Město Mikulov, malebně položené v CHKO Pálava nedaleko rakouských hranic, je skutečným klenotem jižní Moravy. Historické jádro je chráněno jako městská památková rezervace a celé město je vymezeno přírodními dominantami tří nejjižnějších kopců Pálavy - Svatého kopečku, Turoldu a Zámeckého vrchu, které také určují jeho půdorys. Lidé se v kotlině na jihu Pálavy usazovali odpradávna a snad již od paleolitu tudy procházela obchodní stezka zvaná Jantarová. Díky své geografické poloze bylo město místem, kde se setkávaly kulturní a náboženské proudy různých etnik a jejichž odkazy jsou ve městě patrné dosud. Vedle soužití Čechů a Němců se zde již od poloviny 15. století začala utvářet významná židovská komunita, která byla jednou z nejsilnějších na Moravě.
Historie Mikulovského zámku a města
První písemná zpráva o Mikulovu je datována k roku 1173, i když se jedná o falzum, historikové nepochybují o správnosti poměrů z konce 12. století. V roce 1249 daroval moravský markrabě Přemysl, pozdější český král Přemysl Otakar II., ves Mikulov „se vším, co k ní patří,“ Jindřichovi I. z Liechtensteinu. Tento dar měl pro Lichtenštejny velký význam, neboť rod tak získal značný majetek v oblasti českých zemí. Mikulov se stal hlavním sídlem rodu až do 16. století, kdy byl v tomto postavení vystřídán Valticemi.
Na Zámeckém vrchu byl vybudován počátkem 13. století hrad. V roce 1249 daroval tehdejší moravský markrabě a pozdější český král Přemysl Otakar II. hrad spolu s Mikulovem Jindřichu z Lichtenštejna. Jindřich z Lichtenštejna začal přebudovávat dosavadní hrad ve stavbu odpovídající jeho moci. Po bouřlivých událostech druhé poloviny 13. století přikročili Lichtenštejnové ke zdokonalování svého pevného sídla. K dosavadní válcové věži z druhé poloviny 13. století přibyla další, severní věž s bránou. Lichtenštejnové patřili k oddaným stoupencům krále Václava IV., kterého vysvobodili z rakouského vězení a krátko dobu skrývali na mikulovském hradě.
Další přestavba mikulovského hradu spadá do první poloviny 16. století, především z obavy před blížícím se tureckým nebezpečím. V rozích obranných zdí byly v letech 1530-1550 vybudovány mohutné a pevné bastiony, vysunuté z hradebního pásu, které se staly charakteristickým znakem mikulovského zámku. V roce 1560 koupil hrad od Lichtenštejnů uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi. Avšak už v roce 1575 jej získal Adam z Dietrichsteina; majetkem jeho rodu zůstal hrad a pozdější zámek až do roku 1945.
Kereczenyiové zahájili přestavbu dosavadního hradu na zámek, v níž pak pokračoval s mimořádným úsilím Adam z Dietrichsteina, a hlavně jeho nástupce olomoucký biskup a po bělohorské bitvě skutečný vládce Moravy, kardinál František z Dietrichsteina († 1636), který ze zámku učinil svou hlavní rezidenci. Kardinál Dietrichstein vtiskl hradu charakter pozdně renesančního zámku svými přestavbami, prováděnými zejména v letech 1611-1618. V nových prostorách vlastního předzámčí vybudoval kardinál na svou dobu neobyčejně bohatou zámeckou knihovnu. Mimoto zřídil František z Dietrichsteina v místech dnešní zámecké knihovny proslulé divadlo, které se stalo vzorem pro podobná divadla na zámcích.
Čtěte také: Plastová okna Mikulov: Co říkají uživatelé?
Maxmilián II. Z Dietrichsteina rozšířil zámecký areál o hospodářské křídlo, kde bylo zřízeno rozsáhlé sklepení s valenou klenbou. Sem byl umístěn vinný sud s udivujícími rozměry, pojme 1010 hl vína a je největším sudem ve střední Evropě. K podstatným úpravám zámku došlo i v posledních desetiletích 17. století, a zejména počátkem 18. století. Po požáru v roce 1719 přikročili majitelé k jeho obnově. Z Vídně byl povolán císařský architekt Christian Alexander Oedtl, aby vypracoval plány na celkovou přestavbu zámku. Dietrichsteinové se snažili vybudovat mikulovský barokní zámek s největším přepychem, a k výzdobě interiéru proto povolali z Vídně řadu umělců.
Mikulovský zámek byl v minulosti dějištěm řady významných událostí: v roce 1621 zde byl uzavřen mír s Bethlenem Gáborem, v roce 1756 tu přijala císařovna Marie Terezie hold moravských stavů, v prosinci 1805 se v jeho prostorách po několik dní zdržoval císař Napoleon. Poslední okamžiky druhé světové války byly pro mikulovský zámek těžkou zkouškou. Ustupující nacistická vojska jej zapálila a ze zámku zůstaly jen trosky. Zdálo se, že mikulovský zámek již nebude nikdy obnoven. Avšak v roce 1947 se ustavil Spolek na obnovu mikulovského zámku, z jehož iniciativy a za podpory státu zámek opět zazářil v nové slávě a nádheře. Dnes spravuje zámek Regionální muzeum, které zde má své expozice.
Podzemní chodby a tajemné pověsti
Město Mikulov má ve svém podzemí nespočetné množství chodeb, které v těžkých dobách sloužily i jako ochrana před zlem a v nichž se možná ještě dnes nacházejí neobjevené poklady. Pověst hovoří, že tyto chodby vedly až do Vídně, které by v případě nebezpečí posloužily panstvu jako bezpečný únik. Blízko náměstí návštěvník města může vstoupit do tohoto bludiště minulosti, do světa pověstí, legend a tajemství tohoto kraje. V této strašidelné pivnici, ve které je výstava z pověstí Mikulovska a Pálavy, se dozvíte něco o tajemných bytostech, které se za tmavých nocí pohybovaly po okolí.
V tomto podzemí se dozvíme například o Vodnících v Mikulově, kteří se objevují na okrajích studní. Tito vodníci se mění na černé kočky, nastavují kolemjdoucím záda, a jakmile je člověk pohladí, promění se na vodníka, který ho stáhne do vody. Proto netřeba tato zvířata hladit. Můžete je také vidět na vrbách kolem řeky Dyje. V nedaleké jeskyni Turold byl v minulosti i velký výskyt čertů a čarodějnic. Trávili tam celou zimu, protože se jim nechtělo vycházet. Spí tam s netopýry, proto tam neradno chodit. 30. dubna však vycházejí ze svých děr, jdou si zatancovat divoký tanec na Děvičky nebo na Tanzberg (původní název sv. Kopečku). Hlavně však sbírají byliny do svých lektvarů - nejoblíbenější je Lektvar věčné mladosti, ten je neustále vypitý. Na louce, v lese, v listí stromů či v jeskyních můžete potkat i vílu Dobrušku. Ta pomáhá pocestným, chrání děti a vinaře, kteří se dobře starají o víno. Nemá ráda jen ty, kteří se nepěkně chovají k dětem, opíjejí se a jsou zlí. Můžete se zde něco dozvědět o trpaslících Hopnazáda. Tito chrání poklady na Kočičí skále u Klentnice.
Významné památky a zajímavosti
Mikulovské Náměstí má nezvyklý půdorys ve tvaru L. Původní náměstí středověkého města tvořila nálevkovitě rozšířená ulice, v níž se konaly trhy. Severní kratší a širší část, která díky kašně a baroknímu sloupu Nejsvětější Trojice působí daleko více dojmem skutečného náměstí, vznikla v blízkosti vstupu do zámku až po velkém požáru města v roce 1584. Kašnu zdobí socha bohyně Pomony s rohem hojnosti a štítem s rodovým znakem Dietrichsteinů. Náměstí obklopují některé zajímavé domy. Nejnápadnější je nárožní dům U Rytířů, který je do výšky 1. patra vyzdobený renesančními figurálními sgrafity.
Čtěte také: Obnova mostu v Mikulově
Kardinál František z Dietrichsteina provedl generální úpravu města Mikulova jak po stránce hospodářské, obchodní, tak i církevní. Založil tu klášter kapucínů, uvedl v roce 1631 do Mikulova piaristy (byl to jejich první klášter ve střední Evropě), zřízením kapituly povýšil dosavadní farní kostel na proboštský a nadto si zřídil ve městě tiskárnu a mincovnu.
Svatý Kopeček
Kardinál Dietrichstein inicioval také postavení kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku. Nedaleko ní stojí kampanila - dle italských vzorů samostatně situovaná zvonice. Cestu k tomuto poutnímu místu lemují kaple křížové cesty se sochařskou výzdobou z doby okolo roku 1700. Kardinál svým dílem vymýtil pohanské rituály, které se na kopci konávaly a byly mu trnem v oku. Změnou názvu Taneční vrch (Tanzberg) na Svatý vrch Dietrichstein také vyjádřil vděčnost Bohu za překonání morové rány, která Mikulov a okolí postihla v roce 1622.
Dietrichsteinská hrobka
Opuštěný anenský kostel byl po zhoubném požáru v roce 1784 přestavěn v rodinnou hrobku. Vídeňský architekt Jindřich Koch realizoval tento záměr v letech 1844-1856. Místo zničených bání na věžích byly zřízeny rovné, plechem kryté střechy. Presbytář byl oddělen od lodi novým průčelím, takže se bývalá loď proměnila v atrium a kněžiště v pohřební kapli. V bočních prostorách byly soustředěny sarkofágy, z nichž nejstarší pochází z roku 1635.
Židovská čtvrť
Významnou úlohu v historii Mikulova hráli Židé. Plně konstituovaná obec zde vznikla před polovinou 15. století. Díky zřejmému hospodářskému přínosu Židů pro město, který si vrchnost dobře uvědomovala, se Mikulov stal na celá tři století - od poloviny 16. století až do roku 1851 - centrem moravských Židů a sídlem moravských zemských rabínů. S 3 500 židovskými obyvateli byla zdejší obec po dlouhou dobu nejpočetnější moravskou komunitou. Z židovského ghetta se do dnešních dnů zachovalo jen 90 domů, z nichž řada má ještě renesanční jádro, barokní klenby a klasicistní či secesní fasádu. Nejcennější dochovanou památkou ghetta je židovský hřbitov. Svou rozlohou 19 180 m² náleží k největším hřbitovům v republice a svým významem je předním židovským hřbitovem na Moravě.
Dnes se můžete vydat na rozsáhlý mikulovský židovský hřbitov, který patří k nejvýznamnějším a největším v republice. Po cestě potkáte zachovalou horní synagogu a krásné měšťanské domy v malebné Husově ulici. Projděte se Husovou ulicí, jež kdysi tvořila páteř židovské čtvrti, pokračujte ulicí Kozí Hrádek a navštivte zdejší židovský hřbitov, který je považován za jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších v ČR.
Čtěte také: Více o betonárně a stavebninách v Mikulově
Jeskyně Na Turoldu
Jeskyně Na Turoldu je jediná zpřístupněná jeskyně v jurském vápenci v ČR s unikátní výzdobou. Z židovského hřbitova se po červené Svatojakubské cestě vydejte na vyhlídku Kozí Hrádek. Červené se držte, dokud nedojdete k nádherné jeskyni Na Turoldu. Během hodinové návštěvy jeskyně s pohádkově modrým jezírkem si dokonale odpočinete od letního horka.
Kozí hrádek je středověká dělostřelecká věž z 15. století s výhledy na zámek a Svatý kopeček. Nyní zřícenina poskytuje za symbolické vstupné výhledy na historické jádro města i okolí, především na Pálavu.
Vinařství a události
Mikulov je rovněž městem památek spojených především s knížecím rodem Dietrichsteinů. Ten doslovný je spojen hlavně s vínem - vinice jsou všude kolem a míst, kde se dá víno ochutnávat, je tu bezpočet. Mikulovská vinařská podoblast je jednou z nejvýznamnějších vinařských oblastí v České republice. Oblast je proslulá kvalitními víny s tradicí sahající do dob římských legionářů.
Akce v Mikulově
V Mikulově můžete zažít jedinečnou atmosféru místních festivalů a kulturních událostí.
- Pálavské vinobraní: Největší festival vína na jižní Moravě s ochutnávkami a kulturním programem.
- Svatomartinské slavnosti: Slavnostní otevírání mladých vín za doprovodu tradičních pokrmů.
- Adventní trhy: Vánoční atmosféra v historickém centru s řemeslnými výrobky a punčem.
Kulinářské zážitky
Jste na dokonalou kávu nebo moravské víno? Oceníte bistra se zajímavým konceptem a jídlem z lokálních surovin? Všude okolo náměstí si přijdete na své. Na poslední mikulovskou kávu se zastavte v (Ne)vinné kavárně, kde ji pil i malířský mág Alfons Mucha. Výhled na zámek je bonusovka. Od kavárny se napojte na modrou turistickou značku.
| Atrakce | Popis |
|---|---|
| Zámek Mikulov | Dominanta města s Regionálním muzeem a barokními zahradami. Hostil i císaře Napoleona. |
| Svatý kopeček | Poutní místo s křížovou cestou a úchvatnými panoramatickými výhledy na celé město. |
| Jeskyně Na Turoldu | Jediná zpřístupněná jeskyně v jurském vápenci v ČR s unikátní výzdobou. |
| Kozí hrádek | Středověká dělostřelecká věž z 15. století s výhledy na zámek a Svatý kopeček. |
| Dietrichsteinská hrobka | Barokní sakrální památka, místo posledního odpočinku jedné z nejvlivnějších moravských rodin. |
| Židovská čtvrť | Historická synagoga a jeden z největších židovských hřbitovů na Moravě. |
| Přírodní rezervace Pálava | UNESCO biosférická rezervace s vápencovými kopci a bohatou přírodou. |
| Lednicko-valtický areál | UNESCO světové dědictví - komplex zámků, zahrad a romantických staveb. |
tags: #mikulov #meznik #v #dlazbe #konevova