Když kdysi v 17. století vznikal cihlový most v lokalitě Portz Insel nedaleko Mikulova na jižní Moravě, nikoho ze stavitelů nejspíš nenapadlo, že toto unikátní dílo jednou skoro celé zmizí pod vrstvou bahna, prachu a náletových rostlin. S příchodem nedaleké železnice se to skutečně stalo.
Cihlový mnohaobloukový most, dlouhý přes sto metrů, byl postaven koncem 30. let 17. století, aby spojoval s pevninou letohrádek Insel, stojící na vyvýšenině Tichý ostrov, obklopené Novým rybníkem. Letohrádek (později lovecký zámeček) nechal postavit kolem r. 1629 kníže a kardinál František z Ditrichsteina, jenž se zasloužil o rozkvět města Mikulov v l. 1611-1636. Letohrádek s parkovou úpravou okolí byl postaven jako výletní a odpočinkové místo panstva. Obklopoval jej nově vybudovaný rybník o rozloze více než 100 ha.
Až do poloviny 19. století se zde v rybníku Portz nacházel ostrov, na němž kardinál František z Dietrichsteina nechal v první polovině 17. století vystavět areál letohrádku s okrasnou květinovou a lesní zahradou. Tento ostrovní areál spojený s pevninou sto metrů dlouhým cihlovým mostem byl vnímán jako mimořádné architektonické dílo své doby.
Situování loveckého zámečku na vápencový suk vyčnívající uprostřed hladiny rybníka Portz (též zvaného Nový), vybudovaného na sklonku středověku, přineslo s sebou i otázku přístupnosti objektu přes rozlehlou vodní plochu. Zásobování stavby zámečku si lze stěží představit omezené pouze na dopravu materiálu lodí. Je tedy na místě uvažovat o tom, že již době jeho výstavby, snad někdy ve dvacátých letech 17. století, existoval přístup na ostrov suchou nohou prostřednictvím mostu. Historické prameny stavbu cihelného mostu na Portz Insel blíže nespecifikují, předchůdcem cihelného mostu mohlo tedy být i blíže neznámé, dřevěné provizorium.
Most byl situován do nejužšího místa rybníka, přesto dosáhl úctyhodné délky 95 m. Jeho šířka je 3,70 m. Tvoří jej patnáct půlkruhově klenutých cihelných mostních oblouků, oddělených subtilními pilíři s oboustrannými jehlancovými břity. Mostovku lemovala plná, cca 75 cm vysoká parapetní zídka. Krajní plně zděné úseky mostu zakončovala krátká rozevřená křídla s dekorativně tvarovanými nákolníky na koncích. Desáté pole mostu od jihu bylo původně tvořeno dřevěnou zvedací mostovkou; její existence je doložena ještě zobrazením na mapách z první třetiny 19. století, někdy brzy poté byla zrušena a prázdné pole bylo vyzděno v podobné formě jako ostatní části mostu. I úsek mostovky v původně nevyplněném poli byl po zaklenutí opatřen vápencovou dlažbou. Během současné rekonstrukce, kdy byl také proveden archeologický výzkum, bylo zjištěno, že na kamennou dlažbu navazovala vrstva cca 5-10 cm drobného štěrku z vápenců. Konstrukční řešení mostu bylo velmi promyšlené. Na část pilířů pod a mírně nad vodní hladinou byly užity velké opracované kamenné bloky, zbývající část byla provedená z cihel. Samotné mostní oblouky se směrem k patám dvakrát rozšiřují a v jejich vrcholech byly před líc vysazené cihly přitesány do dekorativního klenáku. Rovněž jehlancový tvar břitů byl získán finálním přitesáním cihelného zdiva.
Čtěte také: Jak na instalaci cihlového obkladu?
Od běžných rybničních a říčních mostů se odlišuje nejen stavební formou, ale především funkcí. Autor stavby sledoval nejen vizuální působení mostu na návštěvníka, ale zakomponováním pole se zvedací mostovkou jako prvku obranné architektury usiloval o vytvoření dojmu pevnostního charakteru místa, což korespondovalo i s terasovými zdmi kolem letohrádku.
V první polovině 17. století existovala v Mikulově pouze jediná cihlářská huť, na svoji dobu byla však nebývale velká, se třemi cihlářskými pecemi. Vzhledem k totožné technologii bylo v cihelně možné pálit i vápno, které se pak používalo pro přípravu malty při výstavbě mostu. V polovině 17. století, snad kvůli následkům třicetileté války, zde fungovaly již jen dvě cihlářské pece: první na 24 000 cihel, druhá na 19 000 při jednom výpalu. Stavba mostu se dochovala zejména díky dnes již nenapodobitelné kvalitě cihel zručných mikulovských cihlářů 17. století.
Kolem r. 1855 byl rybník vypuštěn a vysušen a most tak ztratil svojí funkci. V blízkosti letohrádku byl r. 1872 zbudován násep železniční trati ze Znojma do Břeclavi, který tak vytvořil hráz protékajícímu Rybničnímu potoku. Úpadek významného ostrovního areálu nastal koncem 19. století poté, co byl v lokalitě vysušen rybník Portz a již bývalý ostrov přeťala železniční trať. Cihlový most i letohrádek tak značně zchátraly a byly zcela ztraceny v náletové zeleni.
V roce 1872 ale celý areál s letohrádkem tvrdě zasáhla stavba železnice do Mikulova. Rybník byl vysušen, trať protnula cestu mezi letohrádkem a mostem, a ten tak sloužil už jen jako přejezd přes Rybniční potok. Rybník byl sice později částečně obnoven, trať ovšem nedovolila jeho zaplavení v původním rozsahu a tak se strana s mostem stala jen mokřadem.
V l. 1949-89 byla oblast nepřístupná (hraniční pásmo), a most byl postupně z větší části zanesen náplavami. Most málem upadl v zapomnění - v letech 1953 - 89 se ocitl v pustém a nepřístupném hraničním pásmu a postupně se ztrácel v hlíně a bující vegetaci.
Čtěte také: Pokládka cihlového obkladu
Poslední ránu osudu mu uštědřila normalizace a budování železné opony. Most zůstal v pustém, nepřístupném hraničním pásmu a postupně se ztrácel v hlíně a bující vegetaci.
Pád železné opony a otevření hranic umožnili přístup k celému areálu Portz Insel, v roce 1995 byl prohlášen kulturní památkou a od roku 2003 areál prochází celkovou obnovou. Do obnovy mostu se pustilo několik institucí - k městu Mikulov se připojily obce Sedlec a rakouský Drasenhofen. Nutno dodat, že nebýt skvělého umu tehdejších cihlářů, nebylo by dnes co zachraňovat - cihly pálené v Mikulově odolaly čtyřsetletému působení vlhka, vegetace i střídání klimatu. Právě tato výjimečná kvalita každé jedné cihly umožnila, že se téměř celý most podařilo rekonstruovat z původních stavebnin.
Obnova letohrádku začala v roce 2003. V letech 2019 až 2020 se dílo podařilo dokončit a nyní most září novotou, i když je mu už 400 let. Jediným novodobým prvkem je kovové zábradlí. Stavitelé v 17. století netušili, že jednou budou existovat stavební normy určující, že zábradlí musí mít výšku 110 centimetrů, a postavili ho nižší. Soudobým projektantům se přitom podařilo normám vyhovět velmi vkusně.
Úspěšná rekonstrukce patnácti obloukového cihlového mostu, pocházejícího z první poloviny 17. století, proběhla v letech 2019 až 2020. Historický most je součástí kulturní nemovité památky areálu letohrádku Portz Insel a nachází se v katastru města Mikulov na Moravě. Financování projektu bylo kryto dotací z programu Interreg V-A Rakousko - Česká republika, ze státního rozpočtu ČR a dále z prostředků partnerů projektu. Most, který byl původně zcela ztracený v náletové vegetaci musel být zbaven této zeleně a následně jej dělníci museli doslova vykopat z nánosů zeminy. Po opravě se most stal jednou z nejvyhledávanějších památek Mikulova.
Na počátku prací byl totiž most z větší části zahrnut zeminou a téměř zcela skryt v náletové zeleni. Bylo tedy nutné nejprve most odkrýt. To znamená, že byla odtěžena zemina v okolí mostu, dále vykáceny náletové stromy a křoviny a také očištěna vozovka mostu od nánosů zeminy. Samotnou opravu mostu lze rozdělit na dvě části. A to na opravu dochované původní spodní části mostu pod římsou na úrovni vozovky a dále na doplnění téměř zcela chybějícího zděného zábradlí mostu. Při obnově spodní části mostu byla snaha o použití co nejvíce původních cihel nalezených při opatrném skrývání zeminy v okolí mostu. Tyto cihly pocházející z první poloviny 17. století byly zhotoveny přímo pro stavbu mostu a jsou opravdu velmi kvalitní. Většina z nich byla označena otiskem písmene N (jako Nikolsburg). Doplnění chybějícího zděného zábradlí mostu bylo z důvodu nedostatku původních cihel realizováno z jiných starších cihel, a které pochází až z pol. 19. století. Zděné zábradlí bylo zpět obnoveno do jeho původní historické výšky a část chybějící do výšky 110 cm, byla doplněna kovářsky pojatým zábradlím. Jde o konstrukčně jednoduché ocelové zábradlí, které přiznává, že je ze současnosti. Při pohledu na most je tak i pro laika patrné, že zábradlí nepatří k původnímu mostu.
Čtěte také: Magicrete: Vše, co potřebujete vědět
V průběhu obnovy mostu se objevila také řada překvapení. Zajímavostí například bylo, že při očištění mostovky vozovky od nánosu zeminy, která místy činila až půl metru, byla nalezena původní vápencová dlažba pocházející z doby vzniku mostu (1. polovina 17. století). Tato dlažba byla tedy opravena (byly doplněny chybějící místa dláždění), avšak z důvodu její ochrany je skryta pod novým mlatovým povrchem. Dále ve spodní části oblouků kleneb mostu byly zjištěny četné trhliny, které bylo nutné staticky zajistit. Po provedení výkopů a odtěžení zeminy kolem mostu došlo v průběhu prací k nastupování spodní vody, která tak musela být trvale odčerpávána. Při zimním přerušení prací včetně čerpání vody potom došlo k vyrovnání hladiny vodní plochy v okolí mostu s hladinou Rybničního potoka, který podtéká pod mostem a v určité etapě prací musel být přeložen do provizorního koryta. Bylo tedy vhodné upravit tu část projektu, která řešila vrácení toku do původního koryta potoka z jeho provizorní přeložky.
Záměrem projektu byla nejen oprava mostu, ale také jeho zpřístupnění. V minulosti na most navazovala cestní síť, která však po 2. světové válce zcela zanikla, most tak byl úplně nepřístupný. V rámci projektu Portz Insel byly tedy tyto cesty znovu obnoveny. Ty nyní vedou až k rakouskému Drasenhofenu.
Zrekonstruovaný historický most je možno považovat za jednu z nejvýznamnějších mostních památek v České republice. Toto dílo je výjimečnou stavbou ve všech směrech, a proto jej můžeme považovat za unikátní i v širším evropském prostoru. Vznikl jako součást promyšleného architektonického záměru spolu s ostatními stavbami na ostrově a tamními sadovými úpravami a jeho reprezentativní význam svou formou esteticky povyšoval. Most fascinuje svým stářím, ale nemá obdobu ani z hlediska volby použitého materiálu a konstrukčního řešení.
Úspěch tohoto projektu korunovala soutěž Památka roku 2020, kterou pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Zde město Mikulov získalo první cenu v kategorii velkých rekonstrukcí nad 2 mil.
Stavba mostu se tak dochovala zejména díky dnes již nenapodobitelné kvalitě cihel zručných mikulovských cihlářů 17. století. I když v průběhu staletí byla prováděna jeho základní údržba, vzhledem k nepřístupnosti celého území po 40 totalitních let došlo zejména působením náletové vegetace, jejího kořenového systému a nežádoucímu rozebírání mostu nezodpovědnými jednotlivci k podstatnému narušení některých jeho částí. Rekonstrukce mostu byla velmi náročná. Na počátku prací byly totiž oblouky mostu z větší části zahrnuty zeminou a most téměř zcela skryt v náletové zeleni. Bylo tedy nutné nejprve most odkrýt. Teprve pak mohl být zjištěn skutečný rozsah poškození mostu. Samotnou opravu mostu lze rozdělit na dvě části. A to na opravu dochované původní spodní části mostu pod římsou na úrovni vozovky a dále na doplnění téměř zcela chybějícího zděného zábradlí mostu.
Technické údaje:
- stometrový barokní most ze 17. století, který je tvořen patnácti oblouky z vyzděných cihel nechal postavit kardinál František z Dietrichsteinu,
- rekonstrukce proběhla v roce 2019 až 2020, náklady na projekt činily 1 265 tis. euro, oprava samotného mostu vyšla na necelých 13 milionů korun,
- dotace byla poskytnuta z programu Interreg V-A, Rakousko - ČR a státního rozpočtu ČR, na projektu se podílelo město Mikulov ve spolupráci s obcí Sedlec a rakouským Drasenhofenem.
Provedenou rekonstrukcí se tak podařilo zapomenutou cennou památku zachovat pro budoucí generace.
Přístup k mostu
K cihlovému mostu se dostanete nejlépe po silnici číslo 40, vedoucí z Mikulova do Břeclavi. U bývalého mlýna asi 1 km před Sedlcem odbočíte doprava (při cestě z Mikulova) a dáte se malou asfaltkou po hrázi Nového rybníka. Cestou přejdete železniční trať a přes cyklostezku, směřující doprava podél železniční tratě, se dáte rovně polní cestou. Celková délka je asi 750 m. Na křižovatce polních cest odbočíte doprava a u Rybničního potoka (jiný tam neteče) se dáte doprava. Zde již uvidíte šest oblouků cihlového mostu. I když cesta k mostu je trochu složitější a ne zrovna jednoduchá, stojí tato zajímavá a prozatím téměř neznámá památka mostní architektury za vidění.
Obnovené cesty se nyní napojují i na cyklotrasu od Mikulova a Sedlece (ve směru od Lednicko-valtického areálu) a návštěvníky dovedou až k rakouskému Drasenhofenu. Tím umožňují i napojení na rakouskou síť cyklostezek. V lokalitě byla dále pro orientaci návštěvníků vybudována také naučná stezka s odpočinkovými místy.
Zrekonstruovaný historický most je možno považovat za jednu z nejvýznamnějších mostních památek v České republice. Toto dílo je výjimečnou stavbou ve všech směrech, a proto jej můžeme považovat za unikátní i v širším evropském prostoru. Vznikl jako součást promyšleného architektonického záměru spolu s ostatními stavbami na ostrově a tamními sadovými úpravami a jeho reprezentativní význam svou formou esteticky povyšoval. Most fascinuje svým stářím, ale nemá obdobu ani z hlediska volby použitého materiálu a konstrukčního řešení.
tags: #cihlový #most #Mikulov #historie