Podlahové topení je moderní a efektivní způsob, jak udržet doma příjemné prostředí, aniž byste museli spoléhat na tradiční radiátory. Existuje slovní spojení, kterým stavebníci označují dobře zateplený objekt - tepelná pohoda. Základní podmínkou je přiměřená teplota vzduchu v místnosti, avšak to není podmínka jediná. Důležitá je teplota stěn a vlhkost vzduchu. Jednou z možností, jak docílit tepelné pohody objektu, je instalace podlahového vytápění.
Odborníci definují tento typ jako „nízkoteplotní sálavý systém“. Teplovodní podlahové vytápění patří mezi sálavé otopné soustavy a nazývá se i velkoplošné. Topné trubky tvoří součást podlahové konstrukce, které jsou většinou pod celou plochou podlahy. Na rozdíl od klasických radiátorů využívá podlahové topení velkou plochu s akumulační schopností, z níž sálá teplo do okolí, a k vytápění používá nižších teplot; teplota podlahy by neměla překročit 29 °C a teplota vody v trubkách 50 °C, přičemž v radiátorech se používá voda teplá až 90 °C.
Principy sálavého vytápění a tepelná pohoda
Člověku bývá na teplé podlaze v chladnější místnosti dobře, protože lidská látková výměna je exotermním procesem, při němž vzniká teplo. Různé oblasti našeho těla přitom mají různě vysoký převod tepla a vyžadují odpovídající temperované zóny. Sálavé teplo vás ohřívá, i když teplota vzduchu v místnosti nedosáhla ani 18 °C. Na dlažbě s teplotou 29 °C neucítíte na bosých nohou nic - nebude se vám zdát studená, protože neodvádí teplo z povrchu vašeho těla, ale ani teplá, protože není teplejší než vaše nohy.
Každý člověk vnímá teplo jinak. Rozhodující pro osobní tepelnou pohodu je teplota vzduchu v místnosti. Čím rovnoměrněji je vzduch zahřátý a čím je vyšší podíl sálání při předávání tepla z topného systému, tím dříve pocítíte teplotu okolí jako příjemnou (tepelná pohoda).
Podlahové vytápění má při předávání tepla sálavý podíl vyzařování okolo 60 procent. Podlahové topení využívá přirozeného sálání tepla - na rozdíl od všech ostatních topných systémů. Velká plocha vyzařování podlahy zajišťuje přirozené a mimořádně rovnoměrné šíření tepla. Prostory vytápěné podlahovým vytápěním dosáhnou všeobecně při shodné teplotě sálání stejné tepelné pohody, jako malé vysoce zahřáté topné plochy se značně větší teplotou vyzařování. Proto lze při stejném pocitu příjemného tepla obvykle snížit u podlahového vytápění teplotu vzduchu až o 2 °C oproti běžným topným plochám.
Čtěte také: Maximální výška plotu v ČR
Zdravotní a hygienické aspekty
V místnosti s podlahovým vytápěním jste mnohem méně vystaveni zvířenému prachu a nepocítíte ani nepříjemné účinky suchého vzduchu - tyto problémy jsou typické pro přetápěné byty s klasickým ústředním vytápěním. Teplo sálající z podlahy také vysouší stěny už nízko nad podlahou, a proto je výhodné do přízemních a suterénních místností a dále do místností vlhkých (koupelny). Vysoušením a rovnoměrným prohříváním místností lze zabránit i vzniku plísní. Studený vzduch má nižší schopnost absorbovat vodní páry, a proto při ochlazování roste jeho relativní vlhkost. Naopak pokud v zimě studený vzduch zvenku v místnosti ohřejete, sníží se jeho relativní vlhkost - a čím více ho ohřejete, tím bude sušší. Teplota samozřejmě není jediný faktor, na který je třeba myslet. Nezapomeňte ani na optimální vlhkost obytného prostoru.
Teplota v obytných prostorách je častým tématem v různých diskusích o zdraví. Mnoho lidí si myslí, že teplo pod nohami má špatný vliv na klouby a zapříčiňuje vznik křečových žil. Tyto úvahy jsou samozřejmě mylné. V případě křečových žil by to mohla být pravda jen tehdy, kdyby povrchová teplota podlahy dosahovala 35 °C a více. To bylo běžné v minulosti, když se s podlahovým vytápěním jen začínalo. Dnes jsou však maximální teploty podlahového topení ošetřeny normou a nepřekračují hodnotu 29 °C (kromě povolené koupelny).
Existují také domněnky, že prudké střídání teplot nedělá našim nohám dobře. Ano, to je pravda, ale pokud je podlahové topení uděláno správně a podle platných norem, takovéto výkyvy teplot určitě nehrozí. Kritika tvrdí, že si nohy na teplo snadno zvyknou a při přechodu do studeného prostředí se tak stanou choulostivějšími, což může mít za následek snížení imunity. To samozřejmě také není pravda. Nachlazení navíc vzniká právě kvůli studeným nohám. Pokud budete mít na úrovni hlavy teplo, zatímco nohy budou mrznout, na pocitu tepla vám to určitě nepřidá. Spíše naopak. Chůze po studené podlaze může být příčinou některých onemocnění, jako například angína nebo zánět horních dýchacích cest.
V minulosti se na maximální hodnoty teploty podlahového vytápění příliš nedbalo. Důsledkem toho se někdy u lidí mohly projevit negativní vlivy na zdraví. V dnešní moderní době jsou však maximální teploty podlahového topení ošetřeny normou.
Technické požadavky a provedení
Volba vytápění je velice důležitá nejen z důvodu udržování tepla v domě, ale také je třeba myslet na výběr vhodných otopných těles. Podlahové topení lze využít pro všechny typy objektů, ať novostaveb nebo rekonstrukcí. Důležitý je technický projekt a odborná instalace podlahového vytápění - je třeba hlídat si firmu, zda poskytne systémovou záruku. Standardní záruka na vytápěcí systémy je 10 let, ale vztahuje se jen na jednotlivé komponenty.
Čtěte také: Plot v ČR: co říká legislativa
Pro účelné začlenění alternativních zdrojů energie do systémů na získávání tepla je nezbytné splnění základních požadavků na topnou soustavu. Ta musí být dimenzována na nižší teploty a musí být zajištěna dostatečně velká plocha k předávání tepla. Aby vytápění objektů podlahovým vytápěním bylo efektivní, energeticky úsporné a splňovalo požadavky tepelné pohody, musí objekt mít určité vlastnosti. Z důvodu snížení tepelných ztrát musí být provedeno zateplení obvodových stěn a izolace oken a dveří, aby nedocházelo ke vzniku průvanu. Je nutné eliminovat nebezpečí vzniku tepelných mostů, zajistit vytápění jen požadovaných částí objektu. Zajistit, aby nedocházelo k tepelným ztrátám např. do stěn atd.
Materiály a komponenty
Současné moderní systémy podlahového vytápění využívají plastových trubek k rozvodu topné vody. Ty mají vysokou chemickou odolnost - nepodléhají korozi, zabraňují průniku kyslíku do topné vody. Materiály jsou odolné vůči mechanickému poškození, které může způsobit hrubozrnný potěr. Plastové trubky jsou současně pružné i pevné, dají se snadno ohýbat bez vzniku nežádoucího pnutí, snadno se pokládají. Vlivem namáhání v tlaku mají všechny plasty sklon k tečení (uhýbání). Takové chování je speciálně u polybutenových trubek nepatrné, a proto jsou nejvhodnější pro svěrné a lisované spoje, které jsou u podlahového topení aplikovány. Pokud si chcete takové vytápění pořídit, použijte polybutenovou trubku o průměru 15 mm - je nejvýhodnější a nejúspornější.
Kromě plastových trubek se někdy používají i měděné. V porovnání s plastem mají měděné rozvody řadu nevýhod. Měď má menší chemickou odolnost, je méně odolná vůči mechanickému poškození. Není pružná, ale ohebná, což je nevýhodné při pokládání měděných trubek.
Pro bezproblémové uložení použijte systémovou desku. Ta plní více funkcí zároveň - působí jako tepelná a protihluková izolace a jako ochrana před vlhkostí. Provedení může být na nosnou betonovou desku, tam je položena tepelně-akustická izolace, která je překryta ochrannou folií proti zatékání. Na tento podklad se potom ukládá systémová podložka (může být s vodícími lištami nebo bez).
Typy podlahového vytápění
Než se ponoříme do problematiky teploty vody, je důležité pochopit rozdíl mezi elektrickým a teplovodním systémem. Elektrické topení do podlahy využívá elektrického proudu k ohřevu topných kabelů nebo fólií. Naproti tomu podlahové topení teplovodní funguje na principu cirkulace ohřáté vody v trubkách pod podlahou.
Čtěte také: Legislativa pro živé ploty
Podlahové topení teplovodní je v praxi častější volbou díky nižším provozním nákladům a vyšší efektivitě. Navíc umožňuje lepší nastavení podlahového topení podle aktuálních potřeb domácnosti. Teplovodní systém má například vyšší celkovou tloušťku podlahy než elektrický, což může být překážkou především u rekonstrukcí. Na druhou stranu, díky tomu má podlaha vyšší akumulační schopnosti držet teplo déle, avšak déle se pak ohřívá při změně na požadovanou teplotu. Výhodou je také možnost napojit topení na jakýkoliv zdroj tepla obdobně jako ústřední topení.
Kromě teplovodního podlahového vytápění existuje také elektrické podlahové vytápění. Tento systém je vhodný, hledáte-li bezúdržbový systém s nižšími pořizovacími náklady a dlouholetou životností. Pokud preferujete přesnou regulaci a kontrolu nad náklady na vytápění, je vytápění elektřinou ideální. Teplota lze nastavit individuálně v každé místnosti nebo i jednotlivých částí (k tomu může sloužit i mobilní aplikace).
Regulace teploty a energetická efektivita
Jedním z klíčových faktorů pro správnou funkci podlahového vytápění je správná teplota vody v podlahovém topení, která vám zajistí optimální pohodlí i úsporu energie. Správná teplota vody v topení je klíčová pro efektivní provoz. Doporučujeme udržovat teplotu vody v podlahovém topení v rozmezí 35-50 °C. Zároveň je důležité sladit tuto hodnotu s tím, jaká je optimální teplota vody v kotli. Pokud si kladete otázku, jak teplou vodu pouštět do podlahového topení, odpověď zní: raději nižší a stabilní teplotu než krátkodobé přehřívání.
Pravidla pro kontrolu a projektování teplovodního podlahového topení jsou stanovena v normě ČSN EN 1264. Jejich dodržení zaručuje, že podlahové topení bude mít při stejných teplotách podlahy, vzduchu, stropu a stěn stejný tepelný výkon. Stejně tak zde můžeme najít maximálně přípustnou povrchovou teplotu při nejnižší normované vnější teplotě. Teplota povrchu podlahy v prostoru s dlouhodobým pobytem lidí má být v rozsahu od 19 do 29 °C.
Doporučené a optimální hodnoty povrchové teploty ovlivňují zároveň potřebnou průměrnou přívodní teplotu otopné vody. Ta by v závislosti na konstrukci podlahy neměla překročit hodnotu 50 °C. Běžně se reguluje v rozsahu 35-45 °C. Přívodní teplota vody do podlahovky se obvykle reguluje podle ekvitermní křivky nastavené na zdroji tepla, kotle nebo tepelném čerpadle. Ekvitermní regulace dynamicky zvyšuje nebo snižuje přívodní teplotu otopné vody podle vnějšího prostředí.
Regulování teploty u elektrického podlahového topení je jiné. V podlaze je systém odporových kabelů, rohoží, instalačních desek a vytápěcích fólií, kde je veden regulovaný elektrický proud. Dbejte na správné nastavení optimální teploty.
Využití obnovitelných zdrojů a úspory
Požadovaná nízká teplota v topné soustavě umožňuje také efektivní využití alternativních a obnovitelných zdrojů energie pro vytápění, např. tepelných čerpadel, solárních kolektorů v kombinaci s elektrokotlem. Nízkoteplotní plynové kotle a kotle lépe využívající spalné teplo (kondenzační plynové kotle) pracují s vysokou účinností. Ale bez odpovídajících systémů rozvádějících teplo s nízkou náběhovou teplotou v budově jsou tyto topné kotle prakticky nepoužitelné. Úspory spočívají také v množství energie (paliva), které je potřebné pro dosažení požadované teploty. Tepelné čerpadlo či solární kolektory (výborná je jejich kombinace) zahřívají topnou vodu na určitou teplotu, pokud je potřebná teplota vyšší, pak je topná voda dohřívána např. kotlem. Protože podlahové topení pracuje s nižšími teplotami než klasické vytápění, energie potřebná k ohřevu je výrazně nižší než při použití klasického vytápění.
Další efekt úspory vzniká při transportu tepla od zdroje do místa určení v místnosti. Napájecí trasy, tzn. hlavní vedení od zdroje k rozdělovačům topných okruhů, by měly jít vždy nejpřímější cestou a měly by proto být podstatně kratší, než je tomu u přívodů k topným tělesům. Pro zvýšení účinnosti podlahového vytápění je možné využít odrazné fólie umístěné pod podlahovým topením, omezit tak tepelné proudění dolů ve směru tepelné izolace a odrazit tepelný tok přesně tam, kde přestupuje z topného potěru do tepelné izolace. Zpětně získaný přídavný výkon se pochopitelně projeví ve stupni využití tepelné energie.
Inertnost systému a doplňkové vytápění
Nevýhody podlahového vytápění se projeví v třeskutých mrazech nebo po návratu ze zimní dovolené. Podlahové vytápění totiž při velmi nízkých zimních teplotách nestačí dostatečně rychle vytvořit v interiéru ideální tepelnou pohodu a potřebuje trochu vypomoci - nejčastěji některým z pružných způsobů vytápění. Volba doplňkového zdroje tepla je (stejně jako podlahové vytápění) součástí komplexního návrhu vytápěcího systému celého domu. Proto se teplovodní podlahové vytápění obvykle kombinuje například s takovými způsoby vytápění, které také využívají vytápěcí vodu, jen mají rychlejší náběh - se stěnovým vytápěním nebo s radiátory (postačí s menším výkonem, než kdyby byly jediným zdrojem tepla). Doba náběhu podlahového topení je v porovnání s radiátorem, který zahřeje místnost do několika minut, poměrně dlouhá. Závisí na venkovní teplotě, tloušťce podlahového betonu i zvolené podlahové krytině. Výkon podlahového systému by neměl být vyšší než 100 W/m2.
Podlahové krytiny a potěry
Tepelné vlastnosti materiálu ovlivňují spotřebu energie, tudíž je dobré promyslet, jaká podlahová krytina bude pro vytápění ideální. Podlahové topení lze položit pod jakoukoliv krytinu, například dřevo, laminát i vinyl. Nejdůležitějšími ukazateli při výběru podlahové krytiny na podlahové topení jsou nízký tepelný odpor krytiny a její tepelná vodivost. Čím nižší odpor tepelná krytina má, tím větší množství tepla propustí a čím vyšší má tepelnou vodivost, tím má větší schopnost teplo vést. Z tohoto hlediska jsou nejvhodnějšími podlahovými krytinami keramická i kamenná dlažba, polyuratanová podlaha či PVC. Ovšem vzhledem ke své výborné tepelné vodivosti je nejvhodnější keramická dlažba. Použít můžete také dvouvrstvé a třívrstvé laminátové a dřevěné podlahy pokládané metodou lepení. Pro dřevěné podlahy doporučujeme teplotu v rozmezí 26-29 °C, což zajišťuje ideální tepelný komfort. Pozor! Při pokládce keramické dlažby je nutné počítat také se změnou rozměrů keramiky při kolísání teplot - převážně při přechodu do topné sezony.
Výběr potěru a výška konstrukce
Potěr na podlahové topení je potřeba volit podle toho, jaká podlahová krytina bude použita, z jakého konstrukčního systému je stavba a zda bude realizace probíhat v letních či zimních měsících, případně ve vlhku či průvanu. Použít můžete litý beton, který se dokáže sám srovnat do roviny a velmi rychle se s ním pracuje. Obsahuje však docela velký poměr vody, je tedy potřeba zajistit dobré vysychání směsi, abyste předešli deformacím podlahy. Na rozdíl od anhydritu je vhodný pro všechny vlhčí místnosti a místnosti s pomalým vysušováním. Zároveň není vhodný v případě nutnosti sklonu podlahy.
Druhou variantou je litý anhydritový potěr, který se dokáže srovnat stejně jako litý beton, navíc je cenově přijatelnější, prakticky nezávislý na klimatických vlivech. Výška konstrukce podlahového systému se liší v závislosti na použitém instalačním systému. V případě mokrého systému, který se používá především pro systémy podlahového vytápění s vodním vedením, je instalační výška 90 mm. Trubky jsou umístěny přímo pod potěrem a ten je obklopuje. V případě suchého systému používaného pro elektrické podlahové vytápění se jedná o 50 mm a jsou trubky umístěny přímo v izolační vrstvě nebo těsně pod povrchem. Výška betonové vrstvy, ve které je uložena trubka, musí být alespoň 65 mm, ideálně 72 mm. V případě anhydritových potěrů je minimální výška 55 mm.
Spouštění a provoz podlahového vytápění s anhydritovým potěrem
Spouštění podlahového topení v určitém režimu má vyzkoušet funkčnost celého systému, nejen samotného podlahového topení, ale i roznášecí betonové desky, nejčastěji anhydritové lité podlahy. Podlahové topení je nutné spustit vždy, i když je to už po delší době od betonování.
Pro správné vysušení anhydritového potěru a otestování systému začínáme spuštěním podlahového topení. První a druhý den necháme teplotu na 20°C, podlahové topení pokud možno na noc nevypínáme po celou dobu zkušebního zátopu. Útlum podlahového topení můžete začít následující den po dosažení maximální teploty, nebo nechte podlahové topení jet naplno, aby se podlaha vysušila. Dbejte na správné nastavení optimální teploty. NIKDY NEPOUŠTĚJTE SAMOSTATNĚ JEN NĚKTERÉ OKRUHY V MÍSTNOSTI, VE KTERÉ JE VÍCE OKRUHŮ BEZ ODDILATOVÁNÍ!!!
Provozní tlak u podlahové topení se ideálně pohybuje na úrovni 1,2-1,6 bar. Systém podlahové vytápění vyžaduje velmi malý objem vytápěcí vody - průměrně to je jen 0,5 l na 1 m2 topné plochy. Obecně se doporučuje čištění podlahového topení před každou topnou sezónou. Pokud však systém dobře topí, není třeba vodu měnit.
Doporučené teploty
Optimální teplota podlahy závisí na několika faktorech - na materiálu podlahy, typu místnosti a na tom, zda jsou osoby v místnosti obuty. S ohledem na hygienickou normu je ideální teplota podlahy při podlahovém vytápění 19-29 °C. Pro obývací a dětský pokoj je ideální teplota 20-22 °C, pro ložnici 16-18 °C, pro chodbu 15 °C a v případě koupelny je vhodná teplota 24 °C. Na koupelnu se rovněž vztahuje maximální povolená teplota 29 °C.
Doporučené teploty v místnostech
| Místnost | Doporučená teplota (°C) |
|---|---|
| Obytné místnosti | 18 - 22 |
| Kuchyně | 15 |
| Koupelna | 24 |
| WC | 16 |
| Chodba, schodiště | 10 - 15 |
Doporučená teplota při činnostech
| Činnost | Doporučená teplota (°C) |
|---|---|
| Při odpočinku | 19 - 22 |
| Lehká fyzická práce | 18 - 20 |
| Středně těžká fyzická práce | 14 - 17 |
| Těžká fyzická práce | 10 - 15 |
tags: #maximalni #teplota #podlahove #topeni #anhydrit