Lepení obkladů není vždy jednoduchý úkol a vyžaduje pečlivost, zručnost a dodržování ověřených postupů. Ať už jste nadšený kutil, nebo zkušený profesionál, je nezbytné dodržovat určitá pravidla. Tento univerzální postup se zaměřuje na hlavní principy pokládky, zejména u žulových a velkoformátových dlaždic, které kladou specifické požadavky na výběr materiálů a techniku aplikace. Při samotné realizaci je vždy nutné se řídit montážním návodem, který odpovídá konkrétnímu obkladu a jeho vlastnostem.
1. Plánování a výběr materiálu
Než se pustíte do samotné práce, je potřeba zvážit několik klíčových faktorů: co, kam a jak budeme lepit. Kromě estetického hlediska musíme přihlížet také na vlastnosti daného obkladu, resp. z jakého materiálu je vyroben. Velkoformátové obklady a velkorozměrové desky jsou v dnešní době preferovaným řešením interiérů i exteriérů. Zatímco dříve se pro velké desky a velkoformátové obklady akceptovaly rozměry kolem 300 x 300 mm, dnes jejich velikost začíná od 400 x 400 a dosahuje přes 1000 x 2000 mm. Důvodů pro rostoucí oblibu velkorozměrových obkladů je mnoho - od krásného vzhledu a minimalizace počtu spár až po rychlejší montáž ve velkých místnostech.
Specifika žulových a velkoformátových dlaždic
Když se pro tento typ obložení rozhodujeme, musíme vzít v úvahu několik klíčových bodů a rizik, která jejich instalaci a provoz provázejí.
- Přísné požadavky na lepení: Velkorozměrové desky vyžadují lepení na stabilních a rovných základech. Pohyby a deformace v základu, způsobené například smršťováním potěrů, sedáním zeminy nebo teplotními rozdíly, mohou vést k problémům.
- Snížení počtu spár: Velkorozměrové desky výrazně snižují počet spár, což znamená méně sekcí schopných absorbovat pohyby a vibrace v základu. Čím větší je velikost desky, tím vážnější napětí na ni působí, protože se jedná o nepružný materiál.
- Riziko loupání a deformace: Faktory jako teplotní amplitudy, vlhkost vzduchu, pohyby základů a provoz způsobují deformace v podkladu i pnutí v samotném materiálu, což může vést k jeho odlupování nebo rozbití. Velkoformátové obklady se pod vlivem těchto agresorů deformují mnohem vážněji než menší obklady. Z tohoto důvodu jsou požadavky na výběr lepidla a metodiku jeho aplikace ještě přísnější.
Výběr správného lepidla
Výběr správného lepidla na dlažbu je velmi důležitý. Volba nesprávného typu lepidla, ať už jde o typ podkladu nebo dlaždic, může mít za následek jejich praskání nebo odpadnutí.
Dokonalá lepidla pro lepení žulových dlaždic, velkoformátových dlaždic a velkoformátových desek by měla mít:
Čtěte také: Sádrokarton a obklady: Jak na to
- Vysoká pevnost vytvořeného spoje: Vážná hmotnost a velké rozměry velkoformátových desek vyžadují lepidlo, které zaručuje zvláštní pevnost přilnavosti k podkladu, zejména při lepení desek na stěny.
- Snížený skluz: Velkoformátové desky se vyrábí při velmi vysokých teplotách, což z nich dělá neporézní povlaky. To vyžaduje pokládku výrobky speciálně vytvořenými pro tento účel, které se vyznačují sníženým skluzem. Snížený skluz navíc napomáhá snadnějšímu přilnutí obkladu stěny.
- Elasticita lepicí vrstvy: Velkoformátové dlaždice jsou vystaveny větším vibracím a strukturálnímu namáhání. Elasticita lepidla pomáhá absorbovat příslušné dilatace a vibrace a zachovává integritu obložení.
- Odolnost vůči těžkým atmosférickým podmínkám: Zejména pro exteriérové aplikace musí být lepicí směs odolná vůči prudkým změnám teplot a drsným atmosférickým podmínkám.
- Možnost pokládání tlusté a tenké vrstvy: Velkoformátové desky odhalují nerovnosti v podkladu mnohem snadněji než desky standardních rozměrů. Pokud je možná silná vrstva, lze tyto nepravidelnosti úspěšně skrýt. Lepidlo musí zaručit extrémní pevnost a pružnost i při pokládání v tenké vrstvě.
Pro bezpečné lepení žulových dlaždic a velkoformátových obkladů se doporučuje používat lepidla se zvýšenou elasticitou a vysokými indikátory pevnosti. Pro tento účel je vhodné profesionální flex lepidlo TERAFLEX® GOLD.
Běžně používané typy lepidel:
- Cementové lepidlo: Nejčastěji používané univerzální lepidlo pro mnoho různých povrchů a materiálů. Skládá se hlavně z cementu (šedého nebo bílého). Šedá cementová lepidla se používají především na glazuru, terakotu a mozaiky; lepidla na bázi bílého cementu pro kameny, jako je mramor nebo jiné přírodní a umělé dekorativní kameny. Může být také použito pro podlahové vytápění.
- Disperzní lepidlo: Používá se především k upevnění dlaždic na kov, dřevěné desky, sádrokarton a glazované povrchy.
- Lepidlo na bázi reaktivních pryskyřic: Vyznačuje se voděodolností a specifickými přilnavými vlastnostmi, proto se používá hlavně pro venkovní obklady, kovové, polyesterové, polyvinylchloridové (PVC) podklady a pro lepení prvků na již položenou keramickou dlažbu. Existují také polyuretanová lepidla, která mají dvousložkovou strukturu a navíc chrání před vlhkostí, ovšem mají také vyšší cenu.
- Tixotropní lepidlo: Brání stékání z místa nanesení, proto jsou zvláště používaná pro montáž nástěnných obkladů.
Výpočet spotřeby lepidla
Po výběru obkladu a lepidla spočítejte, kolik lepidla skutečně potřebujete. Nepřesný výpočet způsobí přebytek nebo nedostatek materiálu a zvýší náklady. Při výpočtu zohledněte typ, velikost a tvar dlaždic, místo pokládky, vlastnosti povrchu a způsob lepení. Spotřeba lepidla závisí na velikosti a typu dlaždice. Při lepení velkoformátových dlaždic, které mají větší rozměry a hmotnost než běžné dlaždice, musíte nanést silnější vrstvu lepidla a pokrýt větší plochu, takže spotřebujete víc materiálu. Množství použitého lepidla ovlivňuje také typ dlaždic. Při lepení dlaždic v exteriéru, například na terasu nebo balkón, musíte použít výrazně větší množství lepidla než při pokládce v interiéru. Spotřebu lepidla zvyšují i nedostatky podkladu. Praskliny, nerovnosti nebo prohlubně vyžadují víc materiálu. Důležitým faktorem je také okolní teplota - čím je vyšší, tím rychleji se voda z lepidla odpaří a spotřeba stoupne. Doporučuje se objednávat množství obkladů s vypočítanou rezervou, zhruba o 5 - 10% větší množství z celkového objemu na prořezy a na rezervu při rozbití.
Množství lepidla potřebného k pokládce obkladu si můžete vypočítat sami nebo použít kalkulačku materiálu od odborníků společnosti Knauf. Tento nástroj vám kromě odhadu spotřeby produktu automaticky vypočítá i přibližné náklady na materiál. Než ji však spustíte, shromážděte přesné údaje o typu a velikosti obkladu, místě pokládky, přípravě podkladu a míře jeho vyrovnání.
2. Příprava nářadí a pomůcek
Před začátkem samotné realizace je nutné zajistit nezbytné nářadí a pomůcky, které jsou běžně dostupné v jakémkoliv hobby marketu či stavebninách.
Čtěte také: Jak lepit dlažbu na asfaltový pás?
- Úhlová bruska s diamantovým kotoučem (při řezání obkladů doporučujeme používat respirátor kvůli vysoké prašnosti. Pokud nám to podmínky dovolují, řežeme venku nebo v dobře větraných místnostech).
- Zubová špachtle (míchadlo a další nářadí, které bude v kontaktu s lepidlem, před použitím namočte).
- Vodováha (třetí ruka obkladače a měla by být vždy nablízku).
- Gumové kladívko.
- Distanční prvky (křížky) pro spáry.
- Vlhké houbičky.
- Kbelík na lepidlo.
- Míchadlo (elektrický mixér) na lepidlo.
- Zakládací lišta (rovná deska či hranolek).
- Štětec nebo váleček na penetraci.
- Spárovací pytel nebo špachtle na spárovací hmotu.
- Ochranné pomůcky (rukavice, brýle, respirátor).
Pokud obkládáte velké a členité plochy, diamantový kotouč po určitém otupení vyměňte za nový. Nesnažte se ušetřit tím, že koupíte levný diamantový kotouč.
3. Příprava podkladu
Nejčastější příčinou komplikací při montáži je podcenění této etapy. Proto ji doporučujeme věnovat zvlášť velkou pozornost. Kvalitní podklad je pro správné lepení kamenného obkladu zásadní. Ten musí být pevný, suchý, rovný a soudržný.
- Kontrola stavu podkladu: Ujistěte se, že je rovný, pevný, nosný a dobře vyčištěný (oprášený a odmaštěný). Zvláštní pozornost věnujte jeho vyrovnání. Vzhledem k tomu, že se lepí velké desky, mohou snadno vyniknout i ty nejmenší nerovnosti. Snažte se nepřekročit 5 mm v rozdílech úrovní jednotlivých ploch, kde se budou obklady lepit.
- Vyrovnání nerovností: Případné praskliny na povrchu se musí vytmelit vhodným tmelem a případně je potřeba zjistit, jaký byl důvod praskání. Pokud si všimnete větších nerovností v podkladu, doporučuje se je vyplnit TERAFLEX® MASTER FIX nebo CIMENTOL®. Pro menší nerovnosti vnitřních nebo vnějších stěn můžete použít CEMENTOVÁ OMÍTKA TERAFLEX®. Pokud je potřeba dát podkladu sklon (např. v koupelnách, na terasách, balkonech pro plynulý odtok vody), doporučuje se pracovat s vyrovnávací podlahovou mazaninou CIMENTOL®, s minimálním spádem 1 %. Při opravách nebo čištění základny byste měli počkat, až úplně vyschne.
- Penetrace: Penetrace zpevní starší omítky a zajistí správnou přilnavost pro obklad - sjednotí a sníží nasákavost podkladu. Nedochází tak k předčasnému vysychání lepidla, které by způsobilo sníženou pevnost spoje. Na připravený podklad následně naneseme rovnoměrně v celé ploše penetraci, která zajistí správnou přilnavost. Penetraci volíme dle typu podkladní plochy a její nasákavosti (savost x nesavost). Penetrační roztok ředíme podle návodu na obalu. Nanášíme buď štětcem nebo válečkem. Po nanesení penetrace je nutné dodržet technologickou přestávku dle pokynů na obalu (obvykle 2 až 4 hodiny v závislosti na podmínkách prostředí). Použití penetračního nátěru UG zajišťuje lepší přilnavost lepidla a zároveň omezuje nasákavost podkladu.
Vhodnost penetrace k Vašemu konkrétnímu podkladu:
- Univerzální stavební základní nátěr: V obecném případě.
- POROGRUND®: S porézními a vysoce nasákavými podklady (pórobeton, malta atd.), které způsobují předčasné vysychání lepidla. POROGRUND® snižuje a vyrovnává nasákavost podkladu a zvyšuje přilnavost mezi podkladem a lepidlem.
- TERACONTACT®: Když je podklad lesklý a těžko savý (mozaika, staré obklady apod.) a hrozí odlupování nátěru z důvodu slabého spojení lepidla s podkladem. Základní nátěr pomocí TERAKONTAKT® vytváří kontaktní plochu, která zajišťuje lepší přilnavost.
- TERAGRUND®: V případech, kdy je podklad drobivý a nestabilní. TERAGRUND® zpevňuje základy.
Při montáži na zateplenou fasádu je nutné provést dostatečné kotvení hmoždinkami s ocelovým trnem (doporučuje se dvojnásobný počet talířových hmoždinek). Také se doporučuje aplikovat dvojitou vrstvu perlinky. Nedoporučujeme montáž obkladů na štukovou "fajnovou" omítku. Pokud nalepíte obklad na nátěr, celá váha obkladu bude držet pouze na tomto milimetrovém nátěru.
4. Rozplánování obkladu a příprava dlaždic
Před samotným lepením proveďte rozplánování a vyměření obkladu. Doporučujeme zahájit rozplánování obkládání od rohových částí. Následně si od překladů stavebních otvorů (nad okny, nad dveřmi) přeneste do dolní části stěny počty vrstev (šířka obkladu + spára 1 cm) pro založení první vrstvy obkladu. U první vrstvy dbejte na co nejpřesnější založení - použijte k vyměření např. vodováhu. Obkládáte-li stěnu až po strop, rozměřte si obklady tak, aby Vám vyšel v nejvyšší řadě pod stropem celý (neřezaný) kus. Skladba probíhá nejčastěji na vazbu s přesahem za účelem zneviditelnění spojů. Obkládejte vždy odspodu.
Čtěte také: Jak správně lepit OSB desky
Připravíme si vždy alespoň 4 různá balení obkladů, z kterých budeme střídavě odebírat jednotlivé kusy. Důvodem je fakt, že při výrobě může docházet k jemným barevným odlišnostem, což je účelové (přírodní vzhled). Tímto krokem dosáhneme harmonického a přírodního vzhledu v celé ploše. Z tohoto důvodu doporučujeme objednávat množství obkladů s vypočítanou rezervou, při dodatečném doobjednání se může jednat o odlišnou výrobní šarži a barevný odstín obkladu se může trochu lišit, což může pokazit výsledný vzhled. Při odebírání obkladů musíme vždy rubovou stranu obkladu očistit od zbytků prachu z výroby. Posloužit může třeba drátěný kartáč a smetáček. Vyskládejte si obklady na zem kolem sebe (aby Vám ale nepřekážely) pohledovou stranou nahoru. Budete tak mít přehled a můžete tak lépe vybírat a kombinovat jednotlivé obklady podle barev a struktury. Před lepením si plochu vyskládejte "nanečisto" na podlahu. Když obklad uřežete, tak ho před nalepením pořádně zbavte prachu.
5. Lepení dlaždic
Ještě před rozmícháním lepidla si připravíme zakládací lištu pro první řadu. Můžeme použít rovnou desku či hranolek, který do stěny přivrtáme dle vodováhy. Většinou se používají natloukací hmoždinky.
Příprava lepidla
V kbelíku, či jiné nádobě si připravíme lepidlo. Při přípravě lepidla dodržujeme pokyny, uvedené na obalu. Lepidlo mícháme, dokud nebude zajištěná optimální konzistence (pro Vaši představu - obvykle připomíná zhruba konzistenci bramborové kaše). Takto promíchaná směs je vhodná pro zpracování do 2 hodin při teplotě 20 - 25˚С. V průběhu práce se doporučuje směs pravidelně promíchávat, aby byla zachována její homogenní struktura. Pro první 2 várky si namíchejte menší množství lepidla. Pro lepení sádrových obkladů musí mít lepidlo nutně bílou barvu.
Nanášení lepidla
Na podklad naneste lepidlo a rozetřete hřebenem (ozubenou stěrkou). Velikost zubů závisí na velikosti obkladu. Při lepení velkoformátových obkladů se doporučuje práce hladítkem se zaoblenými vroubky, aby bylo dosaženo co nejmenšího počtu dutin ve vrstvě lepidla. Důležité je přikládat dlaždice celou plochou na rovnoměrnou plochu lepidla. Prodloužená otevřená doba lepidla 25 - 30 minut umožňuje flexibilitu pracovního procesu.
Doporučený postup, který využívá LEVELYS vyrovnávací systém, počítá s nanášením lepidla formou Floating - Buttering. To znamená, že lepidlo se nanáší jak na stěnu (svislým tahem), tak v tenké vrstvě na rubovou stranu obkladu (vodorovným tahem). Nanesením a rozetřením lepidla tímto způsobem zaručíte jeho lepší přilnavost a plné pokrytí lepidlem, což eliminuje vznik vzduchových dutin mezi obkladem a podkladem. V interiéru se doporučuje, aby 70 % zadní strany každé dlaždice bylo pokryto lepidlem. Při práci venku a v silně zatížených prostorách se doporučuje, aby 95 % zadní strany každé dlaždice bylo pokryto lepidlem. Tím je zajištěno získání dostatečné vrstvy lepidla, se kterou je snazší vyrovnat případné nerovnosti podkladu a také bezpečné upevnění dlaždice k němu, aniž by se tvořily dutiny.
Pokládání dlaždic
Destičky se položí na vrstvu lepidla a lehkým tlakem se položí. Obklady k sobě klademe "na doraz". Každou dlaždici opatrně poklepejte gumovým kladívkem, aby správně přilnula a nesklápěla se až na podklad. Použijte gumovou paličku k vyloučení rizika dutin a vzduchových kapes. Dávejte pozor na barvu gumové paličky. Pro světlé obklady použijte jeho bílou část a pro tmavší - černou/barevnou část. Vyhnete se tak riziku obarvení talířů. Při lepení průběžně kontrolujeme vodorovnost, svislost a případné nerovnosti okamžitě řešíme buď klínkem nebo zbroušením obkladu. Pro fixaci se používají klínky odpovídající šířce spáry nebo dočasná fixace pomocí hřebíků. Ty se odstraňují až po úplném vytvrzení lepidla. Případné nerovnosti můžete upravovat pomocí dřevěných klínků, kterými obklady podložíte dokud nevyschne lepidlo. Dbejte na to, aby lepidlo bylo stále "živé".
Pokud obkládáte i vnější rohy, pak začínáme každou novou řadu právě od rohů a pokračujeme až na konec stěny, kde obklad zařízneme úhlovou bruskou s diamantem. Pokud obkládáte od rohu k rohu, tak obklad seřízněte vždy na jiném místě, ať nejsou řezy nad sebou. Pokud zamažeme pohledovou stranu obkladu lepidlem, ihned nečistotu odstraníme pomocí vlhké houbičky. V jednom kroku by mělo být aplikováno maximálně 5-6 řad obkladu. Poté by měla následovat 12-hodinová technologická přestávka, aby se obklad nezhroutil svou vlastní váhou. Pracovní postupy neurychlujte. Nespěchejte, každá obkladačka si zaslouží stejně soustředěnou pozornost.
Vznik vzduchových mezer a dutin pod deskami výrazně snižuje jejich nosnost. Přítomnost dutin pod podšívkou je předpokladem pro snadné rozbití při pádu těžkého nebo tvrdého předmětu kvůli nedostatku elastické vrstvy lepidla, která by absorbovala napětí nárazu.
Při lepení velkoformátových desek na stěny je třeba mít na paměti, že jejich velký rozměr a značná hmotnost vyžadují specifičtější přístup k práci. Po položení dlaždice na stěnu je zvláště důležité zajistit její stabilitu a absenci vzduchových kapes. Za tímto účelem se doporučují mírné údery gumovým kladivem do všech částí dlaždice, počínaje středem k okrajům, aby v případě přítomnosti vzduchu mohl být z oblasti dlaždice odstraněn. Aby byla zaručena stabilita obložených ploch, doporučuje se při pokládce obkladového materiálu o tloušťce větší než 1 cm desky dodatečně kotvit příchytkami.
6. Deformační spáry
Zde je čas určit, zda je opláštění určeno k provedení deformačních spár a v jakých oblastech. Pro deformační spoje je charakteristické, že absorbují pnutí způsobená lineárními pohyby podkladu a zabraňují praskání a destrukci povlaku. To je zvláště důležité ve velkých místnostech a těch, které jsou obloženy velkoformátovou podlahou.
Zpravidla je dobré každých 6-8 m od místnosti provozovat deformační spáru a její šířka by se měla pohybovat mezi 8 až 10 mm. Je dobré, aby byla vytvořena jako hranice mezi deskami a krytinami z jiných materiálů a také jako hranice mezi deskami a okolními stěnami ve vnitřních rozích obkladu. K vytvoření deformačních spojů se obvykle používají hotové profily instalované v jejich základně. Následně se vyplní polyuretanovým tmelem TERAFLEX® PU 40 FC po spárování ostění.
7. Spárování dlaždic
Spárování provádíme pouze tehdy, pokud je lepidlo již dobře vyschlé. Po dokončení obkladu je čas na čištění. Dokud je lepidlo čerstvé, odstraníte ho snadno pomocí vlhké houbičky. Obklad očistěte důkladně, protože po zaschnutí lepidla to půjde velice obtížně. Se spárováním obkladu začněte nejdříve po 24 hodinách od nalepení poslední obkladačky. Nezačínejte dřív, lepidlo potřebuje čas. Pokud používáte rychleschnoucí lepidlo, spárovat můžete už za pár hodin. Dodržujte časy tuhnutí lepidla a přesný postup přípravy spárovací hmoty.
Před spárováním ze spár odstraníme případné nečistoty a prach. Nanášení spárovací směsi provádí buď pomocí spárovacího pytle, který lze zakoupit, nebo si jej můžete zkusit vyrobit například z igelitové tašky svépomocí. Nanášení je možné také pomocí "pistole" nebo vtlačováním polosuché směsi do spár pomocí spárovací špachtle. Pohyb při stírání spárovací hmoty křížem krážem v diagonálních směrech je ten správný. Tímto způsobem dostanete spárovací hmotu do všech spár. Při tom spárovací stěrkou „nahrubo“ čistěte obklad. Elastická a antibakteriální spárovací hmota TERAFLEX® STŘÍBRNÁ SELECTION se nanáší diagonálními pohyby pomocí gumového hladítka pod úhlem cca 45°. Odstraňte zbytky pod úhlem 90° k povrchu dlaždice. V případě potřeby lze postup po cca 15-20 minutách opakovat.
Spárování je možné až po úplném vytvrzení lepidla. Důležité je mít dostatečné mezery mezi kameny a zvolit spárovací hmotu odpovídající jejich šířce. Pří výběru spárovací malty dejte zejména pozor na to, aby byla spárovací malta určena pro větší šířku spár. Aplikujete-li obklad do exteriéru nebo do koupelny, musí být spárovací malta hydrofobní, tedy voděodolná. Dbejte na dodržení správné konzistence při rozmíchávání malty.
Pokud byste chvátali, při čištění obkladu od zbytků spárovací hmoty byste mohli „vyčistit“ i spáry. Obklad začněte čistit až tehdy, jsou-li zbytky spárovací hmoty na dlaždicích suché. Povrch spáry se po zasychání směsi v ní očistí a vytvaruje mírně navlhčenou houbičkou. Po úplném vytvrdnutí spáry se doporučuje dočištění vlhkým hadříkem k odstranění míst se zbytky spárovací hmoty.
Deformační spáry mezi deskami a stěnami i ty ve vnitřních rozích obkladu lze vyplnit a tvarovat polyuretanovým tmelem TERAFLEX® PU 40 FC.
8. Údržba a impregnace
Po dokončení pokládky následuje očistění celé obložené plochy a úklid pracoviště. Na závěr můžeme na obklad nanést hydrofobní impregnaci, která zvýší odolnost obkladu proti okolním vlivům, zejména vodě. Impregnace slouží také jako prevence proti blednutí barev obkladu a vzniku vápenných výkvětů. Vzniku výkvětů se nedá nikdy s jistotou zabránit. Výkvěty vznikají zpravidla tam, kde je vysoká vlhkost. Jedná se o přirozený jev spojený se zráním betonu a nijak nesnižují technické, či užitné vlastnosti obkladu. Je to pouze estetická vada, která časem zmizí běžným užíváním. Někdy je možné tento výkvět odstranit pomocí roztoku vody a octu, v závislosti na typu obkladu.
V závislosti na typu impregnace můžeme dosáhnout buď efektu zvýraznění barev (obklad vypadá jako by byl neustále mokrý), nebo zachování barev (barvy se nezmění). Je důležité číst obal na impregnacích. Některé mohou být jen do exteriéru. Impregnaci nanášíme nejčastěji rozprašovačem a to buď v jedné nebo více vrstvách (dle typu impregnace). Proces impregnování je dobré opakovat. V interiéru cca 1x za 10 let. V exteriéru cca 1x za 5 let. Před celoplošnou aplikací naneste vybranou impregnaci pouze na kousek obložení a počkejte, co se stane se vzhledem obkladu. Impregnaci nanášejte rovnoměrně tak, aby roztok po obkladu nestékal.
Naše obklady nevyžadují speciální údržbu. Jednou za několik let můžeme obklady znovu impregnovat, jak bylo řečeno. Obklady v exteriéru jednou za čas omyjeme hadicí, nebo vysokotlakým čističem WAP. V interiéru řešíme nečistoty běžnými mycími prostředky, vysavačem a prachovkou. Pamatujme na to, že sádrové obklady nesmí přijít do kontaktu s vodou.
Důležité rady a tipy
- Podšívku můžete šlapat 24 hodin po spárování.
- Pokud nepracujete s rychletuhnoucími lepidly, nepřistupujte ihned k vážnému provozu místnosti nebo k umísťování těžkých předmětů do ní.
- Než provedete některý z kroků v této příručky, je dobré naplánovat umístění a přípravu dlaždic v celkovém uspořádání místnosti.
- Pokud obkládáte poprvé, obrňte se trpělivostí a buďte důslední. Za nekvalitně nalepený obklad nemohou obkladačky ani stěny, klébr, spárovačka, dokonce ani erupce na Slunci. Pouze obkladač. Nemáte kam spěchat, buďte precizní.
- Pokud jste trpěliví a nebojíte se práce, koupelnu obložíte i vlastnoručně.
- Jestliže se před časem pro velké desky a velkoformátové obklady akceptovaly rozměry kolem 300 x 300 mm, dnes jejich velikost začíná od 400 x 400 a dosahuje přes 1000 x 2000 mm.
V případě, že si nejste jisti, zda můžete využít náš systém i pro vaši realizaci, neváhejte nás kontaktovat. Zkušený a vyškolený personál vám ochotně poradí s jakýmkoli problémem.
tags: #lepeni #zulovych #dlazdic #postup