V rozsáhlém a propojeném světě elektrických systémů se často zaměřujeme na vodiče - měděné a hliníkové cesty, které přenášejí elektrickou energii. Přesto tichým strážcem, který celý tento systém umožňuje, je izolace. Izolace je materiál, který omezuje tok elektronů na jejich zamýšlenou dráhu a brání jim v úniku do okolních struktur nebo jiných vodičů. Je to samotný základ elektrické bezpečnosti a provozní spolehlivosti. Celistvost této izolace není trvalá. Od okamžiku, kdy je vyrobena elektrická součástka, její izolace začíná pomalým procesem degradace.
Zkouška izolačního odporu je nedestruktivní hodnotící postup používaný k určení integrity izolačních materiálů v elektrickém vedení, motorech, transformátorech a dalších zařízeních. Zkouška zahrnuje aplikaci vysokého regulovaného stejnosměrného napětí na zkoumanou součástku a měření výsledného svodového proudu. Poměr aplikovaného napětí k tomuto proudu dává izolační odpor, typicky vyjádřený v megaohmech (MΩ) nebo gigaohmech (GΩ). Nízká hodnota odporu indikuje potenciální problémy, jako je pronikání vlhkosti, kontaminace, fyzické poškození nebo chemická degradace izolace, což může vést k úniku proudu, zkratům a selhání zařízení. Tento postup je zásadní pro programy prediktivní a preventivní údržby, protože umožňuje technikům identifikovat a řešit zhoršení izolace dříve, než vyústí v katastrofické selhání.
Obecné zásady měření izolačního odporu
Izolační odpor elektrické instalace se musí měřit mezi každým pracovním vodičem a ochranným vodičem spojeným se zemničem. Izolační odpor se musí měřit mezi živými vodiči navzájem, a živými vodiči a ochranným vodičem spojeným se zemničem. Pro účely této zkoušky se mohou pracovní vodiče spolu navzájem spojit. Kde je to vhodné, je dovoleno živé vodiče spolu navzájem spojit. V praxi může být nutné provádět toto měření během montáže instalace před připojením vybavení.
Izolační odpor se bez ohledu na prostředí, ve kterém je instalace situována, doporučuje ověřit i mezi pracovními vodiči navzájem. Měření izolačního odporu je měřením, kterým ověřujeme zařízení i z hlediska požární bezpečnosti.
Zkušební napětí a minimální hodnoty
Izolační odpor měřený zkušebním napětím uvedeným v tabulce 1 se považuje za vyhovující, jestliže bude hlavní rozváděč a každý distribuční obvod zkoušen zvlášť, se všemi svými koncovými obvody připojenými, ale s odpojenými spotřebiči, bude vykazovat izolační odpor, který není nižší než příslušná hodnota uvedená v tabulce.
Čtěte také: Metody měření vlhkosti betonu
| Jmenovité napětí obvodu (V) | Zkušební napětí DC (V) | Minimální izolační odpor (MΩ) |
|---|---|---|
| SELV, PELV | 250 | ≥0,5 |
| Do 500 V, vč. FELV | 500 | ≥1,0 |
| Nad 500 V | 1000 | ≥1,0 |
Tabulka 1 musí být použita také pro ověření izolačního odporu mezi neuzemněnými ochrannými vodiči a zemí. Většina moderních digitálních megaohmmetrů umožňuje variabilní výběr napětí a nabízí větší flexibilitu.
Vliv přepěťových ochran (SPD)
Přestože jsou v tabulce 1 předepsány izolační odpory a zkušební napětí, jsou v instalaci z důvodu ochrany připojených předmětů a zařízení před přepětím stále častěji zařazovány přepěťové ochrany, které předepsané zkušební napětí, které je pro připojené zařízení přepětím, nevydrží. Přepěťové ochrany (SPD) při zvýšení napětí nad provozní hodnotu začnou propouštět proud, který s tím, jak se napětí zvyšuje, roste. To je princip ochrany před přepětím.
Měření izolace pomocí napětí, které již vyvolá funkci této ochrany, není možné. Upřednostňuje se při měření izolačního odporu SPD odpojit nebo podle pokynů výrobce vyjmout moduly z SPD. Pokud však odpojení SPD není prakticky proveditelné (např. v případě pevných zásuvek obsahujících přepěťové ochrany), je možno zkušební napětí pro takové obvody snížit na DC 250 V. Přitom však izolační odpor musí vykazovat hodnotu nejméně 1 MΩ. Některé SPD obsahují indikační obvody, které mohou zkreslit měření izolačního odporu mezi pracovními vodiči. Jestliže je pravděpodobné, že výsledky měření mohou být ovlivňovány přepěťovými ochranami (SPD) nebo jinými přístroji, nebo jestliže takové přístroje mohou být měřením poškozeny, mají se tyto přístroje před měřením odpojit.
Měření se zapojenými spotřebiči
Stejně jako v některých případech není prakticky proveditelné odpojit přepěťové ochrany, nemusí být vždy, pro účely revize, prakticky proveditelné odpojit některé pevně připojené spotřebiče (jako jsou např. ventilátory, svítidla, stroje). Pokud instalace vykáže dostatečný izolační odpor i s těmito pevně připojenými spotřebiči, je vše v pořádku. Při nižším izolačním odporu je pak nutno vyhledat spotřebiče se sníženou hodnotou izolačního odporu a toto měření opakovat. Pokud jsou při tomto měření k instalaci připojené některé spotřebiče, je třeba ověřit, že tyto spotřebiče neobsahují komponenty nebo obvody, které by měřením mohly být poškozeny.
Tam, kde obvod obsahuje zařízení, které je náchylné k tomu, aby ovlivňovalo výsledky nebo aby bylo měřením poškozeno, musí být provedeno pouze měření mezi spolu vzájemně spojenými živými vodiči a zemí. V praxi známe, že v určitých případech a to především u řídících a ovládacích obvodů elektronických systémů můžeme změřit izolační odpor pouze u kabelových vedení před zapojením do těchto systémů.
Čtěte také: Metody měření vlhkosti betonu
Hodnocení izolačního odporu u nových a stávajících instalací
Otázkou je, zda minimální hodnoty izolačního odporu uvedené v ČSN 33 2000-6 ed. 2 zaručují, že izolace je naprosto v pořádku. Ve skutečnosti ani tyto hodnoty bezvadný stav izolace nezaručují. Ve většině případů totiž měřicí rozsah přístroje ani nestačí na to, aby ukázal skutečnou hodnotu izolačního odporu. U nových instalací je dnes již možno předpokládat, že hodnota jejich izolačního odporu se bude pohybovat řádově v gigaohmech. To znamená, že hodnota izolačního odporu naměřená řádově v hodnotách, které jako minimální přípustné předepisuje tabulka 1, již může naznačovat, že izolace má některá slabá místa.
Měření izolačního odporu u speciálních zařízení a podmínek
Instalace provozované za nepříznivých podmínek
Pro instalace, které je nutno provozovat za nepříznivých podmínek okolí, u zařízení provozovaných ve venkovním prostředí, instalací ve vlhkých a mokrých prostorách, kdy není možné hodnoty uvedené v tabulce 1 dodržet, se uplatní jiná opatření. Těmi jsou např. uzemnění neživých upevňovacích částí, které jsou součástí impedance smyčky poruchového proudu, umístění hořlavých hmot v dostatečné vzdálenosti od vodičů obvodu, opatření, aby unikající proud nevedl ke vzniku nebezpečných dotykových napětí nebo požáru.
Řídicí a ovládací obvody elektronických systémů
U řídících a ovládacích obvodů elektronických systémů můžeme změřit izolační odpor pouze u kabelových vedení před zapojením do těchto systémů (binární vstupy, binární výstupy, signalizační obvody, obvody proudových smyček atd.). Tato zařízení jsou výrobky, které jsou vzájemně propojeny a z hlediska bezpečnosti jsou ověřeny ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. My při výchozí revizi provedeme kontrolu správného zapojení a dodržení požadavků výrobce na napájecí zdroje a způsob provedení instalace těchto obvodů a připojených zařízení jako například průtokoměry, snímače polohy, teploty, tlaku, otáček atd. To znamená dodržení požadavků výrobce nainstalovaného zařízení a projektové dokumentace, která řeší způsob ochrany před úrazem elektrickým proudem.
V případě provádění pravidelné revize je ve většině případů v podstatě technicky nemožné měření izolačního stavu provést bez zásahu do zapojení. Tato situace je mnohdy neřešitelná i z provozních důvodů - řídící systém prostě zákazník nedovolí vypnout. A naše dobře míněné zásahy do stávajícího zapojení za účelem měření izolačního stavu mohou způsobit poškození nebo poruchu řídícího systému. Pokud už tato situace nastane je dle mého lepší v závěru revize uvést tzv. „pravdu skutečného provedení“.
Některá měření na řídícím systému SŘTP a určitých částech silového zařízení nebyla z důvodu možného poškození zařízení měřícím napětím (měření izolačních odporů) nebo proudem (měření impedance vypínací smyčky) provedena. Tato měření jsou u některých provozovaných elektronických zařízení v podstatě technicky neproveditelná bez zásahu do zapojení. U části zařízení nebylo možné zasahovat do obvodů i z hlediska technologického. U elektronických zařízení je možné určitá měření provést pouze v době montáže - např. měření izolačního odporu signalizačních a řídících obvodů systému SŘTP.
Čtěte také: Komplexní průvodce měřením vibrací
U těchto zařízení byla ověřena bezpečnost z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem kontrolou a měřením přechodových odporů a připojovacích svorek ochranných vodičů, tj. ověření připojení k ochranné soustavě napájecí sítě. U zařízení třídy ochrany II (dvojitá izolace ČSN 33 2000-4-41 ed.2 čl.412) byla provedena fyzická kontrola přístrojů a zařízení, tj. prověření skutečného stavu prohlídkou. U obvodů SELV a PELV (ochranné opatření - ochrana malým napětím) byla provedena kontrola zdrojové části ve smyslu ČSN 33 2000-4-41 ed.2 čl.414.3, včetně ověření požadavků na tyto obvody - ČSN 33 2000-4-41 ed.2 čl.414.4. Pokud jsou v revidované elektroinstalaci obvody FELV (funkční malé napětí) je provedena kontrola požadavků ČSN 33 2000-4-41 ed.2 čl.411.7.
Elektromotory
Co se týče měření izolačního odporu u elektromotorů, je nutné dodržet požadavky výrobce. Každý výrobce ve svém návodu k obsluze uvádí, že před uvedením do chodu nebo spuštěním déle nepoužívaného elektromotoru je nutné zkontrolovat, zda se nezhoršil izolační stav a zda tím nehrozí nebezpečí poškození vinutí nebo úrazu elektrickým proudem. Izolační stav nutno rovněž kontrolovat při prohlídkách v souladu s ustanovením ČSN 34 3205 a ČSN 35 0010. Velikost izolačního odporu za studena před připojením musí být nejméně 5 MΩ. Co se týká měření za studena, je nutné ho brát jako orientační pro účely zjištění, zda je nebo není proražená izolace a dále zda mají všechny cívky přibližně stejný izolační odpor. Se změnou teploty dochází ke změně hodnoty izolačního odporu. Hodnota izolačního odporu klesá se zvyšující se teplotou. V odborné literatuře se uvádí, že při nízkých teplotách (pod 30°C) stroj začíná absorbovat vlhkost a izolační odpor začíná klesat.
Polarizační index (PI)
Jeden z parametrů používaných při hodnocení stavu izolace je tzv. polarizační index PI. U dobré izolace se po připojení měřícího napětí postupně zvyšuje izolační odpor. Při testování PI se měří izolační odpor ve dvou po sobě jdoucích časových intervalech a to obvykle po jedné minutě od okamžiku přiložení měřícího napětí a po deseti minutách. Polarizační index PI je dán podílem obou změřených izolačních odporů. Pokud je hodnota PI 4 a vyšší, jedná se o výbornou izolaci. Čím nižší je hodnota PI, tím je horší stav izolace. Tento fakt je nutné vědět, protože v některých případech měříme kabelové vývody i s elektromotory a naměřené hodnoty nemusí v některých případech být v souladu s požadavky, které jsou uvedeny v tabulce.
Elektrické ruční nářadí a svařovací zařízení
Nesmíme zapomínat na rozsah platnosti normy ČSN 33 2000-6 - tj. stanovení požadavků pro výchozí a pravidelnou revizi elektrické instalace. Měření izolačního odporu se provádí u elektrického ručního nářadí a ostatních spotřebičů, které jsou revidovány podle ČSN 33 1600 ed.2, a u svařovacích zařízení kontrolovaných podle ČSN EN 60 974-4. Zdroj měřicího proudu se zapojí mezi spojené pracovní vodiče spotřebiče a přípojné místo PE vodiče k elektrické instalaci. V měřicím obvodu je zapojen ohmmetr, který vyhodnocuje izolační odpor.
U spotřebičů třídy II a III je druhý pól měřicího napětí připojen na hrot, který se přiloží k vodivým, dotyku přístupným částem spotřebiče. U svařovacích zařízení se měří izolační odpory mezi PE obvodem a síťovou částí, mezi PE obvodem a svařovacím obvodem a mezi síťovou částí a svařovacím obvodem.
Požadované parametry měřicího zdroje:
- I 1mA při U DC 500V po dobu 5s až 10s
Poznámka: Výše uvedené požadavky na měřicí zdroj je třeba chápat tak, že izolační odpory se měří stejnosměrným napětím minimálně 500V (maximálně 750V), přičemž zdroj měřicího napětí musí být natolik „tvrdý“, aby při jeho zatížení proudem 1mA po dobu 5s až 10s nekleslo měřicí napětí pod 500V. Parametry měřicího zdroje jsou stanoveny v souladu s ČSN EN 61557-2 a jsou shodné s požadavky norem pro revize elektrických instalací.
Bezpečnostní opatření při měření izolačního odporu
Vypnutí a zajištění napájení (LOTO)
Napětí použitá při testu izolačního odporu jsou dostatečně vysoká, aby byla smrtelná. Pokud jde o bezpečnost, nelze dělat kompromisy a zkratky. Proces, jak provést test izolačního odporu, je v zásadě procesem řízení rizika vysokého napětí. Před zahájením jakéhokoli testování musí být zařízení zcela odpojeno od napájení a izolováno od všech zdrojů energie. To není tak jednoduché jako přepnutí spínače.
- Identifikujte všechny zdroje energie: Motor může být napájen z jističe, ale může mít také samostatný řídicí obvod nebo může být napájen z jiného zdroje.
- Izolujte zdroje: Otevřete potřebné odpojovače, jističe nebo spínače.
- Zámek a označení (LOTO): Použijte osobní zámek na každý izolační bod. Zámek brání komukoli v opětovném zapnutí obvodu. Štítek identifikuje, kdo na zařízení pracuje a proč je uzamčen. Klíč k jeho odstranění by měla mít pouze osoba, která použila zámek.
- Ověřte: Toto je nejvíce přehlížená, ale nejdůležitější část LOTO. Po uzamčení se musíte pokusit spustit zařízení nebo použít správně jmenovitý detektor napětí, abyste prokázali, že obvod je skutečně mrtvý. Toto je známé jako test „živý-mrtvý-živý“.
Osobní ochranné prostředky (OOP)
Zatímco LOTO je primární způsob ochrany, vhodný OOP poskytuje sekundární vrstvu obrany proti nepředvídaným nebezpečím.
- Napěťové rukavice s koženými chrániči: Ty jsou vaší primární ochranou proti úrazu elektrickým proudem.
Test „živý-mrtvý-živý“
Pojem „živý-mrtvý-živý“ nemůže být přehnaně zdůrazňován. Je to jediný způsob, jak si být jisti, že obvod, kterého se chystáte dotknout, je bez napětí. Nepředpokládejte nic.
- Otestujte známý živý zdroj: Najděte blízkou zásuvku nebo řídicí obvod pod napětím a potvrďte, že váš měřič ukazuje očekávané napětí. To dokazuje, že váš měřič funguje správně.
- Otestujte cílový obvod: Otestujte vodiče, na kterých hodláte pracovat (fáze-fáze a fáze-zem). Měřič by měl ukazovat nula voltů.
Vybití zařízení po testu
Elektrická zařízení, zejména dlouhé kabely nebo velká vinutí motoru, fungují jako kondenzátor. Když provádíte test izolačního odporu, pumpujete do tohoto kondenzátoru stejnosměrný náboj. Po dokončení testu zůstane tento náboj uložen v zařízení. Moderní megaohmmetry mají funkci automatického vybíjení. Po uvolnění testovacího tlačítka dojde k automatickému vnitřnímu zkratování vodičů a zobrazení klesajícího napětí, dokud nedosáhne bezpečné úrovně (obvykle pod 25 V). Je bezpodmínečně nutné ponechat testovací vodiče připojené po dobu trvání tohoto vybíjecího cyklu, který může u velmi velkých zařízení trvat několik minut. Nikdy neodpojujte kabely bezprostředně po testu. Po testu vždy vybijte zařízení, abyste odstranili veškerý uložený elektrický náboj.
Faktory ovlivňující výsledky měření
Výsledky zkoušky izolačního odporu jsou vysoce citlivé na podmínky, za kterých se zkouška provádí. Chcete-li získat smysluplná a opakovatelná data, musíte kontrolovat nebo zohledňovat několik environmentálních a fyzikálních faktorů.
Izolace testovaného zařízení
Zkušební napětí bude sledovat každou dostupnou cestu k zemi. Pokud je komponenta, kterou testujete, stále připojena k jinému zařízení, bude megohmetr měřit paralelní odpor celého systému, nikoli pouze komponentu, která vás zajímá. Proto musíte testovanou položku izolovat. Pro motor to znamená odpojení od jeho startéru a všech dalších připojených zařízení. U kabelu to znamená jeho odpojení na obou koncích. To zajišťuje, že jediná cesta pro svodový proud vede přes izolaci testovaného zařízení.
Čistota povrchů
Nečistoty, mastnota a zejména uhlíkový prach z motorových kartáčů mohou vytvořit vodivou cestu přes povrch izolátoru. Tento „povrchový únik“ bude měřen megaohmmetrem spolu s „objemovým únikem“ přes samotnou izolaci. Před testováním by měly být povrchy izolátorů - jako je svorkovnice motoru nebo zakončení kabelu - důkladně očištěny vhodným rozpouštědlem a hadříkem nepouštějícím vlákna.
Teplota a vlhkost
Teplota je jediným nejvýznamnějším environmentálním faktorem ovlivňujícím izolační odpor. S rostoucí teplotou klesá odpor izolace a naopak. Aby bylo možné provést smysluplná srovnání mezi testy provedenými v různých časech, musí být hodnoty korigovány na standardní referenční teplotu, typicky 40 °C. Pro použití tabulky vynásobíte naměřený odpor korekčním faktorem odpovídajícím teplotě, při které byl test proveden. Svou roli hraje i vlhkost. Vysoká vlhkost může vést ke kondenzaci vlhkosti na površích izolátoru, k vytvoření vodivé dráhy a snížení hodnoty. Kdykoli je to možné, měly by být testy prováděny v podmínkách nízké vlhkosti. Uvědomte si, že teplota a vlhkost významně ovlivňují hodnoty izolačního odporu.
Připojení testovacích vodičů
Způsob připojení testovacích vodičů určuje, jaká část izolačního systému je měřena. Špatně umístěná spona může zneplatnit celý test, nebo v horším případě nedokáže detekovat závažnou závadu.
- ZEMĚ (záporné) vedení: Tento svod je referenčním bodem pro měření. Je připojen k uzemněnému rámu zařízení (např. skříni motoru, nádrži transformátoru, pancéřování kabelu nebo štítu). Musí být připojen k čistému kovovému povrchu bez nátěru, aby bylo zajištěno pevné spojení.
- LINE (kladný) potenciální zákazník: Tento vodič přivádí zkušební napětí na vodič, jehož izolace je testována. Například by byl připojen k jedné ze svorek vinutí motoru.
- Vedení GUARD: Jedná se o pokročilé zapojení používané k eliminaci vlivů povrchových netěsností z měření. Když je připojen, „hlídá“ měření tím, že odvádí jakýkoli povrchový svodový proud přímo zpět do napájení měřiče a obchází měřicí obvod.
Představte si testování velké vysokonapěťové průchodky. Existuje cesta skrz porcelánovou izolaci (kterou chcete změřit) a potenciální cesta podél povrchu porcelánu, který může být mírně znečištěný. Chcete-li měření izolovat, připojte zemnící vodič k uzemněné přírubě průchodky a vodič LINE k centrálnímu vodiči. Potom byste omotali holý drát kolem středu porcelánového těla a připojili jej ke svorce GUARD. Jakýkoli proud, který uniká podél povrchu, bude tímto ochranným vodičem zachycen a odveden pryč z měřicího obvodu. Odečet na měřidle pak bude představovat pouze skutečný únik porcelánem, což poskytuje mnohem přesnější posouzení zdravotního stavu izolátoru. Ochranný terminál je výkonný nástroj pro přesnost diagnostiky, zejména na vysokonapěťových zařízeních nebo v kontaminovaných prostředích.
Typy testů izolačního odporu
Bodové čtení (krátkodobý test)
Nejjednodušší formou testu izolačního odporu je bodové čtení nebo krátkodobý test. Při tomto testu je napětí aplikováno na pevnou, krátkou dobu - obvykle 60 sekund - a v tomto okamžiku je zaznamenána hodnota odporu. Jedná se o rychlý a snadný způsob, jak získat „snímek“ stavu izolace. Doba trvání 60 sekund je zvolena tak, aby umožnila pokles počátečního kapacitního nabíjecího proudu a poskytla stabilnější čtení. I když je to užitečné pro rychlou kontrolu, bodové čtení může být zavádějící. Jak jsme diskutovali, je velmi závislá na teplotě a může být ovlivněna vlhkostí.
Časová odolnost
Informativnějším testem je metoda časové odolnosti. Zde je napětí přiváděno po delší dobu, typicky až 10 minut, a měření se odečítají v nastavených intervalech (např. každých 30 sekund během prvních dvou minut, poté každou minutu). Dobrá izolace vykazuje charakteristiku známou jako dielektrická absorpce. Když je napětí poprvé aplikováno, mobilní nosiče náboje v izolačním materiálu se pomalu vyrovnávají s elektrickým polem. Tento pohyb náboje je druh proudu, nazývaný absorpční proud. Pokud je izolace kontaminována vlhkostí nebo nečistotami, dojde k vyšší dráze svodového proudu. Tento svodový proud je konstantní a v průběhu času neklesá. V tomto případě bude svodový proud dominovat absorpčnímu proudu a naměřený odpor zůstane nízký a plochý.
Při testu se měří izolační odpor ve dvou po sobě jdoucích časových intervalech. Polarizační index (PI) je nejběžnější a nejvýkonnější test izolace. Doba trvání 10 minut umožňuje téměř dokončení procesu dielektrické absorpce.
Příprava a provedení testu
Prediktivní údržba
Test izolačního odporu je základním kamenem prediktivní údržby (PdM). Na rozdíl od reaktivní údržby (oprava věcí poté, co se rozbijí) nebo preventivní údržby (výměna součástí podle pevného plánu), se prediktivní údržba snaží monitorovat skutečný stav zařízení a určit ideální dobu pro zásah. Prováděním testů izolačního odporu v pravidelných intervalech - například ročně - a dokumentováním výsledků vytvoříte trendovou linii. Jediné „dobré“ čtení je uklidňující, ale série měření ukazujících postupný pokles odporu je mnohem silnější. Je to včasné varování, signál, že porucha se vyvíjí dlouho předtím, než se stane katastrofou. Tento přístup umožňuje plánované odstávky, efektivní alokaci zdrojů a výrazné snížení neočekávaných výpadků.
Výběr megaohmmetru
Primárním nástrojem pro test izolačního odporu je tester izolačního odporu, běžně známý pod obchodním názvem Megger. Analogový měřič se svou zametací jehlou může poskytnout velmi intuitivní pocit z chování izolace, zejména při poklesu kapacitních a absorpčních proudů. Zkušený technik se může hodně naučit pozorováním rychlosti a stability pohybu jehly. Digitální měřič na druhé straně nabízí přesnost a opakovatelnost. Odstraňuje nejednoznačnost čtení a často zahrnuje automatizované funkce pro pokročilé testy, jako je Polarizační index (PI).
Kontrola a kalibrace megaohmmetru
Před každým použitím musí být megaohmmetr a jeho přívody zkontrolovány. Zkontrolujte, zda vodiče nevykazují známky prasknutí, roztřepení nebo poškozené izolace. Krokosvorky by měly být čisté a pevně sevřít. Dále proveďte jednoduchou funkční kontrolu. S odpojenými vodiči proveďte test při běžném nastavení napětí, jako je 500V nebo 1000V. Měřicí přístroj by měl ukazovat hodnotu blížící se nekonečnu, což znamená přerušený obvod. Poté opatrně zkratujte vodiče a proveďte test znovu. Měřidlo by mělo ukazovat hodnotu nula nebo blízko nuly, což znamená dokonalý zkrat. Pokud měřič neprojde některou z těchto základních kontrol, neměl by být používán. Nakonec zvažte kalibrační štítek zařízení. Profesionální testovací zařízení by mělo být rekalibrováno podle pravidelného plánu (obvykle jednou ročně) kvalifikovanou laboratoří, aby bylo zajištěno, že jeho měření jsou přesná a návazná na národní normy.
Volba zkušebního napětí
Jakmile je zařízení připraveno a kabely jsou připojeny, musíte na megaohmmetru vybrat správné nastavení. To zahrnuje volbu vhodného zkušebního napětí a rozhodnutí o typu a době trvání zkoušky. Pravidlem je použít zkušební napětí, které je vyšší než provozní napětí zařízení, ale ne tak vysoké, aby přetěžovalo nebo poškodilo zdravou izolaci. Například pro standardní 480V motor je vhodné zkušební napětí 1000V. Pro zařízení středního napětí, jako je motor 4160V, by se použilo zkušební napětí 2500V nebo 5000V. Použití nastavení 1000V na nízkonapěťový řídicí obvod by mohlo poškodit citlivé elektronické součástky, zatímco použití 500V na 5kV kabelu by dostatečně nezatížilo izolaci, aby odhalilo potenciální slabiny.
Provádění testu
Jakmile jsou vodiče bezpečně připojeny a jsou vybrány parametry testu, uvolněte prostor od všech ostatních pracovníků. Oznamte, že začínáte vysokonapěťový test. Stiskněte a podržte tlačítko „TEST“ na megaohmmetru.
Před připojením testovacích vodičů vždy vypněte napájení a ověřte nepřítomnost napětí. Vyberte zkušební napětí, které odpovídá jmenovité hodnotě na typovém štítku zařízení. Správné provedení testu o tom, jak provést test izolačního odporu, zahrnuje trendování výsledků v průběhu času. Nízká hodnota je indikátorem problému, ale vysoká hodnota nezaručuje dokonalost.
tags: #mereni #izolacniho #odporu #u #inventoru #průvodce