Stavba nebo rekonstrukce domu často zahrnuje i stavbu komína. Výběr správného komínového systému a jeho odborné provedení jsou klíčové pro bezpečnost a efektivitu vytápění. Při vyhoření sazí v komínové vložce totiž vznikají teploty 1 000 až 1 300 °C, které neodborně postavený komín nevratně poškodí.
Podle čeho vybíráme komínový systém?
Komínový systém vybíráme podle několika kritérií:
- Druhu připojeného spotřebiče (typ a světlá šířka vložek).
- Výšky komínového tělesa.
- Účinné výšky komínového tělesa.
- Potřebné výšky komínového tělesa nad rovinou střechy.
Důležité je však také správné provedení komína, aby byla zajištěna jeho požární bezpečnost a dlouhá životnost.
Nejčastější chyby při stavbách komínů
Výběr materiálu komínového systému
Materiál, ze kterého jsou vyrobeny tvarovky komínového systému s otvory pro vložení komínové vložky, by měl odpovídat materiálu použitému při zdění budovy. U novostaveb jde o zásadní rozhodnutí. Vyzdíváte dům keramickými tvarovkami? Použijte stejný materiál tvarovek i pro komín. Vyzdíváte pórobetonem (např. Ytong)? Použijte komínové tvarovky ze stejného materiálu.
Stejně tak je důležité vybrat vhodný materiál komínové vložky. Podle materiálu použitého na komínovou vložku se používají komíny keramické, kovové a plastové.
Čtěte také: Pravidla pro umístění stavby
Typy komínových systémů a jejich vlastnosti:
- Komíny s keramickou komínovou vložkou a keramickým pláštěm: Jsou většinou univerzální, určené pro odvod spalin spotřebičů na pevná, kapalná i plynná paliva. Jsou zejména vhodné do dřevostaveb, pro příznivou vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých stavebních materiálů.
- Komíny s kovovou komínovou vložkou: Jsou také univerzální (podle druhu a tloušťky materiálu komínové vložky), snadno se montují, nevyžadují většinou žádná základ, protože mohou být lehké. V dřevostavbách vyžadují pečlivé dodržování dostatečné vzdálenosti pláště komína od hořlavých stavebních materiálů.
- Komíny s komínovými vložkami z plastů: Jsou určené pro spotřebiče na plynná paliva s nízkou výstupní teplotou spalin, převážně pro kondenzační kotle.
V současné době zásadně převažují komíny vícevrstvé, kde spaliny jsou odváděny odpovídající komínovou vložkou tepelně a dilatačně oddělenou od komínového pláště.
Jednovrstvé zděné komíny byly nejrozšířenější stavební konstrukcí, ale spaliny moderních vysoce účinných spotřebičů jsou již pro ně nevhodné, což si vyžádalo zavedení třívrstvých komínových systémů. Tyto systémy jsou bezpečnější a odvádějí spaliny nad střechu.
Průměr komínového průduchu
Průměr komínového průduchu se stanovuje výpočtem. Průměr kouřovodu (vyústění spalin ze spotřebiče) je přitom roven průměru komínového průduchu. Každý spotřebič vyžaduje konkrétní průměr kouřovodu a podle toho vybíráme i komínový systém. U otevřených krbů je to pak 20 až 30 cm, u kachlových kamen 18 až 20 cm a krbových vložek 16 až 20 cm. Minimální světlý rozměr průřezu komínového průduchu pro jeden spotřebič je 160 mm.
Založení komína
První komínovou tvárnici stavíme na vybetonovaný sokl, který musí být tak vysoký, aby první tvárnice začínala nad úrovní budoucí podlahy včetně podlahové krytiny. Horní strana soklu musí být naprosto vodorovná. Další tvárnice nesmíme na sokl pokládat, dokud beton soklu dostatečně nevytvrdne. Stavbu komína prostě neuspěchejte.
Založení komína nad úrovní podlahy je důležité pro větrací mřížky, které přivádějí vzduch do kanálků zadního odvětrání. Čím větší je předpoklad tvorby kondenzátu uvnitř komínového průduchu, tím vyšší musí sokl být, nikoli naopak. Vyústění odvodu kondenzátu tak bude dostatečně vysoko nad čistou podlahou, což umožní vytvoření zápachové uzávěry (sifonu), kterou bude kondenzát odváděn do jímky či kanalizace.
Čtěte také: jak správně umístit XPS pod hydroizolační fólii
Výška soklu je též důležitá pro napojení spotřebiče paliv na komín kouřovodem, které musí být alespoň 149 cm od spodní úrovně soklu, resp. od povrchu čisté podlahy. Základ musí být únosný a opatřený hydroizolací. Základ komínu a hydroizolace musí být v místě jejich založení dostatečně pevný. Těleso komínu je samostatná konstrukce a nesmí být pevně spojeno s jinými konstrukcemi stavby. Dilatace komínu musí být umožněna ve všech stropních prostupech, příčkami atd.
Nejčastější chybou při založení první tvárnice je její založení na původním základu objektu, kdy následná úprava výše nové (čisté) podlahy „utopí“ vývod kondenzátu pod úroveň nové podlahy. To pak znemožní případné připojení odvodu kondenzátu nebo instalaci neutralizačního boxu.
Pozor na volné kanálky zadního odvětrání s mřížkami
Otvor pro mřížku na zadní odvětrávání nesmí chybět, jelikož může vlhkost pronikat přes stěnu komínové vložky do komínového pláště. Rohy tvárnic komínového pláště jsou proto opatřeny kanálky pro zadní odvětrání. Ty musí zůstat po celé výšce komína volné. Umožňují proudění vzduchu od paty komína. V kanálcích nesmí být napadaná malta, která by je ucpala. Stejně tak nesmíme kanálky ucpat špatně položenou izolací. Kanálky se nesmí zalévat betonem ani vyztužovat ocelovou armaturou.
U zakončení komína je třeba ukončit tepelnou izolaci alespoň 60 mm pod horní hranou poslední tvárnice. Vzduch tak může proudit ze zadního odvětrání do volného prostoru. Mezeru je však třeba překrýt kónickým vyústěním.
Špatně položené šamotové vložky
Šamotové vložky musí být v komíně správně orientovány. Spojují se na pero a drážku - pero musí být vždy nahoře a drážka dole, nikdy naopak! Vložky musí být přesně postavené do drážek. Spoje přitom musíme vyplnit a vytřít spárovací hmotou. Chybný výklad při sestavování keramických komínových vložek, který vznikl kdysi v minulosti, vyvolává tuto otázku dodnes. Od počátku výroby keramických komínových vložek se zámkem (vrchní a spodní polodrážky) však platí pro všechny tyto vložky zásada: vložky se orientují tzv. po vodě! Při montáži se musí vložky osazovat vždy tak, aby eventuální kondenzát v komíně stékal dovnitř komína a nemohl zámkem vložky proniknout na její vnější povrch.
Čtěte také: Stavba a zateplení s pórobetonovými tvárnicemi
U kovových komínů a kovových komínových vložek je nanejvýš žádoucí, aby veškeré komínové vložky, vyrobené z kovových materiálů (vesměs nerez třídy ČSN 17 240 a vyšší), byly vždy osazovány hrdlem na vrchní části a následující vyšší vložka zasunuta dovnitř, do předcházející vložky. Proděravění komínové vložky pro nýtové spoje je vždy první krok k poškození vložky a takové spoje zpravidla nacházíme u naprostých amatérů a diletantů.
Provedení prostupů komínového tělesa a spojení se stěnou
V žádném případě nesmíme provést prostup stropem bez tvárnic. Prostup provedený použitím pouhé vložky je natolik fatální chybou, že takový komín nesmí být puštěn do provozu. Kromě požárních rizik je pak navíc nefunkční zadní odvětrání.
Průchod komína půdou či podkrovím může být dalším problémem, komín se zde totiž nesmí dotýkat konstrukce krovu - minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých konstrukcí je 5 cm. Obvyklá minimální bezpečností vzdálenost tělesa komínu od hořlavých konstrukcí je 5 cm. Krokvové jištění komínu musí také umožňovat dilataci.
Těsnění komína, zejména při průchodu požárně dělicí konstrukcí, musí být řešeno s ohledem na závazné normy (např. ČSN 730810). Žádné těsnění neřeší protipožární ochranu a při průchodu komínu vícero požárními úseky je nutné řešit požadavek při každé instalaci. Buďto má komín certifikovanou požární odolnost EI, nebo se to řeší takovými prvky, aby požadovaná odolnost byla zajištěna. To platí i v případě komína, který má přívod vzduchu z pláště.
U jednovrstvých zděných komínů sloužících pro odvod spalin na pevná paliva nesmí být vzdálenost dřevěných konstrukcí od povrchu omítnutých nebo vyspárovaných komínů menší než 50 mm.
Omítání komína
Před omítáním musíme spoje komínového pláště nejprve překrýt síťkou a teprve potom až komín omítneme. Je třeba, aby vždy zůstala v místě napojení kouřovodu alespoň 1 cm dilatační spára mezi šamotovým dílem a omítkou. Stejně je třeba umožnit dilataci při napojování komínových dvířek. Nad rámečkem komínových dvířek necháme alespoň 3 cm široký volný prostor pro dilataci. Výrobci doporučují celé těleso komínu zpevnit stavebním lepidlem a perlinkou. Další možností zpevnění tělesa je možné provést vložením armatury do rohů tvárnic a vyplnit zálivkovou hmotou. Takto se zajišťují nadstřešní části komínů i celé komíny, které jsou vedené vně stavby.
Zaústění kouřovodu do komína v nevhodné výšce
Vždy záleží na typu spotřebiče, kterým budeme vytápět. Jemu přizpůsobíme výšku zaústění kouřovodu. Pokud je nehybný kotel položen přímo na podlaze místnosti, má být výška zaústění 1,6 až 2,1 metru nad zemí, u závěsného kotle 2,1 až 2,4 metru, v případě krbu a krbové vložky 1,8 až 2,4 metru. Přesnou výšku napojení nám vždy sdělí výrobce či prodejce daného spotřebiče.
V technologickém postupu je uvedena minimálně dosažitelná výška sopouchu nad úrovní podlahy, při stavbě komínu je však nutno výšku umístění sopouchu vždy stanovit samostatně, s ohledem na specifické podmínky připojení daného spotřebiče paliv (krby a závěsné plynové spotřebiče paliv vyžadují sopouch vždy pod stropem).
Zatékání do komína
Klimatická vlhkost může po konstrukci komína zatékat do interiéru. Zásadní je kvalitní odizolování prostupu komína střechou. Prostup musíme důsledně utěsnit a zvenčí komín oplechujeme. Až poté pokládáme kolem komína střešní krytinu. Komín musíme navíc shora utěsnit před každou přestávkou ve výstavbě, jinak konstrukce zvlhne.
Především tepelná izolace mezi vložkou a vnitřní stěnou komínového tělesa nesmí přijít do styku s vlhkostí - ztratila by své izolační vlastnosti a vznikly by tepelné mosty. Výstavbu komína zakončíme umístěním komínové stříšky na hlavu komína. Bráníme tak pronikání nadměrného množství srážek do komínové vložky. Jeho funkcí je ochránit vnitřní část komína před zatékáním srážkové vody.
Spojování tvárnic
Pokud stavíme komín za horkého počasí, je třeba tvárnice vlhčit, jinak se cementová malta nespojí dostatečně. Spoj tvárnic musí být pevný a neprodyšný, vrstva malty musí být tenká a malta nesmí obsahovat kamínky - proto se používají speciální směsi prodávané v papírových pytlích. Betonové tvárnice nejsou vhodným materiálem pro opláštění komínu. Komíny pro bezpečné a dlouhodobé kvalitní spalování používají lehčené tvárnice které jsou izolovány směsí Liaporu a keramzitu.
Výška komínového tělesa
Výška komínového tělesa je definována vyhláškou 410/2003. Vyústění komínového tělesa nad střechou by mělo být 0,5 m nad hřebenem střechy kvůli rozptylu spalin. V budově by měly být komíny situovány co nejblíže hřebenu šikmých střech, aby výška komína nad střechou byla minimální. Je to důležité také při čištění komínových průduchů z ústí komínového průduchu.
Důležitost izolace komína
Betonové tvárnice jsou samy o sobě studené. Studený komín znamená tvorbu dehtu a kondenzátu, který je v komíně nežádoucí a nebezpečný! Každý komín je třeba co nejdříve zahřát na provozní teplotu, čímž zamezíme tvorbě kondenzátu mezi šamotovou vložkou a komínovým pláštěm. Tloušťka a kvalita komínové izolace zde hraje velmi významnou roli. Čím je izolace silnější a kvalitnější, tím lépe nám izoluje komín od studeného venkovního prostředí. Betonový komínový plášť a tenká vrstva komínové izolace je základem pro vznik kondenzátu a podchlazení komínového systému.
Komíny o vyšší stavební výšce, které zejména o průměru šamotu o200 mm mají většinou tenkou vrstvu izolace, mají všechny předpoklady ke vzniku kondenzátu a dehtu v komínovém tělese. Kvalitní kamna, kotel, krb s vysokou účinností má většinou na výstupu do komína nízkou teplotu. Takový spotřebič nedokáže komín dostatečně prohřát a vzniká nežádoucí efekt kondenzace.
Betonová tvárnice - komínový plášť z čistého betonu je vynikajícím tepelným mostem, který vede chlad ke komínové vložce a rozdíl teplot způsobuje kondenz na povrchu vložky. Po vícenásobném promrznutí vložky nasáklé kondenzátem dochází k její destrukci, praskání a zkrácení její celkové životnosti. Dehet nemá problém přes potrhanou vložku prosakovat přes komínový plášť na povrch interiéru i exteriéru komínového tělesa a vytvářet komínové mapy. Kondenz a nepříjemně zapáchající dehet je cítit i ve spotřebiči, v kamnech, v krbu i v místnosti, ve které je spotřebič. Dehet se dokáže vstřebat do komínové vložky a způsobovat dlouhodobě nepříjemný zápach, který již nelze odstranit. Po vytvoření dehtové skořápky a stékání dehtu do pece se časem může tato v komíně vznítit a způsobit vyhoření komínového tělesa. V každém případě vyhoření dehtu v komínovém tělese je velmi nebezpečné. Při delším hoření šamotovou vložku zvykne poškodit natolik, že další používání komínu není možné. Vyhoření sazí a dehtu v komínovém tělese je jevem výjimečným a nebezpečným, protože vysoká povrchová teplota komínového tělesa při hoření může způsobit vznícení hořlavých předmětů v blízkosti komínového tělesa a současně poškodit komínový systém.
Normy a předpisy pro stavbu komínů
Pro stavbu komínů platí řada obecně závazných právních předpisů a technických norem. Mezi nejdůležitější patří:
- Stavební zákon č. 183/2006 Sb.
- Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby.
- Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv.
- ČSN EN 1443 (734200) Komíny - Všeobecné požadavky.
- ČSN 73 4201:2010 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv.
- ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb - Nevýrobní objekty.
- ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb - Výrobní objekty.
- ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb - Změny staveb.
Tyto předpisy definují požadavky na materiály, konstrukci, instalaci, bezpečnostní vzdálenosti a revize komínů. Každá dokončená komínová konstrukce musí být opatřena identifikačním štítkem, který obsahuje teplotní třídu komínu a minimální vzdálenost pláště komínu od hořlavých konstrukcí nebo materiálů.
Vybrané požadavky z vyhlášky č. 268/2009 Sb.
- Spalinová cesta musí být navržena ze stavebních výrobků třídy reakce na oheň nejméně A2.
- Povrchová teplota komínu nesmí překročit 85 °C.
- Způsob utěsnění komínu a jeho izolace musí odpovídat normovým hodnotám.
- Komínové těleso musí být opatřeno identifikačními štítky odpovídajícími normovým hodnotám.
- Bezpečná vzdálenost komínu od okolí je dána normovými hodnotami.
Tabulka: Minimální vzdálenosti kouřovodu od hořlavých předmětů
Pro zaústění kouřovodu do komína je důležité dodržet minimální vzdálenosti od hořlavých předmětů a materiálů, aby byla zajištěna požární bezpečnost. Následující tabulka uvádí doporučené minimální vzdálenosti pro různé typy spotřebičů a materiály.
| Typ spotřebiče | Materiál kouřovodu | Minimální vzdálenost od hořlavých předmětů (cm) | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Otevřené krby | Šamot/Nerez | 20-30 | Průměr kouřovodu |
| Kachlová kamna | Šamot/Nerez | 18-20 | Průměr kouřovodu |
| Krbové vložky | Šamot/Nerez | 16-20 | Průměr kouřovodu |
| Kotel na pevná paliva | Nerez/Ocel | 150 (od spodní úrovně soklu) | Výška napojení |
| Závěsný kotel | Nerez/Ocel | 210-240 (nad zemí) | Výška napojení |
| Krb a krbová vložka | Nerez/Ocel | 180-240 (nad zemí) | Výška napojení |
Upozornění: Tyto hodnoty jsou orientační. Vždy je nutné řídit se pokyny výrobce spotřebiče a platnými normami ČSN.
Stavba komína svépomocí a odborné vedení
Keramické komínové systémy patří do řady certifikovaných komínových systémů, které svou konstrukcí a díky výrobcem zpracovaným a dodávaným montážním návodům umožňují provést stavbu komína svépomocí jako jednoduchou stavbu. Jedná se převážně o komíny do průměru 20 cm dodávané v kompletním složení. U větších rozměrů je však žádoucí, zejména z důvodu hmotnosti a účelu komínu, aby stavbu prováděla osoba s osvědčením o absolvování příslušného školení u výrobce komínů.
Při stavbě komínu svépomocí se každý individuální stavebník musí předem důkladně seznámit s montážním návodem, který je dodáván ke každému komínovému systému a je přibalen v tzv. základní soupravě. Nedejte na rady různých „pivních odborníků“, a případné nejasnosti konzultujte se zástupcem firmy vyrábějící systémové komíny a komínové vložky, případně kominíkem, revizním technikem s platným potvrzením o školení revizních techniků komínů - ne starší než 5 let.
Při provádění komínu je třeba dbát všech obecně známých pravidel výstavby, dodržet technologické a stavební postupy a principy bezpečnosti práce. Postup stavebních prací dle stavebních předpisů pak kontroluje stavební dozor (nově stavební inspektor). Stavbu komínu je nutno zaznamenat do stavebního deníku.
Výrobci dnes nabízí spoustu systémů, pomocí kterých si může komín postavit i zručný kutil svépomocí. Důležité je založení, stavba komína je náročná hlavně na přesnost, důležité je proto její správné založení. Komín by měl mít také základ, protože samotná betonová deska tvořící součást podlahy ho nemusí unést. Základ nemusí být příliš hluboký, stačí cca 40 cm. Při stavbě komína ze stavebnice je důležité správné založení první komínové tvárnice - musí být absolutně rovná. Pracujte pomocí vodováhy a první tvárnici nechte dokonale zaschnout, aby se už dále nehýbala. Zásadní je kontrolovat rovinnost komína ve všech směrech. K řezání se nejčastěji používá obyčejná flexa s diamantovým kotoučem. Použít můžete i speciální listy do pily ocasky.
Při zdění komínu nezapomeňte průběžně kontrolovat jeho rovinnost, a to jak ve vodorovné, tak i v kolmé rovině. Stačí malá odchylka na začátku práce a na jejím konci se může komín od svislé osy odchylovat i o několik centimetrů. Při stavbě nadstřešní části komína pak nezapomeňte vkládat do otvorů v komínových tvárnicích armovací železa. A pozor - železa (roxory), musí být v otvorech zalité maltou, jinak budou k ničemu.
Práci se spárováním vám ulehčí pytlík, do kterého se spárovací malta uloží. Pak se s ním pracuje stejně, jako když se zdobí dort.
tags: #musi #byt #vnitrni #cast #komina #z