Sádrokarton v podkroví je oblíbeným řešením pro opláštění šikmých i vodorovných ploch, které nejen vylepšuje vzhled interiéru, ale také zlepšuje izolační vlastnosti prostoru. Opláštění pomocí sádrokartonu umožňuje vytvořit hladké povrchy a snadno zakrýt různé instalační vedení či nepravidelnosti střešní konstrukce.
Pro výstavbu obytného podkroví je sádrokarton stále tou nejlepší volbou. Příliš nezatěžuje nosnou konstrukci, má dobré tepelné a akustické vlastnosti, vyznačuje se dlouhou životností, je ekologický a zdravotně nezávadný a práce s ním je poměrně snadná a rychlá.
Velmi důležitá je správná skladba zateplení. Základem by měla být vždy tepelná izolace, která slouží v zimních měsících k zabránění únikům tepla a v letním období naopak k eliminaci nadměrného přehřívání podkrovních prostor. Na izolaci osadíte parozábranu, kterou je nezbytné dokonale utěsnit. Přelepte veškeré spoje a zároveň přilepte parozábranu ke všem konstrukcím střechy tak, aby nemohla žádná vlhkost z interiéru pronikat do vrstvy tepelné izolace.
Pro dosažení potřebné tloušťky izolace můžete vložit další vrstvu izolace i pod krokve, čímž dosáhnete ideální tepelné kvality podkrovního prostoru. Podkrokevní zateplení střechy + rastr z CD a UD profilů pro montáž sádrokartonu.
Volba správného sádrokartonu má velkou důležitost. Pokud se stavba nachází v oblasti se zvýšenou hlukovou zátěží, dobře poslouží modré akustické sádrokartonové desky.
Čtěte také: Jak postavit gabionový plot svépomocí?
Krok za krokem: Montáž sádrokartonu v podkroví
- Příprava a kontrola: Nejprve zkontrolujte stav střešní konstrukce a podkroví. Ujistěte se, že jsou trámy suché a bez poškození. Podkroví dobře proměřte a připravte si rozvržení pro upevnění sádrokartonu.
- Montáž profilů: Začněte montáží kovových UD a CD profilů. UD profily se připevňují po obvodu místnosti, kde budou sádrokartonové desky končit, a CD profily tvoří nosnou konstrukci pro samotné desky. Profily umístěte vodorovně i šikmo podle sklonu střechy a důkladně je vyrovnejte pomocí vodováhy.
- Izolace: Mezi profily vložte izolační materiál, nejčastěji minerální vatu, která zlepšuje tepelnou a zvukovou izolaci podkroví. Materiál nařežte na požadované rozměry a vložte ho těsně mezi střešní trámy a profily.
- Montáž sádrokartonových desek: Po instalaci izolace začněte připevňovat sádrokartonové desky na profily. Desky nejprve upravte na potřebnou velikost nožem na sádrokarton a připevňujte je k profilům pomocí šroubů ve vzdálenosti přibližně 25 cm. Spoje desek je nutné přetmelit speciálním tmelem a výztužnou páskou na spáry.
- Tmelení spár: Po montáži desek je třeba spáry mezi deskami zatmelit. Nejprve aplikujte výztužnou pásku na spáry, následně naneste vrstvu spárovací hmoty pomocí stěrky. Po zaschnutí tmelení spáry jemně zbrousíte brusnou mřížkou.
Pokud se chystáte přeměnit dosud nevyužitý půdní prostor nebo plánujete novostavbu se šikmou střechou, je sádrokarton pro výstavbu v podkroví přímo ideální stavební materiál. V případě styku šikmých ploch se postup výstavby podkonstrukce a opláštění sádrokartonovými deskami nijak nemění.
Důležité je, aby ve styku šikmých ploch bylo napojení jednotlivých dílů parozábrany spojité, těsné. K napojení jednotlivých dílů parozábrany použijeme k tomu určené lepicí pásky výrobců parotěsných izolací (např. pásku Isover Vario ® KB1). Parozábranu připevníme sponkovačkou na krokve.
Parozábrana musí být spojitá. R-UD profily podlepíme napojovacím pěnovým těsněním a připevníme k navazujícím konstrukcím. Do zdiva je kotvíme pomocí plastových natloukacích hmoždinek v rozteči max.
Dřevěné latě použité pro podkonstrukci musí být vyschlé. Vlhkost řeziva je max. Místo řeziva, které nesplňuje výše uvedené parametry, je vhodnější použít systémové R-CD profily. Dosáhneme tak optimální kvality sádrokartonové konstrukce.
Rozteč dřevěných latí je max. 500 mm. Na webu DEK.cz jsme objednali parotěsnící folii DEKFOL N AL 170 SPECIAL, která je k dispozici v balení po 175 m2.
Čtěte také: Asfaltové šindele: Kompletní návod k instalaci
Jednotlivé pruhy folie k sobě budeme lepit hliníkovou páskou DEKTAPE REFLEX a na stěny parotěsnou folii přilepíme tmelem na parozábrany DEKFOL MASTIC. Díky tomu nebylo nutné zaměřovat se na detaily v místech případného prostupu kabelů parotěsnou folií.
V každé místnosti jsme si nejprve změřili její délku. Na každou stranu jsme přičetli rezervu přibližně 20 cm a poté nůžkami odstřihli z role potřebný kus folie. Abychom měli jistotu, že parotěsnou folii umisťujeme rovně a snáze se nám zachovával přesah folií v šířce 10 cm, nakreslili jsme si na folii čáru fixou.
Současně, před instalací první folie, jsme si odměřili a na krokve vyznačili potřebnou vzdálenost od zděné příčky. Ideální je instalovat folii ve dvou lidech. Nicméně, když jsem byl sám, přichytil jsem si nejprve sponkovačkou celý pruh folie pouze na jednom okraji a následně ji postupně urovnal a přisponkoval na dalších místech.
Po rozmístění a přisponkování všech folií přišlo na řadu přelepení spojů hliníkovou páskou DEKTAPE REFLEX. Důležité je pečlivě spoje přelepit a pásku uhladit, aby byl spoj dokonale těsný. Páskou DEKTAPE REFLEX jsme přelepili také všechny sponky a pod stavěcí třmeny či pružinové závěsy sádrokartonu bychom měli správně použít pásku DEKTAPE SP1.
Instalace manžety kolem střešních oken
Kolem střešních oken jsme použili originální manžetu z parotěsné folie s označením VELUX BBX. Kromě manžety jsou součástí balení také:
- Šrouby, kterými se manžeta přichytí v rozích do rámu okna.
- Plastový nástavec a tužka, s jejichž pomocí se manžeta snadno vtlačí do připravené drážky v rámu okna.
- Oboustranně lepící páska, se kterou je možné manžetu přilepit k parotěsné folii v podkroví.
Čtěte také: Jak na podlahu z OSB desek?
Manžetu po rozložení nejprve nástavcem a tužkou vtlačíme do rámu okna. Následně pomocí dodaných vrutů manžetu spojíme v připravených otvorech s rámem okna.
Pro snazší práci jsme si manžetu ještě přisponkovali na několika místech ke krokvím. Nakonec jsme ji páskou DEKTAPE REFLEX připojili k parotěsné folii v místnosti.
Napojení folií na stěny
Když jsme měli spojené všechny pásy parotěsné folie a a přelepené sponky, přišlo na řadu napojení folií na stěny místnosti. K napojení jsme koupili tmel na parozábrany DEKFOL MASTIC.
Tměl jsme nanášeli na stěnu v místě, kde jsme instalovali první parotěsnou folii. Na nanesený tmel folii opatrně přitlačíme a spoj lehce uhladíme.
V místě přesahu dvou folií jsme tmel nanesli pod i nad folii. To proto, abychom měli jistotu, že spoje budou opravdu vzduchotěsné.
V ložnici jsme si před realizací parozábrany připravili rozdělovací boxy pro rozvody rekuperace.
Kontrolní BlowerDoor test
Před realizací sádrokartonů jsme chtěli mít jistotu, že parotěsnou folii máme nainstalovanou správně. Proto jsme objednali kontrolní test vzduchotěsnosti, tzv. BlowerDoor test, který by odhalil případné chyby dřív, než vše zaklopíme sádrokartonovými deskami.
Test naštěstí prokázal, že k úniku vzduchu přes parotěsnou vrstvu nikde nedochází. A my jsme se tak mohli pustit do dalších prací.
Zateplení a parozábrana
Zabydlení podkroví, ať už dodatečné, nebo při realizaci novostavby, vyžaduje důkladné zateplení střechy. Při tomto procesu je důležitý každý detail a jedním z těch často opomíjených je správné použití tzv. Co to vlastně je, jaké jsou její funkce a vlastnosti? V našem článku se dozvíte i praktické informace o montáži parozábrany. Prozradíme vám i to, jakým chybám je třeba se vyvarovat. V interiéru průměrné domácnosti se vytvoří denně odhadem 12 litrů vodní páry.
Vzniká při vaření, sušení prádla, produkují ji rostliny i lidé. Vlivem rozdílu teplot a tlaků mezi interiérem a exteriérem nastává tzv. difuze vodní páry a ta stoupá vzhůru a proniká přes střechu do izolace. Dalším jevem, který doslova vytahuje vzduch a tím i vodní páru, je tzv. Těmito způsoby se vodní pára dostane do izolace, kde je teplota nižší a pára kondenzuje. Izolace se zvlhčuje a ztrácí svoje izolační schopnosti - zkuste si např. představit, že byste si na podzim nebo v zimě oblékli mokrý svetr. Příliš by vás neizoloval, a tedy nechránil před zimou.
Pro tepelnou izolaci je tedy maximální dovolená kondenzace na úrovni 500 g vodní páry na m2 za rok. Parozábrana však není obyčejná plastová nebo hliníková stavební fólie.
Je vyhotovená ze speciálních materiálů, zaručujících nepropustnost, ale i pružnost a dlouhodobou tepelnou i mechanickou odolnost. Nejdůležitějším kritériem při posuzování vlastností parotěsné fólie je tzv. faktor difuzního odporu, označený písmenem řecké abecedy μ (čtěte jako „mí“). Jeho hodnota vyjadřuje násobek odolnosti materiálu parozábrany proti odolnosti vzduchu se stejnou teplotou.
Například, když pro parotěsnou fólii platí, že její μ = 100 000, potom má 100 000krát větší odpor vůči difuzi vodní páry než vzduch. Častěji se však setkáte s odvozenou veličinou, nazvanou ekvivalentní difuzní tlouštka. Ta bere do úvahy i tlouštku použité parotěsné fólie a je násobkem této tloušťky a faktorem difuzního odporu μ. Označuje se písmenem Sd a udává se v metrech.
- Parobrzdy - materiály s nízkou regulací přestupu vodních par do střešní konstrukce, např. polyamidové fólie. Ty mívají difuzní odpor μ < 50 000 a Sd cca.
- Parozábrany se střední parotěsností - pro ty platí, že μ > 100 000 a Sd cca. 40 m. Do této kategorie můžeme zařadit např.
- Parozábrany s vysokou parotěsností - mají μ > 500 000 a Sd > 170 m, patří sem např.
- Parozábrany s extrémní parotěsností - Sd je cca.
Některé parotěsné fólie mají také už vzpomínanou reflexní schopnost, tj. odrážejí teplo, které by jinak z interiéru uniklo skrz střechu a vracejí ho zpět do interiéru. Na to je však nutné splnit dvě podmínky - fólie musí být otočená reflexní stranou do interiéru a zároveň musí být vytvořená uzavřená vzduchová mezera mezi touto reflexní vrstvou a podhledem - např. sádrokartonem. Tlouštka mezery by měla být cca 4 - 6 cm.
Montáž parozábrany svépomocí
Určitě nejlepší radou v tomto případě je svěřit montáž parozábrany odborníkům. Při trošce snahy a s důkladnou přípravou to však můžete zvládnout i sami. Zlatou radou v případě svépomocné montáže je, že byste se za každých okolností měli řídit pokyny výrobce příslušné fólie a používat pouze doplňkový materiál jím doporučený.
Parozábrana se montuje na tepelnou izolaci z pohledu z interiéru. Může se umístit také mezi dvě vrstvy tepelné izolace, ale je nutné dodržet poměr tlouštěk izolace nad a pod parozábranou.
Při ukládání a utěsňování fólie se řiďte základním pravidlem, že parozábrana musí vytvořit vzduchotěsnou bariéru, přes kterou vodní pára nepronikne. Pásy fólie se vyrábějí obvykle v šířce 1,5 m a je možné je ukládat v horizontálním či vertikálním směru. Měly by se překrývat aspoň na šířce 10 cm, abyste měli jistotu, že jsou dostatečně utěsněné. Lepí se k sobě speciálními lepicími páskami nebo tmely, které doporučuje výrobce pro konkrétní druh fólie.
Některé parotěsné fólie mají lepicí pásku na sobě přilepenou už z výroby nebo mají ze strany izolace speciální vrstvu, která při kontaktu s krokvemi působí jako suchý zip a přichytí se na ně, což značně zjednodušuje její montáž. Ke krokvím můžete fólii přichytit pomocí sponkovačky, případně použít distanční podložky, které se do krokví kotví samořeznými šrouby a na konci mají kontaktní plochu opatřenou oboustrannou samolepicí páskou.
Ke stavebním konstrukcím - tj. ke stěnám a podlaze se fólie připevňuje pomocí lepicího tmelu, přičemž je také nutné nechat u stěny nebo podlahy přesah do šířky asi 10 cm. Parotěsná fólie se nesmí dotýkat pojistné hydroizolace - musí mezi nimi být vrstva tepelné izolace, jinak vznikne tepelný most a na daném místě bude kondenzovat vodní pára.
Pokud používáte reflexní parotěsnou fólii, která odráží teplo, nepřipevňujte podhled těsně pod ni, ale nechte mezi nimi dostatečnou vzduchovou mezeru (obvykle už uvedených 4-6 cm). Mezeru je vhodné nechat i u fólií bez reflexního účinku, kdy se vytvoří prostor na kabeláž elektroinstalace nebo jiné rozvody.
Příslušná místa, na kterých se fólie kotví na krokve sponkami, je nutné dodatečně utěsnit lepicí páskou, kterou přelepujete pásy fólie mezi sebou. Stejným způsobem je nutné utěsnit místa, na kterých jste fólii porušili samořeznými šrouby pro přichycení profiův určených na montáž sádrokartonu. Dost často parozábranou procházejí i rozvody el. energie, počítačových sítí nebo potrubí. I tyto musíte utěsnit, a to buď vhodnými gumovými průchodkami, které dodávají někteří výrobci, případně kombinací vlastnoručně vystřihnuté a vytvarované záplaty z kusu fólie, kterou dotěsníte páskou na lepení fólie, nebo jen páskou samotnou.
Pokud dokumentaci nemáte, je vhodné tyto záležitosti konzultovat buď se stavebním projektantem, nebo s odborníky, které mají k dispozici výrobci parotěsných fólií. Na svépomocnou montáž byste si měli troufat, jen pokud máte už nějaké předcházející zkušenosti s řemeslnými pracemi a máte cit pro detaily.
Podkonstrukce a montáž sádrokartonu
Mezi krokve se vloží tepelně izolační vrstva z minerální izolace o šířce přibližně o 10-20 mm větší, než je světlá vzdálenost krokví. V případě, že tepelná izolace mezi krokvemi sama nedrží, lze ji zajistit po dobu montáže vázacím drátem. Pokud výška profilu krokví nestačí pro tloušťku tepelné izolace, lze ji zvýšit pomocí krokvového nástavce, krokvovým závěsem popř. předsazenými latěmi.
Jednotlivé díly a přířezy minerálních desek nebo rolí se vkládají vždy beze spár a v těsné návaznosti na jednotlivé prvky v konstrukci. Kombinace různých typů vláken (skelné a čedičové vlákno) se nevylučuje. Nejprve se pak vkládá lehčí skelná izolace a pod ní následně těžší izolace kamenná.
Na stropní a šikmou trámovou konstrukci (např. kleštiny a krokve) se připevní podkonstrukce. Podkonstrukce je tvořena ocelovými tenkostěnnými R-CD a R-UD profily nebo dřevěnými latěmi. Rozteč montážních R-CD profilů, popř. dřevěných latí je maximálně 500 mm, rozteč závěsů/krokví je max.
Při použití přímých závěsů na šikminách a předstěnách je nutno dodržet vzdálenost rubu opláštění od nosného prvku (krokve, latě) max. 40 mm, u stavěcího třmenu max.
Otvory po sponkovačce v pásech přelepit k tomu určenou lepicí páskou nebo použít řešení bez sponek (např. Kabeláže, vedení, TV antény apod. Pro kvalitní fungování reflexe termoreflexní parozábrany je třeba zachovat min. 20mm vzduchovou mezeru, která nesmí být vyplněna tepelnou izolací.
Pro vytvoření vzduchové mezery min. Upozornění: Zásady použití parozábrany přímo nesouvisí s technologií montáže konstrukcí systémů suché výstavby Rigips, proto výše uvedené informace mají pouze doporučující a informativní charakter. max. max. R-CD profily se připevní ke krokvím a ke stropní konstrukci pomocí krokvových závěsů (event. pomocí stavěcích třmenů nebo přímých závěsů).
Maximální délka vyložení krokvového závěsu délky 125 mm je 75 mm, závěsu délky 150 mm je 100 mm, závěsu délky 170 mm je 120 mm. Stavěcí třmeny přišroubujeme ke spodnímu líci krokvového nástavce pomocí 2 ks šroubů do plechu 421/ 4,2 x 13 (typ LB) na jeden závěs. Do dutiny v úrovni stavěcích třmenů před parozábranou můžeme vložit dodatečnou vrstvu minerální izolace. Její tloušťka však může být max.
Montáž primárního (vrchního) roštu R-CD se provede pomocí krovových závěsů přišroubovaných ke krokvi ve vzájemné rozteči max. Následně se vloží minerální izolace mezi krokve. Montáž předem připravených pruhů sádrokartonu RF (DF) šíře min. 100 mm přišroubovat na R-CD profily pomocí šroubů TN25 v rozteči max.
Max. délka stavěcího třmenu je 65 mm. Do vzniklé dutiny je možno vložit dodatečnou vrstvu tepelné izolace - v tl. max. Montáž finálního opláštění pomocí šroubů TN25 ve vzájemné rozteči max.
Parozábrana se na dřevěné latě nebo na krokve připevní sponkovačkou. Podkonstrukce z dřevěných latí se upevní vhodnými upevňovacími prostředky. Pro vzdálenost krokví do 850 mm je možno použít latě o průřezu 50/30 mm, pro větší vzdálenost krokví (max. však 1 000 mm) latě o průřezu 60/40 mm.
Sádrokartonové desky se osazují zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů, popř. montážních latí. Při opláštění je nutno zachovávat zásadu převazování příčných spár alespoň o jednu vzdálenost mezi profily či latěmi (spáry desek nesmí tvořit kříž). Upevnění sádrokartonových desek se provádí samořeznými šrouby typu TN délky 25-55 mm.
Vzdálenost šroubů na stropech a šikmých částech opláštění je max. Spáry mezi sádrokartonovými deskami a hlavy šroubů se zatmelí. V případě vyšších mechanických nároků je vhodné k opláštění použít sádrokartonové desky RigiStabil (DFRIEH2) nebo sádrovláknité desky Rigidur.
Desky RigiStabil se připevňují k podkonstrukci speciálními šrouby RigiStabil (TUN), desky Rigidur šrouby Rigidur, desky Habito® H šrouby Habito (UMN). Desky Rigidur se v podkroví montují buď technologií tmelené spáry za použití sádrového tmelu MAX s výstužnou páskou nebo technologií lepené spáry (šířka spáry max. 1 mm) za použití lepidla na spáry Rigidur v kartuši.
Šrouby nebo sponky se přetmelí spárovacím tmelem. V dnešní době jsou velice rozšířené sádrokartonové podhledy. Je to způsobeno finanční dostupností a prakticky neomezenou prostorovou variabilitou sádry jako takové. Sádrokarton je nehořlavý materiál, který se hodí do vlhkých provozů. Na stavbu se dostane ve formě velkoformátových desek, které se přišroubují k připravené nosné konstrukci. Nerovnosti mezi deskami se vyhladí, zatmelí sádrou a přebrousí. Ve výsledku dostaneme jednolitý bílý povrch, připravený na jakýkoliv finální nátěr.
tags: #montáž #sádrokartonu #na #parozábranu #postup