Při stavbě domu od základů vybíráme podlahy jako první a toužíme po tom, aby vzhled podlahy zapadl do našich vysněných představ o vzhledu interiéru. Pokud vás však čeká rekonstrukce stávajícího bydlení, vybíráte takovou podlahu, která dotvoří současný interiér. Každopádně docílit originálního designu podlahy v dnešní době můžete nejen výběrem originálního dekoru, ale také přiznáním tzv. V-SPÁRY. S těmi se můžete setkat právě u laminátových podlah.
Co je V-spára a jak ji poznat?
Jednoduše! Jednotlivé lamely podlahy mají zkosené hrany a podlaha tak působí víc přirozeně. Vzhledem pak připomíná dřevěnou podlahu, což je jeden z velkých benefitů V-spár. Díky technologickým možnostem si tak můžete vybírat podlahu bez přiznaných spár nebo jednu z variant přiznaných spár s označením V4 nebo V2, které symbolizuje, že daná podlaha je s V-spárami. V4 znamená, že lamela podlahy je vyfrézována na všech čtyřech stranách. Druhý typ lamely V2 má frézování pouze na dvou delších stranách.
V-spáry dodají vaší laminátové podlaze nejen přirozenost jako u dřevěné podlahy, ale především dojem velkorysého prostoru, a to právě z důvodu frézování hran na delších stranách lamely. Spáry propůjčují podlahovým prknům zajímavý efekt a zcela mimořádný dojem z celého prostoru. Kvalita a odolnost laminátové podlahy toto inovativní řešení podtrhne a zjistíte, že lamináty jsou vlastně precizním zpracováním náhrady za skutečné dřevo.
Laminátové podlahy E-MOTION s V-spárou
V našem sortimentu najdete laminátové podlahy značky E-MOTION, které právě toto splňují. Nabízíme podlahy s frézováním hran po dvou i po všech čtyřech stranách. Díky rozdílným parametrům si budete moci vybrat, jak pro bytové, tak pro komerční prostory. Široká škála dekorů vše jen umocní, neboť si budete moci vybrat opravdu z velkého množství originálních i přirozených dekorů, které dodají vašemu interiéru dokonalost. Třešničkou je i zpracování Aqua+, které značí, že podlahu můžete umístit i do vlhkých prostor, kde byste jinak laminát umístit nemohli. Těmi jsou například koupelny, zimní zahrady, apod.
Faktory ovlivňující vznik spár u podlahových krytin
Spáry v minulosti patřily mezi takřka základní charakteristické rysy podlahových krytin. Téměř u každé podlahové krytiny se vyskytovaly. Při úplně nejzákladnějším rozčlenění spár podlahových dílců lze označit jejich dva druhy: žádoucí (nezbytné) a nežádoucí. Za nezbytné spáry lze označit všechny mezery, jejichž provedení je důležité z hlediska dodržení technologického postupu montáže podlahovin. Jedná se zejména o spáry dilatační, ať už obvodové, tzn. mezery mezi krytinou a obvodovými zdmi či pevnými předměty, nebo spáry oddělující, tzn. mezery mezi jednotlivými částmi plochy či jednotlivými plochami. Jejich existence a velikost je závislá na druhu krytiny, požadavcích výrobce a způsobu pokládky.
Čtěte také: Praktická laminátová podlaha s designem betonu
Oproti spárám vytvořeným při pokládce panuje všeobecné očekávání, že výsledná krytina, spojovaná z mnoha dílců, bude absolutně bezspárá, celistvá. Tento předpoklad (hlavně koncových uživatelů) vychází ze zkušeností s velkoplošnými podlahami, ale hlavně z technologického pokroku minulých let. Zejména zahájení masového využívání zámkových spojů přineslo toto očekávání. Každé očekávání však přináší riziko zklamání, jehož velikost je v přímém úměru s nabytými informacemi a estetickým vnímáním každého jednotlivce.
Většina podlahových dílců reaguje na své okolí. Mluvit tedy o krytině jako o „mrtvém“ produktu je zásadním omylem. Hlavních příčin vzniku spár může být několik, v závislosti na typu podlahové krytiny.
Vliv vlhkosti a teploty na laminátové podlahy
Z praxe provozu dřevěných podlah, ať už vlysů či prken, pramení hlavní zkušenost lidstva se spárami mezi jednotlivými dílci. Hygroskopické vlastnosti samotného dřeva vedly výrobce k vývoji konstrukcí, které měly omezit (a omezily) výskyt spár i jejich velikost. Zjednodušeně řečeno lze konstatovat, že masivní dílec (tedy dílec vyrobený z jednoho kusu dřeva) je náchylnější na tvarové změny (a tedy i vznik spár) než dílec vrstvený.
Dalším evolučním krokem byl vývoj spojů, kdy zámkové spoje přinesly další stupeň zvýšení pevnosti krytin jako celistvé plochy. V současnosti normy nerozlišují typ spoje, tedy jsou-li dílce opatřeny systémem pero/drážka nebo zámkovým spojem, ale rozlišují dřevěné podlahoviny konstrukčně (vlysy a palubky x vícevrstvé x laminátové a podlahy s nosičem na bázi dřeva x mozaiky), kdy u vlysů a palubek tolerované hodnoty ovlivňuje současně i formát dílců, respektive jejich šíře.
Interní a externí faktory vzniku spár
Na výskyt a velikost spár mají vliv interní a externí faktory. Přímé interní faktory jsou vlhkost krytiny v době instalace, přesnost formátů dílců, preciznost instalace krytiny a použité vybavení a případná stavební chemie. Jedná se o skutečnosti s přímým vlivem ze strany dodavatele, a tedy i odpovědností dodavatele/realizátora díla. Zejména u masivních dřevěných podlah by měl realizátor před pokládkou provést kontrolní měření vlhkosti dřeva. Nepřímé interní faktory zahrnují klimatické podmínky v objektu, vlhkost podkladu a provoz podlahového topení.
Čtěte také: Středně šedá laminátová podlaha s V4 spárou
Byť není v plné moci realizátora díla ovlivnění stavu podmínek v místě realizace, jedná se o důležitý faktor, mající vliv na celkové dílo. Jsou-li dodrženy všechny náležitosti, které přímo či nepřímo může ovlivnit dodavatel, nastupuje vliv externí, tedy vliv, na jehož průběh už nemá realizátor/dodavatel žádný vliv. Snad vyjma dostatečné informovanosti uživatele. Tímto vnějším vlivem jsou klimatické podmínky v objektu po realizaci díla a v průběhu jeho užívání a provozní podmínky podlahového topení.
A právě klimatické podmínky, ve kterých je krytina provozována, jsou nejčastější příčinou vzniku spár u dřevěných krytin a krytin s prvky konstrukce na bázi dřeva. Zcela samozřejmě nemůže realizační firma zodpovídat za podmínky v objektu v týdnech, měsících či dokonce letech po předání díla - zde se již zodpovědnost v plné výši přenáší na bedra provozovatele, za předpokladu jeho řádné informovanosti. Ideální klimatické podmínky, v rámci relativní vlhkosti vzduchu, jsou normou uváděny v hodnotách 40 - 60 %. Tyto hodnoty odpovídají požadavkům nejen použitých materiálů, ale i požadavkům lidského těla.
Při komunikaci s kupujícím je nezbytné na tuto skutečnost upozornit (a současně zmínit právě i argument lidského zdraví). Stálá hodnota vlhkosti vzduchu v uvedených mezích zaručuje zachování tvarové stability dřevěných dílců. Ty jsou z výroby dodány vysušené do rovnovážného stavu - jejich dlouhodobé vystavení příliš nízké vzdušné vlhkosti vede k jejich vysoušení. Ztráta vlhkosti dřeva se projevuje jeho tvarovou změnou vedoucí až ke vzniku spár. Při kontrole krytiny, např. v rámci reklamačního zřízení, však nemohou být aktuální hodnoty vzdušné vlhkosti přeceňovány - samotná hodnota vzdušné vlhkosti je proměnlivý faktor, který je závislý na způsobu užívání objektu (ovlivňuje ho např. ne/užívání digestoře, větrání, atd.).
Vliv podlahového topení
Mezi klimatické podmínky lze zařadit i tzv. mikroklimatické podmínky, tzn. podmínky těsně u krytiny. Ty bývají ovlivňovány provozem systémů podlahového topení. Soustava technických norem stanovuje toleranci povrchové teploty krytiny instalované v kombinaci s podlahovým topením na hodnotu 26 - 29 °C. Většina výrobců však vyžaduje nižší hodnoty maximální teploty, obvykle 27 °C. I v případě, že není instalováno podlahové topení, teplota podlahy nemá přesáhnout uvedenou teplotu. Teploty vyšší než 27 °C mají za následek deformace dílců v podobě vznikajících spár, u verze click navíc uvolňování zámků.
U dřevěných podlahovin jsou výše zmiňovány hygroskopické vlastnosti, které mají vliv na stav a vzhled finální podlahy. U krytin na bázi polyvinylchloridů nelze opomenout jejich termoplastické vlastnosti. Ty se projevují roztažením dílců působením příliš vysokých teplot a naopak jejich smrštěním při příliš nízkých teplotách.
Čtěte také: Co je EN 13329?
Minimalizace rizika vzniku spár u laminátových podlah
Aby se zamezilo mimořádným změnám, je nutno myslet na to, že relativní vlhkost vzduchu se v prostorách s laminátovou podlahou musí pohybovat celoročně mezi hodnotami 50 až 60 % při teplotě 20 - 22°C. V případě potřeby je nutno prostor opatřit větracím, topícím nebo zvlhčovacím zařízením. Laminátovou podlahu nenechávejte nikdy delší dobu vlhkou nebo mokrou, protože obzvláště v oblastech spojů nasávají vodu a mohlo by proto dojít ke změnám jejich formy (nabobtnání) nebo k zašednutí. Proto dbejte vždy na to, aby čištění bylo pokud možno prováděno nasucho (mopem, smetákem, vysavačem), popř. pouze dobře vyždímanými hadry, aby se na podlaze netvořily "loužičky".
Příprava podkladu a instalace
Podlahu je třeba pokládat na dokonale hladký povrch (vystěrkovaný podklad, OSB desky aj.). Zvláštní pozornost je třeba věnovat přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale hladký, čistý a suchý. Další důležitá vlastnost podkladu je rovina (max. 2 mm na 2m lati). Předepsané roviny dosáhnete použitím samoniveční stěrky. Ta zároveň zajistí hladký povrch. Před aplikací samonivelační stěrky je nutné zkontrolovat vlhkost podkladu:
| Typ podkladu | Bez podlahového topení | S podlahovým topením |
|---|---|---|
| Anhydrit | max. 0,5 % CM | max. 0,3 % CM |
| Beton | max. 2 % CM | max. 1,7 % CM |
U podkladů s podlahovým topením je před začátkem prací nutné provést topnou zkoušku. Je nezbytné dodržet postupný náběh podlahového topení daný topným režimem 30 dnů před pokládkou. Během aplikace samonivelace by vnitřní teplota neměla klesnout pod 18 °C.
Při pokládce podlah je třeba dbát, aby teplota v místnosti byla 20 °C a vlhkost v rozmezí 45-60 %. Dále je třeba po položení zamezit výkyvům teplot (teplotním šokům) a vlhkosti, která nepříznivě působí na roztažnost těchto materiálů. Každý materiál (kov, plast, dřevo) má totiž určitou roztažnost. Teplota v prostoru by měla být konstantní. V zimě je třeba dbát, aby teplota v místnosti neklesla pod 18 °C. V létě je potřeba ji chránit před přímým účinkem slunečních paprsků, které pronikají např. přes sklo. Vyšší výkyvy teplot mohou způsobit nevratné deformace či poškození materiálu.
Dále se doporučuje podlahu nepokládat pod vestavěný nábytek či kuchyně. Popřípadě tyto místa "oddilatovat" od ostatní plochy podlahy - dochází zde k velkému bodovému zatížení. U klikových podlah je nutné během pokládky udělat u zdí a konstrukčních prvků dilatační spáry minimálně 5 mm. Plochy větší než 10 x 10 m je nutné dilatovat v ploše (mezera 5 mm).
Doporučení pro výběr chemie
Druhů lepidel a chemie pro nivelace je velké množství s různými vlastnostmi. Často se můžete v těchto parametrech ztratit a zvolit nevhodné lepidlo, penetraci či nivelační stěrku. Doporučujeme tedy před začátkem realizace vše prokonzultovat s prodejcem. Ten, znalý vlastností podlah a podkladů, je schopný doporučit vhodné řešení po případě poradit. Každá podlaha má svoji specifikaci, která je uvedena v technickém listu či příslušnými piktogramy.
Údržba laminátových podlah (např. EGGER)
Laminátové podlahy, jako například ty od oblíbené značky EGGER, jsou krásné, odolné a snadno se udržují. Aby vám však dělaly radost po mnoho let a vypadaly stále jako nové, je důležité znát pár základních pravidel.
- Nejlepší údržba je ta, kterou nemusíte dělat. Používejte filcové podložky: Nohy stolů, židlí a dalšího nábytku opatřete filcovými podložkami.
- Vlhké vytírání (jednou za čas): Pokud je podlaha více znečištěná, přichází na řadu vytírání. Použijte správný čistič: Vždy používejte přípravky určené přímo na laminátové podlahy. Doporučujeme například profesionální řadu od Dr. Schütz.
- Odolné skvrny: Rýhy od podpatků, čáry od fixů nebo jiné odolné nečistoty odstraníte neředěným čističem na laminát nebo speciálním odstraňovačem skvrn (např. Elatex).
- Čištění po pokládce: Pokud na podlaze zůstaly zbytky lepidla (u starších typů lepených laminátů), použijte speciální odstraňovač.
Pro prostory se zvýšenou zátěží (např. kuchyně) existují speciální impregnační přípravky, které chrání spáry před pronikáním vlhkosti. Jejich aplikace je však náročnější a nedoporučuje se pro podlahy se sraženou hranou (V-spárou).
tags: #vše #o #laminátová #podlaha #v #spára