Příspěvek popisuje nejpoužívanější podlahové potěry, příslušné normové předpisy a zkušební postupy pro ověření rozhodujících parametrů. Dále uvádí příklady poruch, jejich příčiny a možnosti opravy. Podlahové konstrukce často budí dojem, že jejich návrh a provedení jsou relativně jednoduché a že se nemůžeme setkat s žádným problémem. Zkušenosti z realizací a z posudků vzniklých vad a poruch však přesvědčují o opaku.
Normy a Předpisy pro Podlahové Potěry
Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů.
S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“. Jsou v ní uvedeny požadavky na dnes nejčastěji používané potěry cementové a potěry na bázi síranu vápenatého.
Typy Podlahových Potěrů
Podlahové potěry tvoří jednak základní nosnou vrstvu, jednak vyrovnávací vrstvu. Na tu se pak aplikuje přímo, nebo přes vyrovnávací samonivelační hmotu, finální podlahová krytina (dlažba, PVC, vinyl, koberce, dřevo). Do těch správných podlahových potěrů lze zabudovat podlahové topení. Podlahový potěr není to samé co podlahový beton. Potěr se používá pouze jako vrstva podlahové skladby, beton má univerzálnější využití.
Zda se jedná o potěr, nebo beton, poznáte snadno na obalu výrobku, kde je uvedena u potěrů evropská norma EN 13813 a zatřídění např. CT-C30-F5. U betonů je uvedena norma EN 206-1+A2 a zatřídění např. C 25/30. A hlavně: všechny betony Baumit mají na pytli napsáno Beton, zatímco potěry Alpha nebo Solido.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Cementové Potěry
Tradičním materiálem je cementový potěr. Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály (např. lepidla) a možnost zajištění mrazuvzdornosti.
Anhydritové Potěry
Druhými dnes velmi často používanými materiály jsou anhydrit a další hmoty na bázi síranu vápenatého. Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením). Jejich další výhodou je prakticky zanedbatelné smršťování, což umožňuje vytvoření velkých ploch bez smršťovacích spár, a relativně malá pracnost pokládky.
Asfaltové Potěry
V posledních letech se i v ČR začínají pokládat asfaltové potěry. Jejich hlavní předností je možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí.
Ostatní Potěry
Výjimečně, zejména u starších domů, se lze setkat také s potěry hořečnatými (xylolit) nebo, ve speciálních podmínkách, s potěry na bázi syntetických pryskyřic. Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná, nebo prefabrikovaná, vrstva složená ze vzájemně spojených desek.
Typy Potěrů Podle Umístění v Konstrukci
- Potěr spřažený s podkladem: Není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
- Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou: Používá se zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru. Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
- Plovoucí potěr: Je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
Zkušební Metody pro Hodnocení Vlastností Potěrů
Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm, buď vyrobených do forem při pokládce potěru, nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč, potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne.
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu.
Příklady Poruch Podlahových Potěrů
Porucha v Přízemí Domu
Podlahová konstrukce v přízemí domu je tvořena od spodního líce podkladním betonem, hydroizolací, tepelnou izolací z polystyrénových desek, tzv. technologickou vrstvou podlahového vytápění a cementovým potěrem. V cementovém potěru byly zjištěny trhliny. Na základě zjištění, získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída.
V rámci opravy bude třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým. Do nosné vrstvy podlahové konstrukce nelze započítat tzv. technologickou vrstvu, obsahující trubky podlahového vytápění, protože tato vrstva je velmi oslabena jak samotnými trubkami, tak i plastovými terči, vymezujícími polohu trubek.
Zkroucení Desek v Prodejní Hale
U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Poškození Anhydritové Desky ve Školních Učebnách
Při místním šetření bylo zjištěno, že podlahové konstrukce v učebnách vykazují závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá a v mnoha případech již došlo k odlomení rohových oblastí či k jejich celkové destrukci. Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro topná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci.
Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky. Pracovní spáry byly vyztuženy pomocí ocelových prutů vložených do vyfrézovaných drážek. Spáry a drážky byly zality epoxidovou pryskyřicí.
Volba Potěru: Anhydrit nebo Beton?
Anhydritové a betonové podlahy mají celou řadu společných vlastností. V mnoha věcech se ale významně odlišují. Anhydritové podlahy se vyznačují vyšší tepelnou vodivostí. Oproti betonu přibližně o 20 %. Největším problémem u betonové podlahy je praskání. Do anhydritové podlahy také není nutné vkládat ocelové výztuže. A to ani při realizaci velkých ploch. Nevýhodou anhydritové podlahy oproti betonové je nutnost vytvoření takzvané igelitové vany. Betonová podlaha vyžaduje pouze separační fólii. Anhydritová podlaha je pochozí většinou po 24 hodinách.
Pro realizaci podlah při přístavbě dalšího patra u bytového domu je ale z několika významných důvodů mnohem vhodnější anhydrit. Oproti betonu je lehký, a tudíž nedochází k většímu zatížení, než je bezpodmínečně nutné. Tento efekt je důležitý především pro statiku domu.
Tabulka: Vlastnosti a Použití Potěrů Weberbat
| Název výrobku | Stručný popis výrobku | Aplikační tloušťka v mm | Samonosnost v mm | Podlahové vytápění | Použití | Technická specifikace |
|---|---|---|---|---|---|---|
| weberbat potěr 20 Mpa | podlahový potěr na bázi cementu | 10 - 40 | NE | NE | Interiér Exteriér | CT-C20-F4 |
| weberbat potěr 25 Mpa | jemný podlahový potěr na bázi cementu | 5 - 20 | NE | NE | Interiér Exteriér | CT-C25-F4 |
| weberbat potěr 30 Mpa | podlahový potěr na bázi cementu | 10 - 40 | NE | NE | Interiér Exteriér | CT-C30-F5 |
| weberbat balkonový | podlahový potěr s vlákny na bázi cementu | 10 - 100 | od 40 | ANO | Interiér Exteriér | CT-C25-F5 |
| weberbat rapid | rychletuhnoucí podlahový potěr s vlákny na bázi cementu | 15 - 100 | od 40 | ANO | Interiér Exteriér | CT-C30-F6 |
| weberfloor flow | litý podlahový potěr s vlákny na bázi cementu | 20 - 100 | od 40 | ANO | Interiér | CT-C20-F5 |
| weberbat beton | beton | 40 - 150 | od 100 | NE | Interiér Exteriér | C25/30 XC2 |
| weberbat beton R | rychletuhnoucí beton | 40 - 150 | od 100 | NE | Interiér Exteriér | C25/30 XC2 |
| weberrep flow | tekutý beton | 10 - 80 | od 40 | NE | Interiér Exteriér | min. C20/25 XC1 |
tags: #betonové #potěry #vlastnosti