Litá podlaha představuje moderní a estetické řešení pro mnoho interiérů. Uživatelé však mohou narazit na problémy, jako jsou fleky a škrábance, které snižují její vzhled a užitné vlastnosti. Tento článek se podrobně zabývá příčinami těchto problémů, zejména u epoxidových podlah, a nabízí praktická řešení pro jejich opravu a prevenci.
Odolnost proti poškrábání a Mohsova stupnice tvrdosti
K poškrábatelnosti povlaků ze syntetických pryskyřic platí následující: Tvrdší materiál je schopen provést vryp do materiálu měkčího. To platí vždy. Desetibodová stupnice tvrdosti byla vytvořena německým mineralogem Friedrichem Mohsem a slouží pro určení tvrdosti látek. Vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Nejměkčí mastek má stupeň tvrdosti jedna a nejtvrdší diamant má stupeň deset.
Křemen, nejčastěji rozšířený minerál v přírodě, má tvrdost sedm. Epoxidové kompozice se tvrdostí pohybují na úrovni mramoru, tedy tvrdost na stupni tři. Z výše popsaného vyplývá, že křemenný prach či písek ulpělý v podešvi obuvi nebo v pneumatikách je schopen epoxidovou podlahu poškrábat. Nehet má tvrdost dva, mince čtyři, kapesní nůž přibližně pět. Materiál, který zanechává rýhu ve skle, má tvrdost větší než pět.
Vryp do měkčího materiálu materiálem tvrdším není nic výjimečného a jedná se o standardní jev. U litých probarvených epoxidových kompozic je průměrné Shore D 80-85, záleží na vnitřním obsahu epoxidu a typu použitých pigmentů a plniv. Pro měření tvrdosti existuje přístroj zvaný Durometr.
Proč jsou rýhy bílé?
Vryp do jakkoliv barevné podlahoviny je vždy bílý, je to barva „rozdrceného“ epoxidu na vrypu. Ve světlých podlahovinách je pak vryp vidět méně než v podlahovinách tmavých, a to díky kontrastu.
Čtěte také: Vlastnosti lité betonové podlahy
Příčiny vzniku fleků a škrábanců
Škrábance se mohou objevit prakticky všude, a to i bez většího mechanického zatížení. Pohyb několika lidí a stěhování nábytku může způsobit desítky škrábanců. Pokud například přijde někdo s kamínkem v podrážce, poškrábe všechna místa, kam přijde. To není ideální, zvláště když podlaha měla splňovat požadavek na vysokou mechanickou odolnost.
Další typy vad zahrnují kroucení a smršťování potěru, které je způsobeno nerovnoměrným vysycháním. Čím menší je smršťovací pole, tím lépe, proto se vyplatí nepodcenit tzv. smršťovací spáry a doslova podlahu naporcovat na jednotlivé díly. Ty se provádějí jen u cementových potěrů, a to do hloubky asi 30-50 % z celkové tloušťky. Již od oslabení tloušťky o více než 25 % v určitém místě dojde k prasknutí potěru a tvorbě dilatační spáry. Z praxe víme, že dilatační spáry jsou často realizovány jako příliš mělké.
Vliv na objemové změny má také tloušťka potěru. Čím nižší je, tím je kroucení vyšší. S ohledem na kroucení potěru je za optimální považována podlaha tloušťky 5-5,5 cm, dilatovaná přibližně po 3-4 metrech. U anhydritového potěru dochází ke smršťování jen v případě velké lokální změny tloušťky nebo extrémního vysušení sluníčkem z oslunění.
Žloutnutí epoxidových kompozic
Všechny epoxidové kompozice přirozeně žloutnou. Některé rychle, některé pomalu. Žloutnutí je tím intenzivnější, čím je více podlaha namáhána UV a IČ zářením. Například při oknech na severní straně je tohoto záření opravdu minimálně. Polyuretanové laky s UV absorbérem žloutnutí nedokáží zastavit, jen ho mohou na intenzivně nasluněných plochách zpomalit. Žloutnutí se za standardních podmínek odehrává pomalu a plynule, takže tuto změnu nevnímáte. Obvykle se po letech užívání nedostává posun přes RAL 9010, takže vjemově se stále pohybujete po bílé podlaze.
Prevence poškození a správná údržba
Z důvodu poškrábatelnosti instalujte ve vstupech do objektů vhodné a účinné čistící zóny, které pravidelně čistěte. Toto opatření zamezí vnášení velké části nečistot do objektu a sníží nebezpečí mechanického poškození podlah. Židle a křesla s defektními, chybějícími nebo nevhodnými kluzáky či kolečky způsobují mechanické poškození povrchu podlahy, tomuto procesu je nutné se vyhnout. Doporučujeme i ostatní pohyblivý nábytek opatřit vhodnými kluzáky.
Čtěte také: Kamenný koberec: Využití
Běžné denní čištění a odstraňování volně ležícího prachu a nečistot provádějte vysáváním a stíráním vlhkým mopem. Při strojovém mokrém čištění pro odstranění přilnutých nečistot použijte vhodný čistič ředěný vodou v předepsaném ředícím poměru. Odolné skvrny a gumové rýhy od podpatků, které nelze čistit běžnými metodami, je možné odstranit vhodným čistidlem ve spojení s mikrovláknovým hadříkem nebo jemným padem. Na závěr čištěné místo omyjte čistou vodou, případně ošetřete prostředky snižujícími možnost zakotvení nových znečištění. Skvrny odstraňujte, pokud možno, okamžitě. Některé typy pigmentů mohou po určité době migrovat do povrchu podlahy a jejich odstranění je poté obtížné nebo nemožné. Ošetřování podlahy s epoxidovým povlakem provádějte čistou vlažnou vodou nebo vodou s přídavkem saponátu. Při intenzivní očistě používejte neutrální nebo alkalické čisticí prostředky. Leštící pasty a vosky používejte dle provozu.
K plnému vytvrzení epoxidových kompozic při teplotách 15-20°C dochází po sedmi dnech. Tedy stěhování zařizovacích předmětů je vhodné provádět s citem ke zranitelnosti nevyzrálé hmoty. I po této době je rozumné se k podlaze chovat s ohledem.
Oprava poškozených podlah
Epoxidy lze brousit a leštit, ale tento postup nedokáže zabránit dalšímu poškození příštím vrypem. Oprava chybného stavu, například v důsledku špatného promíchání tvrdidla a kompozice, je pracná. Je nutné mechanické odstranění materiálu z podlahy, následné vyrovnání míst s odebraným materiálem a nové sjednocení celého povrchu.
V případě prasklin v dlažbě, které jsou liniové přes celou místnost, půjde o závadu ve vnitřní části konstrukce, nejspíš prasklý potěr. Takto vyrýsovaná prasklina v celé ploše značí, že problém je už v podkladu a že se jen promítl do keramiky. Naopak zlomený roh keramické dlaždice bude způsoben špatnou pokládkou. Dilatační spáry je možné pomocí sponek sešít a zalít epoxidem. Vznikne celistvá podlaha, neznehodnocená nechtěnými prasklinami.
Neodstranitelné skvrny
Poměrně velkou část skvrn z podlahy můžete nějak odstranit a podlahovou krytinu ještě zachránit. Pokud se vám ale stane, že si vytvoříte na vinylu, linoleu nebo dřevě spáleninu od spadlé cigarety nebo jiného žhavého předmětu, není lehké špínu a poškození napravit. Často je nutné podlahu přebrousit nebo vyměnit daný díl. Odstranit nejde ani bělidlo ze dřeva nebo koberce. V takových případech je totiž už narušena barva materiálu. Dřevo je nutné přebrousit, ale koberec už nikdy nevyčistíte. Neodstranitelné jsou skvrny od rzi z porézních materiálů, jako je například mramor. Platí to především pro rez, která pronikne hluboko do materiálu podlahy. A hodně nepříjemnou skvrnou je i skvrna vytvořená permanentním fixem na porézních podlahách, jako je beton nebo neopracované dřevo. Fix se totiž vsákne do materiálu podlahy a chemické odstraňovače jsou na něho často krátké.
Čtěte také: Použití lité betonové dlažby
Specifické problémy anhydritových podlah
U anhydritových potěrů může proběhnout chemická reakce síranů s hliníkem, a to v případě nevhodné instalace odrazové hliníkové fólie. Vlivem reakce, připomínající var, se fólie zcela ztratí. Staticky tento jev není problematický, ovšem na povrchu podlahy se vytvoří krátery.
Někdy se objeví bublinky přímo na povrchu litého potěru. Důvodem je opatření některých typů trubek podlahového topení speciálním olejem. Po nalití cementových či anhydritových podlah pak vyskočí nahoru mikrobublinky a vykreslí místa, kde se trubky skrývají.
Drobné prasklinky na povrchu často působí dojmem, že jde o trhliny. Může však jít jen o vrstvičku urychlovacích solí obsažených v anhydritovém potěru, která popraská. Anhydrit se totiž obtížněji rozpouští, právě proto se k urychlení rozpouštění používají speciální soli. Jako drobná vada se mohou jevit bílá kola na povrchu hotové lité podlahy. Nejde však o vrstvičku usazených solí jako v předchozím případě, jde o důsledek vyplavení pojiva, což se stává častěji u anhydritových potěrů. Vyplavení pojiva lze zabránit, pokud kaluže, které při realizaci mohou vzniknout, včas odstraníte. Tuto vodu totiž nelze do potěru dostatečně zapracovat.
Výhodou anhydritového materiálu je, že smrštění je minimální (jen 0,03 mm/m) a není tudíž třeba jej, na rozdíl od cementových potěrů, ošetřovat.
Podlahové topení a anhydrit
Podlahové topení nemá na životnost lité epoxidové podlahoviny vliv. Po epoxidové podlaze je velmi příjemné chodit na boso. Hmota má minimální odvod tepla z těla a subjektivně se jeví, na rozdíl od dlažby, jako teplá. S ohledem na žloutnutí epoxidových kompozic v čase doporučuji podlahovinu s teplejších tónech barevného spektra, aby posun ke žluté byl neviditelný.
Litý potěr je průchozí již po 24-48 hodinách od nalití. Částečná zatížitelnost (lehké stavební práce bez bodového zatížení) je běžně dosahována po 4-5 dnech od vylití. První zahřívání začíná přívodní teplotou 25 °C, kterou je třeba udržovat po dobu 3 dní. Potom se teplota postupně zvyšuje denně o 5 °C až na max. teplotu 45 °C (bez nočních poklesů).
Aplikace a míchání epoxidových kompozic
Pro míchání stěrek jsou vhodná míchadla, která do míchané směsi nezapracovávají vzduch. Otáčky na míchadle by měly být staženy na minimum, obvykle cca 400 otáček za minutu. Hmotu míchejte, nešlehejte. S vyššími otáčkami se zvyšuje pravděpodobnost vmíchání vzduchu. Když už do směsi epoxidu a tvrdidla vzduch vmísíte, je nutné ho z aplikované stěrky odstranit. Toto můžete provést několika způsoby: mechanicky (jehlovým válečkem zvaným ježek), chemicky (aerosol xylenu) nebo horkým vzduchem (nebo požeh plamenem), kdy tento sníží povrchové napětí a vzduch snadno z hmoty unikne.
Velmi často užívaná praxe je provedení prvního zamíchání v plechovce, pak vylití do vědra a domíchání směsi. Tímto způsobem je zabráněno nesprávně natužené směsi, ve filmu na vnitřní straně plechovky, uniknutí do plochy a vytvoření některých povrchových defektů. O bublinkách nerozhoduje nádoba. Výška hladiny ano. Když nebudete mít ponořené vřeteno ve hmotě, jistě budete více vzduchu zapracovávat do míchané hmoty než při vřetenu ponořeném v kapalině. Primárně o množství vzduchu zapracovávaného do míchané kapaliny rozhoduje tvar vřetena a rychlost míchání. Obecně lze říci, že správné je stáhnout otáčky na minimum a používat vřetena, která nevytváří vír. Vřeteno by mělo mít průměr úměrný velikosti míchaného zboží. Obvyklá doba míchání je dvě až tři minuty.
Nátěrové nebo stěrkové hmoty vyrobené z nízkomolekulárních epoxidových pryskyřic potřebují pro své zesítění vždy nejen vhodné tvrdidlo, ale i správné množství tvrdidla. Nedodržení tužícího poměru vede vždy ke zhoršení mechanických parametrů a při velké chybě až k mechanickému selhání. Tento stav se v čase nemění. Tedy hmota zůstává stejně měkká až tekutá stále. Při správném zamíchání je hmota druhý den ztvrdlá a pochůzná.
Tabulka: Mohsova stupnice tvrdosti a příklady materiálů
| Stupeň tvrdosti | Materiál | Příklady |
|---|---|---|
| 1 | Mastek | |
| 2 | Sádrovec | Nehet |
| 3 | Kalcit | Mramor, epoxidové kompozice |
| 4 | Fluorit | Mince |
| 5 | Apatit | Kapesní nůž |
| 6 | Živec | |
| 7 | Křemen | Křemenný prach, písek |
| 8 | Topaz | |
| 9 | Korund | |
| 10 | Diamant |
tags: #lita #podlaha #fleky #na #slunci #příčiny