Která část stavby patří k těm, co jsou běžným provozem nejnamáhanější? Často opomíjená, nicméně pravdivá skutečnost je, že velkou každodenní zátěž musí vydržet podlaha. Odolnými, praktickými a krásnými podlahovými krytinami se to na trhu jen hemží, abychom však do podlahy mohli investovat jen jednou, musíme myslet na její dobrý a spolehlivý základ.
Důležitou položku domu nebo bytu představuje investice do podlahové krytiny, rozhodně bychom však měli stejnou pozornost věnovat také investici do jejího kvalitního betonového podkladu. Špatně provedený podklad může mít na krytinu a její užívání i nevratné negativní účinky. Pozor bychom měli dát zejména tehdy, pokud si budeme pořizovat podlahu plovoucí. Důležitou roli hraje beton a jeho správné složení i způsob nanášení.
Podkladní beton vs. Základová deska: Rozdíly a správná terminologie
V poslední době se v projektové dokumentaci i u pracovníků na stavbách setkáváme s nesprávným označením podkladního betonu pod skladbou podlahy jako základové desky. Je proto důležité si ujasnit rozdíly a správnou terminologii.
Podkladní beton
Podkladní beton je první funkční vrstvou podlahy na upraveném terénu. Vytváří zpevněný a rovný podklad pro další vrstvy podlah. Na tuto vrstvu se také zakládají například příčkové konstrukce v nejnižším podlaží. Tento zpevněný podklad může, ale nemusí být vyztužený. Nejedná se o nosnou konstrukci základů (nosnou konstrukci základů tvoří základové pasy), nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy.
Základová deska
Základová deska je druh plošné základové konstrukce, primárně nosné konstrukce, která se používá v případech, kdy není k dispozici dostatečně únosné podloží. Má plošný charakter, kde půdorysné rozměry převládají nad tloušťkou. Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Rozdíl mezi podkladním betonem a základovou deskou je tedy nejen v tloušťce a míře vyztužení, ale zejména ve funkci, kterou ve stavbě plní.
Čtěte také: Pravidla pro umístění stavby
V segmentu rodinných domů se často setkáváme s podkladním betonem, který je zbytečně masivní a vyztužený.
Hutnění vrstev pod betonem
Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit - jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat. Již při výkopech a dle geotechnické průzkumu zjistíme, jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy.
Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem.
Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku, je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.
Štěrk pod podkladní beton
Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete.
Čtěte také: jak správně umístit XPS pod hydroizolační fólii
Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu.
V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, štěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku.
Upozorňuji, že štěrkový podsyp nepatří pod základovou spáru základového pasu. Zde je nebezpečí průsaku vody a další komplikace. Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Používá se pouze u štěrkopískových polštářů, a to jsou úplně jiné druhy zlepšování zeminy. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí.
Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.
Vyztužovat nebo nevyztužovat podkladní beton?
V současnosti je běžné ukládat do podkladního betonu kari sítě, dříve tomu tak nebylo. Místo betonového potěru se často používal uválcovaný štěrkový podsyp. Volba závisela na typu podlahy (montovaná, monolitická) a uvažovaném užitném zatížení. Podkladní beton může být vyztužený, ale ve většině případů to není nutné, zvláště pokud se klade na dostatečně zhutněný štěrkový podsyp.
Čtěte také: Stavba a zateplení s pórobetonovými tvárnicemi
Častým argumentem stavebníků, sousedů, zedníků a rovněž diskutérů na internetových fórech je, že podkladní desky nevyztužujeme, jelikož v době minulé se toto nedělávalo. Ano nedělávalo se to, jelikož většinou kari sítě nebyly k dostání a zejména se tyto podkladní betony prováděly až po dokončení hrubé stavby. Podkladním betonem se vylévaly jednotlivé místnosti, byly tedy minimálně po místnostech dilatované, byly prováděny v malých tloušťkách 6 cm až 10 cm a beton nedosahoval takových kvalit. Tyto aspekty mají samozřejmě významný vliv na snížení vlivu smršťování betonu a jeho ošetřování, které bylo nepochybně jednodušší. Rovněž nároky na hydroizolace a protiradonové izolace byly často opomíjeny a nekladla se na ně taková důležitost jako v nynější době.
Před tím, než se rozhodneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí, a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.
Tři způsoby provedení podkladního betonu:
- Podkladní beton se ukončí u základového pasu. Tento postup vyžaduje perfektní zhutnění podsypu a nejlépe zajištění podkladního betonu proti svislému posunu - např. vložení výztužných trnů. Obecně se tento postup u novostaveb nedoporučuje a ani nepoužívá.
- Podkladní beton se umístí nad základové pasy.
- Podkladní beton se konstrukčně spojí s pasem v jeden celek, tj. železobetonová deska. Tento postup vyžaduje statický návrh nosné výztuže. Železobetonové desky jsou tak nosnými konstrukcemi ve formě stropu, který se opírá o žebra vyztužené základové pasy. S tímto postupem se setkáváme např. u sklepů.
Podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm krát 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží. Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností. Vyztužování desky při horním povrchu je tedy z pohledu této normy prováděno z důvodů, aby se nevyskytovaly případné trhliny a praskliny, které by mohly poškodit protiradonovou izolaci. Při návrhu podkladní desky je nutné tento požadavek akceptovat. V další části článku se budeme zabývat podkladním betonem umístěným nad základové pasy, což je běžný standard u dnešních staveb.
Požadavky na podkladní desku a vyztužení
Kromě požadavků dle normy ohledně ochrany staveb proti radonu působí na podkladní desku další vlivy (vlastní zatížení podlahy a užitné zatížení podlahy). Stanovením těchto vlivů určíme, kde a jak podkladní desku vyztužit. Nejkritičtějším místem podkladní desky je styk se základovým pasem. Základový pas bude zatížen zdivem a velikost zatížení bude vyšší než zatížení na podkladní desku. Základový pas po obvodu stavby tak bude sedat více než podkladní beton, ve kterém mohou vznikat při horním povrchu tahová napětí. Naopak při poklesu pasu pod vnitřním nosným zdivem vzniká namáhání tahem u spodního okraje, a to vlivem spojitosti podkladní desky. Toto namáhání zachycuje výztuž u spodního okraje, kterou navrhujeme vždy a v celé ploše.
Reálné sednutí pasů je s ohledem na 1.GK velice nízké, většinou do jednoho milimetru, případně jednotek milimetrů. Proto provádíme toto vyztužení pouze v místě styku pasu a desky. Výztuž po celé ploše při horním povrchu nemá pro podkladní desku opodstatnění (vyjma dle doporučení normy ochrana staveb proti radonu z podloží).
Nyní se dostáváme k vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky. Toto vyztužení je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem. Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou. Jednak nelze dostatečně hutnit plochu v místech, kde je uložena kanalizace a jednak se míra zhutnění nijak neměří. Proto mnohem častěji, než že by výrazně poklesl základový pas, má tendenci lokálně poklesnout zhutňovaná zemina pod deskou. V těchto lokálních poklesnutích se deska ocitá ve vzduchu a je tedy namáhána tahovými silami při spodním povrchu. Je nutné tento spodní povrch vyztužit, jelikož tato skutečnost může nastat.
Dalším a dle mého názoru výrazným aspektem je, že pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme. Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky. Podkladní deska tak může vykazovat lokální průhyby, které mohou mít za následek také praskání zděných příček. Z těchto důvodů vyztužujeme desku v celé ploše při spodním povrchu.
Cílem je tedy mít správně založené nosné základové pasy a podkladní desku vyztužit s ohledem na výše popsaná rizika.
Smršťování betonu a jeho ošetřování
Posledním důvodem a neméně důležitým je smršťování betonu, zejména u deskových konstrukcí. Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti). Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Smršťování je tím větší, čím je okolní prostředí sušší a teplejší a čím je nižší zrnitost kameniva. Je naprosto nevhodné přilévat do mixu s betonem vodu - tím sice výrazně omezíme následné smršťování, ale také snižujeme jeho pevnost.
Abychom předešli trhlinám, je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem. Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou. Pokud beton, jak již bylo psáno výše, také separujeme od zeminy fólií, je toto ošetřování nejlepší variantou. Tímto vhodným ošetřováním, nejlépe po dobu jednoho týdne, přesuneme smršťování do doby, kdy se v betonu vyvine vyšší tahová pevnost a nevzniknou tak trhliny a praskliny. Konečná velikost smrštění je shodná a záleží jen na provádění ošetřování, zdali na konci zrání budou na povrchu trhlinky či nikoliv.
Návrh výztuže doporučuji provádět s ohledem na výše popsané souvislosti. Použitý beton pro podkladní desku min C16/20 - XC2. Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem. Při návrhu je nutné zohlednit také nerovnoměrné sedání stavby, druh zeminy mezi základy, smršťování betonu a další proměnné, které mohou návrh ovlivňovat.
Zatížení podkladní desky po betonáži
Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži. Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy, dojde k tzv. uzavření vlhkosti.
Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený.
Revize ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení
Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení je v praxi velmi využívaná. Její znění z roku 1994 bylo již zastaralé a v některých pasážích dokonce nepoužitelné. Proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace její revizi ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a současným technickým požadavkům.
Revidovaná norma prošla mnohastupňovým připomínkováním a oponenturou odborníků z různých materiálových oblastí (dřevěné podlahy, betonové podlahy, plastové povrchy podlah). Byly prověřeny všechny ČSN, resp. harmonizované ČSN EN, na které je odkazováno, tak, aby ustanovení revidované normy nebyla v žádném případě v rozporu s těmito dokumenty.
Předmět a rozsah normy
Předmět normy byl nově přeformulován: „Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech.“ Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat.
Největší změnou je rozšíření normy o problematiku průmyslových podlah, která nebyla v předchozím znění ČSN 74 4505 vůbec zohledněna.
Termíny a definice
Kapitola Termíny a definice zajišťuje, aby terminologii použitou v normě chápali všichni její uživatelé stejně, a bylo tak minimalizováno riziko nedorozumění v důsledku špatného pochopení textu. Nová ČSN 74 4505 rozděluje podlahy na dva druhy: podlahy v bytové a občanské výstavbě a podlahy průmyslové. Rozlišení je specifikováno v definici pojmu průmyslová podlaha:
- „Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty.“
Ostatní podlahy spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.
Technické parametry podlah
Revidovaná norma přináší změny i v kapitole technických parametrů. Mezi nejdůležitější patří:
- Vzhled podlahy: Norma řeší případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu, s výjimkou betonových podlah, kde se odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí (ČSN 73 1201 a ČSN EN 1992-1-1).
- Stálobarevnost: Reflektována je přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení.
- Rovinnost povrchu: Sledují se odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu.
- Místní rovinnost povrchu: Sledují se dva parametry - odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi.
- Tloušťka vrstvy potěru: Definována je spodní mez skutečného provedení a horní mez, omezená 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy.
- Mechanická odolnost a stabilita: Významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy.
Návrh a provádění podlah v bytové a občanské výstavbě
Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace.
Návrh podlahy musí obsahovat:
- skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení
- řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou
- požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad.
Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta.
Dobrou pomůckou pro navrhování potěrů může být tabulka uvádějící nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů. Doporučuje se uvedené hodnoty považovat za naprosto minimální.
Provádění
Provádění definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy.
Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy.
Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého. Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.
Obecné zásady pro betonový podklad
Základ úspěšné realizace betonového podkladu spočívá ve dvou krocích. V první řadě se jedná o odpovídající konzistenci betonu se správnou soudržností částic. Vůbec bychom pro podkladní vrstvu neměli používat betonovou mazaninu nebo nekvalitní beton. Nejnáročnější požadavky bývají u průmyslových podlah, které musí být nejen pochozí, ale i pojízdné. V domácnosti se s nejnáročnějšími požadavky setkáme u klasických plovoucích podlah, které vyžadují zvláště pevnou vrstvu betonu s pevností v tlaku. Podkladní vrstvu s takovými parametry již nelze jednoduše vyrobit svépomocí.
Při jakékoli výrobě betonu s pomocí předpřipravené suché betonové směsi musíme dodržet všechny zásady přípravy uváděné na obalu. Nejčastější chybou laiků pak bývá nedodržení správného poměru vody. Na dosažení homogenní konzistence má velký vliv také způsob přípravy směsi a zejména dostatečné promíchání, ke kterému nezbytně potřebujeme míchací vrtuli a elektrickou vrtačku.
Dalším nezanedbatelným aspektem dobrého betonového podkladu je pečlivé nanášení, hlazení a možná je i speciální finální úprava. Minimální tloušťka betonové vrstvy má být 5 cm, ale jako optimální se doporučuje přibližně sedmicentimetrová vrstva. Pro tenčí vrstvy beton použít nelze, musíme tedy sáhnout po jiných technologiích.
Betonovou podlahu můžeme dokonce nechat i bez podlahové krytiny, tento styl se však hodí jen do některých typů interiérů. V takovém případě se pak hrubší struktura betonu ještě opatřuje barevným povrchem. Nejkvalitnější a nejodolnější betonové povrchy se vyrábí prostřednictvím strojní pokládky s využitím hladiček. Tímto způsobem pokládky vznikají celistvé podklady s širokým spektrem využitelnosti.
Oprava poškozené betonové podlahy
Oprava betonového podkladu patří k nejnáročnějším zásahům, protože musíme místnost zcela vystěhovat a případně odstranit podlahovou krytinu. Někdy lze zachránit alespoň část podlahy, ale ve většině případů je třeba likvidace nekvalitního povrchu a nová pokládka betonové vrstvy. Tyto případy se stávají při nedodržování technologického postupu s vidinou úspor nebo nedbalým a jednoduchým provedením. Takto realizovaná podlaha přinese úspory jen zdánlivé a často se nemusí dožít ani zahájení bydlení v bytě.
tags: #musi #byt #podkladni #beton #vyztuzeny #informace