Starožitné hodiny představují více než jen nástroj pro měření času; jsou symbolem historie, umění a technické zručnosti. Starožitné hodiny a hodinky jsou obecně definovány jako časomíry staré alespoň 100 let, čímž se odlišují od vintage předmětů. Tyto kusy nejsou pouze funkční - jsou to historické objekty, které odrážejí řemeslné zpracování, design a inovace své doby.
Historie a vývoj hodin
Hodiny jsou přístroj určený k měření času a uvádí se, že patří k nejstarším lidským vynálezům. Hodiny vznikly v reakci na lidskou potřebu měřit čas jinak, zejména v menších intervalech, než je dáno přírodou v podobě dne a noci či střídání ročních období.
První typy hodin
- Sluneční hodiny: Původní hodiny vznikaly s využitím základních přírodních jevů. Sluneční hodiny pracují se zobrazením stínu na plochém povrchu a patří k nejstarším typům hodin, jejichž vynález se datuje až 2000 let před naším letopočtem na území Egypta.
- Vodní hodiny (klepsydra): V Egyptě a Babylonii se kolem 1500 let před naším letopočtem objevují také vodní hodiny, které fungují na principu nádoby s malým otvorem na dně, kterým postupně odtéká voda. Neukazovaly denní dobu, ale fungovaly jako měřič konkrétního intervalu.
- Přesýpací hodiny: Skládaly se ze dvou skleněných baněk, přičemž z baňky, která byla aktuálně nahoře, se odsypával písek do dolní baňky.
- Olejové hodiny: Používaly se spíše na odpočítávání intervalu než jako ukazatel denní doby. Jednalo se o nádobu s olejem, který se postupně vyhoříval po kontaktu se zapáleným knotem a nádoba se tak postupně vyprazdňovala.
- Svícové hodiny: Z nichž se dedukoval čas podle stavu ohoření svíce. Na svíci se občas připevňovaly hřeby nebo kovové kuličky, které odpadávaly na kovovou misku a dávaly tak i zvukový signál o stavu shoření. Svícové hodiny se používaly od 13. století.
Od mechanických hodin k miniaturizaci
Od prvních mechanických hodin ve středověku až po sofistikované kyvadlové hodiny 19. století prošly hodiny významným vývojem. Mechanické hodiny se objevují koncem 13. století, nejstarší záznam o jejich existenci nacházíme ve Westminsteru. Starožitné hodiny ve starožitnictvích tak zpravidla bývají ryze mechanické. Možná některé čtenáře překvapí, že první hodiny byly sestrojeny patrně v Itálii koncem 13. století v klášterních kruzích, kde mniši a jeptišky potřebovali stanovit čas společných modliteb, probíhajících několikrát denně v určitou dobu. Hodin se z té doby zachovalo velmi málo. Ty nejstarší mechanické hodiny neměly ručičky ani ciferník, pouze vydávaly zvuky, na základě kterých rozezníval na věži zvony zvoník.
Po celé 14. století byly na věžích radnic a katedrál instalovány veřejné hodiny, ve Westminsteru 1288, ve Florencii 1300. Netrvalo dlouho a hodiny začaly pronikat i do mimocírkevního života, města začala zvedat do výšek věže s hodinami. V druhé polovině 14. století se pak objevily první figurální orloje, 1352 ve Štrasburku, 1356 v Norimberku a v roce 1410 v Praze. Vedle věžních hodin se objevily i první interiérové hodiny poháněné závažím, s jedou ručičkou a římskými číslicemi.
Až koncem 15. století se na věžích objevily ciferníky, zprvu však na jiném principu, než známe dnes, s pevnou svisle ukazující ručičkou, za níž se otáčel kruh s označením hodin. Roku 1577 zřejmě přibyla i minutová ručička přičiněním Švýcara Josta Bürgiho, který sestrojoval hodiny pro Tycha de Brahe a později působil ve službách Rudolfa II. Vynález vteřinové ručičky se datuje do roku 1676.
Čtěte také: Recenze umělých listů
Inovace a mistrovství
Z 16. století se zachovalo mnoho pozoruhodných kusů hodin zejména ze Švýcarska v pozdně gotickém stylu a z konce 16. století nádherné stolní ranně renesanční kusy z Blois a sběratelsky vyhledávané stolní hodiny z Norimberka a Augšpurku. Použití ocelového pera k pohonu hodinového stroje přineslo uplatnění mechanických hodin a rozvoj „přenosných“ hodin (přibližně v roce 1510).
Zlom přinesl až vynález kyvadla, který je přisuzován Galileo Galileovi koncem 16. století, kolem roku 1657 pak využívá kyvadlo pro chod hodin nizozemský matematik a fyzik Christian Huygens. Stěžejním vynálezem v oboru hodinářství bylo také hodinové pero, které silou spirálové pružiny nahradilo závaží a tím přicházelo i s významnou prostorovou a váhovou úsporou, což se uplatnilo zejména při výrobě hodinek a menších hodin.
Na počátku 17. století byla v Německu ohromná výroba stolních hodin s mouřeníny, se zvířaty a náboženskými motivy, a dále slavná výroba v Londýně, kde místní hodináři rozvinuli možnosti právě vynalezeného kyvadla. Anglická mechanika ovládla svět a sláva anglických hodin trvala až do konce 19. století.
Pochopitelně se umělecké zaměření jednotlivých národů projevilo i v této oblasti. Francouzi byli in ve smyslu designu a uměleckého slohu, vždy v souladu s nábytkem, používali intarzie, smalty a luxusně zpracované kovy a drahá dřeva, Angličané volili pravoúhlé ciferníky a brousili spíše mechaniku, jejich výrobky měly střízlivý ráz.
Hodináři a klenotníci měli kvetoucí živnosti, protože mechanika hodin musela být pravidelně kontrolována a čištěna a stroj pak regulován, aby hodinky chodily přesně. Mistři hodináři kombinovali technické znalosti s uměleckým cítěním, což vedlo ke vzniku hodin s jedinečnými ciferníky, ozdobnými pouzdry a komplikovanými mechanismy.
Čtěte také: Jak montovat rohovou lištu
Miniaturizace a kapesní hodinky
Pro výrobu prvních kapesních hodinek byl nezbytný vynález hnacího perka kolem roku 1500. Miniaturizace hodinového stroje, nezbytného předpokladu k umístění kapesních hodinek na řetízky do kapes, si vyžadovalo zvláštní výrobní metody. Historickou úlohu sehrála Francie (Paříž, Blois, kde se vyráběly malé přenosné hodiny od poloviny 16. století) a hlavně Švýcarsko, kam po zrušení nantského ediktu odešlo mnoho hodinářů z Francie a vznikla zde centra v Ženevě, Le Locle, Neuchatelu apod. Hlavním materiálem kapesních a přívěskových hodinek se stala mosaz a později stříbro i zlato. Hodinky byly nepřesné, bohatě zdobené rytinami, později se používala slavná technika polychromovaného smaltu. Z té doby pocházejí i hodinky ve tvaru lebky. Přelom přinesl vynález „nepokoje“, na hodinkách se objevily dvě ručičky a minuty. Od 30. let 19. století se začal využívat pákový krok, který během dvaceti let vytlačil všechna krokovací ústrojí a požíval se až do 70. let 20. století, kdy se začal užívat levný křemíkový krok.
Závěr historie mechanických hodin patří náramkovým hodinkám, které se začaly objevovat jako součást náramků již v 19. století. Dnes je pět ze sedmi nejlepších firem vyrábějících hodinky švýcarských. I ve světě starožitností existuje skupina předmětů, které neobdivujeme jen pro jejich umělecké zpracování, ale i pro jejich dokonalé stroje. Jedná se o hodiny, ve kterých se prolínání umění s jemnou precizní mechanikou.
Typy starožitných hodin
Starožitné hodiny můžeme dělit podle různých kritérií, například podle materiálu na dřevěné, kovové či porcelánové. Podle interiérového umístění rozeznáváme například hodiny nástěnné (eventuálně konzolové), podlahové nebo krbové, někdy se uvádějí také římsové či stolní. Dále poznáváme také cestovní hodiny či budíky. Hodiny se časem začaly rozdělovat podle určitých znaků.
Konzolové a krbové hodiny
První skupinou jsou konzolové a krbové hodiny, rané renesanční „tabernáklové“ hodiny byly vyráběny zhruba 100 let před vynálezem kyvadla. Po vynálezu kyvadla se často vyráběly zajímavé typy konzolových hodin, například hodiny v architektonickém slohu z kovu, konzolové hodiny z ořechového dřeva, hodiny z ebenu a stříbra.
Skříňové pendlovky
Druhou velkou skupinu hodin tvoří skříňové pendlovky, které mají svůj původ v Holandsku, kde bylo vynalezeno koncem 50. let 17. století kyvadlo. První skříňové pendlovky byly vyrobeny v Anglii, ale vyráběly se i v Holandsku, Francii a v Americe. Tyto majestátní kusy důstojně stojící na podlaze měly zpočátku vřetenové krokovací ústrojí a krátkým kyvadlem které se postupně prodlužovalo a odbíjelo vteřiny. Obzvlášť krásné byly intarzované kusy z několika druhů dřeva, s kovovými ciferníky či lakovaným povrchem.
Čtěte také: Montáž a vlastnosti MDF lišt
Cestovní hodiny
Sběratelsky velmi zajímavé jsou cestovní hodiny, které se obzvláště rozvinuly v Anglii zejména poté, co byl vynalezen lodní chronometr zachovávající přesnost i ve složitých podmínkách na lodi. Anglie se dělala na tyto hodiny téměř monopol.
Nástěnné hodiny
Nástěnné hodiny, další skupina domácích hodin, byly poháněny zprvu závažím a šly 30 hodin, nebo perem, pro 8denní chod. Velmi populární jsou v této skupině Německé dřevěné hodiny. V devatenáctém století byly v zámožnějších kruzích hodiny téměř ve všech místnostech domu.
Kapesní a náramkové hodinky
Každý významný muž i ctižádostivý mladík se honosil kapesními hodinkami na řetízku, které se nostalgicky dědily z otce na syna. Závěr historie mechanických hodin patří náramkovým hodinkám, které se začaly objevovat jako součást náramků již v 19. století.
Hodnota a sběratelství starožitných hodin
Starožitné hodiny nejsou jen dekorativním prvkem, ale také hodnotnou investicí. Jejich cena závisí na stáří, stavu, značce a vzácnosti. Často jsou ručně vyráběné a používají materiály a techniky, které se dnes běžně nepoužívají, například smaltované ciferníky, složitou dřevěnou práci nebo ručně ryté mechanismy. Designové prvky často odpovídají specifickým obdobím, jako je viktoriánská éra nebo secesní styl (Art Nouveau). Aby byly hodiny skutečně starožitné, měly by mít většinu svých původních součástí nebo být autenticky restaurovány. Mnoho z nich bylo vytvořeno známými výrobci a jsou ceněny pro svou originalitu, stav a původ.
I přes dobu počítačů a mobilních telefonů mají hodiny a hodinky své vášnivé sběratele a ctitele. Dokazují to výsledky aukcí i zkušenosti obchodníků se starožitnostmi. Na veletrhu Antique v Novoměstské radnici jsou součástí každé expozice.
Příklady známých výrobců a stylů
Příklady zahrnují nástěnné (staré dědečkové) hodiny, stolní hodiny, kapesní hodinky a rané náramkové hodinky. Angličané, kde výrobek prodával a určoval hodinář, lpěli na kvalitě a ruční výrobě. Výrobci holandských skříňových pendlovek používali anglickou mechaniku a ukládali ji do vlastních lakovaných skříní, Italové vyráběli dekorativní lakované hodiny s hudební mechanikou, Francouzi se zaměřili na výrobu přenosných a krbových hodin se standartizovaným chodem, kdy výrobce umělecky zpracovaných hodin - pouzdra - objednával standardizovanou mechaniku.
Složení mechanických hodin
Mechanické hodiny se obvykle skládají z pohonu v podobě závaží, pružiny či natahovacího zařízení, dále ze soustavy ozubených převodů přenášejících energii do oscilátoru, dále z kroku spojujícího oscilátor s posledním a zároveň nejrychlejším kolem a také z již zmíněného oscilátoru či regulátoru řídícího rychlost a přesnost hodin. A samozřejmě nemůžeme opomenout již zmíněný ciferník s ručičkami, tedy indikační část.
Od počátku vynálezu mechanických hodin zde existoval problém s udržením rovnoměrného chodu. Původně jej zajišťoval lihýř, který však oproti pozdějším vynálezům nebyl až tak spolehlivý.
Moderní hodiny a jejich vztah ke starožitnostem
Jako novější typ hodin můžeme zmínit také elektronické. Ty však příliš nenacházíme v nabídce starožitnictví, neboť se jedná o pozdější výrobky, byť se jejich původní vynález datuje do roku 1927. Tehdy Warren Marrison sestrojil v Bellových závodech hodiny řízené kmitočtem křemíkového krystalu v elektrickém obvodu. K běžnému užívání se však hodiny a hodinky řízené krystalem prosazují až v 70. letech a proto se zřídka dají zařadit mezi zboží starší 50 let, tedy mezi starožitnosti. Od roku 1949 se vyrábějí také atomové hodiny (známé také jako atomární hodiny), které se vyznačují nejvyšší přesností. V obchodech se starožitnostmi je však také nenalezneme zejména proto, že slouží především pro vědecké účely a jsou tak součástí vybavení hvězdáren, laboratořích či na palubách družic a vesmírných plavidel.
Přehled typů starožitných hodin
| Typ hodin | Popis | Významné rysy |
|---|---|---|
| Konzolové a krbové hodiny | Rané renesanční „tabernáklové“ hodiny, později v architektonickém slohu z kovu, ořechového dřeva, ebenu a stříbra. | Často bohatě zdobené, vznikaly před i po vynálezu kyvadla. |
| Skříňové pendlovky | Původem z Holandska, první vyrobeny v Anglii. Majestátní stojací hodiny s kyvadlem. | Intarzované kusy z několika druhů dřeva, kovové ciferníky, lakovaný povrch. |
| Cestovní hodiny | Rozvinuly se v Anglii po vynálezu lodního chronometru. | Zachovávaly přesnost i ve složitých podmínkách na lodi. |
| Nástěnné hodiny | Poháněné závažím (30 hodin chodu) nebo perem (8 dní chodu). Oblíbené německé dřevěné hodiny. | Běžná součást domácností v 19. století. |
| Kapesní a náramkové hodinky | Vznikly díky vynálezu hnacího perka. Historickou roli hrála Francie a Švýcarsko. | Z mosazi, stříbra, zlata, bohatě zdobené, později s „nepokojem“ a dvěma ručičkami. |
tags: #listy #na #starozitne #hodiny #informace