Omítání je základní dovednost každého zedníka, ale i laik by měl vědět, jak na omítku, aby si doma mohl omítnout zeď nebo spravit oprýskané zdivo. Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítka slouží k tomu, aby zpevňovala a chránila stěnu, dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Omítky v interiérech se skládají ze dvou vrstev: jádrové a finální štukové omítky.
Omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od +5 do +35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Správná příprava zdi je jedním z nejdůležitějších kroků při omítání zdí, protože rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat.
Typy omítek a jejich výběr
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abyste zvolili tu správnou, je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku, která je prodyšná. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny.
Sanační omítky
Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. V takových případech běžná omítka často nestačí. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu, jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu. Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Pro zachování účinku sanační omítky se k vytváření struktur a barevného provedení smí používat pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Nářadí pro omítání
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Pro rovnoměrné stažení omítky a vytvoření pevného podkladu je důležité mít kvalitní nářadí. Jedná se především o:
Čtěte také: Pravidla pro umístění stavby
- zednická lžíce
- vodováha
- olovnice
- zednické hladítko (dřevěné, kovové, plastové, plstěné, pěnové, molitanové)
- zednická naběračka (fanka)
- velkokapacitní vědro
- zednická stěrka
- míchadlo (stavební míchačka pro větší plochy)
- stahovací lať (hliníková je lehčí a snadněji se čistí)
- zednická skoba
- ruční omítačka (pro špricování zdí)
- stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
- omítníky (hliníkové, dřevěné laťky, pevné dráty)
- fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
- štětec (pro penetraci)
- konvice s kropicí hlavicí (pro navlhčení zdi)
Příprava podkladu
Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat chvíli vyschnout. Stejně tak je tomu v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkost stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny a poté zdivo vysušit.
Staré zdivo vyžaduje jiný přístup než nové stěny. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm. Dále je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny maltou až po okraj cihel pro rovnoměrné vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin. Podklad se nejprve musí opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály; v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem.
Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně. Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tato místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.
Penetrace vs. Špric
Po zaschnutí opravených zdí je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka (nebo řídká směs cementu, trochy vápna a vody či řídká směs cementu, vody a písku frakce 0-4 mm), kterou nastříkáte na navlhčenou zeď, nejlépe za pomoci ruční omítačky nebo zednické lžíce/naběračky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na ní lépe držela nahazovaná omítka. Jeho účelem je sjednotit povrch zdiva. Předtím, než na stěnu nahodíte špric, navlhčete ji, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Špric musí plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
Čtěte také: jak správně umístit XPS pod hydroizolační fólii
Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.
Až po zaschnutí postřiku/penetrace můžeme na zdivo nahazovat připravenou jádrovou omítku.
Příprava malty
Maltu na omítání můžete namíchat svépomocí nebo si koupit hotovou sypkou omítkovou směs. Pro hotové sypké omítkové směsi stačí obsah pytle nasypat do vědra, zalít vodou a promíchat stavebním míchadlem. Je to rychlé a snadné, a kupované jádrové omítky mají vysokou kvalitu.
Pokud se rozhodnete pro vlastní přípravu, základní složky jsou písek frakce 0/4, dále cement, vápno a voda. Základní poměr je tento: 6 dílů písku, 3 díly vápna a 1 díl cementu. Voda se dolévá podle potřeby tak, aby měla omítka konzistenci krupicové kaše. Čím více přidáte cementu, tím bude omítka tvrdší, naopak přidáním vápna bude omítka vzdušnější a lépe se vám bude nahazovat.
Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt), nechte zhruba minutu míchat a poté přidávejte písek v příslušném poměru.
Čtěte také: Stavba a zateplení s pórobetonovými tvárnicemi
Konzistence malty má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Malta musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá. Pokud bude malta příliš řídká, bude se rozstřikovat a stékat ze stěny.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná a aby pomohly udržet stejnou tloušťku omítky. Omítníky mohou být z různých materiálů; dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové, případně pevné ocelové dráty. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí.
Nejprve se nahodí omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně přibližně 120 až 150 centimetrů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky, které se do nich vloží a vyrovnají. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.
Speciální případ tvoří omítání nepálených cihel (vepřovic). Starý a osvědčený postup při rekonstrukcích stěn z nepálených cihel je tento: na zeď je potřeba nejprve přitlouct rabicové pletivo, které se do zdi zatlouká obyčejnými skobami. Takto upravenou zeď ošetříme vápenocementovým postřikem, který necháme pořádně vytvrdnout. Až pak můžeme začít nahazovat jádrovou omítku tak, jako by šlo o klasické zdivo.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Nahození omítky chce trochu cviku. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi.
Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce nebo zednické naběračky (fanky) do tzv. terčů. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme vždy od podlahy ke stropu (u stropu od stropu dolů), a to dostatečně silným švihem, aby malta pronikla do spár a nerovností a dobře se na stěně ukotvila. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm.
Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Strženou maltu vrátíme zpátky do koleček nebo vědra a po promíchání ji můžeme na zeď znovu nahodit. Takto pokračujeme, až je celá zeď nahozená. Následně, až omítka zavadne (pozná se tak, že když ji přejedete prstem, vytvoří se pouze šmouha, ale prst nezajede do omítky), je potřeba ji zahladit dřevěným hladítkem. Dřevěné hladítko si namočíme do vody a krouživým pohybem celou zeď přehoblujeme. Jádro se v tomto stadiu omítání nevyhlazuje do hladka.
Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout. Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne.
Omítání rohů a hran
Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Jádrová omítka musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Obecně platí, že 1 mm omítky schne přibližně 1 den.
Natažení fajnové (štukové) omítky
Konečně se dostáváte k poslední části, kterou je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává.
Štuk se natahuje o síle cca 2 - 4 mm kovovým či plastovým hladítkem. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.
Oprava omítky
Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli. Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. Na podlahu rozložte malířskou netkanou textilii a správně připravte stěnu. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo. Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si nakreslete tužkou rovnou čáru.
Malé plochy a trhliny
Pokud chcete opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Větší plochy
Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci.
| Fáze | Popis | Důležité body |
|---|---|---|
| 1. Příprava podkladu | Očištění, oprava výtluků/trhlin, odstranění starých omítek, sjednocení nasákavosti. | Suchý, čistý, pevný podklad. Řešení vlhkosti u starých zdí. |
| 2. Aplikace špricu/penetrace | Zvýšení přilnavosti a sjednocení savosti podkladu. | Špric: zdrsnění povrchu. Penetrace: snížení nasákavosti, pro vlhké zdi. Nechat zaschnout. |
| 3. Příprava omítníků | Vytvoření roviny a zajištění stejné tloušťky omítky. | Vyvážení vodováhou a olovnicí, správné rozestupy. |
| 4. Míchání jádrové omítky | Příprava malty (svépomocí/hotové směsi). | Správná konzistence ("mastná", drží na lžíci). |
| 5. Nahození jádrové omítky | Aplikace základní vrstvy omítky na stěnu. | Odspodu nahoru, s dostatečnou silou švihu, tloušťka cca 1,5 cm. Stažení latí. |
| 6. Technologická přestávka | Zaschnutí jádrové omítky před aplikací štuku. | Závisí na tloušťce a podmínkách (cca 1 den/mm tloušťky). |
| 7. Natažení štukové omítky | Aplikace finální tenké vrstvy. | Na navlhčenou jádrovou omítku, tloušťka 2-4 mm, filcování. |
tags: #postup #omítání #zdiva #a #stříkání #cihel