Po dokončení hrubé stavby, střechy a oken se můžete pustit do úpravy vnitřních stěn. Hlavní roli tu hrají jádrové omítky a štuky, které zajistí dokonale rovný povrch. Většina povrchových úprav kromě své estetické funkce přispívá ke zpevnění a ochraně konstrukce a také k zateplení a zlepšení akumulačních schopností interiéru.
Funkce a význam vnitřních omítek
Vnitřní omítky a štuky, ještě bez finálního nátěru či tapety, ale i jiných materiálů, řadíme do kategorie úprav vnitřních povrchů. Role vnitřních štuků je estetická a hygienická. Teprve po nanesení a vyhlazení štuků dosáhneme dostatečné rovinnosti. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur.
Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub. Zásadní funkcí vnitřních omítek je především chránit zdivo před mechanickým poškozením, zlepšovat technické vlastnosti konstrukce, ale i zvyšovat celkové estetické působení interiéru. Další funkce ale mohou být i akustické, tepelně izolační, protipožární a antistatické. Existují však i jiné specifické funkce, známe třeba omítky sanační, používané při rekonstrukcí starých objektů.
Omítky samozřejmě slouží i k vyrovnání nerovností zdiva. Pokud je omítaný podklad velmi nerovný, vybereme jiný typ omítky, než pro podklad krásně rovinný.
Typy vnitřních omítek a jejich vlastnosti
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi.
Čtěte také: Beton a obrubníky: Průvodce
Jádrové (hrubé) omítky
Jádrová omítka je maltová směs, která se míchá s vodou. Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů.
Štuky a stěrky
Štuk je také omítka, má ale jemnější strukturu a nanáší se jenom v tenké vrstvě. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. K dispozici jsou i v pastovité konzistenci (např. oblíbený Keraštuk s obsahem kaolinu), a tak je jejich aplikace jednoduchá a bezprašná.
Druhy omítek dle materiálu
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů.
- Vápenocementové omítky: Jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
- Vápenné omítky: V interiérech se nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
- Sádrové omítky: Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).
- Hliněné omítky: Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Výběr vhodné omítky a štuku
Při rozhodování byste měli vzít v úvahu materiál zdiva. Existují omítky na keramické zdivo a pórobeton, omítky na tepelně-izolační zdivo nebo na sádrové bloky. Zároveň platí, že omítky a štuky určené do exteriéru můžete použít i v interiéru, ale nikdy ne obráceně.
O výběru rozhodují i vaše požadavky. Pokud chcete zvýšit tepelně-izolační vlastnosti zdiva, sáhněte například po jádrové omítce weberdur terralit. Dalším kritériem je stáří objektu. Pro historické a památkové stavby je potřeba použít materiály, které budou kompatibilní s těmi původními. Tady poslouží například jílová jádrová omítka webermur 652, která navíc reguluje klima v interiéru.
Čtěte také: Jak znovu použít ztvrdlý cement
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
S výběrem ideálního typu jádrových a štukových omítek spolehlivě poradí kalkulátor Weber. V pouhých 6 krocích doporučí vhodnou skladbu omítky pro novostavby i rekonstrukce.
Příprava podkladu a aplikace omítek
Kontrola zdiva a ložných spár
Ještě než se pustíte do omítání, je potřeba správně připravit podklad. Zkontrolujte stav zdiva a kvalitu výplně u ložných a styčných spár. Ještě než začneme omítat, je třeba řádně zkontrolovat stav zdiva. Jak jsou po celé ploše zdiva vyplněné ložné spáry a v jakém stavu jsou styčné spáry v rozích místností. Platí pravidlo, že čím kvalitněji jsme provedli vnější (obvodové) nosné konstrukce (zdivo) a vnitřní příčky (nosné i nenosné), tím méně spotřebujeme materiálu při nanášení omítek. Rovnost (rovinnost) omítek je vůbec zásadním požadavkem a je závislá už na kvalitě vyzdění.
Vlhkost podkladu a špric
Vždy je potřeba povrch pořádně zvlhčit. Pokud je podklad z kamenného, smíšeného nebo betonového zdiva, je potřeba navíc nanést vpc podhoz neboli špric.
| Typ zdiva | Je nutné vlhčit? | Je potřeba špric? |
|---|---|---|
| Kamenné | Ano | Ano |
| Smíšené | Ano | Ano |
| Betonové | Ano | Ano |
| Keramické | Ano | Ne |
| Pórobeton | Ano | Ne |
Zaomítnutí rozvodů a penetrace
Dalším krokem bude zaomítnutí všech rozvodů, pokud je vedete drážkami ve zdivu. Zároveň je nutné aplikovat penetraci na veškeré betonové prvky ve stropech a tam, kde se na omítku napojují okenní rámy a je nutné aplikovat systémové lišty. Tyto lišty brání vznikání jakýchkoli trhlin právě v těchto v budoucnu velmi namáhaných oblastech.
Čtěte také: Beton do základů: Na co si dát pozor?
Aplikace perlinky a rohových lišt
Ještě před samotnou aplikací omítek je třeba vytypovat místa, kde by v budoucnu docházelo k většímu pnutí a omítky by mohly praskat. Tam aplikujeme takzvanou perlinku. Perlinka je určena k lepší přilnavosti omítek a právě na místech s předpokládaným větším pnutím je nezbytná. Vlastně je to síť, která je v omítce vložená. Přitom je i dobré na všechny rohy (i ty kolem stavebních otvorů - oken a dveří) opět aplikovat systémové lišty, v tomto případě lišty rohové. Zabráníme tak takzvanému dříve běžnému urážení rohů.
Postup omítání
S omítáním začínejte vždycky u stropu a pokračujte stěnami, k zarovnání použijte hliníkovou lať. Při omítání je nezbytné dbát na několik zásadních věcí. Je možné omítat i ještě před betonováním podlah, potom je však třeba dát velký pozor, abychom nepoškodili rozvody, které teprve budou zabetonované. Stavebníci, kteří staví bez větších zkušeností svépomocí, moc dobře vědí, jak těžké je omítnout strop, aby byl dostatečně rovninný. Řešením však samozřejmě není odložení jeho omítání. Při omítání je též důležité dostatečné větrání. Logickým důvodem je nezbytné vysychání stěn. Jde o mokrý stavební postup, čili za účasti vody.
Strojní a ruční omítání
Vnitřní hrubé omítky se stále ještě mnohde omítají ručně, avšak mnohem vhodnějším řešením je strojní omítačka. Ruční omítání je příliš pracné a zdlouhavé. Za užití techniky tak ušetříme na práci řemeslníka a on sám je díky tomu schopen větších výkonů. Při strojovém omítání postupujeme tak, že nejprve omítneme svislé pruhy (platle), poté všechny ostatní plochy a až když omítka zatuhne, srovnají se plochy do požadované výsledné rovnosti. Svislé pruhy po omítnutí zarovnáme vertikálně i horizontálně, pro tento účel se používá lať (dříve dřevěná, dnes hliníková). Aby byla hrubá omítka nanesena správně je nutné dosáhnout její tloušťky 1,5 cm.
Moderním trendem v provádění omítek je dnes aplikace suchých omítkových směsí. Jejich využití má řadu výhod. Suché směsi vznikají v moderních výrobnách, kde kontrolu nad jednotlivými parametry přebírá moderní výpočetní technika. Tím je rovnoměrná kvalita směsi zaručena a zaručený je i obsah všech složek a stálé vlastnosti materiálu. Suché omítkové směsi můžeme rozdělit do několika skupin. Podle oblasti využití je dělíme na zdící malty a dále omítky pro vnitřní a venkovní užití, případně i omítky univerzální. A podle druhu zpracování pak na omítky prováděné ručně či strojově. Omítky jsou děleny i podle druhu použitého pojiva. Tím může být vápno a cement, ale i další materiály. Směsi pro ruční použití je však možné míchat i klasicky a nanášet je ručně. Přednost ale dnes dáváme nanášení strojnímu.
Aplikace štuků
Podobně pak zacházejte i se štukem, místo vyrovnávací latě vám tu ale pomůžou nerezová hladítka, a pro vyhlazení pak molitanová nebo houbová. Při nanášení štuků, čili jemných omítek, postupujeme stejně jako při nanášení omítek hrubých. Začneme tedy od stropů a pokračujeme stěnami. V případě nanášení štuků je nemyslitelné použít techniku (stroje). Štuky se stále a tradičně nanášejí ručně. Tato práce jde však velmi rychle od ruky. Hrubá omítka ale musí nejprve vyzrát. Záleží vždy na použité směsi, obecně se uvádějí dva týdny. Štuky nanášíme pomocí hladítek (ocelových, plstěných či molitanových). Ocelovými hladítky se nejprve nanese vrstva štuku v pruzích a v tloušťce 1 až 2 mm. Přitom se na kouty používají hladítka speciálních rozměrů. Ještě než však štuky aplikujeme, měli bychom již aplikovanou a vyzrálou jádrovou omítku zdrsnit. Bylo by ale velkou chybou větší zjištěné nerovnosti omítky nahrazovat silnějšími vrstvami štuku. Štuk nám v budoucnu popraská a navíc na podkladu nebude držet. Pokud na stěnách před štukováním objevíme nerovnosti (špatnou rovinnost), větší trhliny a praskliny, je nutné je opět vyspravit omítkovou směsí a nechat několik dní zavadnout.
Složení omítkových směsí
Tím nejzákladnějším prvkem omítkových směsí (ale i maltových, určených pro mokré zdění a betonů) jsou chemické látky, které jsou schopné spojovat pevné hmoty - POJIVA. Pojiva spojují jiné sypké či kusové (pevné) materiály v jednu pevnou hmotu. Díky pojivům drží omítky na zdivech a štuky (jemné omítky) na omítkách hrubých. Přitom je zásadní, že při procesech tuhnutí dochází díky pojivům ke změnám chemického složení hmoty. Zásadní je tedy samozřejmě i voda, díky které je původně sypké směsi vůbec možné rozmíchat a následně nanášet, stejně tak jako sypké materiály, které mění koncentraci pojiv a vody. Pojiva dělíme na anorganická a tedy minerální a organická. V převážné většině případů jsou omítkové směsi stále vyráběné s pojivy anorganickými. Ovšem poměr mezi pojivy organickými a anorganickými se dnes začíná měnit. Zásadní charakteristikou anorganických pojiv je, že při jejich tuhnutí dochází ke změnám chemikým i fyzikálním. Pojiva známe co do materiálů vzdušná (vzdušné vápno a ostatní vzdušná - hořečnatá, xyolit, vodní sklo), sádrová, hydraulická (včetně hydraulických přísad a vápen) a nakonec cementy, kterých je více druhů. Přičemž klasické omítky jsou v podstatě postavené na bázi malty, rozdílný je pouze podíl pojiv, sypkých směsí (plniv) a vody (v jakém poměru se přidává). Plnivo je složkou omítkových směsí, která omítku vyztužuje a zmenšuje její změny objemu při tuhnutí. Nejčastěji se pro účely plniv používá drobné kamenivo. Přitom k našim nejzásadnějším pojivům stále patří cement, užívané omítkové směsi se však již mění.
Moderní trendy a dekorativní úpravy
Současné trendy v oblasti výzdoby stěn spočívají ve využívání špičkových moderních designů. Originálním výstřelkem už nejsou jen barevné stěny. Vedle toho je dnes v nabídkách výrobců celá řada stěrek - omítek akrylátových, silikonových a silikátových, které jsou určené k provedení v podobě omítek dekorativních. Žijeme v době, kdy začínají hrát při úpravách stěn podstatnou roli barevné nátěry a různé jiné efekty. Například batiky a benátské štuky, různé povrchové struktury, ještě víc následně umocněné nanesením barev.
Benátský štuk
Benátský štuk je směs vápence a prachu z rozdrceného mramoru. Ztvrdnutá směs je velmi trvanlivá a odolává i vodě a plísním. Popularita benátského štuku však tkví především v jeho konečném vzhledu, který imituje mramor, případně leštěný kámen. Stěny s mramorovými efekty se výborně hodí do obývacích pokojů, kde své uplatnění najdou především kolem krbů a krbových kamen. Benátský štuk však stejně dobře vynikne kdekoli, i na celých stěnách. Je ale oproti klasickým omítkovým směsím mnohem dražší. Výjimkou není ani jeho aplikace místo obkladů do koupelen. Benátský štuk je levnější a praktičtější variantou mramoru, ovšem dražší variantou omítky. S cenou obkladů je srovnatelný.
Plastické efekty a dekorativní stěrky
Kromě klasického vyhlazení štukové omítky sádrovou stěrkou se dnes hojně využívají i stěrky s plastickými efekty. U těchto speciálních typů stěrek se přitom nabízejí téměř neomezené možnosti. Plastické efekty je možné vytvořit mnoha různými technikami, například pomocí mořské houby, hladítka, štětky a podobně. Plastické efekty je po jejich vytvoření samozřejmě možné i barevně zdekorovat, aby výsledný vzhled ještě více podtrhl design místnosti. Aby nedošlo k mechanickému poškození aplikace tohoto materiálu, vždy se pracuje s velmi tenkou vrstvou stěrky. Vytvořené výstupky nejsou vyšší než 2 mm a navíc jsou zaoblené. I přesto ale výsledný efekt působí značně plasticky. Využití takových dekoračních prvků opět najdeme téměř všude (restaurace, bary, hotely, podniky, ale právě už i domácnosti). Použití stěrky s plastickým efektem je dobré zvážit třeba v případě, že chceme jednu stěnu oproti jiným zvýraznit. Plastický dojem přitom nejlépe vynikne na stěně, která je nejvíc na očích, například prázdná stěna za sedací soupravou.
Zvolený design vašeho domova mohou doladit ještě další dekorační prvky. Rohové, lemovací či stropní lišty, rozety, sloupy i andílkové, se vyrábějí z polystyrenu, polyuretanu a sádry, v mnoha zajímavých variantách. Fantazii se zde meze rozhodně nekladou.
Problémy a reklamace vnitřních omítek
Praskliny ve vnitřních omítkách či nepřesnosti v usazení oken a dveří jsou podle stavebních firem nejčastějšími reklamacemi novostaveb. Podle nich jde o přirozené fyzikální procesy, které pokračují v následujících zhruba dvou letech po kolaudaci. Zatímco stavitelé bytů tvrdí, že se reklamacím věnují a snaží se je odstranit co nejdříve, obyvatelé bytů bývají s odstraňováním závad nespokojeni. Příčinou těchto závad je neúměrný spěch všech, zejména investorů, kteří chtějí mít stavbu postavenou a chtějí ji prodat či pronajímat co nejrychleji. Objekt je často hotový i během půl roku, přitom zdivo je třeba nechat vymrznout a omítka pracuje rok. A například základy domu se usazují roky čtyři.
Veškeré vnitřní povrchy můžeme realizovat až poté, co hrubá stavba prošla zimním dosedáním a sesedáním, způsobenými vlivem prudkých změn teplot. V opačném případě, pokud dům přes jednu zimu vymrznout nenecháme, nám následně vnitřní omítky i po jejich přeštukování nakonec popraskají a budou nás čekat nákladné a časově opět náročné opravy povrchů. Přitom ideálního stavu - rovinného povrchu bez viditelných deformací, stop po prasklinách a podobně, už těžko dosáhneme. Z toho plyne, že klasická stavba zděného domu (bez ohledu na použitý zdící materiál) není realizovatelná za několik měsíců.
Nový byt je možné užívat až po kolaudaci. Ta je však úředním, nikoli technickým výkonem. Objekt by developeři v podstatě měli prodávat až po usazení materiálu a odstranění vad. Obecně platí, že lhůta pro vyřízení reklamace činí jeden měsíc od podání. V 90 procentech případů je ale reklamace vyřízena rychleji. Nemusí však tomu tak vždy být a pokud stavíme tím způsobem, že se nám na stavbě domu postupně střídají sjednané malé stavbení firmy, nelze prokázat, že někdo něco zanedbal. Věc bude ukončena pouhým konstatováním, že jsme neměli chvátat, měli si počkat a konkrétní pracovní úkon nechat realizovat později. Ovšem tlak na rychlou výstavbu způsobují i úvěrové podmínky u bank a stavebních spořitelen.
Aby bylo omítnutí interiéru co nejkvalitnější, vyplatí se oslovit zkušené odborníky. Přes 1100 ověřených firem na vnitřní omítky najdete u nás na portále. Pokud byste potřebovali s výběrem omítky a štuku poradit, obraťte se na naše technické specialisty.
tags: #lze #pouzit #vnitrni #stuk #ven