Stavění z nepálené hlíny si získává stále větší pozornost, a to i díky tomu, že u nás najdeme řadu kvalitních historických i současných hliněných staveb. Doložení rozsahu hliněného stavebního fondu má potenciál posílit vnímání hliněného stavitelství jako hodnotné součásti kulturního dědictví i jako perspektivního nástroje udržitelné výstavby. Tento příspěvek představuje výzkumný rámec, metodologii a východiska připravovaného mapového výstupu Historické hliněné stavby v ČR, jehož cílem je systematicky zmapovat výskyt, četnost a typologii těchto objektů.
Hliněné stavby v České republice: Historie a současnost
Nepálená hlína je jedním z nejstarších stavebních materiálů, který člověk na světě používal. I u nás byla hlína pro stavební účely používána od nepaměti a dodnes zde stojí tisíce kvalitních hliněných staveb ve stáří sto, dvě stě i více let. Často ani místní obyvatelé netuší, jakým způsobem byl daný objekt zbudovaný, protože pokud je dobře postavený a řádně udržovaný, obvykle nevykazuje žádné vady. Nahlédnutí na použitý stavební materiál nabídne až opadaná omítka, oprava nebo přestavba domu.
U sto a více letých staveb je obvykle použita fungující stavební technologie, ale zároveň se objevují nedostatky v údržbě, způsobu používání stavby, a hlavně problém s nedostatkem znalostí běžných stavařů o tom, jak začlenit hlínu do nových požadavků majitelů. Nedůvěra v hliněné stavby, jejich nosnou schopnost a trvanlivost převládla zejména po povodních v letech 1997 a 2002. Jednalo se zároveň i o dobu, kdy neznalost chování hliněného materiálu ve stavbách byla jedna z nejvyšších. Důvodem byl souběh dopadů pro hlínu negativních legislativních opatření z počátku 20. století a zároveň teprve počátky systematické výuky hlíny u nás.
Ačkoliv dnes už můžeme na jednotlivých příkladech doložit, že za poruchy hliněných staveb obvykle nemůže samotný hliněný materiál, nedůvěra přetrvává. Seznámení veřejnosti s velkým množstvím dobře fungujících hliněných staveb tuto nedůvěru pomáhá snížit. Průzkumy stávající hliněné zástavby navíc odhalily vysoké regionální kulturní kvality těchto objektů. Zvyšování povědomí o rozšíření, technologii a funkčnosti hliněných staveb je jedním z cílů specializované mapy s odborným obsahem, která vzniká v rámci výzkumného projektu NAKI III.
Typologie a rozšíření hliněných staveb
Hliněné stavby se vyskytují na celém území České republiky, přičemž nejvíce se jich dochovalo na Moravě (Neumayerová, 2019). Stavění z hlíny u nás zahrnuje široké spektrum tradičních technologií (Žabičková, 2002), jako je zdění z nepálených cihel, dusaná hlína, hliněné omazávky a vrstvená hlína. Stavby zbudované pomocí méně obvyklých technologií, případně objekty s výrazným krajovým, kulturním nebo technickým specifikem, bývají často předmětem památkové ochrany (Národní památkový ústav, bez roku). Jejich společenská i historická hodnota je daleko vyšší, než jejich majitelé obvykle předpokládají.
Čtěte také: Historie církve v raném novověku
Jednou z méně dochovaných technologií využívajících nepálenou hlínu je stavění z takzvaných „válků“. Tato technika spočívá ve výrobě stavebních dílců z jílovité hlíny s velkým podílem slámy, „válků“, které se hnětou a tvarují ručně, bez použití forem či šablon. Na rozdíl od cihel sušených na slunci a spojovaných hliněnou maltou se války ukládají ve vlhkém stavu přímo na sebe, přičemž jejich spojení zajišťuje přirozeně se vyskytující jíl na povrchu dílců. Po vysušení vzniká kompaktní, v některých případech až monolitická struktura zdi. Vzhledem k omezenému rozšíření a nízkému počtu dochovaných objektů byla dokumentace a ochrana této technologie podpořena cíleným výzkumným projektem NAKI III.
Význam hlíny jako stavebního materiálu
Spolu s kamenem a se dřevem patří hlína k nejstarším stavebním materiálům, které doprovázely lidstvo. Proto má hlína jako stavební materiál historii, která sahá až k našim počátkům. Také ve střední Evropě se až do 40. let 20. století hodně stavělo z hlíny. Zejména od 1960/70 byla u našich hrázděných domů nahrazována hlína cementem. Hlína pohlcovala ze dřeva v hrázděné konstrukci vlhkost, a zakonzervovala ho tak. Konstrukce tak vydržela mnohem déle, tedy dobrých 300-400 let, aniž by se muselo cokoliv obnovovat.
Hlína je sama o sobě velmi těžkým stavebním materiálem, s čímž je třeba počítat právě ve statice, například při nástavbách. Je také zajímavé, že hlína prokazatelně zlepšuje vnitřní klima. Tento stavební materiál je schopen absorbovat velké množství vlhkosti ze vzduchu a pomalu ji zase uvolňovat. Suchý vzduch, vyboulené rámy oken i obklady a plísně v místnosti nemají šanci. Dokonce i když do interiéru proudí suchý vzduch nárazovým větráním, hlína to opět vyrovnává na zdravou relativní vlhkost vzduchu postupným uvolňováním pohlcené vlhkosti. Klima v místnosti tak zůstává neustále příjemné - do jisté míry se tedy jedná o přirozené klimatizační zařízení.
Při zpracovávání se hlína mísí s vodou, a tím měkne. Poté ji lze použít například jako omítku na stěnu. Zvláštností hlíny je, že na sebe hydraulicky neváže vodu, jako například cement. Vysušená hlína může přidáním vlhkosti opět změknout. Je tedy možné, a také zcela běžné, hliněnou omítku dokonce i u 100 let starých domů oklepat ze stěn do kbelíku a smíchat ji znovu s vodou na novou hliněnou omítku. Jelikož je hlína rozpustná ve vodě, není samozřejmě v našich zeměpisných šířkách příliš vhodná pro venkovní použití. Deštěm by byl materiál neustále odnášen. Proto se hlína například na fasádách používá hlavně tam, kde téměř nikdy nebo vůbec neprší.
Hlína je přísně vzato pojivem - podobně jako vápno a cement. V čisté hlíně by se při vysychání objevovaly trhliny a navíc by také celkem špatně izolovala. Pokud tedy i dnes chceme stavět ekologicky, přidáváme písek a přírodní vlákna. Při větším podílu sekané slámy nebo keramzitu či pilin se výrazně zlepšují izolační vlastnosti hliněné směsi. Hlína se přece nemusí pálit. Ve stavebnictví považuje za nejkritičtější rozložitelnost a likvidaci. Hlína a další ekologické stavební materiály mají oproti cementu a plastům prostě tu výhodu, že se dají recyklovat. Velký potenciál vidí například v přestavbách stávajících budov s využitím ekologických materiálů.
Čtěte také: Moderní design interiéru s mapou světa
Metody dokumentace a výzkumu
Jako základ pro zachování informací o konkrétním objektu slouží jeho popis a umístění na mapě. Pokud má zadavatel technické zázemí, příkladem může být VUT v Brně, rozšiřuje informace o stavbě hlavně o výkresovou dokumentaci, stavebně fyzikální vlastnosti a technické detaily stavebního provedení objektu. Metody pro popis stavby pak jsou zaměřovací (v současnosti je pro tyto geometricky složité stavby používáno LiDARové skenování a vytvoření tzv. digitálního dvojčete), experimentální (obvykle spojeny s měřením nějaké veličiny na stavbě nebo v laboratoři, jako je například měření vlhkosti, a v neposlední řadě i ověřování únosnosti konstrukcí či stavebních dílců), numerické a simulační.
Důležitou metodou etnologického studia tradiční architektury je pro NÚLK již řadu desetiletí tzv. etnokartografická metoda. Její účinná aplikace směřuje k hlubší analýze dokumentovaných prvků, hledání obsahových a formálních souvislostí i prostorových vazeb (Drápala a Malach, 2016). Ta se uplatnila jako účinný nástroj studia zvláště při snaze o zasazení zkoumaných jevů do širšího kontextu nad rámec sociokulturního prostoru jedné lokality či vybraného regionu. Tato metoda slouží k zobrazení prostorového zastoupení vybraných kulturních prvků a zároveň umožňuje identifikovat vzájemný vztah mezi elementy kultury stejné kategorie nebo kategorií různých (Vařeka, 1996). V tomto případě spočívá v kartografickém vyjádření vybraných stavebních jevů, umožňujícím sledovat jejich geografické rozšíření, souvislosti s jinými kulturními projevy, s historickými a přírodními okolnostmi, sledovat cesty jejich pohybu, synchronně či diachronně zachytit jejich dynamiku a intenzitu. Do dnešní doby je velmi složité stanovit časovou hranici geneze, výskytu a vzájemného ovlivnění jednotlivých stavebních technik. Určitou roli zde jistě hraje zkoumaný stavební materiál a středoevropské klimatické podmínky. Pokud jsou totiž nechráněné hliněné stěny ponechány účinkům povětrnostních vlivů, poměrně rychle dochází k jejich degradaci. Tato skutečnost způsobuje faktickou nemožnost identifikace původních snad hliněných stěn, a to i u recentních staveb.
V případě Národního památkového ústavu (NPÚ) se jedná zejména o specifické metodiky pro popis staveb, které se zaměřují především na památkovou hodnotu, historický kontext a urbanistické souvislosti. Především se jedná o metodiku klasifikace staveb podle památkové hodnoty, která zahrnuje typologické a slohové hodnocení (architektonický styl a výtvarné kvality), hodnocení kontextu (význam stavby je posuzován v rámci širšího urbanistického prostředí) a kategorizaci staveb (A-Z).
Přehled existujících mapových databází a projektů
Výzkum a dokumentace hliněných staveb si již od svého počátku vyžádaly zhotovení podrobnějších mapových podkladů. Spolu s informacemi o hliněných domech daného regionu se v odborné literatuře objevovaly i mapové podklady. V současnosti je i u nás několik funkčních mapových databází hliněných staveb, které v rámci svého zaměření uchovávají informace o tomto typu architektury na území ČR. NPÚ dlouhodobě provozuje online památkový katalog, kde lze nalézt mnoho hliněných domů.
Sdružení hliněného stavitelství (SHS) v rámci projektu „Operační program rozvoje lidských zdrojů (OP RLZ) Hlína dnes“ v roce 2006 provedlo mapování stávajících památkově chráněných hliněných staveb v Jihomoravském kraji. Zpracovatelé mapy poctivě navštívili všechny uvedené objekty a zaznamenali vždy přesné souřadnice jeho vstupu a provedli fotodokumentaci. Tyto fotografie byly uvedeny společně s popisem pro snazší vyhledávání. U každého objektu byla uvedena adresa, účel (např. obytný dům, hospodářská stavba, atd.), a klíčové charakteristiky. Interaktivní mapa byla vystavena na webu SHS v letech 2006 až 2024, kdy byla podpora knihovny JavaScript Software Development Kit (JS SDK) portálu Mapy.cz ukončena z důvodu jejího zastarání. Nicméně splnila svůj účel.
Čtěte také: Elegance a praktičnost nástěnné mapy
Národní ústav lidové kultury ve spolupráci s Masarykovou univerzitou v roce 2015 zveřejnil dva výstupy typu Nmap (specializovaná mapa s odborným obsahem), které vznikly v rámci projektu NAKI DF11P01OVV015 Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají. První výstup nesl název Kartografické znázornění stavebních projevů (technik použitých u hliněných staveb) na vymezeném území a jejich vzájemné souvislosti s odborným obsahem (Novotný, 2015). Především úvalové části Moravy byly v minulosti charakteristické variabilitou použitých konstrukčních způsobů vyskytujících se u hliněných staveb.
Cílem prvního výstupu proto bylo vytvoření přehledu o rozšíření archaických stavebních technologiích, které se na Moravě u hliněných staveb ještě v první čtvrtině 20. století vyskytovaly. Shromážděny byly doklady o rozšíření monolitického hliněného zdiva i o postupech pracujících s kusovým stavivem, v tomto případě s tzv. hliněnými války. Záměrně byly tehdy vynechány způsoby, které pracovaly s nepálenými hliněnými cihlami. Ty se na vymezeném území vyskytovaly ve většině lokalit a dodnes jsou poměrně hojně zastoupeny. Informace pro kartografické znázornění stavebních projevů byly získávány během terénních výzkumů a excerpovány z pramenů a odborné literatury. Pro mapu byly klíčové způsoby konstruování stěn hliněných staveb. Jistým způsobem se částečně jednalo o rozšíření map publikovaných etnologem Václavem Frolcem (Frolec, 1974) a historikem umění Václavem Menclem (Mencl, 1980). Odlišnost oproti zmíněným výstupům spočívala v novosti postupů, neboť v těchto mapových podkladech nebyly podrobně rozebírány jednotlivé stavební způsoby.
Nový projekt NAKI III: Interaktivní mapa pro veřejnost
V současnosti, za použití nových technologií, je možno zpřístupnit výsledky dlouhodobé práce různých oborů a organizací široké veřejnosti. Práce s mapovými podklady je totiž daleko snazší a intuitivnější než byla dříve. Toto s sebou nese i potřebu vybrat a zobrazit zásadní informace o každém z objektů, propojit dostupné poznatky a v jednoduché formě je zpřístupnit veřejnosti. Požadavkem je nezahltit zájemce o hliněné stavby velkým množstvím dat, ale přehledně ukázat rozsah hliněných staveb u nás, u každé uvést jen vybrané informace a odkázat se na podrobnější data.
Jedním z výstupů aktuálního projektu NAKI III. DH23P030VV049 (NAKI III, 2023), řešeného VUT a NÚLK v letech 2023-2027 je vytvoření interaktivní specializované mapy s odborným obsahem (mapové vrstvy nad stávajícím mapovým řešením), která znázorní vybrané hliněné objekty na území ČR. Na mapě bude znázorněna přesná pozice, vzhled, stručný popis objektu, případně datování. Významným přínosem pak bude propojení informací z již existujících, ale v současnosti nepropojených databází (SHS, NÚLK, NPÚ). Mapa bude určena jak pro odborníky se zájmem o studium hliněných staveb, tak pro širokou veřejnost.
Hlavním cílem předloženého projektu je vytvoření komplexního nástroje k záchraně kriticky ohrožených historických hliněných staveb, které byly budovány z hliněných válků. Jedná se o jednu z nejohroženějších skupin historického stavebního fondu, jenž je dodnes dochován pouze torzovitě. Dosavadní znalosti o počtu, lokalizaci, způsobu stavby, materiálovém složení a fyzikálních vlastnostech budou projektem rozvinuty, zveřejněny a připraveny pro využití v opravách a rekonstrukcích. Důraz bude kladen na praktické zvládnutí archaických či rudimentálních stavebních technik, které by bez systematického aplikovaného výzkumu upadly zcela v zapomnění. Tento krok má nesmírný poznávací a hlavně pragmaticko-aplikační význam pro prezentaci lidové architektury. Záchrana hmotných kulturních jevů (hliněné války ve tvaru rovnostranného trojúhelníka známé ze střední Moravy) je nadnárodního významu, protože podle doposud zjištěných poznatků tyto stavební prvky v Evropě nemají obdobu. V rámci projektu bude u historických hliněných staveb v závěrečné fázi jejich životního cyklu vypracována destruktivní metoda pasportizace, která bude sloužit pro jejich detailní technickou dokumentaci. Ověřené poznatky budou sloužit především při budování kopií objektů v muzeích v přírodě a mohly by být použitelné i v oblasti památkové péče. Specializovaná mapa historických hliněných staveb bude spojovat databázové informace z více zdrojů s v projektu nově zdokumentovanými objekty. Vybrané jevy budou široké veřejnosti online zpřístupněny formou tzv. digitálních dvojčat.
Ačkoli jsou hliněné stavby dlouhodobě součástí našich obcí, nedůvěra k hlíně jako k stavebnímu materiálu stále přetrvává. Rozptýlit tyto obavy je jedním z cílů souhrnné mapové databáze historických hliněných staveb v ČR, která bude ukazovat rozsah a kvalitu našeho hliněného stavebního fondu. Nová mapa na rozdíl od svých předchůdců nejenom spojuje různé oborové mapy, ale umožňuje i zapojení široké odborné i laické veřejnosti a rozšiřování o novostavby a rekonstrukce. Specializovaná mapa s odborným obsahem má celou řadu využití, a to na úrovni informačního, studijního a ochranného nástroje při péči o významné a zánikem ohrožené jevy movitého kulturního dědictví. Pro odborného badatele nabízí virtuální prostředí podrobnější údaje o způsobech budování hliněného zdiva a rozšíření jednotlivých variant v terénu. Tyto informace je možné případně využít při koordinaci grantových řízení na ochranu a konzervaci významných staveb in situ. Zpřístupnění specializované mapy s odborným obsahem s tématem hliněných staveb pro veřejnost je plánováno v průběhu roku 2026, jako jeden z výstupů projektu NAKI III.
Máte dům alespoň částečně z nepálené hlíny, nebo víte o stavbě, kde jsou použity hliněné konstrukce? Dejte nám o tom vědět! Naším cílem je zjistit, kolik takových domů u nás existuje a zvýšit povědomí o hliněné architektuře jako cenné a udržitelné součásti našeho stavebního dědictví.
Přehled partnerů a řešitelů projektu NAKI III DH23P03OVV049
- Řešitel příjemce- koordinátor: Vysoké učení technické v Brně - Ing. Zdeněk Vejpustek, Ph.D.
- Řešitel-příjemce: Národní ústav lidové kultury - PhDr. Martin Novotný, Ph.D.
Historické mapové podklady v České republice
Následující tabulka sumarizuje vybrané historické mapové podklady a iniciativy týkající se hliněných staveb v ČR:
| Roky / Období | Instituce / Projekt | Popis | Mapový výstup / Dostupnost |
|---|---|---|---|
| 1974, 1980 | Václav Frolec, Václav Mencl | Etnologické a uměleckohistorické mapování lidové architektury, včetně hliněných staveb. | Tištěné mapy v odborné literatuře (např. "Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku", "Lidová architektura v Československu") |
| 2006-2024 | Sdružení hliněného stavitelství (SHS) - projekt „Hlína dnes“ | Mapování památkově chráněných hliněných staveb v Jihomoravském kraji, dokumentace s fotodokumentací a popisem. | Interaktivní mapa na webu SHS (podpora ukončena v roce 2024 z důvodu zastarání JS SDK Mapy.cz) |
| 2015 | Národní ústav lidové kultury (NÚLK), Masarykova univerzita - projekt NAKI DF11P01OVV015 | Kartografické znázornění archaických stavebních projevů (technik použitých u hliněných staveb), zaměření na monolitické zdivo a hliněné války. | Dva výstupy typu Nmap (specializované mapy s odborným obsahem), dostupné z portálu Lidová kultura. |
| Dlouhodobě | Národní památkový ústav (NPÚ) | Provoz online památkového katalogu s mnoha hliněnými domy, zaměření na památkovou hodnotu a historický kontext. | Online Památkový katalog |
tags: #mapa #hlinenych #staveb #pocet #informace