Mrtvé moře má dlouhou a bohatou historii, sahající až do prehistorického období. Bylo důležitým místem pro různé kultury, včetně biblické, a dodnes je oblíbeným turistickým cílem. Známé je nejen svými léčivými účinky, ale také jako zdroj nejrůznějších produktů, od asfaltu pro egyptskou mumifikaci až po potaš na hnojiva.
Charakteristika Mrtvého moře
Mrtvé moře, v hebrejštině nazývané Jam Hamelach (doslova „Moře soli“) a v arabštině al-bahr al-majjit, je bezodtoké slané jezero, které se nachází na hranici mezi Izraelem, Jordánskem a Západním břehem Jordánu. Nachází se 430,5 metrů pod hladinou moře, což z něj činí nejníže položené místo na Zemi a nejníže položené slané jezero na světě. Dosahuje maximální hloubky 304 metrů, což z něj činí nejhlubší hypersalinitní jezero na světě. Jeho délka je 80 km a maximální šířka 18 km.
Salinita Mrtvého moře dosahuje 34,2 % (údaj z roku 2011), což z něj činí nejslanější jezero na světě. Je 9,6krát slanější než oceán a má hustotu 1,24 kg/l, takže plavání v něm se podobá vznášení. Tato slanost vytváří drsné prostředí, ve kterém se rostlinám a živočichům nedaří, proto se mu také říká Mrtvé moře. Neúplně mrtvé je však jen zdánlivě, jelikož v něm žije několik druhů bakterií a místy i řasy. Voda Mrtvého moře obsahuje 21 minerálů, včetně hořčíku, draslíku, vápníku, bromu, manganu, zinku a sodíku. Přírodní termální prameny, kterými je jezero z části napájeno, jsou taktéž bohaté na různé zdraví prospěšné minerály.
Důvodem této vysoké slanosti je fakt, že Mrtvé moře je bezodtokové jezero, do kterého proudí povrchové vody a jejich jediným únikem je vypaření. Rostoucí letní teploty a celoročně horké a suché klimatické podmínky vedou k výrazným ztrátám vody. Voda ztrácí svůj obsah H2O po dobu 65 000 let, přičemž se minerály stávají stále více koncentrovanými.
Židovský kněz a historik Josephus Flavius (37-100 n. l.) ho nazýval Asfaltovým jezerem. Název „Mrtvé moře“ se poprvé objevuje u řeckého spisovatele Pausania ve 2. století n. l.
Čtěte také: Karvinské moře dnes
Václav Cílek ve svém článku „Yam Hamelach - Mrtvé moře“ (Přírodovědecký časopis Vesmír, 2001, roč. 80, č.) uvádí: „Je to nejhlubší suchozemská deprese. Současná hladina tohoto slaného jezera leží 409 m pod hladinou moře. Pro srovnání: hladina Assalského jezera v Afarském trojúhelníku leží ‚jen‘ 145 m pod hladinou moře, Údolí smrti v USA 86 m, Kaspické moře 28 m a australské jezero Eyre 16 m. Na obou stranách Mrtvého moře se zdvihají tektonické svahy vysoké až 500 m, ale k vrcholkům okolních hor je to dalších 1000 m. Tento výškový i barevný kontrast vytváří nádherné panorama.“
Geologická historie a změny
Mrtvé moře je nejnižší částí systému východoafrického, resp. západoarabského riftu. Pánev Mrtvého moře vznikala na složitém systému zlomů, v němž převažoval příčný pohyb. Dnešní rychlost laterálního posunu je 5-10 mm za rok. Mocnost pánve Mrtvého moře je kolem deseti kilometrů, vyplněných vápenci, jíly, solí a sádrovcem.
Předchůdcem Mrtvého moře bylo větší jezero Lisan, které během poslední doby ledové zaujímalo celou plochu deprese od Tiberiadského jezera až 30 km na jih od jižního cípu Mrtvého moře. Jeho hladina ležela v době největšího rozmachu 230 m nad současnou hladinou Mrtvého moře. Jezero Lisan přestalo existovat v mladším dryasu, tedy před 12 tisíci lety. Před rokem 1979 fungovalo jezero v meromiktním (částečném) režimu, ale suché počasí a intenzivní využívání vod Jordánu k zavlažování vedly v roce 1979 k historickému převratu, kdy se obě vrstvy promísily a vytvořily nové vodní těleso s jiným hydrologickým režimem. Od té doby až do roku 1991 jezero fungovalo ve víceméně holomiktním (celkovém) režimu. Od roku 1929 do dneška poklesla hladina jezera o 20 m.
Léčivé účinky Mrtvého moře
Mrtvé moře je známé svými léčivými účinky již tisíce let a je považováno za nejstarší léčebné lázně světa. I dnes je Mrtvé moře vyhledávaným cílem turistů z celého světa. Díky specifickým podmínkám má oblast Mrtvého moře velmi příznivé účinky při léčbě kožních onemocnění (lupénka, vitiligo, akné, ekzémy, psoriáza), nemocí dýchací soustavy a pohybového ústrojí. Pomáhá zbavit se podráždění a nepříjemného svědění. Koupel ve vodách Mrtvého moře rovněž podporuje krevní oběh a omlazování buněk. O léčivých a omlazujících účincích věděla i královna Kleopatra, která si soli a bahno nechala dovážet z Jordánska. Zdravé je také černé bahno z Mrtvého moře. Bahenní zábaly jsou naprosto jedinečné pro úlevu od nervového a svalového napětí, pomohou vám zlepšit krevní oběh a ulevují při revmatických či artritických bolestech.
Doporučení pro koupání v Mrtvém moři:
- Koupejte se maximálně 20 minut v kuse.
- Po koupání se osprchujte sladkou vodou, ale nepoužívejte mýdlo, aby léčivé minerály mohly působit.
- Pokud se vám dostane voda do očí, nepanikařte a hlavně si do nich nesahejte. Oči si důkladně vypláchněte sladkou vodou.
- Pokud se napijete, bude to nepříjemné, ale není to nebezpečné. Vypijte dostatečné množství obyčejné vody.
- Pokud máte na těle nějaké oděrky nebo jiná poranění, může to hodně pálit. Pokud jsou jenom povrchová, ničemu to nevadí. S většími poraněními kůže ale raději koupání v Mrtvém moři vynechte.
Léčebný pobyt u Mrtvého moře by měl trvat alespoň 2-3 týdny. Zdejší hotely nabízejí různé léčebné programy a kúry s účastí dermatologů a dalších lékařů. Na obou stranách pobřeží najdete řadu hotelových rezortů a pláží, které nabízejí zázemí v podobě sprch, šaten, restaurací a barů, bazénů a dalších služeb. Vstup na tyto pláže se obvykle platí, ale může být součástí ceny ubytování. Je možné koupat se i na divoko, ale je třeba si uvědomit, že sprcha po vykoupání v Mrtvém moři je prakticky nezbytnost. V bezprostředním okolí Mrtvého moře lákají k odpočinku i další přírodní krásy, například horké prameny Hammámát Maʼín nebo termální prameny Zara.
Čtěte také: Architektura Třetí říše
Pobyt u Mrtvého moře není prospěšný jen pro tělo, ale i pro naše poznání. V okolí se nacházejí významné starověké památky: pozůstatky biblického města Jericha a pouštní pevnost Masada, kterou nechal vystavět judský král Herodes Veliký (73-4 př. n. l.). Během první židovské války (66-70 n. l.) se tato pevnost stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. V nedávné minulosti byly objeveny v oblasti Kumránu tzv. svitky od Mrtvého moře, které jsou považovány za jedny z nejstarších rukopisů Bible na světě - psané starohebrejsky a aramejsky. Jejich stáří se datuje do 1. století.
Přírodní asfalt z Mrtvého moře
Asfalt jako takový je živičnatá látka, která se získává buď přírodní cestou, nebo jako vedlejší produkt při frakční destilaci ropy. Asfalt přirozený či smůla skalní (Erdpech, Erdharz) čítá se mezi nerosty (pryskyřice zemní) a je skupenství buď pevného, o tvrdosti soli kamenné (2) anebo kapalného (franc. malthe), černý nebo černohnědý, lesku mastného a hustoty 1,1 až 1,2. V kusech se vyskytuje v Mrtvém moři a v Asfaltovém jezeře (Pitch lake) na ostrově Trinidadu. Kolem Mrtvého moře tečou teplé vody, které vynášejí z hlubin i ropné uhlovodíky, takže zvídavý cestovatel může na hladině potkat kus plovoucího asfaltu.
Předchůdcem dnešních ropných asfaltů byl přírodní asfalt, který se těžil, nebo ještě těží, na několika místech světa. Naší zemi nejbližší je Albánie a okolí Mrtvého moře. Dle míst, kde se přírodní asfalt těžil, vznikly také názvy této izolační hmoty. Název "bitumen" (bitumenum) má původ v hebrejštině (okolí Mrtvého moře), název "asfalt" (asfaltos) má původ v řečtině dle místa těžby v Albánii, která byla součástí starověkého Řecka. Ve starověku se Mrtvému moři říkalo Asfaltové jezero. Nabatejci zde asfalt (ale také síru a měď) těžili a vyváželi do Egypta, kde se používal nejen na stavbu lodí, ale také při mumifikaci těl zemřelých.
Dnes je Jordánsko největším producentem potaše (uhličitanu draselného) na světě, ale jeho těžba probíhá na úkor Mrtvého moře, voda se ve velkém množství přečerpává a odpařuje. V roce 2013 byl proto iniciován společný jordánsko-izraelský projekt, jehož hlavním cílem je, aby se do Mrtvého moře přiváděla voda z Rudého moře. Zároveň by se voda odsolovala a dále využívala, vedlejším produktem má být též vodní elektrárna.
Složení a dělení asfaltu
Asfalt je směs různých sloučenin uhlovodíků (parafinů, olefinů, kyslíku, dusíku a síry). Pro praktické účely se jeho složení rozděluje na asfalteny (nositele tvrdosti) a malteny (olejovité látky zodpovědné za plastické a lepivé vlastnosti asfaltu).
Čtěte také: Udržitelnost betonových prefabrikátů pro mořské aplikace
Dělení asfaltu podle původu a užití:
- Přírodní asfalt: Těžený přímo z přírodních zdrojů, jako je okolí Mrtvého moře nebo ostrov Trinidad.
- Umělý asfalt: Získaný jako vedlejší produkt při frakční destilaci ropy.
- Silniční asfalt: Používá se jako stavební materiál při výstavbě pozemních komunikací, kde je vlastně směsí kameniva a asfaltu.
- Stavebně izolační asfalt: Využívá se pro hydroizolace a jiné stavební aplikace.
Úprava asfaltu
Asfalt se upravuje různými způsoby pro zlepšení jeho vlastností:
- Oxidované asfalty: Vznikají profukováním měkčích asfaltů a zbytků z destilace vzduchem při vysokých teplotách. Uplatňují se hlavně v izolačních výrobcích.
- Ředěné asfalty: Vznikají přidáním organických rozpouštědel. Jejich použití se omezuje kvůli vysokému obsahu rozpouštědel a riziku požáru.
- Modifikované asfalty: Přidáním kaučuků a termoplastů se dosahuje vyššího bodu měknutí, nižšího bodu lámavosti, nárůstu tažnosti a vratné deformace. Jsou odolnější vůči tvorbě mrazových trhlin a vyježděných kolejí. Typickým příkladem jsou polymerem modifikované asfalty STYRELF, vhodné pro vozovky s velkým dopravním zatížením, jako jsou dálnice, mosty nebo letiště.
Využití asfaltu
Využití asfaltu je v dnešní době velice široké a zdaleka se neomezuje jen na silniční výstavbu. Asfalt je oblíbenou látkou hlavně díky jednoduchosti jeho zpracování a možnému využití ihned po vychladnutí. V porovnání například s betonovou vozovkou vyniká asfalt také snazší údržbou v případě poškození.
V našem prostředí se asfalt zpracovává hlavně z ruské parafinické ropy v síti takzvaných obaloven. Z jednotlivých obaloven jsou pak asfaltové směsi dopravovány přímo na místa staveb, aby bylo možné asfalt nanášet ještě teplý.
Asfaltové pásy
Asfaltový pás je dostupný a lety prověřený hydroizolační materiál, který pomáhá k dlouhé odolnosti a životnosti budov. Asfalt, jako materiál prověřila léta. Je totiž mimořádně stabilní v průběhu času. Díky krátké destilaci vyžaduje k získávání méně energie při vzniku minimálního množství odpadu (v porovnání s mnoha jinými izolačními materiály na jiné než asfaltové bázi). Na rozdíl od dříve používaného (karcinogenního) dehtu, představuje jen minimální zátěž a riziko pro lidstvo.
Skladba asfaltového pásu
Asfaltový pás (někdy též asfaltová lepenka) je tvořen několika vrstvami, které přímo definují vlastnosti a účel použití asfaltového pásu. Nejčastěji se skládá z nosné vložky, na kterou jsou aplikovány krycí asfaltové vrstvy. Spodní i vrchní krycí asfaltové vrstvy jsou ještě opatřeny vhodnou povrchovou úpravou.
- Nosná vložka: Určuje použití asfaltového pásu (hydroizolace, ochrana proti radonu aj.). Používají se vložky jako hadrová lepenka, skelná rohož, skelná tkanina, polyesterové rouno, kombinované vložky a kovové vložky.
- Krycí asfaltové vrstvy: Určují technické vlastnosti pásu (teplotní odolnosti, ohyb).
- Povrchové úpravy: Mají ochranné i estetické účely (UV ochrana, zbarvení). Na vrchní stranu se nanáší hrubozrnný nebo jemnozrnný posyp, na spodní stranu polyethylenová fólie, pískový posyp, snímací fólie nebo polypropylenová fólie pro separaci proti slepení.
Hlavní rozdíly mezi jednotlivými druhy asfaltové krycí vrstvy jsou zejména v teplotních odolnostech. Z hlediska teplot se u asfaltového pásu sledují: Ohyb (kdy ještě nedochází ke vzniku prasklin), Stálost (teplota, kdy krycí vrstva ze svisle umístěného asfaltového pásu nestéká) a Bod měknutí (kdy krycí vrstva změkne). Krycí asfaltová vrstva je složena z asfaltu spojeného s plnivem. Plnivo zvyšuje bod měknutí asfaltového pásu, stálost (stékavost) a umožňuje nanesení silnější vrstvy na nosnou vložku.
Dělení asfaltových pásů podle krycí vrstvy a aplikace
| Typ pásu | Krycí vrstva | Vlastnosti | Tloušťka | Aplikace |
|---|---|---|---|---|
| A | Žádná (jen impregnovaná vložka) | Není určen k natavení. | Do 1 mm | Není určen k natavení. |
| R | Krycí asfaltová vrstva do 1 mm | Není určen k natavení. | Do 2,5 mm | Není určen k natavení. |
| S | Oxidovaný nebo modifikovaný asfalt SBS | Klasický natavitelný pás. | 4-5 mm | Natavení. |
| Oxidovaný asfaltový pás | Vysoce oxidovaný asfalt | Nejlevnější, pro méně náročná použití, stárnutím křehne, nízká odolnost vůči UV záření. Zkouška ohybu při 0 °C. | - | - |
| SBS modifikovaný asfaltový pás | Asfalt s elastomerem (syntetický kaučuk) | Elastický, odolný proti stárnutí a vzniku prasklin při nízkých teplotách. Teplota ohybu od -15 °C do -35 °C. | - | - |
| APP modifikovaný asfaltový pás | Asfalt s ataktickým polypropylenem (APP) | Dobře zpracovatelný v širokém pásmu teplot, odolný proti UV záření, vysoká teplotní stálost (až 130 °C) při ohybu od -5 °C do -15 °C. Vhodný pro jižní státy a střechy s vyšším spádem. | - | - |
Použití asfaltových pásů:
- Izolace staveb: Vodorovná i svislá izolace proti radonu, hydroizolace zemní vlhkosti (izolace základů), izolace proti vodě (tlakové a prosakující vody).
- Střešní pásy: Podklad pro asfaltové šindele a lepenku na střechu, finální střešní pásy, krytiny pro zahradní domky.
- Parozábrany: S nízkou i vysokou požární zátěží, parozábrany pro ploché střechy.
- Dočasné ochranné zakrytí.
Životnost a výroba asfaltového pásu
Životnost asfaltového pásu je zcela závislá na typu krycí vrstvy, kvalitě výroby a správné aplikaci. Pohybovat se tak může v širokém rozsahu od 5 do 50 (a více) let. Pro zachování kvality je nutné skladovat nepoužitý asfaltový pás v suchu a chráněný před přímým slunečním světlem, aby nestárl vlivem UV záření.
Výroba asfaltového pásu zahrnuje přípravu asfaltových hmot, homogenizaci asfaltové směsi (zvláště důležité u modifikovaných asfaltů), nanesení směsi na nosnou vložku, separaci proti slepení posypem nebo fólií a chlazení pásu. Po ochlazení se pás stočí do rolí a zabalí.
tags: #mrtve #more #prirodni #asfalt