Beton a architektura patří k sobě stejně neodmyslitelně jako architektura a kámen, ocel nebo cihla. Ve spektru všech stavebních hmot je beton relativně mladým materiálem. Jeho vznik byl motivován potřebou nosných konstrukcí větších rozponů. Teprve období funkcionalismu objevilo beton jakožto prvek pohledový v exteriéru i interiéru bez nutnosti jej zakrývat obklady či jinými dekorativními konstrukcemi. Teprve betonové konstrukce použité u mostů či velkorozponových hal objevily pro beton nekonečnou škálu obloukových tvarů, parabol a křivek. Spojení betonu a volné sochařské tvorby se stává stále aktuálnějším tématem.
Na vybraných příkladech se článek snaží nastínit vývoj v používání betonu pro sochy umístěné ve veřejném prostoru. Text se věnuje vývoji technologií uplatněných při tvorbě betonových objektů od prostého vylévání betonu do formy přes prefabrikaci až po dnešní sofistikovanější roboticky zhotovované artefakty. Z přehledu je vidět, že v posledních několika dekádách se technologie výroby betonových skulptur posunula od tradičního lití do bednění k výrobě za pomoci 3D tisku a robotických ramen. Při ní je optimalizováno množství použité betonové směsi a snižuje se potřeba lidské práce. Použití takových postupů se projevuje i ve stavebnictví.
Historie a proměny betonu v umění
Beton a železobeton je dnes ve stavebnictví široce používaný materiál. Vznik prostého betonu se datuje již do dob římského impéria, kde byl použit např. pro stavbu slavného Pantheonu v Římě. Železobeton se pak objevuje v druhé polovině 19. stol. V uměleckých dílech se beton objevil např. u anglického sochaře a kreslíře Henryho Moora (1898 - 1986), který z tohoto materiálu v letech 1926 až 1934 vytvořil dvacet jedna soch figur a obličejů. Umělec se chtěl s betonem naučit pracovat, neboť v danou dobu byla na vzestupu i architektura z betonu. Moore nebyl jediným sochařem, který v té době zkoušel používat beton pro svou tvorbu. Dalšími sochaři v Evropě byli např. Wilhelm Lehmbruck (1881 - 1919), Alexander Archipenko (1881 - 1964), Peter Peri (1899 - 1967) nebo Loris Rey (1903 - 1962).
Z prostého betonu zhotovovali svá díla i minimalisté ve Spojených státech, kteří od šedesátých let minulého století experimentovali s různými materiály. Minimalisté při výrobě svých děl používali průmyslové postupy a jim odpovídající materiály. Takovými díly jsou např. duté betonové kostky s názvem Untitled umělce Donalda Judda (1928 - 1994) zhotovené ve městě Marfa v Texasu. Podobnou formu, ačkoliv se zde jedná o plné betonové kvádry, má Památník holocaustu v Berlíně podle návrhu newyorského architekta Petera Eisenmana (nar. 1932).
Princip betonových stél použil v Berlíně rovněž americký architekt židovského původu Daniel Libeskind (nar. 1946). V areálu budovy Židovského muzea (dokončena 1999) se nachází tzv. Zahrada exilu se 49 betonovými kvádry o výšce 6 m. Na jejich vršku jsou vysázeny olivové keře symbolizující naději.
Čtěte také: Jihoafrická republika
Betonové sochařství v Českých zemích a Mexiku
V českých zemích má betonová socha rovněž svou historii související mj. s procenty z rozpočtu každé stavby realizované za minulého režimu určenými na umění. Byly to dopravní stavby, výstavba sídlištních celků i jednotlivé budovy, které byly doplňovány uměleckými objekty v interiéru budov, na jejich fasádě či v okolním veřejném prostoru. Příkladů spojení uměleckého díla dle návrhu českých umělců s dopravní stavbou je hned několik. Jedním z nich je opěrná stěna u Nuselského mostu v Praze dle návrhu sochaře Stanislava Kolíbala (nar. 1925). Dílo bylo realizováno v roce 1968.
Také sochař Miloslav Chlupáč (1920 - 2008) spolupracoval s architekty, v Praze např. s architektem Karlem Pragerem nebo architektkou Věrou Machoninovou. Velkým úspěchem českého sochařství byla Chlupáčova plastika u Ciudad de México vytvořená ku příležitosti konání olympijských her v Mexiku v roce 1968. U silnice Ruta de la Amistad vytvořil sochař dílo s názvem Tři grácie. Jak název napovídá, tři 12,5 m vysoké železobetonové sloupy jsou na svých stranách rozvlněné, jako by tančily.
Dalším dopravním dílem doplněným o umělecké objekty je dnešní Barrandovský most v Praze. Ten vznikal na konci 70. a v 80. letech dle projektu architekta Karla Filsaka (1917 - 2000). Most od roku 1989 doprovází plastika Rovnováha z litého betonu podle návrhu uznávaného sochaře Josefa Klimeše (1928 - 2018).
V šedesátých a začátkem sedmdesátých let se sochařská tvorba nesla v duchu dynamismu s neoexpresivním výrazem. Dílo naplňující tyto charakteristiky je součástí Ústředního hřbitova s krematoriem nedaleko Dolu Trojice ve Slezské Ostravě. Právě Jozef Jankovič ztvárnil betonovou plastiku s názvem Řečtí andělé dokončenou v roce 1969.
Také řada samostatných památníků využívala hrubé rysy neopracovaného betonu. Takovým dílem byl např. Památník dělnického revolučního hnutí v Českých Budějovicích.
Čtěte také: Mezinárodní letecká doprava a paliva
Současné betonové plastiky a inovativní technologie
Zdeněk Ruffer (nar. 1971) tvoří od devadesátých let 20. století svá díla z betonu, protože to byl a stále je relativně levný materiál. Sochy Plavců z roku 2008, doplněné v roce 2018, jsou instalovány mezi administrativními budovami v pražském Karlíně. Abstraktnější ztvárnění figury je sousoší Král a královna, které stálo v předprostoru Veletržního paláce v Praze až do roku 2012.
Příkladem novodobého spojení dopravní stavby a umění je nový Tyršův most v Přerově (2013). Most postavený podle návrhu architektky Aleny Šrámkové (1929 - 2022) doplňují skulptury umělkyně Ivany Šrámkové (nar. 1960), jedná se o sochy stromů, zubra a ptáka. Právě ony stromy jsou zhotoveny z betonu a na most byly osazeny těžkou technikou. Svou výškou 5 m, resp. vertikalitou kontrastují s horizontálou mostu.
Jednou z novějších realizací betonových plastik ve veřejném prostoru je tzv. Tvárnice, kterou zhotovil sochař Martin Zet (nar. 1960) a která byla umístěna mezi starou a novou budovou Národního muzea v Praze v roce 2020. Tvárnice vznikla v rámci přehlídky Brno Art Open 2019 a připomíná Juddovy minimalistické objekty ze sedmdesátých let v Marfě. Její inspirací byla tvárnice ze sedmdesátých let, kterou vytvořil pro dělicí dekorativní zeď na sídlišti Pankrác II v Praze otec Martina, sochař Miloš Zet (1920 - 1995).
Otázkou budoucnosti, resp. roboticky zhotovených soch je metoda 3D tisku. Tuto techniku použil např. česko-argentinský umělec Federico Díaz (nar. 1971) v projektu Eccentric Gravity: Heraldic. Díaz zvítězil v umělecké soutěži na úpravu výdechu tunelu Blanka v Praze v roce 2006. Samotná realizace díla se konala až v roce 2020 a spočívala v obložení betonového tubusu výdechu 176 atypickými prefabrikovanými panely ze samozhutnitelného betonu, jejichž reliéf byl proveden unikátní technologií modelování do speciální směsi z písku a oleje. Další realizací Federica Díaze zhotovenou za pomoci robotického ramene je objekt mezi administrativními budovami na Bořislavce v Praze s názvem Na Horu.
V letním semestru 2020 vznikl v ateliéru Fišer - Nezpěváková na Fakultě architektury ČVUT v Praze projekt betonové lavičky Moose. Dílo vyrobené za pomoci 3D tisku navrhla studentka průmyslového designu Barbora Malovaná. V areálu ČVUT, stejně jako v Českých Budějovicích na Havranním náměstí, je možné využít městský mobiliář zhotovený za pomoci 3D tisku.
Čtěte také: Prozkoumejte článek o TKS muzeu betonu.
Experimenty s 3D tiskem a roboty pro tvorbu betonových skulptur probíhají i v zahraničí. Indicko-britský sochař Anish Kapoor (nar. 1954) se v kooperaci se společností Factum Arte podílel na vytvoření 3D tištěné skulptury pro výstavu Genesis v Utrechtu v roce 2007. Na vysoké škole Eidgenössische Technische Hochschule (ETH) ve švýcarském Curychu vzniklo v roce 2019 devět soch/sloupů za pomoci robotických ramen a litého betonu. Objekty byly součástí výstavy Concrete Choreography ve švýcarské obci Riom. Sloupy vysoké 2,7 m byly vytvořeny metodou vrstvení materiálu. Nejprve byla zhotovena vnější betonová skořápka, resp. bednění a až do ní byl robotickým ramenem vrstvený speciální beton, který se pak sám ztvrdnul. Tento inovativní přístup umožňuje optimalizovat množství použité betonové směsi a snížit potřebu lidské práce, což se projevuje i ve stavebnictví - dnes již vznikají první tištěné domy a lávky.
Při restaurování betonových uměleckých děl je kromě umělecko-historického průzkumu důležitá i materiálová analýza díla. Ta je možná použitím invazivní metody při rekonstrukci betonových částí staveb, dopravních a průmyslových objektů. U uměleckých děl je však tento postup neadekvátní, a i proto na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice, v rámci výzkumu financovaného programem NAKI, vyvinuli Josef Červinka a Vladislava Říhová novou metodologii. V praxi pak byla při restaurování sochy Hudebník od Aloise Šutery (nar. 1965) vyzkoušena nová technologie materiálového nátěru, jenž zaplnil drobné trhliny a větší póry povrchu sochy.
Časopis BETON TKS a otázka kvality
Druhé číslo časopisu BETON TKS 2007 je věnováno inženýrským stavbám a letištím. Článek španělských autorů (Prof. Dr. Hugo Corres-Peiretti, Prof. Dr. José Romo, Dr. Javier León) představuje Budovy ředitelství Městské autobusové společnosti (EMT) v Madridu. Příspěvek Prof. Ing. Petra Hájka, CSc. a Ing. Ctislava Fialy Kazetové stropní konstrukce pro velké rozpony je prezentována environmentální analýza alternativ stropních konstrukcí a uveden příklad aplikace kazetových desek při výstavbě mezinárodního letiště v Aténách. Příspěvek Ing. Jiřího Litoše, PhD. Vliv modifikačních přísad na objemové změny čerstvých cementových past přináší pohled na výzkum cementových past především v období tuhnutí, kdy jsou směsi náchylné k vzniku trhlin a objasňuje procesy během hydratace cementu.
V dubnu 2011 vstoupilo v platnost nové Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. V zmíněném nařízení se píše: „Stavby jako celek i jejich jednotlivé části musejí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit tyto základní požadavky na stavby.“ Návrh a realizace stavby tak, aby vyhověla požadavkům bezpečnosti a ochrany zdraví osob a majetku, byl samozřejmým požadavkem i původních národních norem. V nových evropských předpisech se pozornost zaměřuje na životní cyklus staveb. Finanční náklady na celý životní cyklus stavby však jsou zcela něco jiného než investiční náklady, kterými naši celostátní i místní představitelé rádi dokládají svá rozhodnutí. Trvanlivost a životnost jsou pojmy, které by pro hodnocení stavby měly mít stejnou váhu jako energetická náročnost. A co výtvarná a estetická hodnota staveb, nezapomínáme na ni v honbě za co nejnižší cenou investice? Je všechno to šetření na kvalitě a vzhledu z dlouhodobého hlediska opravdu to nejlepší?
Samozřejmě budeme vedle informací o nových technologiích, výsledcích vývoje a vědeckého výzkumu na poli betonu a zpráv z oblasti normalizace představovat krásné a zajímavé nové stavby pozemní i dopravní, které potěší oko nejen betonáře. Nezapomeneme ani na ty už letitější, které se po dobře navržené a zodpovědně provedené rekonstrukci opět vrátily do života.
Významné příspěvky v oblasti sanace a rekonstrukce staveb
- Zdeněk Bažant, Jiří Strnad: Statické zkušenosti při náhradě historické plastiky
- Pavel Beran: Zvýšení únosnosti stropní desky s Wünschovými hlavicemi
- doc. Ing. arch. Josef Chybík, Ph.D.: Beton a architektura - nekonečné možnosti tvárné hmoty
- György L. Balázs, Éva Lublóy, Sándor Mezei: Beton a požár
- Juraj Bilčík, Igor Halaša: DTA, TG A DSC overenie pôsobenia vnútorného ošetrovania
- Jana Margoldová: Letištní terminály
- Petr Hájek, Ctislav Fiala: Kazetové a stropní konstrukce por velké rozpony
- Petr Hubík: Vyztužené opěrné kontrukce
- Jiří Litoš: Vliv modifikačních přísad na objemové změny čerstvých cementových past
Obsah čísla 2/2007 - Inženýrské stavby a letiště
Časopis BETON TKS v čísle 2/2007 přinesl řadu zajímavých článků, které se zaměřovaly na inženýrské stavby a letiště, s důrazem na inovativní využití betonu a konstrukční řešení.
| Sekce | Název článku | Autoři |
|---|---|---|
| Interview | Rozhovor s Ing. B. Votavou, ředitelem Útvaru rozvoje hl. m. Prahy | Jana Margoldová |
| Stavební konstrukce | Budovy ředitelství Městské autobusové společnosti (EMT) v Madridu | Hugo Corres-Peiretti, José Romo, Javier León |
| Stavební konstrukce | Betonový plášť podmořských potrubí | Mikael W. Braestrup |
| Stavební konstrukce | ČS Centrum - IT Building v Praze 4 | Miloslav Smutek, Jan Štěchovský |
| Stavební konstrukce | Centrum Chodov - západní část | Milan Mužík, Milan Nikš, Martin Půlpán, Ivan Šemík, Miroslav Šváb |
| Materiály a technologie | Kazetové a stropní konstrukce pro velké rozpony | Petr Hájek, Ctislav Fiala |
| Věda a výzkum | Vliv modifikačních přísad na objemové změny čerstvých cementových past | Jiří Litoš |
Toto číslo a další příspěvky v časopise BETON TKS dokládají, že beton jako stavební materiál nabízí nekonečné možnosti tvárné hmoty, a to nejen v oblasti inženýrských staveb, ale i v umělecké tvorbě a architektuře, kde se stává plnohodnotným výrazovým prostředkem.
tags: #mezinarodni #muzeum #baroka #v #mexiku #beton