Historie používání plavidel je stará jako lidstvo samo, ať už jde o primitivní plavidla nebo složitější konstrukce. Primitivní plavidla byla zobrazována na různých místech naší země. Přes 6 tisíc let je starý stříbrný člun z hrobu sumerského krále. Kresba kanoistů pocházející z Egypta z 2. tisíciletí př. n. l. ukazuje rané formy vodní dopravy.
Počátky vodáctví: Kanoe a Kajak
Kanoe
Severoameričtí Indiáni používali plavidla poháněná pádlem pro dopravu, lov i pro válečné účely. Tato plavidla měla rozhodující vliv na pozdější sportovní a turistické pádlování. Indiánské kánoe byla typická svou charakteristickou stavbou se zvednutými konci, kdy na pevnou kostru zhotovenou z přírodně rostlých žeber byla připevněna obšívka z březové kůry.
Do Evropy se kanoe dostala s Kolumbem. V Anglii byly kanoe používány k rekreačním účelům již v roce 1850 a odtud se pomalu rozšiřovaly do celé Evropy. První kanoi k nám přivezli angličtí obchodníci v 70. letech 19. století. Ferdinand Zinke odkoupil kanoi od Angličanů Stewense a Bradlyho, kteří poprvé sjeli Vltavu a Malši z Kaplice do Českých Budějovic. První kanadské kanoe se u nás objevily v roce 1912 po objednávce J. Rösslera Ořovského z Ontaria.
Kajak
Eskymáci na dalekém severu používali loď, ve které mohli plout po rozbouřeném moři. Při zvrhnutí se dokázali opět obrátit zpět, aniž by plavidlo opustili. Otvor pro sezení v eskymáckém kajaku se překrýval krycí zástěrou pevně připojenou ke kajaku. Byly to lodě úzké, prohnuté v kýlu, velmi obratné, užívané hlavně k lovu tuleňů. Pro dopravu dětí, žen a skromného majetku používali větší několikamístné lodě zvané kumijak. Na stavbu lodí používali velrybí kosti, z nichž byla zhotovena kostra, na kterou byla natažena kůže z tuleně nebo mrože, srstí dovnitř. Eskymák seděl na dně kajaku, což mu zajišťovalo značnou stabilitu.
Nejstarší informace o využití kajaku ve střední Evropě pochází pravděpodobně z našich zemí. Uvádí se, že v 15. století jezdil po českých řekách rytíř Zachař z Pašiněvsi. Byl mu udělen erb s obrazem kajakáře s pádlem. Kajak se v Evropě používal hlavně ve skandinávských zemích, ze kterých se postupně rozšířil do Evropy, kde už byl využíván k rekreačním a později i ke sportovním účelům. Jedním z jeho nadšených propagátorů byl Skot Mac Gregor, zakladatel anglického Royal Canoe Clubu, který postavil podle eskymáckého kajaku dřevěný pevný kajak nazvaný Rob - Roy. S ním podnikl řadu propagačních jízd s velkým ohlasem po celé Evropě. U nás má největší zásluhy o rozvoj vodní turistiky a kanoistiky Josef Rössler Ořovský, který při ČYK (Český Yacht Klub) propagoval stavbu kanoí, které byly využívány pro turistiku na našich řekách.
Čtěte také: Co potřebujete vědět o paropropustnosti laminátu
Rozvoj kanoistiky a mezinárodní federace
Dne 20.1.1924 byla v Kodani založena zástupci Švédska, Dánska, Německa a Rakouska mezinárodní kanoistická federace International Representantschaft für Kanusport (IRK). Náš svaz přistoupil k IRK roku 1925 jako pátý člen a je počítán mezi pět zakládajících zemí. Téhož roku pověřila IRK náš svaz uspořádat v rámci VIII. mezinárodního olympijského kongresu v Praze roku 1925 velké mezinárodní kanoistické závody. Měly propagovat kanoistiku mezi účastníky kongresu díky snaze o zařazení kanoistiky na program olympijských her.
Milníky v kanoistice
- V roce 1933 v Praze proběhlo I. ME v rychlostní kanoistice, které přispělo k zařazení kanoistických soutěží do programu OH roku 1936.
- V roce 1938 se ve švédském Vaxholmu uskutečnilo i první MS (K2 ženy 600 m sestry Pavlisovy (Kohoutová)).
- Mistrovství ČSR se poprvé uskutečnilo v roce 1925.
- V současnosti se MS v rychlostní kanoistice koná každoročně, s výjimkou roku konání OH.
- Přibližně v době pražského ME v rychlostní kanoistice se rodil vodní slalom.
- Za první slalomové závody ve světě se uznává závod na řece Aare na jezu Rupperswilu ve Švýcarsku.
- Prvním československým průkopníkem vodního slalomu byl brněnský vodák František Smutný, který se svými spolupracovníky uspořádal v roce 1937 první slalom na kajaku v ČSR.
- První Mistrovství republiky ve vodním slalomu se uskutečnilo v roce 1939, ve sjezdu v roce 1957.
- V roce 1946 vznikla Mezinárodní federace kanoistiky - ICF, která pracuje dodnes a jejímž předsedou byl v letech 1954 - 1960 československý kanoistický funkcionář JUDr. Karel Popel, do své smrti 1972 čestný předseda ICF (zasloužil se o uspořádání MS 1958 v rychlostní kanoistice v Praze).
- 1947 se konalo 1. ME v Ženevě (nebylo uznáno oficiální soutěží ICF). Havel-Mottl 2.místo (ještě v kleku na jednom koleni).
- První MS ve vodním slalomu se konalo roku 1949 v Ženevě, od roku 1959 se koná současně s vodním slalomem i MS ve sjezdu na divoké vodě.
- Prvním českým mistrem světa ve slalomu se stal O. Jirásek na C1 v Tacenu 1955.
- Roku 1967 se uskutečnilo MS ve vodním slalomu na Lipně a ve sjezdu v témže roce na Labi ve Špindlerově Mlýně.
- Pro první OH ve vodním slalomu pořádané v roce 1972 v Mnichově byla vybudována první umělá slalomová dráha na světě v Augsburgu, ležícím 60 km od Mnichova.
- Do programu OH byl vodní slalom zařazen dále až na OH v Barceloně 1992.
- V roce 1994 se v Praze - Tróji proběhlo I. akademické MS ve vodním slalomu a o rok později jsme v Tróji byli poprvé pořadateli jednoho ze závodů série světového poháru.
- MS dospělých je pořádáno každý rok, MS juniorů v letech sudých (první MSJ se konalo v roce 1986 v rakouském Spittalu, v roce 1996 byla pořadatelem MSJ Česká republika).
- Světový pohár se pravidelně uskutečňuje od roku 1988. Ve sjezdu na divoké vodě se SP pořádá od roku 1989.
Laminátové lodě v Československu a jejich význam
V letech 1955-1956 se objevily první laminátové lodě, což znamenalo obrovský posun kupředu ve výrobě plavidel. Historicky rozlišujeme u kanoí tři hlavní skupiny, které se liší svým tvarem, konstrukcí i technologií výroby. První historickou skupinu tvoří žebrové kanoe. Jako nosný prvek je využito dřevěné kostry s luby, příček, kýlové latě a oblouků. Materiálem je obvykle jasan. Povrch lodě může být potažen přelakovaným plátnem nebo pouze přelakován. Nedostatkem takto vyrobených lodí byla malá odolnost proti poškození, pracnost výroby, obtížnost oprav při túře.
Od poloviny šedesátých let nabývá rozhodujícího významu druhá skupina - kanoe skořepinová. Předchůdcem skořepinových lodí byly lodě ze skořepin, zhotovených z několika dýh, slepovaných vodovzdorným lepidlem. Skořepinové lodě jsou vytvořeny samonosnou skořepinou, zhotovenou z několika vrstev tkaniny. Tkanina tvořená pramenci vláken o průměru 3,5 - 20 mm nebo též kompozit odolává převážné části mechanického namáhání. Přenos napětí do vláken obstarává tzv. matrice, u nás nejčastěji polyesterová nebo epoxidová pryskyřice. Rozšířeným materiálem je u nás pro svoji cenovou dostupnost i pro relativně vyhovující mechanické vlastnosti laminát, tvořený skelnou tkaninou prosycenou polyesterovou pryskyřicí. U laminátové kanoe se zpravidla pro zvýšení tuhosti používá dřevěné, duralové nebo laminátové výztuže. Výhody laminátových lodí jsou proti dřevěným žebrovaným zcela jednoznačné. Je to jejich pružnost, pevnost, snadná údržba a opravy. Je však třeba tyto lodě zajišťovat proti utopení.
Pro výrazné zvýšení pevnosti (min. dvojnásobné) se místo skelných vláken používá kevlar. Kevlarové vlákno je i mírně lehčí, avšak výrazně dražší. Opravy kevlaru jsou obtížnější. Při použití výztuže z uhlíkových vláken - karbonu dosáhneme ještě větší pevnosti, menší hmotnosti, ale výrobky jsou značně křehké, proto bývají kombinovány s kevlarem, skelným vláknem či doplňovány tvrzenými pěnami (Airex, polyuretan).
V 90. letech dominuje výroba plastových lodí. Ve výrobě nezávodních lodí je nejvýraznější použití plastů. Polyetylén je termoplastický, dobře zpracovatelný a recyklovatelný materiál. Laminátové lodě se díky své ceně a nenáročnosti na údržbu staly nejrozšířenějšími rekreačními plavidly zejména pro kratší plavby. Při delších a náročnějších plavbách se mohou projevit důsledky nižší pevnosti. Nevýhodou oproti ocelovým a hliníkovým lodím je relativně krátká životnost v důsledku stárnutí laminátu. Nicméně i to je řešitelné používáním karbonu nebo jiných vláken na nejvíce namáhané části. Navíc, co platilo před deseti lety, neplatí dnes, protože vývoj materiálů jde kupředu. Pomáhá tomu také to, že drtivá většina vyráběných jachet je dnes z laminátu.
Čtěte také: Zábava a učení s laminovanými kartičkami
V roce 1980 nabídl Karel Körber tehdejšímu vedení Československé televize možnost pořádat vodácké tábory pro děti zaměstnanců. Vedení se tato myšlenka zalíbila a tak bylo v červnu 1980 zakoupeno 10 laminátových lodí Vertex a k tomu další vybavení - loďáky, pádla, vesty a helmy. Od roku 1981 jezdil tábor pod vedením Petra Svejkovského a Pavla Vidimského v počtu 24 dětí. Vařilo se pouze v kotlících a všechny věci se vezly s sebou v lodích. Na nákup se chodilo pěšky s loďákem. Vleky na převoz lodí se půjčovaly, vlastní vlek na lodě byl postaven v roce 1983 na podvozku z vozidla Robur v dílnách televize v Hradci Králové. Sloužil spolehlivě až do roku 2000, kdy byl shledán technickou kontrolou jako dále nezpůsobilý provozu a proto byla v roce 2001 objednána u firmy JB Blažek výroba vleku nového, který je používán dodnes. Od roku 1984 už jezdily dva turnusy s účastí 30 dětí v každém. V letech 2005 a 2006 byly křehké laminátové lodě postupně (vždy po 10) nahrazeny daleko odolnějšími plastovými. Od začátku až do roku 2008 se splouval úsek Vltavy ze Soumarského Mostu do Boršova u Českých Budějovic. Od roku 2025 již Česká televize nemá zájem tábory pořádat. Táborů se ujali bývalí "šklebouni" (a současní "oucí") a budou v dlouhé tradici pokračovat, jejich partnerem se stala Vodní záchranná služba Praha.
Vybavení a údržba materiálu
Vodácké vybavení se skládá z výzbroje a výstroje. Výzbrojí rozumíme lodě, pádla, krycí deky či zástěry, lana a ostatní vybavení sloužící k provozování vodní turistiky a ostatních vodáckých aktivit. Základem výzbroje je loď s příslušenstvím. Každý začínající i pokročilý vodák by se měl seznámit s vlastnostmi lodí a hlavními požadavky, specifickými pro jednotlivé typy lodí.
Základní vlastnosti lodí
Základními fyzikálními a chemickými vlastnostmi lodí jsou podle forem a povrchu především pevnost, pružnost, odolnost proti otěru, hmotnost, odolnost proti UV části spektra slunečního záření, odolnost proti změnám teploty vzduchu, vody atp. Z těchto vlastností se potom tvar lodě ukazuje jako rozhodující pro limitaci hydrodynamických vlastností. U každé lodi hodnotíme tři základní hydrodynamické vlastnosti: rychlost, obratnost a stabilitu. Tvar lodě, který tyto vlastnosti výrazně ovlivňuje, je daný délkou, šířkou, podélným a příčným profilem.
Pro rychlou loď je nejvýhodnější takový příčný profil, který klade nejmenší čelní odpor, tzv. "V" profil. Pro obratnou loď je to zase příčný profil, který má nejmenší odpor při pohybu do stran - tzv. "U" profil. Turistická loď pak klade velké požadavky i na stabilitu. Tomu odpovídá obdélníkový nebo téměř obdélníkový profil. Čím je kýl rovnější, tím je loď rychlejší, čím je prohnutější, tím je loď obratnější, ale pomalejší. Loď s prohnutým kýlem se lehce ovládá při přejezdu proudu a při traverzu. Bod otáčení lodě se rychlostí posunuje vzad a pomáhá držet loď v přímém směru. Příď však vystupuje z vody a zvyšuje se čelní odpor. Rovný kýl drží lodi přímý směr i při bočních podnětech (vítr, proud). Loď jede rychleji, drží směr a bez pádlování jede déle setrvačností. Bez náklonů je loď neobratná. Dynamické vlastnosti lodí, rychlost, obratnost a stabilita, si často navzájem odporují. Delší a užší loď je rychlejší, zato méně obratná a méně stabilní.
Stabilita lodě
Každá loď má v závislosti na profilu určitou stabilitu a v určitém místě tzv. mrtvý bod. Nejstabilnější je profil obdélníkový (pra-Fice) nebo s plochým dnem (kanoe). Nejmenší stabilitu má profil kruhový nebo klínový (sjezdové a rychlostní lodě). Stabilita lodě je nepřímo závislá na výšce těžiště od hladiny. Ovlivňuje ji rovněž tvar ponořené části závisející na tvaru příčného profilu. Při náklonu do strany se stabilita lodě s plochým dnem nezmenšuje až do mrtvého bodu, kdy se dostane na zaoblený bok a rychle se pak zvrhává. Půlkruhový profil si při náklonech zachovává stejnou vratkost a nemá mrtvý bod.
Čtěte také: Odolné laminátové parapety
Obratnost lodě
Obratností lodě je míněna nejen její rychlost, s jakou se otáčí kolem svislé osy, ale i pohyb lodě do stran. Odpor vodního prostředí limitující obratnostní vlastnosti lodě: u přídě i zádi vzniká odpor vody proti bočnému směru pohybu; odpor se zmenšuje tam, kde se příčný profil blíží půlkruhovému profilu; na opačné straně vzniká sání srážející se vodou za lodí, roste s ponořeným profilem (podélným), zmenšuje se prohnutím kýlu; čím hladší povrch, tím menší odpor. Obdobná pravidla platí i při posuzování rychlosti lodě. Rychlost lodě se zmenšuje velikostí středního profilu.
Bod otáčení lodě
Loď v jízdě naráží na vodu, překonává její odpor a vytváří u přídě vlnu. Rozražená vlna svírá loď z obou stran a drží ji relativně stabilně ve směru jízdy (zvláště tzv. "V" profil). Od poloviny lodě k zádi voda ustupuje do stran, vzniká boční podtlak, záď se stává pohyblivější. Tím se bod otáčení lodě dostává před plošný i hmotnostní střed lodi. S touto skutečností souvisí i umístění sedaček a celkové rozložení zatížení lodě. Je-li loď přetížena vpředu, je příď potopena, klade větší odpor, lehká záď klouže do stran a musíme neustále korigovat směr jízdy. Loď se při otáčení otáčí nejprve pomalu, po uvedení do postranního pohybu se rychlost otáčení zvětšuje. Otáčení zrychlíme odklonem.
Nejčistěji používané druhy lodí
Technický pokrok a progresivní technologie při konstrukci závodních plavidel i pádel se projevují i při výrobě a konstrukci plavidel pro rekreační sport. Nejužívanějšími druhy lodí ve vodní turistice i v ostatních formách vodáckého sportu jsou kanoe a kajaky, nafukovací a skládací plavidla, pramice.
| Typ lodě | Provedení | Specifikace |
|---|---|---|
| Kanoe | jednotlivec, dvojice, trojice a více | turistická s otevřenou palubou (C1, C2, C3 a více) |
| Kajak | jednotlivec, dvojice | skládací, nafukovací (T2, T3, atd.) |
| Pramice | nafukovací raftové čluny |
Diferenciace a specializace závodních disciplín se projevila ve vývoji lodí. Ty členíme na rychlostní, slalomové a sjezdové. Ve vodní turistice používáme především lodě slalomového typu. Oproti závodní slalomové lodi je turistická loď poněkud vyšší, aby měla vyšší výtlak, tím i nosnost. Nízká konstrukce špičky a zádi závodní lodi umožňuje naopak podjíždět brankové tyče podmáčknutím a zatopením špičky, respektive zádi.
Plavidlo, označované jako kanoe, se do Evropy dostalo koncem minulého století z Ameriky. Je to velký odkaz, který zanechali severoameričtí Indiáni ostatním národům. Podle své funkce a určení jsou profesionálními i soukromými výrobci zhotovovány kanoe s palubou či bez paluby. Rozeznáváme proto tato uspořádání kanoí:
- Zcela otevřené - jsou velmi oblíbené mezi nejširší vodáckou veřejností. Postrádají palubu, dobře se do nich naskládají zavazadla, mají velký výtlak. Jejich použití je zejména při vícedenní vodní turistice, v oblasti rekreačního "sportu pro všechny". Nevýhodou je, že zcela postačují pouze při použití do I. (resp. lehčího II.) stupně obtížnosti.
- Polokryté - přední i zadní špičky, resp. luby jsou pevně kryté. Bývají uzpůsobeny na upevnění krycí zástěry na celý povrch lodě pro jízdu v peřejnaté vodě až do IV. stupně obtížnosti nebo proti nepříznivému počasí. Bez krycí zástěry je možno i s naloženou lodí sjíždět menší peřeje až do stupně II. WW.
- Celokryté - lodě s palubou ze stejného materiálu jako je dno lodi, pouze s méně vrstvami tkaniny, slouží výhradně pro slalom a sjezd a pro náročnější formy vodáckého sportu rekreačního, popřípadě pro expedice.
Tvary lodí
Důležitá je délka lodi a to především délka a tvar její ponořené části, které určují její jízdní vlastnosti.
- Krátké kanoe (4 až 4,5 m) jsou snadno ovladatelné, hůře vedou, jsou točivější, skýtají méně prostoru pro zavazadla. Určení: mírně proudící řeky se zatáčkami.
- Univerzální kanoe (4,5 - 5 m dlouhé) jsou kompromisem mezi vodivostí a točivostí. Je možno sjíždět vodní toky až do obtížnosti WW II i přejíždět velká jezera.
- Dlouhé kanoe (přes 5 m) jsou určeny pro dlouhé cesty po hladké hladině. Mají dostatek místa pro zavazadla.
Šířka: Čím širší je loď a plošší dno, tím je větší její stabilita. Stabilní kanoe jsou široké přes 95 cm, 85 cm a méně jsou kanoe úzké, labilní.
Modifikace kajaků
Rozvoj skořepinových a PE technologií podpořil široký rozvoj výroby a tím i možnost tvarových i funkčních modifikací pro jednotlivé specializované účely. Ve vodní turistice ustoupily skládací kajaky kajakům pevným a nafukovacím. U nás převažují kajaky jednomístné. Je to velmi rychlá a obratná loď, poskytující požitek z jízdy v peřejnatých úsecích, na technicky náročných tocích. Kajak pro jednotlivce bývá dlouhý do 4 m, 70 cm široký a vysoký do 40 cm. Dvoumístný kajak se v našich zemích používá zřídka.
Pro jízdu v extrémních podmínkách na horských tocích se v současnosti využívá kajaků z polyethylenu. Tento materiál spolu s vyztuženou přídí zvyšuje značně odolnost proti otěru, nárazu. Vodák může nastupovat na břehu a po hladké skále sjet do vody. Pro úzké potoky jsou vyráběny zkrácené kajaky.
Pro divokou vodu se mimo závodní oblast používají převážně dnes již běžné kajaky, které se postupně diferencují podle dalšího určení:
- Univerzální tvar kajaků je určen pro všeobecné použití a pro učení začátečníků. Vyznačují se velkým výtlakem přes 250 l, mají kulaté boky, které se nezařezávají do vody, velký límec a pohodlné sezení. Umožňují jízdu i méně technicky vybaveným jezdcům. Je vhodný do velmi vodnatých terénů. Krátká varianta (topolino) je určena pro úzké toky s častými překážkami.
- Playboat - loď pro surfování na vlnách, pro hry ve válcích atd. Mají menší výtlak, ostřejší zadní hrany, nižší záď, zvednuté špičky. Vyžadují vyšší technickou úroveň jezdce.
- Lodě pro rodeo - jsou speciální kajaky s prohnutými palubami, extrémně nízkým výtlakem, ostrými hranami, jsou krátké a ploché, dovolují podélné obraty. Vyznačují se velkou manévrovací schopností.
Všechny tvary použité pro kajaky jsou modifikovány i pro singlkanoe. Místo sezení je loď vybavena sedačkou a klekačkami. Pro divokou vodu jsou zvláště v Americe používány otevřené lodě (C1 i C2), které jsou dokonale vycpané velkými nafukovacími vaky proti zalití lodi. Jezdec (jezdci) sedí - klečí poněkud výše a mohou jak sjíždět toky velkých obtížností, tak provádět eskymácké obraty (C1).
Opravy laminátových lodí
Laminování je proces, který se vyznačuje tvrdou a nezdravou prací, zároveň však uměním. Při opravách laminátových lodí je důležité odstranit co nejvíce staré tkaniny a obrousit povrch. U velkých děr se doporučuje nejdříve použít rohož a překrýt ji jemným plátnem (220). Malé díry lze opravit skelnou tkaninou, spíše ve dvou vrstvách jemné než jedné hrubší. Je důležité dobře prosytit pryskyřicí, předtím povrch vysušit a zdrsnit. Na lepený spoj se doporučuje použít prosycenou (pryskyřicí) sportovní pásku na hokejky. Kvalitní polyesterovou pryskyřici lze sehnat u výrobců laminátu, je levnější než z drogérie. Při laminování je třeba dbát na bezpečnost a hygienu práce, používat ochranné pomůcky, jako jsou masky a rukavice.
Vývoj materiálů lodí
Kromě konstrukce rozhoduje o použití lodě i materiál zvolený na její stavbu. Dříve se jachty stavěly ze dřeva. Nyní je tento materiál používán výhradně na interiér jachet, pokud pominu jachty vyráběné jako repliky nebo old school projekty. Moderní materiály umožňují vyrobit loď pevnější a odolnější a zároveň pružnější a třeba i lehčí.
Ocelové jachty
Ocelové jachty jsou mimořádně odolné a pevné. Přestože ocelové lodě vyžadují větší údržbu a jsou těžší než laminátové lodě, má ocel některé výhody, které tento materiál dělají velmi zajímavým. Ocel je nejvhodnější stavební materiál pro lodě nad 11 m délky, neboť zajišťuje větší pevnost a pružnost trupu, možnost opravy a případné přestavby v kterékoliv maríně. Nevýhoda vyšší váhy je diskutabilní u plachetnic, které nesou v kýlu několik tun balastu. Ocelové trupy umožňují lodím větší prostornost a svou vyšší a příznivěji rozloženou hmotností posilují stabilitu a komfort plavby. Ocelové lodě ve většině případů slouží při správné údržbě 50-100 i více let, čímž se počáteční vyšší investice (asi 2x vyšší než laminát) stává efektivnější v porovnání s investicí do lodí s krátkou životností, např. laminátových. Po ocelové lodi určitě sáhněte, pokud se chcete vydat do polárních moří, na cestu kolem světa nebo prostě chcete loď o kterou se sice budet muset starat, ale která vám zase vydrží dlouho a opravy nejsou nákladné. Ocelovou jachtu si můžete zkonstruovat i doma.
Hliníkové lodě
Hliníkové lodě v sobě spojují výhody ocelové lodě, tj. pevnost a pružnost trupu, a laminátových lodí, tj. nízká váha. Hliník je ve své podstatě nejvhodnější materiál na stavbu jachty! U hliníkových lodí je však potřeba počítat s vyššími pořizovacími náklady (zhruba 3-4x vyšší cena než u laminátových jachet). Případná oprava, popř. přestavba, je náročnější oproti ocelovému trupu. Opravu už neprovede každý svářeč kdekoliv v zapadlém koutě světa. Na druhou stranu zase hliník nepotřebuje údržbu jako ocel. Odolnost těchto lodí je značná a tak jsou velmi oblíbené třeba v místech s vysokým přílivem, protože s ní můžete najet na břeh (jsou vybaveny sklopným kýlem) a počkat za odlivu na suchu. Nízký ponor a sklápěcí kýl se též hodí i korálových mořích a pod. Stavbu lodi však prodražuje nejen použitý materiál, jež se nesnadno spojuje, ale také to že celý interiér musí být budován zevnitř a vše si do lodi musíte přinést hlavním vchodem rozřezané na malé kousky. Tento problém řeší třeba firma Allures tak, že používá pouze hliníkový trup a zbytek paluby je laminátový, takže se paluba umístí až na konec stavby.
Sedačky a krycí deky
Sedačka zajišťuje pohodlné sezení. Při klečení zajišťuje kontakt jezdce a co nejpevnější spojení s lodí. Sedačky jsou upevněny buď na konzolách na bocích. Klekačky se sedačkou a upevňujícím popruhem umožňují dokonalé ovládání lodě (C1, C2), bezpečnou jízdu a dokonalý kontakt s lodí, zejména v náklonech a při jízdě v těžké vodě. Zakleknutím na obě kolena se značně zvyšuje stabilita lodě. Klekačka je měkká, nejlépe polyuretanová podložka pod klečící koleno, často v podobě zarážky proti posunu vpřed. Je doplněna popruhem, který vychází ze středu lodě, přechází přes stehno a je upnutý na vnitřním boku lodě. Mohou být nahrazeny plechovými či laminátovými pásy.
Krycí deky nebo též zástěry se používají jako ochrana proti vniknutí vody do lodi shora a ze stran při jízdě v peřejích nebo při převržení, popřípadě proti dešti a chladu. Zvýšený otvor, často dvojitý, upevněný nad pasem vodáka, nazýváme komín. Pro první dva typy lodí se používá jako materiál pogumované plátno, pro zavřené lodě rovněž. Dražší, ale dokonalejší zástěry jsou zhotoveny z neoprenu. V přední části se nachází oko či popruh pro rychlé stržení špricdeky z límce lodě při převržení. Krycí deka může být vyrobena přímo jako pokračování vodácké bundy. Krycí deky se upevňují k lodi několika způsoby. Nejjednodušším upevněním je zaklesnutí komínu do límce paluby zavřené, celokryté lodě pomocí gumy provlečené okrajem deky. Na polokrytou loď je možnost upevnění obdobná nebo ocelovým či silonovým lankem s napínákem. Na otevřenou loď je připevněna pomocí silonového vlasce provlečeného oky zástěry do drážky boční lišty.
tags: #laminatove #lode #v #cssr #historie