Hromadné garáže představují klíčovou součást moderní infrastruktury, ať už jde o vícepodlažní, nadzemní, podzemní nebo kombinované systémy. Jejich stavební řešení se liší a zahrnuje jednopodlažní i vícepodlažní varianty. Výkonnost garáží je limitována odbavováním vozidel, tj. kapacitou vjezdu/výjezdu, která se obvykle pohybuje mezi 200 až 400 vozidly za hodinu.
Konstrukční řešení hromadných garáží
Při návrhu garáží je nutné brát v úvahu normové odstupy a vlečné křivky pro skupinu vozidel 1. Je možné i v části navrhnout parkování pro vozidla skupiny 1b. Důležité je zajistit dostatečný bezpečnostní odstup vozidla od pevné překážky, jako je stěna nebo sloup. Nejsou vhodné úhly parkování menší než 45° kvůli nevyužitým plochám. Parkování za sebou lze využít jen v garážích s obsluhou. Jedním z možných řešení je šikmé parkování. Důležité jsou také šířky parkovacích stání a komunikací.
Rampy
Rampy jsou nezbytnou součástí většiny hromadných garáží, zvláště těch podzemních. Musí být alespoň jedna jednopruhová rampa pro každý směr jízdy. Rampy mohou být jednosměrné nebo obousměrné a mohou mít přímý nebo zakřivený půdorysný tvar. Vhodné je zastřešení venkovních ramp. Pokud je spád rampy větší než 5 %, je třeba zřídit zařízení pro ochranu vozovky před namrzáním.
Patrové rampy: Patrové rampy vedou k odlišným úrovním v objektu. Příkladem je přímá jednosměrná patrová rampa nebo šroubovitá patrová rampa.
Polorampy (semi-ramps): Nazývají se také půl podlaží posunutý parking. Polorampy jsou ideální pro klesání vozidel a vylučují plošné ztráty způsobené rampami. Mohou být jednosměrné v prostoru garáže nebo obousměrné uprostřed.
Čtěte také: Stylové zahradní posezení z betonu
Parkovací zábrany a sloupky
Parkovací zábrany, často označované jako parkovací sloupky, slouží k jednoduchému a účinnému zajištění parkovacího místa nebo vjezdu. Používají se hlavně v místech, kde dochází k častému porušování parkovacích pravidel, jako jsou rodinné domy, firemní parkoviště nebo bytové domy. Nejčastější využití je u rezervovaných parkovacích míst nebo pro ochranu vjezdu, průjezdu či chodníku, kde hrozí zablokování příjezdu. Většina parkovacích sloupků se kotví do betonu, což zajišťuje stabilitu a bezpečnost.
Typy parkovacích sloupků:
- Pevné parkovací sloupky: Představují trvalé řešení.
- Sklopné parkovací sloupky: Jsou nejčastější volbou pro běžná parkovací místa, ideální tam, kde se parkovací místo používá pravidelně, ale není potřeba automatické řešení. Často jsou vybaveny cylindrickým zámkem FAB a reflexní fólií pro lepší viditelnost.
- Vyjímatelné sloupky: Nabízí maximální flexibilitu a jsou obvykle vybaveny zámkem, který zabraňuje neoprávněné manipulaci.
- Automatické parkovací sloupky: Jsou určené pro náročnější provoz, vhodné pro firmy, moderní bytové domy nebo místa s častým pohybem vozidel. Mohou být elektricky ovládané.
Parkovací zábrany jsou mechanická zařízení k zajištění vyhrazeného parkovacího místa a slouží k prevenci neoprávněného parkování a k organizaci parkovacích ploch. Výběr závisí na frekvenci používání, bezpečnostních požadavcích a rozpočtu. Pro venkovní prostory se doporučují materiály odolné proti korozi, jako je pozinkovaná ocel.
| Typ sloupku | Materiál | Výška | Způsob kotvení | Funkce |
|---|---|---|---|---|
| Parkovací sloupek BASIC DO BETONU | Ocelový profil 60x60 mm | 1050 mm | Přímé vsazení do betonového základu (min. 300 mm hloubka) | Uzamykání zámkem FAB, automatické uzamčení po vztyčení, reflexní fólie |
| Kovová sklopná parkovací zábrana | Pozinkovaná ocel | 40 cm (výška) | Kotevní šrouby | Sklopná, reflexní fólie pro viditelnost |
| Sklopná parkovací zábrana | Žárově zinkovaná ocel | 510 mm (výška) | Kotevní šrouby | Uzamykatelná cylindrickým zámkem FAB, šířka 600 mm |
Sanace betonových konstrukcí hromadných garáží
Článek se zabývá otázkami sanací betonových konstrukcí hromadných parkovacích a garážovacích objektů z technického a technologického hlediska, ve vazbě na jejich zjištěný stav, konstrukční uspořádání, způsob provedení, provozování a stáří. Je varovné zjištění, že se často jedná o objekty velmi rozdílného stáří, které však trpí obdobnými neduhy. Míra tohoto fenoménu souvisí velmi úzce s charakterem jejich užívání, a proto je vhodné rozlišovat na parkovací objekty s vysokou frekvencí obrátky vozidel a garáže s obrátkou vozidel výrazně nižší.
Postupem času, zejména v nedávné době, se rozšířila výstavba parkovacích domů u obchodních center a letišť, kde se zdá obrátka vozidel nejvyšší. Ve všech typech parkovacích objektů, s výjimkou rezidenčních, se často nacházejí i provozy poměrně výrazně mokrého charakteru, jako jsou myčky vozidel. Funkce podlahy v garáži se postupně rozšířila od úpravy povrchu z hlediska čistitelnosti a vzhlednosti až po hydroizolaci a ochranu proti agresivnímu působení vodného roztoku s chemickými rozmrazovacími látkami (CHRL) na nosnou konstrukci.
Problémy se sanacemi a jejich příčiny
V oblasti sanací betonových konstrukcí je velmi dobře známa citlivost problematiky spojení zatvrdlého betonu a správkových/sanačních hmot. Problematické charakteristiky typické pro popisované konstrukce, ve spojení s agresivním charakterem mokrého provozu, nemohly zůstat bez odezvy. Podlahy v garážích mívají mechanické poškození, na podkladech jsou patrné trhliny, povrch je znehodnocen degradovanými nátěry, případně je beton znečištěn provozními kapalinami.
Čtěte také: Montáž betonového stání
Projevy poruch obtěžující provozně, ale možná i finančně, byly opakovaně řešeny pouze kosmeticky, tj. nikoli odstraněním jejich příčin, ale spíše jen následků. Konstrukce tak byly dlouhá léta provozovány, často s konstrukčně poměrně významně redukovanou statickou rezervou, naštěstí dosud bez havárie s fatálními následky. Teprve neustále opakované neúspěšné pokusy o udržení v provozuschopném, rozuměno vzhledově přijatelném stavu, včetně nutnosti provádět rostoucí množství stále větších lokálních oprav, dovedly jejich majitele k ucelenějšímu posouzení a přípravě radikálního konstrukčního zásahu.
U starších objektů, kde se ještě nevyužíval systém tzv. nulových podlah, je navíc skladba vodorovné konstrukce překryta zpravidla do jisté míry odseparovaným následně prováděným cementovým potěrem. Ten se z hlediska objemových změn choval autonomním způsobem a plošně zakrývá pro spojitou konstrukci důležitou oblast horního povrchu podporových zón. Vrstva podlahy prakticky znemožňuje kontrolu horního povrchu nosné konstrukce pod ní. Korozní stav horní výztuže, zejména v podporové oblasti a perimetru hlavic, je zcela zásadní pro posouzení bezpečnosti a trvanlivosti. Trhliny v podlahovém potěru nekorespondují polohově s trhlinami ve vodorovné nosné konstrukci pod ním, což při průsaku směrem dolů nutně vede k plošnému pohybu agresivní vody po tomto rozhraní a tudíž k atakování většího rozsahu povrchu nosné konstrukce.
Důsledky chloridových iontů
Z obou případů je zřejmé, že dominantním problémem správného návrhu a provedení parkovacích garáží je zajištění nepropustnosti podlahové skladby vůči kapalným médiím, zejména pak vodě, která je vnášena do vnitřních prostor v zimním období ve formě sněhu na kolech vjíždějících automobilů a která obsahuje významné množství posypových solí, tedy chloridových iontů. Tyto chloridové ionty v případě, že proniknou k výztuži, mohou životnost konstrukčních prvků výrazně zkracovat. Míra zasolení, především obsah Cl-, jejíž efektivní snížení na přijatelnou míru je u skutečně rozsáhlé konstrukce prakticky neproveditelné, je společným znakem pro oba objekty.
Tato garáž má nosnou desku podlahy vystavenu agresivní vodě přímo, protože silikátový vsyp na průchod vody s Cl- nemá prakticky žádný vliv. Plošné rozvedení agresivní vody a její jistá akumulace je zde umožněna v pískové vyrovnávací vrstvě. Oblasti zdržení a průchodu agresivních vod jsou ve velmi úzké korelaci s intenzitou rozvoje poruch spojených s korozí výztuže nosné konstrukce (vodorovné i svislé) pod každým parkovacím podlažím.
Nové normy a požadavky
Před rokem 2011 platila ČSN 73 6058 „Hromadné garáže - Základní ustanovení“ (schválená v roce 1987), která u podlah požadovala vyspádování s minimálním spádem 0,5 % a vybavení podlahovými vpustěmi na odtok vody. Tento požadavek platné normy byl v 90. letech minulého století i po roce 2000 obecně nedodržován a hromadné parkovací garáže byly prováděny bez odvodnění. V roce 2011 pak byla vydána nová norma ČSN 73 6058 „Jednotlivé, řadové a hromadné garáže“, která mimo jiné požaduje, aby podlahové souvrství bylo vodotěsné a nesmělo umožnit vnikání vlhkosti do ostatních konstrukcí nebo pronikání do nižších podlaží.
Čtěte také: Dlažba parkovacích stání
Tento zdánlivě jednoduchý požadavek vyžaduje, aby pojížděná povrchová úprava, která obvykle současně vytváří i hydroizolační bariéru, byla schopná trvale překlenout trhliny, které se ve standardně vyztužené železobetonové konstrukci zcela přirozeně vyskytují, a to při běžném návrhu v šířce obvykle 0,3 až 0,6 mm. Po povrchových úpravách se tedy vyžaduje, aby byly schopné překlenout tyto trhliny, a to jak jejich počáteční zvětšování v důsledku přirozených objemových změn betonu, tak i s ohledem na teplotní dilatace konstrukce. Velmi často se pak stává, že vznikající trhliny mají buď větší šířku, než „garantoval“ statický výpočet, nebo použitá povrchová polymerní úprava není schopná na pohyb postupně se rozšiřujících trhlin reagovat. I když tedy po formální stránce je železobetonová stropní/podlahová konstrukce chráněna „vodotěsnou“ povrchovou úpravou, ve skutečnosti velmi často dochází k poškození její integrity trhlinami a tedy k následnému průniku vody kontaminované chloridovými ionty do podkladu, a tedy částečně i k výztuži.
Možnosti sanace a zesílení
Po zvážení řady hypoteticky možných variant sanací a zesílení se nakonec jako technicky i technologicky racionální a hospodárné ukázalo řešení postavené na odstranění betonu nadlimitně kontaminovaného Cl- z konstrukce. Enormní tlak na co nejnižší pořizovací cenu, elementární projekční pochybení, tj. úplné zanedbání posouzení stavebního návrhu z hlediska všech působících zatížení i nekvalifikovaný přístup vlastníka/provozovatele, samozřejmě vedle kombinace dalších okolností, podstatnou měrou přispěly k dosažení standardně nesanovatelného stavu konstrukce.
V případě starší z konstrukcí sice za delší dobu při méně intenzivním provozu, ale s podstatně vyšší mírou rizika vzniku statické poruchy - havárie. V obou případech již není možné uplatnit levné ani jednoduché řešení opravy. Zanedbáním posouzení navrženého stavebního řešení i řádné údržby a oprav objektu byla promarněna možnost relativně jednoduchého a nákladově účelu odpovídajícího řešení zajištění včasné ochrany konstrukce.
Alternativní řešení: Krytý přístřešek
Pohodlné parkování není nutně závislé na stavbě garáže. Krytý přístřešek je cenově dostupné a estetické řešení pro venkovní parkování auta, které nabízí ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy, aniž byste museli investovat do nákladné stavby. V současnosti, kdy mnoho domácností vlastní více vozidel, se často hledají alternativy pro parkování, které efektivně využívají prostor na pozemku. Klasická garáž nemusí být jedinou možností pro parkování vašeho vozu.
Pokud nechcete nebo nemůžete investovat do stavby garáže a máte dostatek prostoru na pozemku, ideálním řešením pro vás může být krytý přístřešek. Náklady na jeho realizaci jsou mnohem nižší než u garáže, a navíc montáž probíhá rychle a jednoduše. Výběr materiálů a stylů pro přístřešek je velmi široký a umožňuje přizpůsobení vzhledu a funkčnosti vašim potřebám. Dřevo je stále oblíbenou volbou, ale kromě něj můžete zvážit také hliník nebo ocel pro moderní a odolnou variantu. Kromě materiálu byste měli věnovat pozornost i velikosti, umístění přístřešku a zajištění pohodlného vjezdu a výjezdu. Co se týče zastřešení, můžete použít klasické pálené tašky, ale v posledních letech jsou stále populárnější i asfaltové nebo plastové šindele.
Realizace dřevěného přístřešku se středovou stojkou
Pro zákazníka, který poptával garážový přístřešek pro dvě středně vysoká auta, byl vyčleněný prostor na rohu pozemku ohraničený kamennou zídkou. Prostor nebyl pravidelný, ale rozšiřující se od jedné boční části ke druhé, a bylo nutné konstrukci přizpůsobit. Zákazník se domluvil na provedení garáže pro dvě auta s jednou středovou stojkou. Díky stojce bylo možné stavbu připravit jednodušší, lehčí a z méně masivních hranolů.
Dle zpracované dokumentace truhláři připravili smrkové hranoly v požadovaných délkách a požadovaném počtu. Na lakovně bylo dřevo povrchově ošetřeno. Základem pro zahradní dřevostavbu byly stojiny, pozednice a krokve. Stojky byly usazeny do ocelového kování, které bylo kotveno do betonové zídky a do betonové dlažby za použití chemické kotvy. Po zavětrování konstrukce pomocí vzpěr byla stavba opláštěna. Na čelní a jednu boční část byly použity obkladové palubky. Pro rozbití druhé velké boční plochy byly mezi stojky vsazeny dělící stěny Praktik s průhlednou mřížkou v horní části.
Odborník z oddělení stavebnin v projektových marketech Hornbach, Radim Kuřátko, radí: „Stavba volně stojícího přístřešku na auto začíná zasazením H sloupkové kotvy. Rozestupy se řídí podle parametrů vybraného přístřešku na auto. Na potřebných místech, pokud je to nutné, vyjměte stávající dlažbu a udělejte otvory pro základ do hloubky 80 centimetrů. Sloupkové kotvy zavěste do vyhloubených otvorů. Upevňovací otvory pak vylijte betonem a ještě jednou zkontrolujte správné usazení kotev.“ V případě dřevěných stojin je nutné řešit konstrukci tak, aby se dřevo bezprostředně nedotýkalo podlahy. Ideální je cca 10 centimetrů nad zemí. Přístřešek na auto Konsta tvoří masivní konstrukce z několika lepených vrstev vysoce kvalitního smrkového dřeva, díky čemuž výborně odolává povětrnostním vlivům. Střechu tvoří hliníkové střešní desky.
tags: #kryte #stani #betonove #sloupy #informace