Stavba domu představuje zásadní životní investici, která vyžaduje pečlivé plánování a správný výběr materiálů. Jedním z klíčových aspektů, který často rozhoduje o úspěchu stavby, je volba stavebního systému a správné řešení detailů, zejména pak v souvislosti s prickovkou v obvodovém zdivu. Tento článek se zaměří na nejčastější příčiny trhlin ve zdivu a na to, jak jim předejít správným postupem při návrhu i vlastním provádění.
Základní požadavky na zděné stavby a moderní trendy
Hlavním základním stavebním požadavkem, který nikdo nezpochybňuje, je mechanická odolnost a stabilita v průběhu celého životního cyklu staveb. V případě zděných staveb se však často mnohem více řeší tepelné mosty, úspora energie a v poslední době akustika. Ve statických výpočtech často posouzení zdiva není buď vůbec, nebo se odehraje na jednom formátu A4.
Doba se mění, a s ní i materiály a představy o bydlení. Dříve se používaly cihly plné nebo první cihly děrované CD, CDm nebo CD Týn s pevností P7 až P25 vyzdívané nejčastěji na vápenocementové malty. Dnes máme cihly nejčastěji v pevnosti P8 a P10, rozměrově podstatně větší, s velkým procentem děrování a s vylehčeným cihlářským střepem.
Současně se změnily i představy o bydlení. Dnešní rodinné domy jsou často velmi prostorné a preferují volné dispozice, z čehož vyplývají velká rozpětí místností s minimem vnitřních nosných zdí. Chceme široká okna nebo i celé prosklené stěny. Navíc se ani nedodržuje zásada, že by nosné stěny měly probíhat od základu nad sebou přes všechna podlaží, často mají domy předsazená nebo naopak uskočená patra apod.
Význam komplexních zdicích systémů
Komplexní zdicí systém, například Porotherm nebo KMB SENDWIX, zahrnuje vše, co pro hrubou stavbu domu potřebujete. Od soklového a obvodového zdiva přes vnitřní příčky, akustické cihly až po překlady a stropy - všechny komponenty jsou navrženy tak, aby do sebe perfektně zapadaly. Tento přístup zajišťuje maximální kompatibilitu, minimalizuje chyby a zkracuje dobu výstavby.
Čtěte také: Vlastnosti cihel pro muzea
Výhody využití komplexního zdicího systému jsou nesporné:
- Všechny stavební prvky máte od jednoho dodavatele.
- Nemusíte se obávat kompatibility různých materiálů od různých výrobců nebo značek.
- Vyhnete se možným prodlevám v dodávkách, neboť veškerý materiál je dodán podle harmonogramu.
- Jednotná kvalita zajišťuje, že všechny komponenty splňují nejvyšší standardy.
- Výrobci poskytují detailní návody a instruktážní videa, která pomáhají zvládnout každý krok výstavby.
Zdění a vazba zdiva: Klíč k únosnosti
Vždy je třeba pamatovat na to, že zdivo se skládá z cihel a malty. A není cihla jako cihla. Cihly se podle materiálu řadí ještě do několika skupin podle způsobu a procenta děrování. Proto je třeba při návrhu zděných stěn nebo pilířů používat „rozumné“ kombinace cihel a malt. Hodně namáhané zděné pilíře je vhodné navrhovat z plných cihel nebo vápenopískových cihel s vyšší pevností.
Na výslednou (skutečnou) únosnost zdiva pak nemají vliv jen mechanické parametry těchto základních materiálů (cihel a malty), ale také jejich vzájemné uspořádání, tj. především správná převazba zdiva. To je důležité proto, aby se stěna nebo zděný pilíř choval jako jeden nosný prvek.
Pravidla převazby zdiva
Vzájemná převazba cihel je daná normou ČSN EN 1996-1-1. Pro cihly o výšce h do 250 mm má být vzájemný přesah cihel ≥ 0,4 h nebo min. 40 mm (platí větší z hodnot).
V dnešní době se na stavební trh dodávají ze sortimentu cihel pálených nejčastěji cihly broušené s výškou h = 249 mm, u kterých je tedy vzájemná převazba min. 100 mm. Pro snadné provádění je výhodné navrhovat půdorysnou dispozici v modulu 250 mm (alternativně 125 mm), a to včetně polohy dveří a oken nebo velikosti vnitřních pilířů. Často se při návrhu ovšem zapomíná na fakt, že tento modul 250 mm se měří od vnitřního rohu zdiva.
Čtěte také: Betonáž a počasí
I proto výrobci pálených cihel vyrábějí tzv. doplňkové cihly (např. poloviční nebo rohové).
Řezání cihel a svislé spáry
Pokud je na stavbě nutné cihly řezat, pak se mají zásadně dělit pilou, nikoliv zednickým kladívkem či sekyrou. U cihel, které jsou upravovány řezem, nebo nejsou cihly těsně u sebe na sraz a na tzv. pero a drážku, je důležité svislou styčnou spáru mezi cihlami vyplnit maltou (svislé spáry do šířky 5 mm lze výjimečně vyplnit PU pěnou v případě technologie zdění na PU pěnu).
Při zdění se nemají nikdy osazovat cihly svou řezanou stranou směrem do ostění stavebního otvoru. Řezanou stranou cihel se mají „schovat“ dovnitř stěny nebo pilíře a v místě řezu mezi cihlami se promaltuje svislá spára. Pokud by v ostění zůstala cihla osazená svou řezanou stranou do líce, pak vlivem odstranění obvodového cihelného žebírka dojde k jejímu oslabení, a to zrovna v místě, kde je zvýšené svislé namáhání (např. v patě překladu).
Nanášení malty
U cihel broušených je nutné nanášet tenkovrstvé maltové lože podle technologických předpisů výrobce - zpravidla pomocí nanášecích válců. Nanášení tenkovrstvé malty malířskými nebo jinými válečky je sice rychlejší, ale touto technologií zpracování malty nelze zajistit její správné nanesení jednak v dostatečném množství, ale i v požadované materiálové struktuře malty, a tak nelze při tomto způsobu nanášení malty zaručit takové pevnosti zdiva, kterou deklarují výrobci.
Prostorová tuhost a stabilita objektu
Dále je třeba při návrhu zajistit prostorovou tuhost a stabilitu celého objektu. Pokud má objekt tuhou stropní konstrukci, pak postačí obvodovou stěnu ztužit po délce příčnými stěnami tloušťky alespoň 250 mm ve vzdálenosti max. 25 m. Pokud ale strop není ve své rovině tuhý, pak by ztužení příčnými stěnami mělo být po max. 12,0 m. Tuhost objektu v tomto případě pak zajišťují ztužující věnce navrženy jako tzv. větrové nosníky.
Čtěte také: Jak umístit stavbu na pozemku?
Konzolování zdiva
Obecně je známo, že u cihelného zdiva je možné vykonzolovat zdivo v šířce vyložení rovné 1/6 šířky cihly, avšak „podklady“ se rozchází v tom, zda jde o šířku širší nebo užší cihly. To ale neznamená, že nejde zdivo vykonzolovat více. Zde je již nutné ověřit statickým výpočtem, že je dostatečná únosnost styčné spáry zdiva v patě stěny. Nejslabší místo průřezu však zpravidla není „užší“ cihla v místě soklu, ale první „širší“ cihla. Tato cihla totiž musí zajistit roznesení vnitřních namáhání (z šířky X na šířku Y) a to ve své výšce - většinou 250 mm.
Čím větší je excentricita vykonzolované stěny, tím dochází ke zvýšení mimostředného působení svislého zatížení, které v konečném důsledku snižuje výslednou únosnost v základové spáře (taženou část průřezu je nutné vyloučit ze započitatelné plochy průřezu stěny). Tento výpočet podle základů stavební mechaniky ale neumí zohlednit vnitřní namáhání v průřezu (zde přichází v úvahu hlavně smykové napětí v samotné cihle, které vzniká při rozdílných normálových (tj. tlakových) zatížení na horní a „užší“ spodní styčné spáře cihel). Ani v žádné normě není zatím stanovena metodika, jak by bylo možné toto vnitřní namáhání do statického výpočtu zahrnout. Čím větší vyložení (vykonzolování), tím samozřejmě větší namáhání, které lze zohlednit například snížením využití průřezu.
Možnosti vykonzolování a řešení soklu
Zdivo tloušťky 500 mm, zdivo tloušťky 440 mm, zdivo tloušťky 300 mm.
Ještě se nabízí i jiné technické řešení soklu a to využití plněných cihel v první řadě. Buď první řadu cihel vysypat přímo na stavbě polystyrenem, nebo využít cihly již plněné z výroby. Pro zdivo z cihel FAMILY 50 toto provedení detailu při tepelně technickém posouzení na lineární činitel prostupu tepla vyhoví i doporučeným normativním hodnotám pro nízkoenergetické domy. V praxi se tento detail relativně často řeší a na stavbách tak nevznikají poruchy.
Obvodové zdivo a jeho vlastnosti
Každá obvodová stěna musí přenášet účinky od svislého zatížení a od bočního zatížení větrem. Na našem stavebním trhu se sice také vyskytují zděné obvodové stěny vícevrstvé, sendvičové nebo s nějakým typem obkladu, ale investor se většinou rozhoduje mezi dvěma základními variantami.
Podle toho, jakých tepelněizolačních vlastností (parametrů) požaduje uživatel dosáhnout, se navrhuje tloušťka stěny. U zdiva se zateplením při použití vápenopískových cihel s pevnostmi bloků P15 (P20) vyhoví někdy ze statického hlediska už tloušťka zdiva 175 mm (při stropní konstrukci tuhé ve své rovině). Pro obvodovou stěnu z pálených cihel děrovaných s pevností P8 (P10) nebo zděnou z pórobetonu se doporučuje optimální tloušťka zdiva 250 nebo 300 mm.
Každé řešení i zvolený materiál má své výhody i nevýhody. Zjednodušeně se dá říci, že jednovrstvá konstrukce bez zateplení je jednodušší na provádění z důvodů omezení různých technologických procesů, což přináší při vlastním zdění minimalizaci chyb. U zdiva se zateplením je zase jednodušší řešení detailů po tepelně technické stránce.
Uložení stropů a tepelná izolace
Firma HELUZ doporučuje v místě uložení stropů na zdivo v místě styku vložit asfaltový pás pod i nad stropní konstrukci, a to z důvodů statických, tepelněizolačních a akustických. V případě jednovrstvého zdiva někdy dochází v tomto detailu ke „konfliktu“ mezi statiky a tepelnými techniky, jaká má být ideální tloušťka tepelné izolace v úrovni stropu.
Pro tepelnětechnické posouzení je nejvýhodnější mít v tomto detailu co největší tloušťku tepelné izolace, z pohledu statiků by postačilo tak okolo 100 mm, protože větší tloušťky tepelné izolace mají již vliv na únosnost obvodového zdiva v hlavě a patě stěny (zvětšuje se excentricita reakce od uložení stropu a současně se zmenšuje zatěžovaná plocha). Např. pro rodinné domy (jedno a dvoupodlažní) byly vzájemným průnikem těchto oborů stanoveny u zdiva z cihel FAMILY maximální tloušťky tepelné izolace.
Plněné cihly FAMILY 25 2in1 jsou optimální cihly pro řešení detailů ve zdivu šířky 500 mm, kde se zde vhodně doplňuje jak jejich pevnost, tak i nízký součinitel prostupu tepla. V případě takovýchto větších tlouštěk tepelné izolace je samozřejmě potřebné statickým výpočtem ověřit únosnost zdiva v hlavě a patě s uvažováním „nezatížené“ plochy zdiva.
Obecně je třeba v místě uložení překladů nebo průvlaků apod. posoudit v kontaktní ploše zdivo na napětí v soustředěném namáhání. Pokud zdivo nevyhoví, pak je třeba v místě uložení pod překlady nebo průvlaky apod. vložit roznášecí desku (např. betonovou).
Pozednice a omítky
Ideální poloha pozednice je ze statického hlediska nejvhodnější za osou nadezdívky, blíž k vnitřnímu povrchu, neboť pak svislé zatížení od krovu bude přispívat ke stabilizaci nadezdívky. Pokud je to dispozičně možné, pak je výhodné také pozednici kotvit šikmými táhly (např. závitovými tyčemi).
Omítnuté jednovrstvé zdivo je obecně nejosvědčenější a jedna z nejtrvanlivějších povrchových úprav zdiva. I omítek je dnes ale velmi mnoho druhů. Správný návrh vyžaduje nejen dobrý projekt, ale i kvalitní materiál a nakonec dobrou prováděcí stavební firmu, která s konkrétním materiálem umí pracovat a má také „rozumný harmonogram“ postupu prací.
Zdění vnitřního zdiva a příček
Zdění vnitřního zdiva z cihel HELUZ začíná nosnými stěnami. Po dokončení vodorovných nosných konstrukcí se pokračuje zděním nenosných stěn - příček, a to nejlépe od nejvyššího podlaží k nejnižšímu. Vnitřní zdivo včetně příček se kotví k obvodovému zdivu plochými nerezovými kotvami zabudovanými do ložných spár obvodového zdiva.
Kotvení příček
Ostění stavebních otvorů se ukončují drážkami. Kotvení vnitřního zdiva, popř. příček, k sousedním konstrukcím musí být zajištěno dle statického návrhu. Mezery mezi stropem a poslední řadou zdiva příček se vyplňují maltou, v případě požadavku na pružné dotěsnění se použije k výplni mezery pružný materiál (např. minerální vlna).
Ocelové dveřní zárubně se ve zdivu vyrovnají, zafixují klíny (popř. šikmými latěmi) a upevní se ke zdivu maltou. Rámy oken a dveří se kotví pomocí samořezných šroubů.
První řada broušených cihel se založí na vyrovnané maltové lože do stejné výšky jako obvodové a vnitřní nosné zdivo, kvůli správnému navázání již zabudovaných kotev v ložných spárách.
Kotvení příček k obvodovému zdivu se provádí pomocí předem vložených kotev do obvodového zdiva. Nerezová kotva (je součástí systému KMB SENDWIX) se asi z jedné třetiny zazdí do obvodové stěny v místě středu příčky. Kotvení je možno i dodatečně. Při dodatečném kotvení se kotva ohne do pravého úhlu a přiloží se ke zdivu.
Do zdiva, ke kterému chceme příčku ukotvit, vyvrtáme dva otvory nad sebou. Kotví se minimálně každá druhá řada. Kotvy na prvním a druhém konci příčky se v řadách střídají (např. 1., 3. a 5. řada na jednom konci a 2. a 4. na druhém).
Zdění příček KMB SENDWIX
- Při zakládání příčkového zdiva lze využít stejného postupu jako u obvodového zdiva.
- Postupujte od kraje postupným přidáváním dalších příčkových prvků 4DF.
- Pro vodorovnou spáru mezi první a druhou řadou příčkových prvků použijte lepidlo rozprostřené pomocí zubové stěrky.
- S ohledem na správnou vazbu zdiva začíná druhá řada prvkem poloviční šířky než je prvek 4DF-LD.
- Pokračujte stejně jako u první řady dalšími příčkovými prvky 4DF.
Připravíme si příčkové zdivo KMB SENDWIX 4DF-LD pro zdění na lepidlo (248×115×248 mm), případně 4DF-D (248x115x238 mm), pokud jste se rozhodli pro zdění na maltu.
Řešení překladů
Řešení překladů nad stavebními otvory (okny, dveřmi apod.) je zcela jednoduché. Ze systému vyberte překlad podle tloušťky zdiva. U obvodového zdiva s tloušťkou 240 mm lze využít buď překlad SENDWIX 8DF (240x240x1000 - 3000 mm), nebo dva užší překlady SENDWIX 2DF (240x115x1000 - 3000 mm) vedle sebe. Druhá možnost přitom pochopitelně znamená lepší možnosti manipulace.
Instalace do zdiva
Při dodržení půdorysného modulu stavby po 250 mm vznikají ve zdivu navazující svislé otvory. Těmi lze vést například elektroinstalaci stavby pomocí tzv. instalačních sloupků. Pomocí vrtačky s nástavcem lze ve zdivu bez problémů vyříznout otvor pro vypínač nebo „krabičku“.
Identifikace nosných a nenosných zdí
Před zahájením rekonstrukcí a bourání je nezbytné si zjistit, zda je daná zeď nosná, nebo jde „jen“ o příčku. Zatímco nosné zdi jsou provázány s dalšími navazujícími konstrukcemi, jako jsou stropy, základy, střešní konstrukce a krovy, příčky pouze rozdělují prostor do jednotlivých místností a jejich bourání nepředstavuje (většinou) takové riziko.
Nenosná stěna není určena k přenášení zatížení a můžeme ji během životnosti stavby odstranit, aniž by byla ohrožena spolehlivost a celistvost zbývající nosné konstrukce. Slouží pouze jako dělící konstrukce místností. Tyto stěny není možné použít ke ztužení budovy.
Jak rozeznat nosnou zeď od příčky: 5 aspektů
- Umístění a návaznost na konstrukce: Obvodové stěny, tedy ty, které najdeme po obvodu domu, jsou téměř vždy nosné. Pokud je stěna přerušena sloupem nebo průvlakem, půjde o nosnou konstrukci. Na vnitřní nosné zdi obvykle navazují další nosné konstrukce - kolmo uložené stropní (střešní) konstrukční prvky (panely, trámy) či se o patro výše v místě nad nosnou zdí nacházejí další nosné prvky (sloupy, zdi...). Všímejte si i sloupů a průvlaků.
- Tloušťka a materiál: Obvykle platí, že nosné stěny jsou oproti příčkám silnější (mají zpravidla minimálně 150 mm). Existují ale i domy, kde můžete narazit i na poměrně tenké nosné stěny. Na druhou stranu se nenechte zmást akustickými a zdvojenými příčkami, které mohou být naopak široké až 250 mm. Materiálově bývají nosné zdi vyrobeny z pevnějších materiálů - betonu, cihel, pórobetonem s vysokou pevností nebo kamene.
- Stavební plány: Prostudování si stavebních plánů je sázkou na jistotu. Nejvíce vám poslouží zejména skladby stropních a stěnových panelů s popisem všech prvků. Že jde o nosnou zeď, naznačí též schodiště a překlady.
- Konzultace se statikem: Pokud nebudete 100% schopni vyloučit, že stavebními úpravami nezasáhnete do nosné konstrukce, zkonzultujte svůj záměr s autorizovaným statikem, který pozná, jakým způsobem stavba funguje, a poradí, co je možné vybourat a co ne. V případě těžkých příček z cihel, betonových panelů a tvárnic je konzultace s odborníkem dokonce nevyhnutelná.
- Stavební povolení: Před zásahem do nosné zdi vás nemine návštěva stavebního úřadu a vyřízení stavebního povolení. Jeho součástí musí být kromě projektu i zmiňované posouzení od statika.
Pozor na to, že i příčky v systému panelové výstavby mohou podepírat stropní panel nebo část schodiště. Tento jev můžeme pozorovat zejména u předválečných domů, v nichž bývají zděné stropy spojené s příčkami ocelovými nosníky (jde o tzv. Kleinův strop).
Tento článek slouží pouze pro předběžný odhad. Identifikace nosných zdí je náročný a komplexní úkol vyžadující pečlivé posouzení a jediným člověkem, kdo by o nich měl rozhodovat, je jen statik. Pokud si tedy nejste 100% jistí, do rekonstrukce se sami nepouštějte.
Připojení příček k nosným konstrukcím
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k navazujícím stavebním konstrukcím. Toto připojení může být tuhé, pružné či posuvné dle toho, jak příčka reaguje na zatížení. Příčky můžeme připojovat ke stavebním konstrukcím různými způsoby, které zohledňují změny tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Samotná stabilita stěn během stavby příček musí být zajištěna vhodnými opatřeními (např. v oblasti stěna/strop-zaklínování). Důležitým hlediskem k výběru připojení jsou stavebně fyzikální vlastnosti (protihluková a protipožární ochrana). Níže jsou uvedeny způsoby možných připojení příček.
Tuhé připojení
Tento druh připojení je vhodný pouze v případech, kdy můžeme s naprostou určitostí vyloučit deformaci ohraničujících konstrukci. Tuhá připojení můžeme provádět v případech, že nepředpokládáme vnesení žádného nebo jen nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedních konstrukcí. To znamená, že konstrukce stěn a stropů se příliš smrštila. Tyto tuhá připojení se používají v obytných stavbách s malým rozpětím stropu a příčka by neměla být delší jak 5 m. Můžeme je realizovat pomocí ozubu, nebo vložením stěnových spon do ložných spár. Nosné stěny různých vlastností mají být navzájem spojovány pomocí ocelových pásků, aby byla umožněna jejich oddělená deformace. Jestliže vzdálenost ocelových pásků není v projektové specifikaci určena, nemá být svislá vzdálenost mezi dvěma ložnými spárami, v nichž jsou vloženy ocelové pásky, větší než 600 mm.
Pružné připojení
U pružného připojení příčka nepřebírá žádné zatížení od nosné konstrukce. Nerezové kotvy ovšem nelze zaměňovat s podobnými pozinkovanými kotvami pro sádrokartonové systémy. Poměr ohnutí nerezové kotvy - 1:2 - je velmi důležitý pro zapamatování. Dle tohoto poměru nejen kotvu ohýbáme, ale i usazujeme. Umístění příček je třeba vzít v úvahu již při stavbě obvodových stěn, rovněž je ovšem možné i dodatečné kotvení právě pomocí nerezových stěnových spon. V místě osazení stěnové spony pro příčku se při stavbě nosných zdí zdiva pilníkem vytvoří drážka. Ze statického hlediska je tento způsob ideální, ale z praktických důvodů se využívá více až dodatečné zabudování spon. Spony v takovém případě ohneme do tvaru L v poměru stran 1:2 a v každé či každé druhé ložné spáře (dle doporučení statika) zatlačíme delší rameno spony do čerstvé malty stavěné příčky a to kratší přikotvíme k nosné stěně samořezným vrutem, plastovou natloukací hmoždinkou anebo pomocí vrutu s korozivzdornou úpravou a plastové hmoždinky.
Kluzné připojení
Pokud při návrhu konstrukce počítáme s neplánovaným působením sil, navrhneme kluzné připojení. Toto připojení nám bezpečně přenese vyšší smršťování. Lze jej realizovat pomocí ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Boční připojení příček musí být zachováno i tehdy, když dojde k deformaci sousedních konstrukcí. Toto připojení je třeba posoudit také z hlediska zabudování kluzné fólie do paty příčky. Musí však nutně být zachyceno vodorovné působení zatížení.
Horní okraj příčky
Některé příčky se nevyzdívají až ke stropu a je nutné vyřešit horní okraj příčky označovaný jako volný. Připojení příček ke stropu je možné provádět pomocí kovových úhelníků nebo jinými ocelovými profily (např. profily tvaru U nebo T). Mezera mezi stropem a příčkou se vyplňuje pro protihlukovou a protipožární ochranu (vložka z minerální vlny musí mít vhodné vlastnosti). Musíme dále vyhodnotit hlediska proveditelnosti a dále hledisko estetické, popř. promaltovávat, nebo použít nějaký pružný materiál.
Základní deska a první řada zdiva
Základová deska je již připravena pro zdění. Pomocí provázku a vodováhy si vyznačte vnější rohy budoucí stavby a následně pomocí zdicí malty vyrovnejte základy. Vrstva malty v šířce odpovídající šířce budoucího zdiva (+ cca 1 cm na každou stranu) musí zcela vyrovnat nerovnosti a výškové nepřesnosti základové konstrukce.
První vápenopísková cihla se pokládá přímo do malty. Začínáme vždy od vazby rohů, u zdiva s tloušťkou 24 cm prvkem KMB SENDWIX 2DF-LD (písmeno L v názvu cihly, označuje prvky určené pro zdění na lepidlo). Pokud jste zvolili zdění na lepidlo, připravte si lepidlo KM BETA FLEX SX-L v takovém množství, abyste jej stihli zpracovat do předepsané doby uvedené na obalu.
Zubovou stěrkou rozprostřete lepidlo v celé šířce na horní části prvku KMB SENDWIX 2DF-LD a pokračujte v realizaci rohové vazby tak, že na vápenopískový prvek 2DF-LD položíte na lepidlo další prvek stejných rozměrů. Postupujte od rohů a ostění do stran po celém obvodu stavby. Svislé spáry u prvků se systémem pero - drážka se nemaltují. Při postupu od rohů do stran může zůstat ve zdivu mezera pro dokončení řady. Tuto mezeru lze zaplnit přesně doříznutým kusem ze základního prvku 8DF-LD. Při dodržení půdorysného modulu 125 mm již při navrhování stavby ale není pracné řezání nebo sekání cihel nutné.
Druhou řadu začněte obdobně vazbou pomocí dvou prvků 2DF-LD nad sebou. Jejich půdorysná orientace je ale v rohu kolmo na tyto dva prvky v předchozí řadě. Spoj mezi první a druhou řadou zdiva tvoří lepidlo. Nanášíme jej opět pomocí zubové stěrky.
tags: #prickovka #v #obvodovem #zdivu #stavební #aspekty