Střecha BRAMAC nabízí nadstandardní záruky a je velice nákladnou investicí. Zajisté nechcete, aby vaše peníze přišly vniveč. Správná montáž střešních prostupů je zásadní pro zajištění dlouhodobé funkčnosti a bezpečnosti celé střechy. Střechy se liší konstrukcí, materiálem a tvarem. Každý typ má své specifické výhody a využití. Znalost typů střech je důležitá pro architekty, stavitele i majitele nemovitostí při výběru nejlepšího řešení pro projekt.
Základní informace o střešní krytině a konstrukci střechy
Betonová střešní krytina je oblíbenou volbou pro mnoho stavebníků. Každý typ betonové střešní krytiny má od výrobce deklarovaný minimální bezpečný sklon střechy, od kterého se může taška pokládat bez nutnosti dodatečných opatření a jenž zajišťuje správnou funkčnost střešního pláště. U převážné většiny běžně nabízených typů tašek je to 22°. Maximální sklon, na který je možno betonové tašky pokládat, je 90°.
Minimální sklon střechy a doplňková opatření
Při pokládce na nižší sklony je nutné provést doplňkové opatření - těsné nebo vodotěsné podstřeší. Toho dosáhneme bedněním v kombinaci s kvalitnější pojistnou hydroizolační fólií a některými dalšími prvky. Tímto způsobem je možné většinu typů tašek pokládat již od sklonu 12°; za použití systému Bramac Max 7° je to možné dokonce od sklonu 7°. Na nižší sklony se betonové tašky pokládat nesmí. Je důležité správně určit vzdálenosti latí podle typu střešní tašky a sklonu střechy, aby střecha odolávala dešti, větru a sněhu. Správné uložení latí je důležité i pro estetický vzhled střechy.
Laťování a rozteč latí
Střešní tašky se pokládají vždy na latě. Laťování (vzdálenost latí) je pro většinu typů betonových tašek stejné v rozmezí 315-340 mm. Odlišné je pouze pro typy tašek jiného formátu než 10 ks/m2. Betonové tašky patří do kategorie tašek posuvných. Tím, že nemají horní zámek, je při montáži latí poměrně velká vůle na rozměření jednotlivých řad. Při rozměřování střechy je nutné neopomenout její sklon. S nižšími sklony střech se snižuje rozteč latí (svislý přesah tašek se zvětšuje).
Střešní latě se používají dřevěné (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje i nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem. Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky.
Čtěte také: Postup laťování střechy: Plechová krytina
Laťování střechy se skládá z kontralatí a vlastních střešních latí, na které se zavěšují střešní tašky. Rozměry laťování jsou rozdílné dle sklonu střechy a plánované krytiny. První přichází na řadu kontralatě, které se montují ve stejném směru jako jsou krokve krovu. Tloušťka kontralatě pak určuje velikost vzduchové vrstvy, nejmenší doporučená tloušťka kontralatí činí 40 mm, při sklonu střechy menším než 25 ° se pak můžete setkat i s doporučením na tloušťku latě 60 mm. Tato vzduchová vrstva zaručuje snížený tepelný odpor konstrukce střechy a odvětrání vlhkosti. Rozteče kontralatí jsou určeny vzdáleností jednotlivých krokví, do kterých jsou kontralatě upevňovány.
Při pokládce na střechy se sklonem do 45° není nutné jednotlivé tašky v ploše kotvit. Na valby a úžlabí je vhodné svěřit práci odborníkům. Po natažení fólie či instalaci nadkrokevní izolace se použijí kontralatě. Pokud instalujeme nadkrokevní izolaci, použijeme systémové vruty v příslušné délce. Nejdůležitější částí je určení vzdálenosti latí. Dodržet rozteč dle druhu krytiny a sklonu střechy. Horizontální označení zajišťuje rovnoběžnost laťování - používáme při něm šňůru s barvou. Vzdálenost prvních dvou latí u okapu je zpravidla kratší než vzdálenost latí v poli. Počet řad, resp. střešních latí, je často určen projektem. Po stanovení a naměření vzdáleností mezi latěmi jde práce rychle. Musí být přesně v ose kontralatě. Poslední vrchní lať připevňujeme 4 cm od konce kontralatě. Na nárožích a v úžlabích řežeme latě až k jejich středu. Po dokončení laťování je střecha připravena na pokládku krytiny.
U okapu je doporučená vzdálenost latí 33 cm (od spodku nejnižší po vršek latě, která je nad ní - údaj je daný typem tašky), u hřebene je to 4 cm od horního konce krokve. Zbylou délku x = 135 - 33 - 4 cm = 98 cm rozdělíme rovnoměrně podle maximální dovolené vzdálenosti latí, která je 33 cm (údaj daný typem tašky), což je 98 : 33 = 2,96 řad. Počet zaokrouhlíme nahoru, což je 3. Spolu se spodní řadou tedy potřebujeme na pokrytí střechy uložit 4 řady tašek. Pro pokládku řady střešních krytin je potřeba přesné laťování, u jiných krytin je pak u roztečí latí povolena jistá vůle.
Vzdálenost latí (VL) pro nejběžnější betonové střešní tašky:
- 31,5 cm pro střechy se sklonem do 24°
- 31,5 - 33 cm pro střechy se sklonem 25 - 29°
- 31,5 - 34 cm pro střechy se sklonem vyšším než 30°
Kotvení tašek
Při pokládání na střechy sklonu 45-60° je nezbytné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky. Z důvodu ochrany před větrem je třeba dále kotvit všechny tašky po obvodu střechy bez ohledu na sklon či typ střechy. Jedná se o první řadu u okapu, poslední řadu u hřebene a tašky okrajové. Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod. Kotvíme nejlépe pomocí vrutů s antikorozní povrchovou úpravou.
Čtěte také: Postup latování pro plechové střechy krok za krokem
Odvětrávání střešního pláště
Dalším důležitým bodem při realizaci střešního pláště je jeho správné odvětrání. V okapní hraně je vzduch do střešního pláště nasáván otvorem mezi kontralatěmi. Tento otvor je zakryt větracím pásem, aby se ve větrací mezeře neusídlili různí hlodavci nebo ptáci. Průřez otvoru u okapu musí být min. 1/500 přilehlé plochy střechy a min. 200 cm2/bm. Průřez větrací mezery v ploše střešního pláště musí být min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm. Průřez větrací plochy u hřebene či nároží musí být min. 1/2000 přilehlé plochy střechy.
Z těchto údajů vyplývá, že výška kontralatě (tedy výška větrané vzduchové mezery) musí být min. 20 mm. Větší mezera je ale vždy výhodnější, více vzduchu je schopno absorbovat více vzdušné vlhkosti a lépe odvětrat podstřešní prostor. Z tohoto důvodu je ideální na kontralatě používat běžné střešní latě a výšku větrané vzduchové mezery zvětšit na 30-60 mm. Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho. Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. U většiny typů střech je odvětrání pomocí hřebenáče kladeného na sucho nedostatečné a je nutné jej řešit dále pomocí tašek odvětrávacích. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, většinou doprostřed každého krokevního pole. Větrací průřez těchto tašek se u jednotlivých výrobců liší, je nutné si jej vždy před pokládkou zjistit. Nejčastěji ale bývá spotřeba větracích tašek 10 ks na 100 m2 střechy.
Zabezpečení proti sesuvu sněhu
Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m2 - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje. Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu.
Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu. Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů. Nejjednodušší je montáž protisněhových tašek, kterými prakticky nahrazujeme tašky základní. Montáž protisněhových háků je rovněž jednoduchá, pouze se zaháknou za horní část základní tašky. Velice jednoduchá pokládka vzhledem k posuvnosti tašek. Jednoduchá montáž střešních oken, solárních panelů apod.
Úžlabí: Kritický prvek střechy Bramac
Úžlabí je kritický prvek střechy, který odvádí vodu do okapového systému aniž by došlo k zatékání vody pod skládanou krytinu. Jde o průsečnice dvou sousedních střešních rovin, ke které se obě střešní roviny svažují. Správná konstrukce a instalace úžlabí zajišťuje efektivní odvod vody a ochranu střechy. Skládá se z úžlabního plechu, upravené krytiny a podkladní vrstvy. Návrh úžlabí ovlivňují faktory jako sklon střechy, klimatické podmínky a další faktory. Existují různé typy úžlabí, včetně plechového, nokového a z tvarovek. Speciální pozornost vyžaduje úžlabí v náročných podmínkách, například v horských oblastech. Montáž probíhá ve třech hlavních fázích: příprava podkladu, instalace úžlabního pásu a napojení.
Čtěte také: jak správně postavit plechovou střechu
Úžlabí v horských oblastech
Horské střechy čelí extrémním podmínkám. Úžlabí zde vyžaduje:
- Robustnější konstrukci
- Kvalitnější materiály
- Pečlivější instalaci
- Častější údržbu
Technické požadavky pro správnou funkci úžlabí
- Zpětný ohyb (vodní drážka): Podélný okraj oplechování úžlabí musí být opatřen tímto prvkem, který zabraňuje vzlínání vody pod krytinu.
- Minimální šířka úžlabí: Rozvinutá šířka plechu by neměla být menší než 500 mm, což zajišťuje dostatečnou plochu pro odvod vody.
Překrytí skládaných krytin přes úžlabí
Skládané krytiny, jako jsou střešní tašky (pálené nebo betonové) nebo různé typy šablon, musí dostatečně přesahovat přes úžlabí, aby byla zajištěna vodotěsnost. Tento přesah se měří kolmo na průběh úžlabí. U profilovaných střešních tašek je rozhodující překrytí v oblasti, kudy odtéká voda. To znamená, že se měří od nejnižšího bodu profilu tašky. Požadované překrytí závisí na sklonu střechy. Čím menší je sklon, tím větší překrytí je potřeba pro zajištění ochrany před zatékáním.
Doporučené minimální překrytí pro skládané krytiny:
| Sklon střechy | Minimální překrytí |
|---|---|
| 22° a více | 100 mm |
| Méně než 22° | 150 mm |
Překrytí úžlabních plechů mezi sebou
Při instalaci úžlabí je často nutné použít více kusů úžlabních plechů, které se musí vzájemně překrývat. Toto překrytí zajišťuje plynulý odtok vody a zabraňuje zatékání v místech spojů. Minimální překrytí úžlabních plechů mezi sebou závisí na sklonu úžlabí. Obecně platí, že čím je sklon úžlabí menší, tím větší by mělo být překrytí.
Fáze montáže úžlabí
První fáze: Příprava úžlabí pro skládanou krytinu
- Instalace úžlabních kontralatí: Umístěte vnější úžlabní kontralatě v místě úžlabí. Ořízněte spodní stranu kontralatí do úhlu odpovídajícího spodní okapové hraně. Připevněte první lať k vnější hraně úžlabní krokve. Druhou lať umístěte zrcadlově na protější stranu.
- Aplikace střešní fólie: Do připraveného úžlabí položte úžlabní pás střešní fólie. Zajistěte dostatečnou šířku fólie pro přesahy přes úžlabní kontralatě. Vytvarujte fólii podle vnitřních a vnějších stěn úžlabí. Upevněte fólii sponkami a zastřihněte u okapové hrany.
- Pokládka střešní fólie na ploše: Pokračujte s pokládkou fólie na zbytku střešní plochy. V místech překrytí fólii přelepte těsnicí páskou (např. Climatape).
- Montáž kontralatí: Na střešní plochu připevněte kontralatě. Spodní stranu kontralatí opatřete těsnicí páskou. U úžlabí nechte mezi kontralatěmi a úžlabními kontralatěmi odstup cca 5 cm pro odtok vody.
- Laťování: Proveďte laťování celé střešní plochy.
Druhá fáze: Instalace úžlabního pásu
- Příprava střechy: Důkladně ukliďte střechu od pilin a nečistot. Toto je důležité pro zajištění správného odtoku vody mezi latěmi a kontralatěmi.
- Příprava podkladu pro úžlabní pás: Podle typu úžlabí buď zahustěte latě, nebo vytvořte plné bednění. Cílem je vytvořit pevný podklad pro úžlabní pás.
- Pokládka úžlabního pásu: Položte úžlabní pás na připravené latě. Přizpůsobte pás střešnímu sklonu. Na spodním okraji pásu vystřihněte odtokovou hranu do vnitřního rohu žlabu.
- Upevnění úžlabního pásu: Připevněte každou stranu pásu ke střešním latím pomocí příponek.
- Pokládka dalších úžlabních pásů: Pokládejte další pásy s překrytím 10 cm. Pokračujte až ke hřebeni. U hřebene odstřihněte přebytečný plech.
- Instalace utěsňovacího klínového pásu: Na obě strany úžlabí přilepte samolepicí utěsňovací klínový pás. Zajistěte, aby byl pás dostatečně překrytý taškou pro ochranu před UV zářením. Tento pás slouží jako ochrana proti zafoukání sněhu, prachu a průniku drobných živočichů.
Specifické typy úžlabních pásů a jejich instalace zahrnují profilované úžlabí z pozinkovaného plechu s polyesterovou povrchovou úpravou a hliníkový pás úžlabí (řešení úžlabí Bramac).
Dodatečné informace o instalaci
Ochrana úžlabí je klíčovým krokem před pokládkou krytiny. Je nezbytné chránit úžlabí před jakýmkoliv mechanickým poškozením, které by mohlo narušit jeho povrchovou úpravu. Toto preventivní opatření zajistí dlouhodobou funkčnost a estetiku úžlabí. Upevnění tašek v oblasti úžlabí vyžaduje zvláštní pozornost. Všechny tašky umístěné v úžlabí musí být bezpečně přichyceny k latím. Pro malé zlomky tašek, které nelze standardně upevnit, se používá speciální příslušenství - Příchytka pro řezané tašky. Toto zajistí stabilitu krytiny i v této kritické oblasti střechy. Příponka hliníkového pásu se používá pro upevnění Hliníkového pásu úžlabí a to nasazením na zpětný lem a připevněním dvěma hřebíky do latí/bednění.
Třetí fáze: Napojení úžlabí u hřebene
Existují dva způsoby napojení úžlabí na hřeben:
A. Jednostranné napojení úžlabí - hřeben
Postup:
- Přizpůsobte úžlabí střešnímu sklonu.
- Nainstalujte větrací pás podél hřebene.
- Osaďte úžlabní tašky.
- Uzavřete napojení v oblasti úžlabí pomocí Spojovacího pásu úžlabí.
B. Dvoustranné napojení úžlabí - hřeben
Postup:
- Přizpůsobte úžlabí střešní rovině.
- Ponechte 10 mm mezeru mezi spoji úžlabí.
- Přelepte spoj úžlabí Spojovacím pásem úžlabí.
Důležitá poznámka: Před aplikací Spojovacího pásu úžlabí se ujistěte, že podklad je čistý, suchý a bez prachu.
Praktické zkušenosti s pokládkou střechy Bramac
Jako první jsem instaloval okapničku a pak difuzní folii. Tu jsem měl od Bramacu, tu nejlepší, se dvěma lepicími páskami na spojení. Moc jsem těm páskám nevěřil, ale při prvním slepení mě to přesvědčilo o opaku. Drželo to jako čert. Po položení prvního pásu folie jsem hned přibil kontralatě a po rozměření krokví hned laťoval. Takhle jsem měl hned lepší pohyb po střeše. Takto jsem udělal dvě řady folie a začal jsem druhou stranou střechy. Celkem mi jedna strana vyšla přesně na 4 řady folie. V průběhu laťování přijel objednaný klempíř vedle z vesnice a udělal titanzinkové žlaby. Přípravu střechy mi pochválil a spokojil se i s mou změřenou konstrukční šíří střechy. Jen mi zapomněl říct, nebo to spíš bylo mou nezkušeností pokrývače, že první řada tašek je o něco širší. Je to dáno krajovými taškami, které jsou dole o něco rozšířené. Takhle se mi stalo, že po položení tašek jsem měl čela žlabů 2 až 3 cm od krajovek. Takže po prvním dešti voda z kraje první krajovky netekla do žlabu. Klempíř mě po telefonu ujistil, že náprava je velice jednoduchá. Druhý den přijel, rozletoval jednu spojku a posunul to tak, že čela žlabů jsou hned u krajovek. Pokládku tašek jsem řešil ručně po žebříku. Z páskoviny jsem si zhotovil držák, kam se mi vešlo pět tašek a ručně to tahal nahoru. Na pohodu jsem měl za týden položeno všech 1.800 tašek. U štítů jsem měl přesah 25 cm a celkem s šíří zdiva to dělalo od posledního vazníku 55 cm. To je nepřípustné a bylo to lehce vidět na ohnutí latí. Proto jsem latě na kraji štítu podložil kontralatí, a tak je jejich přesah jen těch 25 cm a to už je v pohodě. Jako poslední přišel na řadu hřeben a to už byla sranda. Po zimě už jen vytáhnu komín nad střechu (ten jsem stavěl až po příčkách v říjnu) + prostupy odvětrání, pak hromosvod a střecha bude komplet. Střechu jsem dělal od 10.7. do 26.7., celkem 96 hod. Daniela mi připravovala tašky k žebříku, abych se tolik nenaběhal a podávala latě.
tags: #jak #latovat #strechu #bramac