Mnoho stavebních a renovačních prací vyžaduje použití suchých materiálů, jejichž vlhkost nepřekračuje stanovenou horní hranici. To platí i pro přípustnou vlhkost různých podkladů pro další povrchové úpravy. Měřič vlhkosti vám pomůže zjistit procentuální obsah vody v daném materiálu.
Jaký měřič vlhkosti si vybrat?
Typickým příkladem suroviny, která by měla být před použitím řádně vysušena, je dřevo. Konstrukční dřevo by mělo mít vlhkost nejvýše 20 %, dokončovací dřevo méně - 5-8 %. Až 3% vlhkost může být v podlahových podkladech nebo omítkách před tím, než jsou na ně dány další dokončovací vrstvy. Abyste mohli sledovat obsah vlhkosti, musíte si pořídit měřič vlhkosti.
Použití vlhkoměru je snadné, ale nejprve je třeba zadat parametry měření, které jsou specifické pro daný druh dřeva. To lze provést pomocí tabulky, kterou najdete v uživatelské příručce vlhkoměru, nebo je vytištěna na zadní straně přístroje. Dražší vlhkoměry mají zadané parametry pro několik až více než 250 druhů dřeva a několik běžných minerálních materiálů a vy si jen musíte vybrat ten, který chcete testovat.
Složitější vlhkoměry měří také vlhkost vzduchu a teplotu vzduchu a materiálu a umí vypočítat tzv. rosný bod, tj. teplotu, při které začíná kondenzovat vodní pára. Některé mají také funkci teploměru vlhkosti, což znamená, že mohou udávat nejnižší teplotu, na kterou se při dané vlhkosti a atmosférickém tlaku může materiál ochladit vypařováním.
Měření vlhkosti betonu
Měřič vlhkosti betonu pomáhá zjistit, zda je potěr suchý a lze položit podlahu, zda jsou vysoušené stěny bez přebytečné vlhkosti nebo zda je omítka dostatečně suchá, aby se dala natřít. Tyto měřiče jsou neinvazivní a nepoškozují materiál. Měření probíhá metodou dielektrické konstanty (princip vysokofrekvenčního měření). Snímač má podobu kovové kuličky, která se přitiskne k povrchu minerálu. Hloubka měření dosahuje 2 cm.
Čtěte také: Metody měření vlhkosti betonu
Stejně jako u dřeva je třeba před měřením zadat nastavení pro daný typ materiálu pomocí návodu k obsluze přístroje. Některé měřiče vlhkosti betonu (dielektrické) se používají také k měření vlhkosti dřeva.
Hodnocení stavu vlhkosti
Hodnocení stavu vlhkosti: 6-ti stupňový bargraf (mokrý ... Díky tomu nalezne ideální použití u řemeslníků a v běžných provozech kde je kladen důraz na jednoduchost a pokud možno i rychlost měření. Pro měření postačuje pouhé přiložení kapacitního vlhkoměru k měřenému povrchu. Díky nedestruktivní metodě nedochází k poškozování měřených povrchů. V přístroji jsou integrovány charakteristiky např.
Způsoby měření vlhkosti
Existuje několik metod měření vlhkosti, které se dělí na destruktivní a nedestruktivní.
Destruktivní metody
Společným znakem destruktivních metod je nutnost mechanicky poškodit povrch. Měření vlhkosti se provádí na vzorku materiálu odebraném z konstrukce. Takový destruktivní proces je jednak časově i finančně náročnější, jednak riskantní pro destruovaný povrch. Za další nevýhodu lze označit nereprodukovatelnost měření, protože nelze opakovat měření na stejném místě.
Gravimetrická metoda
Gravimetrickou metodu lze označit za nejznámější. Jedná se o metodu normovou. Vlhkost materiálů (obsah volné vody) se stanovuje vysušením odebraného vzorku z konstrukce do ustálené hmotnosti. Beton se suší při teplotě 105±2°C do ustálené hmornosti. Vlhkost se pak vypočte z rozdílu hmotností před a po vysušení.
Čtěte také: Nátěry na beton: Jak ochránit proti vlhkosti
Karbidová metoda
V Evropě poměrně rozšířenou destruktivní metodou je karbidová metoda, kterou lze narozdíl od metody gravimetrické provádět in-situ přímo na stavbě. Nevýhodou je ovšem její horší přesnost a nutnost roztlouct dostatečně velký vzorek v moždíři. Metoda je použitelná na potěrových, či anhydritových podlahách, ale pro konstrukční beton třídy C 30/37 je vzhledem k nutnosti rozmělnění vzoru těžko použitelná.
Princip této metody spočívá v chemické reakci, při které dochází k rozkládání uhličitanu vápenatého pomocí vody a vzniká hydroxid vápenatý acetylénový plyn. Odebraný vzorek zkoušeného materiálu se rozdrtí, zváží a vloží do tlakové nádoby společně se třemi ocelovými kuličkami a jednou ampulkou uhličitanu vápenatého. Poté se nádoba uzavře uzávěrem s manometrem a silně se jí zatřese, čímž dojde k rozbití ampulky ocelovými kuličkami. Vzniklý acetylénový plyn vytvoří v nádobě přetlak, který se odečte na stupnici manometru.
Zkouška vývrty
Tato metoda se nejvíce používá v USA a Velké Británii. Výhodou je, že dochází pouze k nepatrnému narušení podlahy. Vývrt musí být tak široký jako je rukávec pro vlhkostní sondu. Hloubka vývrtu se dělá minimálně do 40% tloušťky betonu, nebo anhydritu. Do vývrtu se vloží rukávec a ten se uzavře na dobu 72 hodin. Po uplynutí této doby se odstraní záslepky a vloží se tam sonda. Cca se po 5 minutách provede měření. Velká nevýhoda tohoto typu měření vlhkosti je časová náročnost.
Nedestruktivní metody
Hlavní výhodou nedestruktivních metod je, že se při jejich provádění obejdeme bez odběru vzorku a tedy bez mechanického poškození vrstvy konstrukce (betonové či jiné desky). Při nedestruktivní zkoušce měříme určitou fyzikální veličinu, která se mění vlivem přítomnosti obsahu vlhkosti.
Kalcium-chloridová metoda
Kalcium-chloridová metoda se běžně používá v USA. Měří se množství uvolněné vlhkosti z povrchu a její zachycení v chloridu vápenatém.
Čtěte také: Vlastnosti polystyrenbetonových desek
Fóliová metoda
Podobně jako kalcium-chloridový test se provádí i další nedestruktivní zkouška - fóliová metoda. Při této zkoušce se výsek podlahy o ploše 450 mm x 450 mm překryje čistou plastovou fólií, která se po všech 4 stranách těsně připevní k podkladu. Vyhodnocení zkoušky se provede po 16 hodinách.
British Standard Test (Britská normová zkouška)
Jedná se nejrozšířenější kontrolní metodu pro měření vlhkosti betonových podkladů ve Velké Británii. Zkouška je založena na principu zjišťování relativní vlhkosti, při které je na povrch přiložena nepropustná „krabice“ (hygrohood) na dobu min. 72h a měří se opět vlhkost vzduchu. Zkouška svým postupem připomíná kalcium-chloridový test.
Metoda termografická
Další nedestruktivní metodou, kterou lze využít pro orientační zjišťování vlhkostního stavu konstrukcí, je metoda termografická.
Zapichovací vlhkoměry
Zapichovací odporové vlhkoměry jsou hojně rozšířenou kontrolní metodou. Tyto zapichovací přístroje však nejsou pro účely zjišťování vlhkosti podlahového potěru vůbec vhodné. Hrotové vlhkoměry jsou totiž určeny primárně pro dřevo, do kterého lze hroty zabodnout. Fungují na principu elektrického odporu. Toto měření ukáže pouze vlhkost vrchní slabé vrstvičky.
Příložné vlhkoměry
Z hlediska použití na mostech jsou příložné vlhkoměry jedinou rozumně využitelnou metodou. Měření těmito přístroji je založeno na kapacitním a impedančním měření (Tramex) či na dielektrickém měření (Merlin). Na spodní straně přístroje jsou umístěny dvě elektrody - přijímací a vysílací, mezi kterými dochází k přenosu signálu.
Přístroj stačí pouze přitisknout k podkladu a na digitálním displeji nebo analogovém číselníku, kterým je přístroj vybaven, se okamžitě zobrazují naměřené hodnoty. Výhodou těchto přístrojů je, že signál proniká do hloubky několika centimetrů (u betonu obvykle cca 20-30 mm; záleží samozřejmě na typu přístroje a objemové hmotnosti materiálu).
Měření vlhkosti stavebních materiálů pomocí mikrovln
Klasické vlhkoměry ve stavebnictví pracují na principu měření elektrických vlastností, jako jsou elektrický odpor nebo permitivita (měření kapacity mezi elektrodami). Tyto veličiny jsou sice velmi závislé na obsažené vlhkosti, ale také na konkrétním složení daného materiálu.
Řešením této problematiky je využití jiného principu měření. Mikrovlnné vlhkoměry MOIST jsou naladěny na rezonanční kmitočet vody. Vlhkoměr vysílá do měřeného materiálu rádiové vlny na mikrovlnném kmitočtu. Podle obsažené vlhkosti dochází k odrazu těchto rádiových vln.
Hodnoty nejvyšší dovolené zbytkové vlhkosti
Hodnoty nejvyšší dovolené zbytkové vlhkosti cementového potěru nebo potěru na bázi síranu vápenatého v hmotnostních % v době pokládky nášlapné vrstvy dle ČSN EN 74 4505. Za provedení zkoušky je ve většině případu zodpovědný realizátor nášlapné vrstvy, jelikož právě on zodpovídá za to, že nebude pokládka provedena před tím, než bylo dosaženo normových hodnot zbytkové vlhkosti.
V případě, že součástí podlahy je systém podlahového vytápění, musí být požadavek na nejvyšší dovolenou vlhkost u cementového potěru snížen o 0,5 % a u potěru na bázi síranu vápenatého o 0,2 %. Vlhkost se zjišťuje přístrojem CM, nebo po odebrání vzorku gravimetricky v laboratoři.
Nejvyšší dovolená vlhkost cementového potěru v % v době pokládky finální krytiny
| Finální krytina | Vlhkost (%) |
|---|---|
| Kamenná, nebo keramická dlažba | 5,0 |
| Podlaha na bázi cementu | 5,0 |
| Syntetická podlaha | 4,0 |
| Paropropustná krytina | 5,0 |
| PVC, linoleum, guma, korek | 3,5 |
| Dřevěné podlahy, laminátové, parkety | 2,5 |
Pokud je součástí podlahy podlahové topení tak se musí ponížit hodnota o - 0,5%.
Nejvyšší dovolená vlhkost anhydritového potěru v % v době pokládky finální krytiny
| Finální krytina | Vlhkost (%) |
|---|---|
| Kamenná, nebo keramická dlažba | 0,5 |
| Syntetická podlaha | 0,5 |
| Paropropustná krytina | 1,0 |
| PVC, linoleum, guma, korek | 0,5 |
| Dřevěné podlahy, laminátové, parkety | 0,5 |
Pokud je součástí podlahy podlahové topení tak se musí ponížit hodnota o - 0,2%.
tags: #přístroj #na #měření #vlhkosti #betonu #princip