Horkovzdušná pistole je jedním z nejoblíbenějších domácích elektrických nástrojů, který najde uplatnění v mnoha oblastech, od jednoduchých domácích úkolů až po komplexní stavební práce. Vytváří velmi horký vzduch, který dokáže roztavit nátěry barev a tím usnadnit jejich odstranění, ohnout plast, nebo dokonce zapálit uhlí pod roštem grilu.
Princip činnosti a nastavení
Na první pohled vypadá opalovací pistole trochu jako fén a princip činnosti je také velmi podobný. Ventilátor nasává studený vzduch, prochází elektrickým ohřívačem a tryskou jej vyfukuje ven. Vzduch ohřátý v horkovzdušné pistoli je však tak horký, že by mohl spálit vlasy a popálit pokožku. Ve skutečnosti opalovací pistole vytvářejí teploty dostatečně vysoké na to, aby změkčily starou, zaschlou barvu a ohnuly plast.
Z výměnné trysky podle nastavení chrlí 150 až 500 litrů vzduchu za minutu, jehož teplotu lze nastavit v několika stupních (nebo i plynule) od 50 do 600 °C. U těch opravdu kvalitních lze požadovanou pracovní teplotu předem přesně nastavit, což je důležité především pokud chceme opracovávat umělé hmoty. Množství a teplota vzduchu se nastavují spínačem s pomocí indikátoru obvykle ve třech až pěti stupních. Dražší pistole pro profesionály vybavené elektronikou umožňují plynulou regulaci minitlačítky vedle LCD displeje, zobrazujícího digitálně udržovanou přednastavenou teplotu.
Na štítku uváděnou teplotu má vzduch přímo v rovině výfuku z trysky. Musíme však počítat s tím, že strháváním okolního vzduchu klesá již o několik centimetrů dále asi o třetinu, o 10 cm dále už jen na polovinu. Nejlepší modely tak snadno poznáte podle digitálního displeje, který vás informuje o přesné teplotě proudu vzduchu. To je důležité při práci, která vyžaduje přesnost a pečlivost. Levnější modely mají méně přesné zobrazení v podobě LED displeje.
Příslušenství pro horkovzdušnou pistoli
A pro to, co všechno s pistolí dokážeme dělat, je důležitá možnost nasazení různých typů přídavných trysek. Příslušenství k profesionálním typům čítá až 30 kusů a obsahuje svařovací trysku pro svařovací dráty, tzv. zrcátkovou trysku pro svařování trubek, přídavným válečkem se spojují fólie, speciální škrabky a špachtle pomáhají s odstraňováním barev.
Čtěte také: Vlastnosti tekuté lepenky
Dalším kritériem kvality je množství dalšího příslušenství. Čím více příslušenství je k dispozici, tím větší užitek z horkovzdušné pistole budete mít. Jedná se především o vyměnitelné nástavce trysek. Ty slouží k usměrňování a modulaci proudu vzduchu. Některé ho zaměřují bodově, jiné ho rozptylují. Existují trysky pro svařování a trysky pro ohýbání trubek. Hodit se budou také špachtle a škrabky na seškrabávání roztavené barvy. V prodeji jsou i trysky kombinované se škrabkou. Když je použijete při odstraňování barvy, tradiční špachtle se stane zbytečnou. Výrobci často lákají zákazníky tím, že k odstraňovači nátěrů přidávají několik těchto doplňků „zdarma“. Vždy je však lze dokoupit podle potřeby.
Využití horkovzdušné pistole
Odstraňování nátěrů a lepidel
Horkovzdušnou pistoli obvykle používáte, když potřebujete odstranit barvu ze dřeva nebo kovu. Přiblížíte trysku k natřenému povrchu a teplo způsobí roztavení a nabobtnání nátěru. Tehdy přichází na řadu špachtle, kterou barvu odlupujete kousek po kousku.
Barvy, laky a lepidla můžeme horkem narušit, a když ne úplně, tedy alespoň změkčit. Pistole je lepší, než chemické prostředky - ať již z hlediska ekologického, nebo pro rychlost práce. Samozřejmě, že při opalování musíme v místnosti dobře větrat, protože při zahřívání barev a laků se z nich vždy uvolňují rozpouštědla. Přitom povrch opracovávaného předmětu bychom neměli zahřívat příliš silně, protože dřevo může při intenzivním působení horkého vzduchu ztmavnout nebo dokonce zuhelnatět. Takže při odstraňování barev je nejlepší pracovat se širokou tryskou, zahřívat stejnoměrně menší plochy nátěru dokud se nezačne vrstva barvy uvolňovat. Pak ji už snadno odstraníme špachtlí.
Dříve, než přistoupí ke vzácnějším nábytku, by si to začátečník měl vyzkoušet na podobně natřeném prkénku. Proud horkého vzduchu nataví prakticky všechny druhy olejových, syntetických a latexových barev, laků, tmelů a lepidel. Plochou tryskou asi 2 cm nad předmětem postupujeme v pruzích a změkčenou vrstvu, na které se tvoří puchýře, okamžitě seškrabujeme. K odstraňování laku z okenních rámů slouží speciální vyzařovací tryska s clonou usměrňující proud vzduchu tak, aby sklo nepopraskalo. Při opalování rámu okna je nutné použít trysku s ochranou skla.
Než horkovzdušnou pistoli zapneme, měli bychom předměty, které chceme opalovat (nábytek, dveře, okna), zbavit kování a jiných částí, které by mohly při práci překážet. U oken nebo prosklených dvířek starých kredencí a příborníků bychom měli mít připravené obdélníčky plechu nebo azbestu, lignátu či aspoň keramické obkládačky, kterými budeme chránit sklo před proudem horkého vzduchu. Použití vhodných trysek práci usnadní a zvyšuje kvalitu výsledku. Protože starší typy oken mívají složitě tvarované profily, měli bychom na tato místa mít připravené potřebné nástroje takových tvarů, abychom se dostali všude (různé vyřazené šroubováky, ztupená dláta a kuchyňské nože). Pracujte raději v silnějších rukavicích, které zabrání popálení.
Čtěte také: Pískovaná asfaltová lepenka – kompletní průvodce
Starý nátěr ohříváme proudem horkého vzduchu z pistole držené v levé ruce, špachtlí v ruce pravé (jsme-li praváci) uvolněnou barvu doslova shrnujeme z povrchu předmětu. Teplotu i intenzitu vystupujícího horkého vzduchu je vhodné na méně viditelném místě dřevěného předmětu vyzkoušet; žádoucí je dosáhnout stavu, kdy vrstva barvy znatelně změkne, ale ještě na ní nenaskáčou puchýře a nátěr netmavne. Upozorňujeme, že změklý nátěr musíme odstranit neprodleně, protože již po chvíli začne nahřátý nátěr znovu tuhnout. Čím je nátěr starší, tím déle bývá nutné jej prohřívat.
Zejména na chatách a chalupách ještě „frčí“ kdysi módní opalování dřevěného obložení stěn a stropů. Benzinové letlampy, s kterými se to provádělo, však při nerovnoměrném postupu dřevo na povrchu spálí a tmavou skvrnu těžko odstraníte. To se při opalování horkovzdušnou pistolí nemůže stát.
Svařování a tváření plastů
Umělé hmoty pod proudem vzduchu z horkovzdušné pistole změknou nebo se dokonce roztaví, proto se nejlépe svařují horkovzdušnými pistolemi vybavenými elektronickou regulací. Na nich lze přesně nastavit požadovanou teplotu a elektronicky ji udržovat. Praktická zkušenost však velí nastavení teploty nejprve ověřit na zkušebním kusu.
Pistolí můžeme k sobě svařovat fólie nebo plachty potažené umělou hmotou. Ovšem musí jít o materiály, které vzájemně svařovat lze. To opět nejdřív vyzkoušíme na zbytcích materiálu. Teplotu a čas působení budeme měnit tak dlouho, až se k sobě přiložené hrany spojí, aniž by ale docházelo k jejich roztavení. Spojované hrany k sobě pevně přitiskneme válečkem.
Pruhy PVC linolea nebo PVC dlaždice na podlahách dokážete svařit svařovacím drátem shodného typu plastu. Na redukční trysku se nasadí svařovací botka, do které se nasune svařovací drát (tyčinka o průměru 4 mm). Proudem vzduchu s nastavenou teplotou kolem 300 °C se drát taví a vyplňuje spojovací šev. S horkovzdušnou pistolí se můžete pustit i do svařování velkých a silnějších fólií pro budoucí zahradní jezírko. Nastříhané pásy fólie se položí vedle výkopu na rovný podklad tak, aby se o 2-4 cm překrývaly. Plastové tyče, roury a pásy se dají svařovat „na tupo“ pomocí svařovacího zrcadla nasazeného na redukční trysku. Termoplasty změknou již při krátkém prohřátí nad 200 °C.
Čtěte také: Modifikace IPA lepenky
Pomocí tzv. reflexní trysky na pistoli postavené opěrnou plochou na stůl trubice či tyče z termoplastů, které držíte oběma rukama, nejprve nahřejete v místě ohybu a pozvolna jim dáte potřebný tvar, který se zachová když trubku povytažením z proudu vzduchu necháte vychladnout. Aby se kruhový profil plastových trubek v místě ohybu nezdeformoval, je nutné je předem naplnit jemným pískem. Proud horkého vzduchu rovněž usnadní smršťování kabelových koncovek nebo opravy stanů, lodí a podobných prací.
Rozmrazování, sušení a čištění
S nízkou teplotou vzduchu (80-140 °C) lze horkovzdušnou pistolí (z větší vzdálenosti od povrchu) vysoušet čerstvě natřené nebo nalakované plochy, vysoušet vlhká místa dřeva před vlastním nátěrem, odstraňovat nepotřebné nálepky či zatvrdlé usazeniny a nečistoty.
O něco vyšší teplotou (300 °C) lze rozmrazit zamrzlé venkovní kovové vodovodní kohouty nebo potrubí, zamrzlé zámky automobilu, nejvyšší nastavitelnou teplotou pak i odstranit náledí na terasách, balkonech a venkovních schodech. Horkovzdušnou pistolí můžete sušit natřené nebo nalakované povrchy, rozmrazovat kovové instalace, uvolňovat utažené nebo zrezivělé matice a šrouby, pájet vodovodní spoje, odstraňovat nálepky.
Teplem můžeme změkčit vrstvu pryskyřice u měkkých dřev a škrabkou nebo tkaninou ji pohodlněji odstranit. Také proudem teplého vzduchu dobře zbavíme nástroje zbytků barev, tmelů nebo omítek. Platí to i pro manipulaci s plasty, které se staly působením slunečního záření nepoddajnými, s odstraňováním přebytků těsnících materiálů a bitumenových hmot. Polepily vám děti okna obrázky a sluneční paprsky učinily lepicí hmotu nezdolně přilnutou k okenní tabuli? Vezměte na ně pistoli - na obrázky, ne na děti!
Pájení kovů
Už nejen profesionálové, ale i zkušenější kutilové dnes umějí pomocí horkovzdušné pistole pájet měděné trubky a „letovat“ okapní žlaby. Spoj se po očištění zahřeje nad 300 °C a přiložením pájecího drátu se kov roztaví a zatáhne do spoje. Když se na spoj předem nanese letovací pasta, je možné používat i levnější drát bez tavicí přísady. Ke spolehlivému letování okapů je ale nutné pořídit si dražší pistoli s výkonem nad 2 000 W.
Zahradní a další využití
Když začneme od toho, že s horkovzdušnou pistolí snadno zapálíme dřevěné uhlí, které zmoklo v zahradním grilu, bude to jen další příklad mnohostranného použití tohoto šikovného nářadí. Na zahradě využijeme horkovzdušnou pistoli nejen na zmíněné dřevěné uhlí v grilu a odstraňování staré barvy ze zahradního nábytku. Při troše opatrnosti jí můžeme nahradit chemii, kterou používáme k hubení plevele a trávy na okrajích cestiček i mezi deskami či kostkami dlažby. Plevel přitom není nutné přivést až k hoření, stačí jej vystavit vysokému zahřátí při kterém popraskají cévy v rostlinách a rostliny v průběhu několika dní odumřou. Proud horkého vzduchu umí zázraky. Definitivně tak můžete upálit i odporné plzáky.
Na své přicházejí i modeláři a elektrikáři. Horkovzdušná pistole za necelou tisícovku je dnes neodmyslitelným doplňkem domácí i profesionální dílny. Už není jen univerzální výbavou každé dílny, dobře poslouží i běžné domácnosti. Nápadům se meze nekladou. Zvlhlé zapalovací svíčky motorové sekačky, auta či motocyklu spolehlivě „vypálí“, ohřátím umožní uvolnit příliš utažené nebo zrezivělé matice, proudem horkého vzduchu lze dezinfikovat zvířecí klece a psí boudy. Kuchařky se naučily horkým vzduchem z pistole sušit ovoce, zapékat sýrové toasty nebo zpevňovat cukrovou pěnu na dortech.
Použití horkovzdušné pistole pro lepení asfaltových pásů
Ve stavebnictví jsou hořáky užitečné jako provizorní náhrada hořáku k nahřívání střešní lepenky. Pomohou při záplatování děr v asfaltových nátěrech. Horký vzduch zahřeje asfalt na spodní straně asfaltu, což umožní jeho přilepení na opravované místo. Malý hořák ale bohužel nebude dobře fungovat pro svařování izolace na celé střeše nebo základech.
Spojení asfaltových pásů horkovzdušnou pistolí bohužel není plnohodnotnou alternativou k použití asfaltérského plynového hořáku. Horkovzdušná pistole nezaručí bezpečné spojení asfaltových pásů k podkladu ani mezi sebou (podélné a příčné spoje).
V současné době je nejběžněji používanou technologií spojování asfaltových pásů ohřev přímým plamenem, kde se používá jako medium propan-butan. Při spojování se tak dosahuje běžně teplot okolo 1 300 °C. Tato teplota ale může vést při nesprávném provedení ke snížení kvality asfaltových pásů. Druhou a méně obvyklou metodou či technologií, při svařování asfaltových pásů je spojování za pomocí horkovzdušné pistole. Teplota při použití horkovzdušných přístrojů se dá regulovat, do maximální teploty 700 °C.
I v případě samolepících pásů je třeba co nejvíce upravit povrch, na který se bude asfaltová vrstva aplikovat. Penetrace zaručí dokonalou soudržnost. Samolepící asfaltová parozábrana zaručuje rychlou snadnou pokládku. V případě využití této vrstvy jako dočasné hydroizolace je nutné provést svaření ve spojích. Pro nalepení tepelné izolace EPS nebo PIR se využívají termické proužky z vrchní strany asfaltového pásu. Jejich aktivace se provádí nahříváním pomocí plamene. Vzájemné propojení desek tepelné izolace se provádí pomocí lepící pěny na bázi polyuretanu. Potřebné množství určuje výrobce materiálu.
Samolepící podkladní pás tvoří první vrstvu hydroizolace a na jeho aplikaci závisí životnost celé střechy. Je tedy nutné důkladně provést všechny spoje za použití přítlačného válce nebo horkovzdušné pistole. Obecně je možné spojovat za studena nebo svařováním. Rozhodující jsou požadavky na hydroizolaci a také povětrnostní podmínky. Finální vrstva asfaltové hydroizolace může být jak samolepící, tak i plnoplošně svařovaná.
Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla, nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem, nebo textilií na spodní straně). Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu. Systém samolepících asfaltových pásů je z hlediska kvality zcela srovnatelný s plnoplošně natavenou variantou. V poslední době se však také používá díky snadné a rychlé pokládce, a nezřídka jsou aplikovány celo-lepené skladby, které vylučují vznik tepelných mostů.
Pokládka ploché střechy vyžaduje dlouholeté zkušenosti a většina z nás by se do ní nikdy sama nepustila. Problémem je však pouze zdánlivá složitost stabilizace, jednotlivých detailů a nutnosti svařování. V případě plnoplošně lepené skladby však většina těchto komplikací odpadá a montáž zvládnou i méně zkušení jedinci.
Aplikace samolepících pásů je možná na téměř všechny druhy povrchů. Výjimkou můžou být některé kovy jako např. titanzinek, kde by vlivem chemické reakce mohlo dojít k bitumenové korozi. Následně už je rozhodující pouze soudržnost jednotlivých materiálů, která je však při dostatečném srovnání a očištění povrchu zaručena. U pokládky parozábrany se vždy doporučuje použití asfaltového penetračního nátěru.
Při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší, než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C. Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn. V případě silikátových, savých a plechových materiálů, musí být dostatečně ošetřen i penetračním nátěrem pod asfaltové pásy. Samotné lepení se provádí při současném odvíjení role a snímání ochranné silikonové folie a řádným zaválečkováním spojů (přesahů) přítlačným válečkem. V případě realizace více vrstev by měla maximální prodleva činit nejvýše jeden měsíc.
Zjištění únosnosti spojů asfaltových pásů
Tento článek je zaměřen na zjištění únosnosti spojů asfaltových pásů, které jsou vzájemně propojeny natavením horkým vzduchem nebo plamenem. Jedná se jak o typy modifikovaných, tak i oxidovaných asfaltových pásů. U každého typu asfaltového pásu a jeho vzorku byla zjištěna maximální hodnota daných zkoušek namáhání.
Asfaltový pás se používá hlavně jako izolace stavebních konstrukcí, přesněji řečeno jako hydroizolace spodní stavby. Avšak asfaltový pás v široké míře používáme ve stavební praxi jak u šikmých, tak u plochých střech. U plochých střech je možno asfaltový pás použít také jako parozábranu položenou na nosnou konstrukci střechy. Je třeba věnovat se aspektům, které mohou výrazně ovlivnit kvality pásů a technologie provádění v místě vzájemných spojů. S touto problematikou úzce souvisí rozvoj výroby asfaltových izolačních pásů a jejich modifikací. Problematika spolehlivosti hydroizolací ve spojích se váže především k vysoké kvalitě prováděných prací. Tato kvalita je ovlivněna nejen lidským faktorem, ale i použitou technologií v případě provádění hydroizolačního souvrství. Dalším ovlivňujícím faktorem je bezesporu druh užitého asfaltového hydroizolačního pásu. Je velmi důležité zvolit vhodný druh asfaltového pásu pro hydroizolaci spodní stavby.
V tomto článku shrnujeme dílčí výsledky pevnosti spojů vybraných druhů modifikovaných asfaltových pásů SBS s označením typu KV PL 5R a KVE 55B (nazývaný též jako mostní pás). Pevnosti spojů budeme moci porovnat i s oxidovaným asfaltovým pásem s označením Bitagit R20. Tyto druhy asfaltových pásů nám byly poskytnuty v rámci spolupráce s firmou Büsscher & Hoffmann.
Asfaltová hmota modifikovaná SBS má elastický charakter, t.j. u některých typů pásů možnost svařování vzájemných spojů (přesahů) horkým vzduchem. Vložky se dělí na nasákavé a nenasákavé. U nasákavých vložek dochází k tomu, že vlhkost, která se do nich může dostat, vytváří při vypařování v asfaltové vrstvě tzv. „puchýřky“. Ty jsou vždy spolehlivým signálem skutečnosti, že v asfaltovém pásu je výrazné množství vlhkosti. V zimě se vložka rozpíná a vzniklý led trhá povrchovou asfaltovou krycí vrstvu asfaltového pásu. V teplých obdobích se led mění ve vodu a posléze v páru, která uniká mikroskopickými a často i většími trhlinkami ven. Týmiž trhlinkami zpětně vniká do asfaltového pásu atmosférická voda a proces se neustále opakuje až do stavu úplného „vyhnití“ nosné vložky, a tím dochází ke ztrátě hydroizolační funkce daného asfaltového pásu. Příkladem takovéto nasákavé „hnijící“ = degradující vložky je strojní hadrová lepenka. Jedním z asfaltových pásů, které tuto vložku obsahují, je například IPA 400 H. Asfaltové pásy s nasákavými vložkami pro hydroizolační vrstvu zásadně nepoužíváme.
Na spolehlivosti a trvanlivosti asfaltových pásů má přímý či nepřímý vliv velké množství různých faktorů, které ovlivňují režim dané konstrukce. Jde především o mechanicky kotvené asfaltové povlakové krytiny, kde kromě silových účinků smršťování je nevyhnutelné brát v úvahu také sací účinky větru, a to v případě, jestliže úhel A v místě vzájemného spojení je dostatečně velký.
Vybrané asfaltové pásy (modifikované, oxidované) se vzájemně spojovaly pomocí horkovzdušné pistole. Takto svařené pásy se nechaly 24 hodin odležet při teplotě +20 °C. Aby měly spoje požadovanou pevnost, musejí vychladnout. Takto připravené pásy se rozvinuly a položily na tvrdou podložku. Poté se přeřezaly tak, aby se z pásů daly dále vyřezat a pečlivě vybrat zkušební vzorky. Poté se odebralo 5 kusů pravoúhlých zkušebních vzorků uříznutých kolmo na spoj o šířce 50±1 mm a délce tak, aby počáteční vzdálenost mezi oběma čelistmi přístroje byla 100±5 mm. Vzorek se poté upnul do obou čelistí minimálně 50 mm, tzn., že výsledná délka zkoušených vzorků je cca 250-300 mm.
Po důkladném studiu aktuálního stavu bylo rozhodnuto o aproximaci zkoušek daných pásů v analogii zkoušení střešních asfaltových pásů. Charakteristiky odlupování ve spojích dvou asfaltových pásů se podstatně liší v závislosti na materiálu, metodě spojování (svařování plamenem nebo ohřevem, použití adheziva za horka, např. horkovzdušnou pistolí).
Závěrem je možné konstatovat, že u pevnosti spojů asfaltových pásů provedených horkovzdušným způsobem (horkovzdušnou pistolí), včetně pevnostních výsledků při tomto druhu namáhání, jsme v rámci výše uvedených zkoušek nezaznamenali nikterak vysoké hodnoty. Zkrátka nebylo dosaženo příliš vysokých hodnot u výsledků ve spojích u asfaltových pásů při tomto druhu namáhání a to ve sledované "odolnosti proti odlupování ve spojích". Nepříliš rozdílných výsledků v pevnostech spojů nebylo dosaženo u daných typů modifikovaných asfaltových pásů ve srovnání s asfaltovými pásy oxidovanými.
Důležité parametry horkovzdušné pistole
Při konečném výběru horkovzdušné pistole vám pomůže technický list a v něm obsažená specifikace, tj. seznam parametrů daného nástroje. První, co by mělo upoutat vaši pozornost, je výkon. Ten určuje teplotu, při které bude vzduch vháněn. Čím vyšší je příkon, tím lépe. Dále je třeba zjistit, jaký teplotní rozsah nářadí poskytuje. U modelů s několika stupni ohřevu je vždy uvedena nejvyšší teplota pro každý stupeň ohřevu. V případě ohřívačů s plynulou regulací je uveden teplotní rozsah od nejnižší po nejvyšší teplotu (50-60°). Vyplatí se také zjistit, zda konkrétní model opalovacího stroje nebude příliš těžký.
Optimální teplota, která zaručí ztrátu pevnosti nátěrových materiálů a při níž ještě nedochází k tepelné destrukci dřeva, je 250 až 350 °C. Tuto hodnotu lze i u nejlevnějších horkovzdušných pistolí zhruba nastavit na přepínači výkonu a otáček motorku. Topným tělískům dokonalejších pistolí jsou předřazeny tyristorové nebo triakové prvky, kterými lze teplotu plynule regulovat. Modernější horkovzdušné pistole jsou vybaveny indikací teploty svíticími diodami, nejdražší přístroje jsou opatřeny digitálním teploměrem, jímž lze průběžně kontrolovat teplotu a plynule ji nastavovat.
Funkce pro bezpečnost a komfort
Zajímavou funkcí horkovzdušné pistole je možnost uložení několika často používaných nastavení (teplota a rychlost proudu). Bezpečnost při práci s opalovací pistolí zvyšuje funkce automatického chlazení. Ta ochladí nástroj a trysku před vypnutím motoru. To trvá přibližně 1 minutu. Po uplynutí této doby lze nářadí bezpečně odložit.
Horkovzdušné pistole mohou být také konstruovány tak, aby je bylo možné stabilně postavit tak, aby tryska směřovala nahoru. K držení vystačí jedna ruka, druhá může při opalování nátěrů pracovat se škrabkou, držet svařovací tyčinku a navařovanou fólii. Dají se však přímo nebo vložením do podstavce postavit na pracovní stůl tryskou vzhůru a v proudu žhavého vzduchu pak lze například ohýbat oběma rukama drženou PVC trubku. To je užitečné při ochlazování nebo při dlouhodobé práci, která vyžaduje, aby proud horkého vzduchu směřoval svisle vzhůru. Pistole mají také často odnímatelný kryt trysky. Ten je užitečný při práci v úzkých nebo těžko přístupných místech.
Užitečným doplňkem, i když zvenčí není vidět, je pojistka, která vypne topné tělísko generující teplo, pokud se nářadí přehřeje. Existují také horkovzdušné pistole se stabilizátorem teploty, který zabraňuje přehřátí.
| Stupeň | Množství vzduchu (l/min) | Teplota (°C) | Použití |
|---|---|---|---|
| 1. studený vzduch | Neuvedeno | Okolní teplota | Ochlazení obrobku, sušení barev, ochlazení pistole |
| 2. | 350 | 400 | Odstraňování nátěrů, tváření plastů |
| 3. | 500 | 600 | Rychlé zapálení grilu, odstranění odolných nátěrů |
tags: #lepenka #horkovzdusna #pistole #použití