Adolf Loos (1870-1933) byl světově proslulý architekt moderny a purismu, který se narodil 10. prosince 1870 v Brně a zemřel 23. srpna 1933 v Kalksburgu u Vídně. Loos patřil k nejvýznamnějším osobnostem první poloviny dvacátého století. Jeho význam pro svět architektury je srovnatelný s takovými osobnostmi, jako byli Frank Lloyd Wright, Le Corbusier či Ludwig Mies van der Rohe. Loos měl své obdivovatele, ale také mnoho kritiků.
Adolf Loos patřil k významným osobnostem evropské kulturní scény přelomu století. Ve svých proslulých textech a přednáškách prosazoval úsporné architektonické formy, pohodlné a praktické bydlení, ale také užití ušlechtilých materiálů. Názor, že architektura není umění, od Loose převzala celá generace funkcionalistů. Podobně jako jim záleželo i Loosovi na funkčním rozvrhu prostoru - jeho koncept takzvaného raumplanu spočíval v uspořádání jednotlivých prostorů v různých výškových úrovních. Loos věřil, že účel stavby by měl určovat způsob, jakým bude stavba zpracována a postavena, a důrazně oponoval všem dekorativním slohům. Ačkoliv to byl týž Loos, který později ve svých esejích brojil proti nešetrné, přehnané ornamentální zdobnosti a vzýval města nové krásy, města „oslňující a nahá jako Sion“, jeho interiéry bohaté na mramory a dekorativní výzdobu svědčí spíše o opaku. O Loosově posedlosti přirozeným půvabem a kvalitou kamenů ve svých vzpomínkách píše plzeňská rodačka a poslední architektova manželka Claire Beck‑Loosová (1904-1942).
Historické kořeny a vliv Adolfa Loose
Když se v Brně na Kounicově ulici v roce 1961 začalo s přípravou terénu pro stavbu hotelu Continental, byly výkopové práce ztíženy odstraňováním nezvyklého množství velkých kamenných bloků. Byly to ještě zbytky zásob materiálu někdejší dílny, kterou vedl kamenický mistr a sochař Adolf Loos starší (1829-1879) a kde vyrůstal mladý Adolf Loos, pozdější významný architekt světového formátu. Kameník Loos starší v roce 1879 zemřel a jeho prosperující dílny se po něm ujala jeho vdova Marie.
Někdejší Moravské uměleckoprůmyslové muzeum v Brně (Mährische Kunstgewerbemuseum) bylo otevřeno v únoru roku 1883. V urbanistickém rozvrhu tehdejšího Brna muzeum získalo významné místo na okružní Eliščině (dnes Husově) třídě. Dnes je tato budova součástí Moravské galerie. Na muzejní stavbě se započalo v roce 1877 a architektonického řešení se ujal pedagog německé techniky v Brně Johann Georg Schoen (1838-1914).
Ten byl autorem celkového architektonického rozvrhu a vnějšího charakteru stavby, ale také složité dekorativní koncepce interiéru a funkčního řešení vnitřku včetně tepelného a vodovodního systému. Na podestě 1. patra budovy jsou jmenovitě spolupracovníci mnoha řemesel zmíněni: jsou tu kameníci, štukatéři, brusiči, kováři, truhláři, parketáři, klempíři, skláři. Na stejné mramorové desce jsou vytesána konkrétní jména řemeslníků, kteří do budovy zavedli plynové osvětlení, horkovzdušné topení, vodovod a v neposlední řadě taky instalovali klozety. Proto v budově Moravského uměleckoprůmyslového muzea stojí nápis Adolf Loos Witwe.
Čtěte také: Použití lepidel na kámen a beton
Interiér Moravského uměleckoprůmyslového muzea, na jehož kamenických dekorativních pracích se podílela matčina firma, mladý Adolf Loos jistě důvěrně znal.
Loosovo dílo a využití kamene
Adolf Loos se narodil v Brně a po studiu v Drážďanech a cestě po USA začal koncem 90. let 19. století pracovat ve Vídni. S přáteli Oskarem Kokoschkou a Ludwigem Wittgensteinem patřil ke skupině volně smýšlejících intelektuálů. Otevřeně kritizoval vídeňskou secesi, největší debatu ale způsobil v roce 1911 projektem obchodního domu Goldmann a Salatsch, kterému se kvůli jeho hladké fasádě bez jakýchkoli dekorací přezdívalo „dům bez obočí“.
Kromě několika dalších veřejných budov ve Vídni Loos také navrhl několik soukromých rezidencí. Pražskou Müllerovu vilu vytvořil v roce 1930 jako nejdůslednější aplikaci svého raumplanu - prostorového konceptu založeného na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí obydlí. Müllerova vila je unikátní památka moderní architektury, která je považována za jednu z šesti nejvýznamnějších vilových domů 20. století ve světě.
Na území dnešní ČR ale vzniklo více Loosových staveb - výstavní pavilon firmy Siemens v Liberci (1906), vila ředitele cukrovaru v Hrušovanech u Brna (kolem 1916), řadové domy firmy Katzau v Babí u Náchoda (1928-30), přestavba zámečku Viktora von Bauera v Brně (kolem 1925), přestavba domu a interiérů bytu Jana a Jany Brummelových v Plzni (1928-29) a řada dalších interiérů v Plzni. O Loosově zaujetí pro užití vzácných kamenných materiálů svědčí mnoho realizací, včetně celého souboru staveb, který Adolf Loos navrhoval pro početnou židovskou klientelu v Plzni, mezi niž patřily významné rodiny Hirschových, Beckových, Semlerových, Brummelových, Voglových aj.
Z hlediska současného vnímání památek moderní architektury je tento soubor podle odborníků nesmírně cenný i v kontextu celé evropské architektury 20. století. Obzvlášť v oblibě měl Loos mramory: zelenošedý Cipollino, šedobílý Fantastico Apuano, který také použil k obkladům jednoho z plzeňských bytů. Claire Beck-Loosová ve vzpomínkách uvádí, že kapriciózní Loos jednomu zákazníkovi dokonce navrhoval kamenné pestře modré obklady z polodrahokamu Lapis lazuli. Tento nápad se bohužel nerealizoval stejně tak jako Loosův návrh francouzskému ministerstvu z třicátých let, v němž architekt prý nabízel své služby při renovaci kamenného dláždění čestného dvora zámku ve Versailles.
Čtěte také: Výhody betonových plotů štípaný kámen
Loosovy interiéry, které jsou považovány za cenné bohatství evropské architektury, se nacházejí v Plzni. Zde na přelomu 20. a 30. let 20. století vytvořil Adolf Loos řadu unikátních projektů. K téměř zapomenutým projektům Adolfa Loose patří dochovaná a částečně pozměněná dělnická kolonie s jednoduchými a účelnými byty v Náchodě.
Významné Loosovy realizace v Čechách s důrazem na kamenné obklady:
- Müllerova vila v Praze (1930): Nejdůslednější aplikace raumplanu, ikonická ukázka moderní architektury.
- Výstavní pavilon firmy Siemens v Liberci (1906)
- Vila ředitele cukrovaru v Hrušovanech u Brna (kolem 1916)
- Řadové domy firmy Katzau v Babí u Náchoda (1928-30)
- Přestavba zámečku Viktora von Bauera v Brně (kolem 1925)
- Přestavba domu a interiérů bytu Jana a Jany Brummelových v Plzni (1928-29): Adolf Loos projektoval přestavbu starého patrového domu a vybavení jeho interiéru.
- Byt rodiny Oskara Semlera v Plzni (Klatovská třída 19): Unikát mezi památkami architektury 20. století v České republice.
- Byt Viléma Krause v Plzni (Bendova ulice 10, 1930 - 1931): Navržen pro inženýra Viléma Krause a jeho ženu Gertrudu.
- Byt MUDr. Josefa Vogla v Plzni (Klatovská třída): Navržen ve dvacátých letech minulého století pro dětského lékaře Josefa Vogla a jeho choť Štěpánku.
- Interiér pro Richarda Hirsche: Původně v Plzni, peripetiemi osudu přestěhován do Prahy-Josefova.
- Winternitzova vila na Smíchově: Otevírá se veřejnosti jako galerie. Stavitelem vily byl právník Josef Winternitz.
- Poslední dům Adolfa Loose (návrh z roku 1932): Projekt slavnostně zahájen na pozemku NTM v Praze na Letné.
Kamenné obklady v současnosti
Kamenné obklady jsou v módě a jen tak z ní nevyjdou. Důvodů to má celou řadu. Kámen je nadčasový, skvěle vypadá a snadno jím vnesete nepřehlédnutelný designový prvek do moderního i tradičního interiéru i exteriéru. Kamenné obklady jsou tvrdé, pevné a extrémně odolné, a tak vám v nezměněné podobě vydrží i desetiletí. Kamenné obklady dokonale vypadají na stěnách v koupelně, ale také v obytných prostorách, kde jimi můžete obložit krb nebo třeba celou stěnu. Dodatečnou izolační vrstvu dodají kamenné obklady fasádě, úžasně vypadají na komíně, plotě nebo zahradní zídce. Pozor ale na kvalitu podkladového materiálu: kámen je ve srovnání s ostatními materiály poměrně těžký, což ztěžuje také jeho montáž. S kamennými obklady jde ruku v ruce vyšší cena, která je ale jednorázovou a dlouhodobou investicí a určitě se vyplatí.
Typy přírodních kamenných obkladů a jejich vlastnosti:
| Typ kamene | Vlastnosti | Vhodnost použití |
|---|---|---|
| Přírodní pískovec | Variabilní tloušťka | Obklady a dlažby |
| Přírodní rula Gold Brown | Nepravidelné tvary | Venkovní i vnitřní obklady a dlažby |
| Přírodní porfyrový kámen Grigio Rosa | Nepravidelné tvary, tloušťka 3-5 cm | Vnější i vnitřní použití |
| Robustní porfyrový kámen | Větší tloušťka | Obklady a dlažby |
| Rula Verde | Černozelený odstín, tloušťka 10-20 mm, rozměry 10-30 cm | Velmi pevná |
| Břidlice Kavala | Tloušťka 10-30 mm | Mrazuvzdorná |
| Rula Bianca | Jemné bílo-béžové tóny | Elegantní a nadčasový vzhled |
| Žula (pracovní desky) | Tloušťka 20 a 30 mm, různé povrchové úpravy (lesk, mat, 3D reliéf) | Pracovní desky |
Přírodní kámen se těží v lomech a je nutné počítat s rozměrovou tolerancí. Nejmenší garantovaný rozměr je 1200 x 2225 mm, největší pak 1900 x 3500 mm. Hrany žuly se brousí pod různými rádiusy nebo pod úhlem a možné je i spodní leštění přesahujících částí pracovní desky.
Přírodní kámen se dodává v lesklém, matném či 3D reliéfním povrchu. Každý z povrchů má různé procesy s výhody. Vysoký lesk žuly se dosahuje leštěním, póry se pak uzavírají speciálními pryskyřicemi, které jsou vhodné pro styk s potravinami. Broušený matný povrch nechává vyniknout barevnost žuly bez úrovně jasu, je však více pórovitý a vyžaduje dodatečnou impregnaci. 3D reliéfní povrch klade důraz na jedinečné vlastnosti žuly jako jsou žíly a nechává je vystupovat na povrch s citelnou strukturou.
Čtěte také: Použití šamotových cihel v kamnářství
tags: #loos #kamen #obklady #informace