotností krytiny, ale především způsobem montáže. Kvalitní lehké plechové krytiny jsou přikotveny speciálními vruty, jejichž množství a odolnost proti vytržení jsou spočítány tak, aby bohatě převýšily hodnoty nejhorších povětrnostních vlivů. Odtržení plechové krytiny je obvykle spojeno se starou, neudržovanou nebo chybně položenou krytinou. Důležitou roli hraje kvalita materiálu a správná odborná montáž.
Velkoformátové plechové krytiny se skládají z velkých, vzájemně vodotěsně spojených dílců, což brání proudění vzduchu pod krytinu a snižuje riziko odtržení. Kvalita plechové krytiny je dána použitými materiály a promyšleným postupem výroby. Je vhodné volit krytinu od osvědčené firmy, která používá špičkový materiál s vhodnými parametry a moderní výrobní technologie. Důležité je, aby se krytina vyráběla z plechu již opatřeného finální povrchovou úpravou, dodatečné lakování obvykle nedosahuje stejné kvality.
Dobrou plechovou střechu tvoří nejen krytina, ale i mnoho různých doplňků, které musí být s vlastní krytinou kompatibilní. Pro stoprocentní funkčnost je ideální, aby maximum prvků bylo od stejného dodavatele. Spolehlivost dodavatele prozradí i to, jak krytinu zabezpečuje proti poškození během výroby (např. samoodpařovací olej, ochranná fólie) a při transportu na stavbu.
Dřevěné šindele
Dřevěný šindel byl v minulosti velmi rozšířeným prvkem střech. Tradiční způsob výroby šindelů je štípáním, což je poměrně náročná ruční práce, která však vede k velmi kvalitní krytině. Řezaný šindel sice dosahuje přesnějších rozměrů, ale je náchylnější k tvarovým změnám a ztrátě ochranné funkce. Radiálně řezaný šindel je odolnější vůči tvarovým změnám.
Štípaný šindel díky svému trojúhelníkovému tvaru umožňuje vytvoření mezer mezi jednotlivými vrstvami, což zajišťuje velmi dobrou vzdušnost střechy. Tyto mezery mají pozitivní vliv na vysychání dřeva po dešti a zlepšují mikroklima v podkroví. Povrch řezaného šindele je drsný a náchylnější k degradaci abiotickými činiteli (UV záření, voda, vítr).
Délka šindelů se obvykle pohybuje od 40 do 90 cm, nejčastěji je to půl metru. Šířka je okolo 12 cm. Šindele se musí vysušit na správnou vlhkost (15-18 %).
Výběr materiálu pro šindele
Nejdůležitější je výběr správného materiálu. Dřevo pro štípaný šindel by mělo jít dobře štípat, mít rovná dlouhá vlákna a hustě rostlé letokruhy. Vhodné jsou smrk z horských oblastí a modřín. Borovice má velký podíl běli, a proto je výroba borovicových šindelů neefektivní. Jedle se dnes používá málo. Z listnatých dřevin jsou vhodné dub nebo akát, které jsou velmi trvanlivé, ale dub se hůře štípe a akát je drahý a nedostupný.
Kvalita šindelové krytiny závisí na výběru materiálu, kvalitě výroby a pokládky. Hlavní příčiny poškození jsou povětrnostní vlivy, dřevokazné houby a hmyz, usazování mechů a lišejníků a poškození požárem. Použitím správných metod a přípravků pro zvýšení odolnosti dřeva, například volbou štípaného šindele místo řezaného, se životnost krytiny zvýší o více než dvacet let. Neošetřené smrkové dřevo má životnost na střeše se sklonem minimálně 40° asi 30 let.
Velmi důležité jsou hřeby (šindeláky), kterými jsou šindele přichycené k latím. Je nutné použít hřeby odolné proti korozi. Měděné šindeláky jsou vhodné pro smrk, ale u modřínu mohou způsobit barevné změny a korozi. Nerezové šindeláky jsou vhodné pro smrk, modřín i dub.
Výhody a nevýhody dřevěného šindele
| Výhody | Nevýhody |
|---|---|
| Vyroben z přírodního materiálu | Podléhá degradačním vlivům (hmyz, houby, plísně, lišejníky) |
| Nízká energetická náročnost na získání dřeva a výrobu | Náchylnost k atmosférickým vlivům a ohni |
| Nízké ekologické zatížení | Vyžaduje pravidelnou údržbu |
| Nízká hmotnost, menší nároky na krov | |
| Vzdušná krytina, udržuje vhodné mikroklima v krovu | |
| Řeší složitá nároží a úžlabí bez dalších materiálů | |
| Estetické kvality |
Proti nevýhodám se musíme bránit, aby střecha měla co nejdelší životnost. Co se týká odolnosti proti ohni, dřevo hoří, proto je nutné dbát na správnou instalaci všech možných zdrojů požáru a zachovat bezpečnou vzdálenost od dalších staveb (deset metrů). Existují ochranné látky s retardačními účinky proti ohni. Konzervaci dřeva je nejlepší provést hloubkovou impregnací (tlakovou nebo vakuovou) těsně po výrobě šindele, ještě před jeho vyschnutím. Jako konzervační látky jsou nejvhodnější organické látky bez rozpouštědel, jako je fermež (lněný olej s přídavkem fungicidu), dehtový olej nebo impregnační olej. Lněný olej se osvědčil již v dřívějších dobách.
Péče o dřevěnou střechu
O dřevěnou střechu se musíme starat. Základem je pravidelná obnova nátěru v intervalu pěti let. Před každým nátěrem je důležité šindele důkladně očistit od nečistot. Střechu je nutné kontrolovat minimálně dvakrát ročně (na podzim a na jaře) a po každé větší průtrži mračen nebo silném větru. Opravu šindelové střechy je lepší nechat na odborníkovi, který dodrží kvalitu a rozměr vyměňovaného šindele a jeho ošetření. Šindel lze také použít k pokrytí stěn.
Hydroizolace střešních konstrukcí
Parotěsné a paropropustné fólie jsou důležitou součástí stavby domu, zabraňují průniku vlhkosti do střešních konstrukcí a tepelné izolace. Zároveň paropropustné fólie odvádějí vlhkost z domu směrem ven. Vlhkost vzniká únikem teplého vzduchu do konstrukcí. Je důležité, aby byla konstrukce absolutně těsná co se týče pronikání vlhkosti. Poškozená nebo netěsná fólie umožňuje únik vlhkosti do izolace, čímž se narušuje její funkce. Díky správné instalaci fólií se prodlouží životnost materiálů, které chrání.
Při špatné izolaci proti vlhkosti může docházet ke kondenzaci vlhkosti, která způsobuje plíseň, hnilobu, navýšení tepelné vodivosti konstrukce, výtoky kondenzace do interiéru a destrukci nosné konstrukce střechy. Další funkcí těchto fólií je odstranění tepelných mostů, zamezení tepelným ztrátám v kritických místech a zajištění vzduchotěsnosti.
Typy fólií
- Parotěsné fólie (parozábrany): Vyráběny většinou z polyetylenu s výztužnou mřížkou. Některé fólie mají hliníkovou vrstvu, která odráží teplo zpět do vytápěného prostoru. Tyto fólie jsou určeny do staveb s vyššími nároky na vlhkostní prostředí (domy, průmyslové haly, místnosti s vyšším pohybem osob). Používají se v difúzně uzavřených skladbách domu, především u střešních konstrukcí a v sendvičových konstrukcích dřevostaveb. Umísťují se vždy blíže vnitřnímu povrchu konstrukce, tedy před tepelnou izolací směrem z interiéru, popřípadě mezi vrstvami tepelné izolace. Fólie se nepoužívá v konstrukcích mezi jednotlivými vytápěnými prostory.
- Paropropustné fólie: Mají menší odpor proti prostupu vlhkosti a jsou určené spíše pro vlhkostně nenáročné prostředí. Zpravidla slouží jako doplňková hydroizolace, chrání konstrukci před deštěm a sněhem. Používají se nejčastěji pod střešní krytinou. U dřevostaveb je jejich užití složitější, neboť vyžadují přesnější specifikaci funkce konstrukce.
Parametry fólií
Při výběru fólie je důležité zohlednit několik parametrů:
- Ekvivalentní difúzní tloušťka: Vyjadřuje, kolik metrů vzduchové mezery by bylo potřeba, aby fungovala stejně nepropustně jako fólie. Čím vyšší je tato hodnota, tím vyšší je nepropustnost fólie. Doporučují se fólie s parametrem nad 100 m.
- Propustnost vodních par: Vyjadřuje množství vodních par, které projdou fólií v ploše 1 m2 za 24 hodin. Čím nižší je tato hodnota, tím více je fólie schopná zadržet vodní páru. Doporučují se fólie s maximální hodnotou 0,5 g/m2/24 hod.
- Pevnost v tahu: Určuje tvarovou stálost a odolnost vůči mechanickému poškození. Čím vyšší, tím lepší. Volte fólie s hodnotou alespoň 200/200 N/5 cm.
- Povrstvení hliníkem: Hliníková vrstva zvyšuje užitnou hodnotu parotěsné fólie, ale zvyšuje i náklady. Fólie kombinované z plastu a hliníku mají nižší reflexivitu, zato vyšší mechanickou odolnost.
- Reflexivita: Vyjadřuje schopnost odrážet sálavé teplo. Čím vyšší, tím lepší. Zvolte fólii s parametrem nad 70 %. U povrstvení čistým hliníkem by reflexivita měla dosahovat hodnot až 95 %. Princip odrazu je závislý na reflexní nevětrané vzduchové mezeře (minimálně 3 cm) mezi zdrojem záření a reflexní vrstvou. Tato mezera často slouží i jako instalační mezera.
- Faktor difúzního odporu: Udává, kolikrát méně vodní páry projde za jednotku času vrstvou daného materiálu v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu. Čím vyšší hodnota, tím lepší. Doporučuje se hodnota alespoň 600 000. Tento parametr souvisí s ekvivalentní difúzní tloušťkou.
- Plošná hmotnost: Váha materiálu na m2 s vlivem na mechanickou odolnost materiálu. Vyšší hodnoty jsou lepší.
- Teplotní stabilita: Schopnost odolávat výkyvům teplot. Volte fólii s vyšším rozpětím (minimálně -40 až +80 °C).
- Tkané zpevnění (mřížka): Zvyšuje tahovou pevnost a mechanickou odolnost proti protržení.
Střešní fólie
Střešní fólie chrání střešní konstrukci před deštěm, sněhem a drobnými nečistotami a tvoří doplňkovou hydroizolační vrstvu pod střešní krytinou. Chrání prostory v případě poškození střešní krytiny nebo proti netěsnostem skládané krytiny. Střešní fólie s reflexní vrstvou odrážejí teplo směrem ven, čímž snižují teplotu v půdním prostoru v letních měsících.
- Kontaktní střešní fólie: Určeny k přímé pokládce na tepelnou izolaci nebo bednění, tedy bez tvorby větrací mezery. Používají se u neprovětrávaných střech s profilovanou krytinou.
- Nekontaktní střešní fólie: Používají se u větraných střech. Nesmí být pokládány přímo na tepelnou izolaci a je nutné zajistit odvětrávanou mezeru nad a pod touto fólií.
Instalace parotěsné fólie
Parotěsná fólie překrývá izolace a krokve a natahuje se vodorovně nebo svisle. Je nutné použít příslušnou pásku pro spoje jednotlivých pásů a jako úchyt ke krokvím. Spoje a úchyty musí být neprodyšně spojeny. V místech napojení parotěsné fólie na konstrukci krovu či zdivo je potřeba dotěsnit spoj lištou a utěsňovací páskou. Po utěsnění následuje montáž obkladového materiálu.
Parotěsná fólie pod plovoucí podlahou slouží k parotěsnosti i jako izolace zamezující úniku tepla. Reflexní fólie dokáže snížit tepelné ztráty podlahou až o 19 %. Další výhody zahrnují snížení hlučnosti chůze, odolnost vůči chemickým látkám a plísním a vyrovnání nerovnosti podlahy. Spoje jednotlivých pásů utěsněte příslušnou páskou. Reflexní parotěsné fólie lze také použít za kamna a radiátory jako odrazovou desku tepla. Pro podlahové topení využijte speciální parotěsné podlahové fólie, která snižuje zahřívání prostoru pod teplovodním potrubím a odráží teplo zpět do interiéru, čímž zvyšuje účinnost a umožňuje rovnoměrnou distribuci tepla.
tags: #vliv #oleje #na #střešní #krytinu