Vnější kontaktní zateplovací systémy (VKZS nebo anglický ekvivalent ETICS) se v posledních letech staly běžnou součástí staveb, zejména v souvislosti s rekonstrukcemi obvodových plášťů budov. Ročně se kontaktními systémy izoluje cca 6 mil. m2 v ČR a 2,5 mil. m2 na Slovensku. Spolu s rozšířením těchto systémů dochází i k jejich poruchám až haváriím. Jednou z příčin je snaha o co nejlevnější systém, která vede k nákupu komponent, jejichž kvalita nemá s materiály kvalitního ETICS vůbec nic společného, další příčinou je nekvalitní montáž.
Namáhání vnějšího kontaktního zateplovacího systému
Hned na počátku je nutné popsat namáhání, kterým je ETICS na fasádě v průběhu své existence vystaven. Skladba ETICS je na rozdíl od klasické povrchové omítky na masivním zdivu tvořena tvrdou povrchovou vrstvou omítky na armovací vrstvě, přilepené na měkkém izolantu. Klasické omítky jsou obvykle u podkladu tvrdší a křehčí a směrem k povrchu se používají měkčí a houževnaté materiály. Povrchová napětí, vyvolaná teplotním namáháním, nejsou u klasických omítek tak extrémní jako u povrchu ETICS, teplotní průběh je díky teplu vyzařovanému z masivního zdiva (betonu) rovnoměrný. Naproti tomu povrch ETICS na dokonale izolujícím podkladu se vlivem působení slunečního záření rychle vyhřívá (teploty běžně přes 70 °C) a po zapadnutí slunce se opět rychle ochlazuje (podkladem není masivní zdivo, ale izolant s nízkou tepelnou vodivostí a nulovou akumulační schopností). Teplotní rozdíly dosahují v zimě 80 °C. Z toho vyplývá, že i napětí, způsobená teplotními rozdíly povrchové vrstvy, se přenášejí do izolantu a přes něj do podkladu.
Typické vady a poruchy ETICS
Vlastnosti zateplovacího systému, jeho návrh a aplikace by měly zaručovat odolnost vůči výše uvedeným zatížením při běžné údržbě po dobu ekonomicky přiměřené životnosti za předpokladu působení běžně předvídatelných vlivů. Cca patnáctileté zkušenosti s aplikací ETICS v ČR však naznačují, že mnohé realizace se ani zdaleka nepřibližují životnosti standardně uvažované v evropských zemích (dle ETAG 004 je tato životnost min. 25 let).
Chyby v projektovém řešení
Projektová dokumentace může zásadním způsobem ovlivnit výslednou kvalitu realizovaného díla. Je nutno ovšem bohužel konstatovat, že tuto skutečnost si mnozí (investoři, realizační firmy, uživatelé a další) neuvědomují. Proto se lze velmi často setkat s realizacemi, na které byla zpracována projektová dokumentace pouze velmi povrchně či vůbec. Rozhodně žádnou výjimkou nebývají lakonická konstatování v technické zprávě typu „…Obvodové stěny budou zatepleny kontaktním zateplovacím systémem s tepelnou izolací z pěnového polystyrenu v tloušťce…“. Zvláště v případech aplikace dodatečného zateplení bytových panelových domů se ukazuje, že specializovaná projektová dokumentace je prakticky nezbytnou podmínkou úspěšné realizace.
Mezi nedostatky projektového řešení patří:
Čtěte také: Podélné řezání dlažby imitace dřeva
- nevhodné řešení detailů (ukončení zateplovacího systému u oplechování, ostění a parapetů atd.), které mohou způsobovat zatékání systému;
- chybná řešení z hlediska tepelné techniky - týká se zejména důsledné eliminace tepelných mostů (okolo výplní otvorů, přesazích lodžiových stěn atd.);
- nedodržení požadavků z hlediska požární bezpečnosti;
- nevhodná řešení v soklové oblasti, kde dochází k odstřiku vody a/nebo působení zemní vlhkosti;
- chybějící opatření v místech, kde lze předpokládat zvýšené namáhání nárazy tvrdých předmětů resp. vandalismu;
- volba příliš tmavých barevných odstínů na osluněných fasádách, která výrazně přispívá ke zvýšenému teplotnímu namáhání vnějšího souvrství i celého systému;
- nevhodné řešení uzavření dilatační spáry či dokonce nerespektování dilatačních spár v podkladu.
Specifickým problémem, se kterým se lze setkat zejména u starších realizací, je řešení návazností zateplených konstrukcí na nezateplené. Dříve často užívané řešení s přetažením výztužné vrstvy a omítky na nezateplovanou konstrukci se ukazuje jako problematické, neboť se v těchto místech objevují trhliny. Důvodem je pevné napojení zateplovacího systému k nezateplené stěně bez možnosti dilatace. Ta je nutná z důvodu rozdílných objemových změn povrchového souvrství na tepelné izolaci a nezateplené konstrukci vyvolaných zejména působením teploty. Možným řešením je přiznání styku (s umožněním dilatace) uzavřením komprimační páskou a přetmelením pružným tmelem. Za výhodnější však lze označit provedení tepelné izolace v minimální tloušťce i u těch konstrukcí, které není primárně nutno zateplovat (z důvodu tepelně technických). Důvodem není pouze eliminace vzniku trhlin v těchto místech, ale rovněž ochrana podkladní konstrukce, což přispívá ke zvýšení její životnosti.
Materiálové poruchy
Některé ze zateplovacích systémů nemají deklarovanou životnost a již po relativně krátké době dochází k tvorbě trhlin v ploše konstrukce, způsobené cyklickým opakováním výše uvedených zatížení. Působení teploty, zvláště teplotní šoky, v kombinaci s vlhkostí přispívá k rozrušování povrchové úpravy.
Poruchy způsobené realizací
Závady zateplovacích systémů způsobené realizací jsou z celkového počtu nejčastější a ve většině případů se týkají nedodržení technologických postupů a doporučení. Pro každou fázi montáže lze definovat určité zásady, jejichž nedodržení negativně ovlivňuje výslednou kvalitu provedení zateplovacího systému a v konečném důsledku jeho funkčnost a trvanlivost. Příčiny poruch obvykle nejsou jenom jedna, zpravidla se jedná o soubor několika technologických chyb.
Pokud se zaměříme na jednotlivé technologické etapy, jedná se o:
- nedodržení předepsaných klimatických podmínek při realizaci;
- nedostatečná či chybná příprava podkladu - ponechání nepřídržných vrstev, aplikace systému na nezpevněný podklad, nedostatečné zajištění rovinnosti podkladu, aplikace na nevhodné podklady.
Chybné lepení a kotvení desek tepelné izolace
K častým chybám patří nesprávné lepení desek. Podle normy ETAG 004 je nutno desky lepit po obvodu (tzv. okrajový pás) a uprostřed desky (předpokládám standardní rozměr 50x100 cm) na 2 - 3 terče tak, aby po přitlačení desky na podklad bylo přilepeno min. 40 % plochy. Důležité je zejména přilepení desky po obvodu. Důvodem je skutečnost, že vlivem teplotního namáhání dochází při ohřevu a rozpínání povrchové vrstvy k prohnutí desky směrem ven, při mrazu naopak k smrštění povrchu a prohnutí desky směrem dovnitř. Četnost těchto pohybů je dána počtem změn teploty. Není-li deska přilepena pevně po celém obvodu, pohybují se i kraje desky a způsobí poměrně rychle "prokreslení" desky armovací vrstvou na povrch, tzv. polštářový efekt. Tyto nerovnosti nejsou velké, obvykle se jedná o nerovnosti 0,1 - 0,3 mm a při čelním pohledu na fasádu nejsou patrné. Polštářový efekt se obvykle ukáže v krátké době po montáži systému, obvykle po první až druhé zimě. Prokázalo se, že jednou z příčin vzniku polštářového efektu je nesprávné přilepení desek, které umožnilo pohyb jejich okrajů vlivem působení teplotních změn. Chybné je lepení tzv. na buchty. Nepřípustné je lepení desek tzv. na buchty, podkládání desek přířezy (snaha tímto způsobem vyrovnat nerovnosti podkladu) a vyplnění mezer mezi deskami tepelné izolace lepicí hmotou.
Čtěte také: Vedení plynového potrubí na fasádě
Další častou chybou je chybné kladení desek. Spára mezi deskami tepelné izolace nesmí být umístěna do spáry zakládací lišty. Pak se prakticky nelze - i při jinak dokonalém provedení základní vrstvy v tomto detailu - vyhnout prasklinám v místě spár. Desky tepelné izolace se lepí na vazbu, a to se vzájemným posunutím minimálně 150 mm. Na snímcích jsou desky chybně kladeny s mezerami mezi sebou. Desky je třeba lepit bez mezer. Mezery jsou tepelnými mosty v ETICS. Je chyba případné mezery vyplňovat lepicí hmotou. Výjimečně lze úzké mezery v pěnovém polystyrenu vyplnit nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou. Větší mezery by se po nalepení tepelné izolace neměly vyskytovat. Je nepřípustné desky tepelné izolace vzájemně lepit mezi sebou. Tepelněizolační desku z plochy fasády se doporučuje klást s přesahem do plochy otvoru o více než tloušťku budoucího zateplení ostění a nadpraží. Až teprve takto vzniklý prostor v ostění a nadpraží se doplní tepelněizolační deskou rozměrově upravenou pro tento detail.
K systematickým tepelným mostům patří i každá hmoždinka procházející skrz tepelný izolant. Desky se kotví obvykle po 1 až 3 dnech po nalepení desek, a to v rozích, ve spárách desek a v ploše desek. Minimálně se používá 6 ks kotevních prvků/m2, to je při rozměru desky 1 x 0,5 m kotevní prvek v každém T spoji desek a jedna kotva v ploše desky. V každém případě se kotví tam, kde je na rubu desky lepicí hmota. Používají se plastové hmoždinky, pro desky tepelné izolace z pěnového polystyrenu obvykle s plastovým popř. ocelovým trnem. Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat. V uvedeném příkladu je ovšem podkladová vrstva tvořena zdivem z plných cihel, opatřeným vyrovnávací omítkou v tloušťce 20 mm. Z toho opět vyplývá, že k rozepření kotevní části hmoždinky došlo přesně ve vyrovnávací omítce, tedy nikoliv v nosném podkladu. Většinu hmoždinek bylo možno vytáhnout rukou, pouze v místech, kde hmoždinka procházela terčem lepidla, to nebylo možné.
Provedení základní vrstvy a konečné povrchové úpravy
Před prováděním základní vrstvy se osazují ukončovací a rohové prvky a zesilovací přířezy skleněné síťoviny min. 200 x 300 mm. Vše se vtlačuje do předem nanesené stěrkové hmoty. Skleněná síťovina v ploše se pak zatlačuje do předem nanesené stěrky. Skleněná síťovina se pokládá s předepsanými přesahy, min. 100 mm. Hladítkem se vložená skleněná síťovina zatlačuje do stěrkové hmoty, která prostoupí jejími oky. Následně se zahlazuje a podle potřeby se zatírá další vrstvou stěrkové hmoty. Obvyklá tloušťka základní vrstvy je 2 až 6 mm, optimální tloušťka je 3 až 4 mm. Při riziku zvýšeného mechanického namáhání fasády je možné provést základní vrstvu se dvěma vrstvami skleněné síťoviny nebo s jednou vrstvou tzv. pancéřové skleněné síťoviny. Pokud se skleněná síťovina dává ve dvou vrstvách, dává se bez přesahů. Základní vrstva včetně skleněné síťoviny musí být přetažena přes zakládací lištu. I v detailech platí, že výztužná skleněná síťovina se natahuje do již nanesené stěrkové hmoty.
Základní vrstva se před prováděním konečné povrchové úpravy penetruje, a to obvykle ve stejné barvě, jako bude budoucí konečná povrchová úprava. Typ penetrace musí odpovídat typu konečné povrchové úpravy. Konečná povrchová úprava se obvykle provádí nejdříve 24 hodin po penetraci a obvykle se provádí strukturovaná, a to zatíraná nebo rýhovaná, s různou zrnitostí. V rámci strukturování omítky již nelze vyrovnávat nerovnosti podkladu. Snahy o vyrovnání podkladu v této fázi obvykle vedou k ještě horšímu výsledku. Kvalita struktury konečné povrchové úpravy závisí na kvalitě podkladu. Maximální nerovnost podkladu (základní vrstvy) by měla být (0,5 mm + tl. zrna omítkoviny).
Ostatní poruchy
Mezi ostatními poruchami zateplovacích systémů, které ovšem nemají přímou souvislost s výše uvedenými nedostatky, zmiňme biodegradaci, tedy poškození systému způsobené živými organismy.
Čtěte také: Skladování a instalace sádrokartonových desek
V prvním případě se jedná o napadení ptáky. Ze současných poznatků se doposud nepodařilo definovat jednoznačná pravidla, která by umožnila tento jev předpovědět - výskyt je naprosto nepravidelný. Zároveň žádné z aplikovaných řešení bohužel doposud nepřispělo ke koncepčnímu odstranění těchto problémů. Je nutno upozornit, že v případě tohoto poškození je nezbytné okamžitě tyto poruchy odstranit, aby nepřispívaly k dalšímu prohloubení degradace systému (např. zatékáním).
Druhým příkladem je výskyt řas na vnějším povrchu zateplených fasád, který je ovlivňován celou řadou faktorů - stavebně fyzikálními, klimatickými a ekologickými. Rozhodující pro růst řas na površích konstrukcí je dostatečná dotace vlhkosti, proto jsou nejvíce exponovány neosluněné a návětrné fasády vystavené zvýšenému zatížení dešťovými srážkami. I přes to, že je možno souhlasit s rozšířeným názorem, že se do značné míry jedná pouze o vzhledovou vadu, lze zároveň výskyt řas chápat jako indikační prostředek, který poukazuje na zvýšené vlhkostní zatížení, mající následně vliv na celkovou funkčnost a životnost zateplovacího systému.
tags: #nejčastější #poruchy #dodatečného #vnějšího #kontaktního #zateplovacího