Nedokonalá protikorozní ochrana materiálu by mohla způsobit fatální následky. Jedním z nejvíce používaných způsobů protikorozní ochrany je použití nátěrových systémů. Nátěrový systém je složen ze základního a vrchního nátěru. Základní nátěr zajišťuje přilnavost, korozní odolnost a snižuje podkorodování, využívá k tomu inhibičních vlastností antikorozních pigmentů; jeho další vrstvy navyšují tloušťku a zvyšují bariéru. Dlouhodobou životnost poskytují také nátěrové systémy o vysoké tloušťce nebo kombinované povlaky, tzn. kovové povlaky s organickým nátěrem. Dlouhodobá životnost je tedy součtem různých činitelů a parametrů, které se mohou vzájemně ovlivňovat.
Vliv tloušťky nátěru na jeho vlastnosti
Tloušťka nátěru má velký vliv na výkon, vzhled a aplikaci. Kromě vlastního složení existuje z pohledu životnosti ještě několik dalších proměnných. Mezi nejvýznamnější z nich patří tloušťka jednotlivých vrstev i celého nátěrového systému, expoziční prostředí, včetně vlastního konstrukčního provedení.
Měření tloušťky nátěru
Existují dva stavy, ve kterých se měří tloušťka nátěru: tloušťka mokrého filmu a tloušťka suchého filmu. Měřidlo tloušťky povlaku je určeno k měření tloušťky povlaku.
Metody měření tloušťky nátěru
Ruční digitální zařízení: Nejběžnějším typem měřidla je ruční digitální zařízení, které využívá záblesk světla ke zvýšení teploty nátěru na velmi krátkou dobu. Poté analyzuje dobu, za kterou povrch opět vychladne. Na základě těchto údajů se určí tloušťka nátěru.
Ultrazvukové měřicí přístroje: Tyto přístroje měří dobu, za kterou zvuková vlna projde vzorkem a vrátí se zpět k měřicímu přístroji, aby bylo možné zjistit tloušťku.
Čtěte také: Metody měření vlhkosti betonu
Mechanická měřidla: Existují také mechanická měřidla, která k měření tloušťky nátěru používají permanentní magnet, kalibrovanou pružinu a stupnici. Obvykle se jedná o tloušťkoměry vyrobené z nerezové oceli, které jsou určeny k měření tloušťky mokrého filmu. Tento praktický tloušťkoměr je šestihranný/osmihranný přesný měřicí hřeben vyrobený z těžké nerezové oceli, na kterou nepůsobí kyselé ani zásadité prvky. Jedná se o tloušťkoměr na mokrý film, který se snadno používá a je vhodný pro pryskyřice, laky, lazury a gely i barvy.
Kombinované měřidlo: Toto kombinované měřidlo lze použít k měření tloušťky nátěru i drsnosti povrchu. Má dva různé hroty, které umožňují oddělené funkce - ostrý vyměnitelný hrot z karbidu wolframu pro měření profilu povrchu, kalený kulatý hrot pro měření tloušťky nátěru, skleněnou destičku pro kalibraci nuly.
Přesnost a kalibrace měřidla tloušťky povlaku
Úroveň přesnosti, kterou potřebujete od měřiče tloušťky nátěru, závisí na účelu vaší zkoušky. Digitálními měřidly lze měřit s přesností na mikrony, zatímco ruční měřidla jsou výrazněji závislá na schopnostech uživatele.
Nátěrové hmoty. Stanovení tloušťky nátěru příčným řezem (ČSN EN ISO 2808:2007 metoda 6 A - metoda 2). Nátěrové hmoty. Stanovení tloušťky nátěru přístrojem na principu magnetického toku (ČSN EN ISO 2808:2007 metoda 7B). Nátěrové hmoty. Stanovení tloušťky nátěru magneticko - indukčním přístrojem (ČSN EN ISO 2808:2007 metoda 7 C).
Hodnocení kvality provedeného nátěrového systému
Hodnocení kvality provedeného nátěrového systému se provádí pomocí standardních normovaných metod, které specifikují jednoznačně postup.
Čtěte také: Metody měření vlhkosti betonu
Poréznost a nespojitosti nátěru
Tím je míněn nejen jednolitý a rovnoměrný povlak na celém povrchu konstrukce, bez defektů ve formě pórů a obdobných diskontinuit, ale také správný poměr obsahu pigmentů a plniv v nátěrové hmotě. Tato hodnota se u již zhotovených povlaků nedá stanovit, ale projevuje se celou řadou vlastností, mezi které patří zvýšená navlhavost a tvorba puchýřů, vnitřní pnutí a s tím spojené defekty ve formě praskání, trhlin apod.
Metody detekce poréznosti
Nízkonapěťové detektory: Nízkonapěťové detektory používají vlhkost k vedení elektrického proudu skrz jakoukoliv nespojitost v nátěru. Testovací zařízení je spojeno s kovovým podkladem pomocí kabelu pro vedení signálu a používá se stejnosměrné napětí. Zjištěná nespojitost je pak na přístroji detekována signálem (akustickým nebo rozsvícením kontrolky). Je ideální pro nátěry s celkovou tloušťkou suché vrstvy do 500 µm a zkušebním napětím do 90 V. Nátěr musí být před zkouškou zcela vytvrzen (vysušen) dle instrukcí výrobce, povrch nátěru musí být suchý a nesmí na něm být olej nebo nečistoty.
Vysokonapěťová metoda: U vysokonapěťové metody je vytvářena v nespojitosti nátěru jiskra, pokud má tato nespojitost menší dielektrickou pevnost než materiál nátěru. Nátěr musí být před zkouškou zcela vytvrzen (vysušen) dle instrukcí výrobce, povrch nátěru musí být suchý a nesmí na něm být olej nebo nečistoty.
Přilnavost nátěru
Přilnavost nátěru ke kovovému povrchu je významným faktorem, který rozhoduje o dlouhodobé životnosti a průběhu koroze na rozhraní nátěr-povrch kovu. Pro praxi není důležitá pouze přilnavost nátěru k povrchu kovu před vystavením atmosférickým podmínkám nebo vodě, ale zejména průběh změny přilnavosti s časem. Nátěry se vyznačují různou mírou citlivosti k působení prostředí na změnu přilnavosti. Je obecně známo, že nátěry neposkytují plný bariérový účinek pro pronikání molekul vody. Vliv vody na přilnavost nátěru lze však ovlivnit volbou vhodného základního nátěru, který má dobrou přilnavost k danému kovovému povrchu, a dalších vrstev nátěru, které se s ním dobře vážou. V současné praxi jsou široce uplatňovány vysokosušinové nátěry s bariérovým mechanismem ochrany.
Metody zkoušení přilnavosti
Mřížková zkouška
Čtěte také: Komplexní průvodce měřením vibrací
Zkouška křížovým řezem
Odtrhová zkouška: Odtrhová zkouška se provádí podle ČSN EN ISO 4624. Přilnavost se vyjadřuje silou potřebnou k odtržení definované plochy nátěru a udává se v MPa. Hodnotí se nejen odtrhová pevnost, ale i charakter lomu. Výsledky zkoušky nejsou ovlivněny pouze mechanickými vlastnostmi zkoušeného nátěru, druhem a způsobem přípravy podkladu, způsobem nanášení nátěrových hmot, ale i dalšími faktory, jako jsou typ použitého zkušebního přístroje, volba lepidla a tloušťka podkladového materiálu. Norma pro zkoušení protikorozní ochrany ocelových konstrukcí ochrannými nátěrovými systémy ČSN EN ISO 12944 v části 6, týkající se laboratorních zkušebních metod, doporučuje tloušťku ocelových podkladů nejméně 3 mm, ale v dalších platných normách je možné najít doporučovanou tloušťku ocelových podkladů až 10 mm. Ke stanovení přilnavosti byl použit hydraulický odtrhoměr P.A.T.GM01 s rozsahem měření 0-20 MPa. K lepení zkušebních tělísek bylo použito dvousložkové epoxidové lepidlo. Po 24 hodinách od nalepení tělíska bylo provedeno odtržení zkušebního tělíska od podkladového kovu.
Vliv tloušťky podkladu na přilnavost
Ověření vlivu tloušťky podkladového ocelového podkladu na hodnotu přilnavosti: Výsledky přilnavosti aplikovaného nátěrového systému před a po korozní zkoušce. Nátěrový systém z dvousložkových vodou ředitelných nátěrových hmot byl zhotoven na ocelovém podkladu o tloušťce 1,5 mm, 3 mm a 5 mm. Nátěr byl vytvrzován po dobu 30 dnů. Z výsledků vyplynulo, že čím byla tloušťka podkladového kovu vyšší, tím vyšší byla hodnota odtrhové pevnosti nátěru, což souvisí s deformací podkladu. Zkouška přilnavosti byla provedena ještě po vystavení nátěru korozní zkoušce v neutrální solné mlze po dobu 168 hodin.
Stanovení korozní agresivity a příprava povrchu
Návrh na protikorozní ochranu ocelových konstrukcí obecně vychází z požadavku dlouhodobé životnosti. Pro splnění tohoto kritéria je nutné použít správně zvolený nátěrový systém, dostatečně a vhodným způsobem připravit povrch a provést nátěrový systém v souladu s celou řadou pravidel, která jsou uvedena v technickém listu jednotlivých nátěrových hmot. S rostoucí korozní agresivitou a očekávanou životností rostou také požadavky na kvalitu přípravy povrchu.
Klasifikace korozní agresivity
Obecně lze pro stanovení korozní agresivity použít normu ČSN EN ISO 12944-2, která zahrnuje ocelové konstrukce vystavené působení atmosféry, konstrukce ponořené ve vodě, sladké i mořské nebo uložené v půdě. Pro různé atmosférické podmínky je uveden klasifikační systém vycházející ze stupňů korozní agresivity. Dále jsou v normě popsána různá prostředí pro konstrukce ponořené ve vodě a uložené v půdě. Pro stanovení stupňů korozní agresivity se důrazně doporučuje expozice standardních vzorků podle normy ČSN EN ISO 9226. V normě jsou stupně korozní agresivity definovány na základě úbytků hmotnosti nebo tloušťky standardních vzorků zhotovených z nízkouhlíkové oceli a zinku po prvním roce expozice. Podrobnosti o standardních vzorcích a jejich přípravě před expozicí a vyhodnocení po expozici je uvedeno v normě ČSN EN ISO 9226. V praxi se často setkáváme se špatně zvolenou korozní agresivitou a následně z toho vyplývajícím selháním nátěrového systému. Jako příklad je možné uvést vnitřní povrch komína, kdy se jedná o speciální prostředí, nikoliv atmosférické. Také na střešní krytinu, která je na průmyslové hale, mohou působit specifické korozní vlivy z vyústěných provozních výduchů. Mezi další speciální druhy namáhání patří např. zvýšená teplota vlivem provozu, trvalá kondenzace vody na povrchu vznikající vlivem proudění kapaliny, mechanické namáhání, např. abraze způsobená pískem strhávaným větrem nebo abraze unášenými kamínky v proudící vodě.
Vliv znečištění povrchu rozpustnými solemi
Významný může být vliv znečištění povrchu rozpustnými solemi. Zejména u konstrukcí vystavených prostředí s vysokou vlhkostí nebo ponoru ve vodě může za určitých podmínek znečištění povrchu solemi vést k předčasnému selhání. Rozpuštěné solné roztoky urychlují oxidaci oceli, což má za následek podkorodování povlaku, tzn. Vlhkost procházející nátěrovým filmem rozpouští rozpustné soli pod povlakem, na rozhraní kov-povlak. V tomto případě povlak působí jako semipermeabilní membrána mezi vodným nebo zředěným roztokem nad povlak a koncentrovaným roztokem pod povlakem. Tento rozdíl v koncentraci způsobuje průnik další vlhkosti k více koncentrovanému solnému roztoku, který zvýší osmotický tlak pod povlakem.
Ačkoliv je tato skutečnost známá, není konečná hodnota koncentrace solí jednoznačná a obecně známá. Nicméně nátěrové systémy určené pro ocelové konstrukce s dlouhodobou životností a exponované prostředí s vyšší korozní agresivitou mohou mít limit chloridů, resp. rozpustných solí, předepsaný. V tomto případě se nejčastěji vychází z americké normy SSPC - SP12/NACE No 5, která definuje stupně čistoty, viz tabulka 1. Také někteří dodavatelé nátěrových hmot definují maximální obsah chloridů na povrchu před aplikací nátěrů.
Problémem, který vždy existuje při testech v terénu, je to, že ačkoli měření solí v roztoku extrahovaném z povrchu je přesné, stupeň extrakce solí z povrchu se může značně lišit. Množství solí, které se převedou z povrchu do roztoku (extraktu), závisí na počáteční koncentraci solí na povrchu, použité zkušební metodě extrakce a zkušenostech provádějícího technika. Mezi faktory, které ovlivňují extrakci rozpustných solí z povrchu, jsou hloubka a tvar korozních důlku, množství extrakčního činidla, délka extrakce, teplota a další proměnné.
Poznámka: Ke korozi může dojít i za nepřítomnosti jakýchkoli solí, např. Pro nátěry exponované atmosféře nejsou obdobné definice rizika ani limity obecně stanoveny.
Doporučení pro volbu nátěrového systému
Doporučení pro volbu nátěrového systému je v normě ČSN EN ISO 12944-5.
Ověřování účinnosti nátěrových systémů
Ochranná účinnost nátěrových systémů se ověřuje řadou urychlených laboratorních zkoušek, např. podle doporučení ČSN EN ISO 12944-6, avšak interpretace jejich výsledků do reálných podmínek pro přesnou predikci životnosti je značně obtížná. Na životnost nátěrových systémů má výrazný vliv nejen základní formulace nátěrové hmoty, ale také expoziční podmínky, konstrukční uspořádání, čistota povrchu pod nátěrem, klimatické podmínky při aplikaci a obecně kvalita odvedené práce aplikační firmy.
Související normy a zkoušky
| Předmět zkoušky | Norma / Metoda | Zaměření |
|---|---|---|
| Nátěrové hmoty - Zkoušky zasychání | ČSN EN ISO 9117-3 | Zkouška povrchového zasychání s balotinou |
| Nátěrové hmoty a nátěry | SOP 1 (ČSN 67 3052:1996) | Standardní operační postup - stanovení zasychání nátěrových hmot |
| Nátěry | ČSN EN ISO 2178:2017 | Nemagnetické povlaky na magnetických podkladech. Měření tloušťky povlaku - Magnetická metoda |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 11997-1:2006 cyklus B | Cyklus B |
| Povlaky, nátěry | ASTM D 2247 | Stanovení odolnosti povlaku proti vlhkosti v prostředí o 100% relativní vlhkosti |
| Nátěr, povlak | ČSN EN ISO 6270-2:2018 | Nátěrové hmoty - Stanovení odolnosti proti vlhkosti - Část 2: Kondenzace (expozice v komoře se zásobníkem ohřáté vody) |
| Povlaky, Nátěry | ČSN EN 286-2: 1994, čl. | Korozní zkoušky v umělých atmosférách |
| Povlaky, nátěry | ČSN EN ISO 4623-1 | Nátěrové hmoty - Stanovení odolnosti proti nitkové korozi, Část 1: Ocelové podklady |
| Nátěr | ČSN 67 3098 | Nátěrové hmoty - Stanovení odolnosti proti střídání teplot |
| Nátěry | ČSN EN ISO 4628-1:2016 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 1: Obecný úvod a systém klasifikace |
| Nátěry | ČSN EN ISO 4628-2:2016 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 2: Hodnocení stupně puchýřkování |
| Nátěry | ČSN EN ISO 4628-3:2016 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 3: Hodnocení stupně prorezavění |
| Nátěry | ČSN EN ISO 4628-4:2016 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 4: Hodnocení stupně praskání |
| Nátěry | ČSN EN ISO 4628-5:2016 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 5: Hodnocení stupně odlupování |
| Nátěry | ČSN EN ISO 4628-6:2012 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 6: Vyhodnocení stupně křídování metodou samolepící pásky |
| Nátěry | ASTM D 610-08 | Normalizované metody hodnocení stupně rezivění natřených ocelových povrchů |
| Nátěry | ASTM D1654-08 | Hodnocení vzorků s organickými povlaky po vystavení koroznímu prostředí |
| Nátěry, organické povlaky | ČSN EN ISO 3651-2 | Ponorová korozní zkouška |
| Kovové materiály | ČSN 03 8135 | Ponorová korozní zkouška |
| Kovové materiály | ČSN 03 8171 | Ponorová korozní zkouška |
| Kovové materiály | ČSN 03 8137 | Metalografická zkouška - korozní napadení |
| Kovové materiály | ČSN ISO 6988 | Kovové a jiné anorganické povlaky. Zkouška oxidem siřičitým s povšechnou kondenzací vlhkosti |
| Kovové a anorganické povlaky na kovových podkladech | ČSN EN ISO 4536 | Korozní zkouška solnými kapičkami (zkouška SD) |
| Kovové a jiné anorganické povlaky | ČSN ISO 4541 | Korozní zkouška Corrodkote |
| Kovové povlaky | ČSN ISO 4538 | Korozní zkouška thioacetamidem (Zkouška TAA) |
| Metody korozních zkoušek kovových a jiných anorganických povlaků na kovových podkladech | ČSN EN ISO 10289 | Hodnocení vzorků a výrobků podrobených korozním zkouškám |
| Kovy a slitiny | ČSN EN ISO 8565 | Atmosférické korozní zkoušky. Základní požadavky na staniční zkoušky |
| Kontinuálně lakované kovové pásy | ČSN EN 13523-19 | Metody zkoušení - Část 19: Návrh vzorku a metoda zkoušení pro atmosférickou expozici |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 2810 | Přirozené stárnutí - Expozice a hodnocení |
| Koroze kovů a slitin | ČSN ISO 7441 | Stanovení kontaktní koroze při atmosférických korozních zkouškách |
| Koroze kovů a slitin | ČSN ISO 8407 | Odstraňování korozních zplodin ze vzorků podrobených korozním zkouškám |
| Kovové a jiné anorganické povlaky | ČSN EN ISO 4543 | Všeobecné zásady pro korozní zkoušky v podmínkách skladování |
| Atmosférické zkoušky obalů a balení | ČSN 77 0231 | Atmosférické zkoušky obalů a balení |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 11341 | Umělé stárnutí a expozice umělému záření - Expozice filtrovanému záření xenonové obloukové výbojky |
| Zkoušení vlivů prostředí | ČSN EN 60068-1 | Zkoušení vlivů prostředí |
| Zkoušky vlivu prostředí | ČSN EN 60068-2 | Zkoušky: Zkoušky A: Chlad |
| Zkoušky vlivu prostředí | ČSN EN 60068-2 | Zkoušky: Zkoušky B: Suché teplo |
| Zkoušky vlivu prostředí | ČSN EN 60068-2 | Zkoušky: Zkouška Db a návod: Vlhké teplo cyklické (12 + 12h cyklus) |
| Zkoušky vlivu prostředí | ČSN EN 60068-2 | Zkoušky: Zkouška Cy: Konstantní vlhké teplo zrychlená zkouška určená především pro součástky |
| Elektrotechnické a elektronické výrobky | ČSN IEC 68-2-38 | Základní zkoušky vlivu vnějších činitelů prostředí. Část 2-38: Zkouška Z/AD: Složená cyklická zkouška teplotou a vlhkostí |
| Zkouška skladováním | ČSN EN 60068-2-48 | Zkouška skladováním |
| Elektrotechnické a elektronické výrobky | ČSN IEC 68-2-61 | 34 5791 Základní zkoušky vlivu vnějších činitelů prostředí. Část 2-61: Zkouška Z/ABDM: Klimatická řada |
| Zkoušení vlivů prostředí | ČSN EN 60068-3-4 | Část 3-4: Doprovodná dokumentace a návod. Zkoušky vlhkým teplem |
| Koroze kovů a slitin | ČSN ISO 9223 | Korozní agresivita atmosfér. Klasifikace |
| Koroze kovů a slitin | ČSN ISO 9224 | Korozní agresivita atmosfér. Směrné hodnoty pro stupně korozní agresivity |
| Ochrana kovových materiálů proti korozi | ČSN EN 12500 | Pravděpodobnost koroze v atmosférickém prostředí - Klasifikace, stanovení a odhad korozní agresivity atmosférického prostředí |
| Klasifikace podmínek prostředí | ČSN EN 60721-2-3 | Klasifikace podmínek prostředí |
| Klimatické namáhání přepravního balení | ČSN 77 0930 | Klimatické namáhání přepravního balení |
| Bariérové systémy s vysoušedly | ČSN 77 0113 | Bariérové systémy s vysoušedly |
| Zásady pro používání obalových materiálů s vypařovacími inhibitory koroze | ČSN 77 0112 | Zásady pro používání obalových materiálů s vypařovacími inhibitory koroze |
| Dočasná protikorozní ochrana | Dočasná protikorozní ochrana | Dočasná protikorozní ochrana |
| Povlaky, nátěry | ČSN EN ISO 13076:2013 | Vizuální posouzení defektů při umělém osvětlení |
| Nátěry | SOP 7 | Měření tlouštěk vrstev kovových, oxidových a organických povlaků a výpočet plošné hmotnosti |
| Kovové,oxidované a organické povlaky | ČSN ISO 11463; čl. 3.1.4, čl. | Stanovení bodové koroze |
| Nátěry | ČSN EN 13523-27:2010 | Kontinuálně lakované kovové pásy - Zkušební metody Část 27: Zkouška odolnosti proti vlhkosti Sandwich testem |
| Povlaky, nátěry | ČSN EN ISO 1463:2004 | Měření tloušťky povlaku - Mikroskopická metoda |
| Kovové a oxidové povlaky | ČSN EN 60068-1 | Zkoušení vlivů prostředí |
| Cyklický korozní test | SAE J 2334:2003 | Cyklický korozní test |
| Povlaky, nátěry | ČSN EN ISO 11977-2:2014 | Zkouška korozní odolnosti cyklickým namáháním solná mlha/sucho/vlhkost/UV záření |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 21227-1 | Hodnocení vad povlakovaných povrchů s použitím optického zobrazení - Část 1: Všeobecný návod |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-1 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 1: Obecný úvod a systém klasifikace |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-2 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 2: Hodnocení stupně puchýřkování |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-3 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 3: Hodnocení stupně prorezavění |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-4 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 4: Hodnocení stupně praskání |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-5 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 5: Hodnocení stupně odlupování |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-6 | Hodnocení degradace nátěrů - Stanovení intenzity, množství a velikosti běžných typů obecných vad - Část 6: Vyhodnocení stupně křídování metodou samolepicí pásky |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-7 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 7: Hodnocení stupně křídování metodou sametu |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-8 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 8: Hodnocení stupně delaminace a koroze v okolí řezu |
| Nátěrové hmoty | ČSN EN ISO 4628-10 | Hodnocení degradace nátěrů - Klasifikace množství a velikosti defektů a intenzity jednotných změn vzhledu - Část 10: Hodnocení stupně nitkové koroze |
tags: #vse #o #mereni #sily #nateru