Anhydritové podlahy jsou dnes již velmi známou a rozšířenou technologií. Anhydritové podlahy jsou stále nejvyhledávanější a nejčastěji realizovanou podlahou. Jsou stále nejlepší podlahou, která se hodí na všechny typy podkladů. Anhydrit je minerál s chemickým vzorcem CaSO4. Česky jej možná znáte pod označením síran vápenatý. Název pochází z řečtiny - anhydros znamená „bezvodý“. Pokud výrobce k anhydritu přimíchá plnivo, jemný písek či štěrk a vodu, vznikne směs pro anhydritovou podlahu.
Vlastnosti a výhody anhydritových podlah
Objemová hmotnost betonové podlahy je mezi 1500 a 1800 kg/m3, anhydritová má objemovou hmotnost 2000 kg/m3 i více. Nespornou výhodou takové anhydritové podlahy je například její vysoká pevnost v tahu za ohybu. Tato pevnost umožňuje pokládku anhydritu v menší tloušťce než klasický beton a tím se docílí i menší spotřeby anhydritu oproti klasickému betonu. Z toho vyplývá menší zatížení stavby (stropu) než při použití betonu.
Anhydrit se vyrábí v pevnosti mezi 20-30 MPa v tlaku a v rozmezí mezi 4-6 MPa v tahu za ohybu. Anhydritová podlaha má i díky svým vlastnostem rychlejší náběh podlahového topení, nemusí se provádět dilatace v ploše, docílí se rovinnosti podkladu 2 mm/m. Právě tato rychlost a jednoduchost aplikace je jedním z důvodů, proč jsou anhydritové podlahy tak oblíbené mezi stavebními profesionály.
Srovnání s betonovou podlahou
V porovnání s betonovou podlahou je ta anhydritová dobře tepelně vodivá. Díky tomu se hodí například na zalití rozvodů podlahového vytápění, a to i bez dilatace topných okruhů. Ve srovnání s betonem mají anhydritové podlahy několik výrazných výhod. Zatímco betonová podlaha často vyžaduje finální použití stěrky pro rovnoměrné zarovnání povrchu, anhydrit se vzhledem ke své tekuté konzistenci „rozlije“ sám a vytváří dokonale hladkou vrstvu bez nutnosti dodatečného zásahu. Další výhodou anhydritových podlah je nepotřebnost výztuží, například sítí, které jsou při lití betonové podlahy potřeba.
Tloušťka a aplikace
Když se zamýšlíme nad otázkou tloušťky anhydritové vrstvy, je důležité zvážit několik aspektů, které mohou ovlivnit výslednou volbu a kvalitu podlahy. Obecně platí, že anhydritové podlahy se pokládají v tloušťce okolo 40 milimetrů, avšak v závislosti na konkrétních požadavcích a podmínkách stavby může tato tloušťka být i menší-běžně kolem 35 milimetrů. Tloušťka potěru se v případě tohoto konstrukčního řešení odvíjí od průměru trubek podlahového topení a plánovaného provozního zatížení.
Čtěte také: Vše o měrné tepelné kapacitě betonu
I když se dá při použití vhodných příměsí vytvořit i pochozí anhydritová podlaha, jejím nejčastějším využitím je jako podklad pod následnou pokládku pochozí podlahové krytiny. Výhodu těchto podlah nacházíme především v jejich univerzálnosti a schopnosti adaptovat se na různé typy interiérů. Lité anhydritové podlahy jsou ideální nejen pro bytové domy, ale své ideální uplatnění nacházejí také v administrativních budovách, komerčních prostorách či dokonce ve velkých sportovních halách.
Příprava podkladu a pokládka
Před pokládkou podlahové krytiny je nutné, aby byla anhydritová vrstva vyschlá. Vlhkost nemá přesahovat 0,5 %. Pro zajištění tepelné izolace a útlumu kročejového hluku se používá anhydritový potěr, který se aplikuje na vrstvu izolantu. Pokud nelze provést spojený potěr, řešením je právě tento typ potěru. Anhydritový potěr je v tomto případě od podkladu oddělen separační vrstvou a od svislých konstrukcí dilatačním pásem. Využívá se zejména při sanaci stávajících podlah.
Tento typ potěru se využívá nejčastěji u rekonstrukcí - tedy tam, kde je potřeba vyrovnat nosný podklad a připravit jej pro pokládku zvolené podlahové krytiny. Savé podklady musí být napenetrovány. Podklad musí být dokonale očištěn a zbaven veškerých nečistot a materiálů užitých na stavbě a napenetrován vhodnou penetrací. Izolační desky musí být uloženy na rovném podkladu tak, aby doléhaly celou plochou a váha potěru byla přenášena rovnoměrně na celou plochu izolační desky. Povrch desek musí být opatřen fólií (neplatí u systémových desek) tak, aby nedocházelo k zatékání směsi. Teplovodní trubky musí být řádně připevněny k připravenému podkladu. Přilehlé stěny musí být opatřeny dilatačním pásem.
Anhydrit a podlahové vytápění
Velkou předností anhydritového potěru pro podlahové vytápění je dokonalé obklopení trubek podlahového topení se zajištěním maximálního přenosu tepla. Anhydritová podlaha se stává neocenitelným pomocníkem také v případech, kdy se jedná o podlahové vytápění. Díky své vynikající vodivosti je totiž anhydrit schopen optimálně obalit trubky s teplonosným médiem a vyplnit veškeré dutiny. To znamená, že podlahové vytápění je nejen efektivní, ale i rovnoměrně rozloženo po celé ploše podlahy.
Omezení použití
Jediná nevýhoda je, že se nehodí do trvale vlhkých prostor. Na druhé straně, anhydritové podlahy nejsou ideální pro prostředí s vysokou a permanentní vlhkostí. To platí například pro bazény, sauny nebo venkovní aquaparky, kde vlhkost může způsobit problémy s trvanlivostí materiálu.
Čtěte také: Měrná váha betonu: klíčové vlastnosti a využití
| Vlastnost | Anhydritová podlaha | Betonová podlaha |
|---|---|---|
| Objemová hmotnost | 2000 kg/m3 i více | 1500-1800 kg/m3 |
| Tepelná vodivost | Velmi dobrá | Nižší |
| Potřeba výztuže | Ne | Ano (sítě) |
| Rychlost zrání/tvrdnutí | Rychlejší (pochozí 24-48h) | Pomalejší |
| Rovinnost | Výborná (2 mm/m) | Vyžaduje stěrku |
| Pevnost v tahu za ohybu | 4-6 MPa | Nižší (u srovnatelné tloušťky) |
| Vhodnost pro vlhké prostory | Nevhodná pro trvale vlhké | Vhodná |
Čtěte také: Jak měřit měrnou hmotnost betonu?
tags: #merna #hmotnost #anhydritove #podlahy