Mít nohy v teple, aniž byste je měli navlečené do tlustých ponožek a bačkor - to vám umožní snad jen podlahové topení. Aby byla pokládka podlahového topení úspěšná, nezanedbejte přípravu na samotnou instalaci. V této části naleznete kompletní návod na instalaci podlahového vytápění s různými typy podlahového polystyrenu, ať už s vysokým nebo nízkým profilem, a také polystyrenu pro suché podlahové vytápění.
Příprava podkladu a výběr izolace
Podklad pro instalaci podlahového vytápění musí být rovný, čistý a suchý. Podlahu ze všeho nejdřív zbavte nerovností a nečistot. Zaměřte se také na okraje podél stěn. Musí splňovat rovinnost, a to v toleranci, kterou udávají konkrétní normy (u běžných podlah v bytové výstavbě je maximální odchylka místní rovinnosti 2 mm na 2 m). Správná izolace snižuje celkové provozní náklady za topení. U podlahového topení je izolace prakticky jeho součástí, i přesto odborníci doporučují použít také přídavnou izolaci. V oblibě je tvrdý polystyren. U izolace myslete také na její tloušťku - příliš tenká bude snižovat účinnost topení.
Tloušťka izolace v obytných místnostech ležících nad nevytápěnými prostorami nebo v přízemí nad základy se doporučuje vrstva polystyrenu o minimální tloušťce 8-10 cm. V případě provádění izolace v místnostech nad vytápěnými prostory se doporučuje tloušťka 3-5 cm. U podlahového topení je ideální tloušťka izolační desky 30-50 mm a nahoru patří alespoň 50 mm betonu. Počítejte tedy po dokončení instalace s menší výškou místnosti, protože podlahové vytápění potřebuje o něco vyšší výšku podlahy.
Izolanty pro zateplení podlahy lze i kombinovat. U podlahy v přízemí není třeba řešit akustickou, nýbrž hlavně tepelnou izolaci. Zemina pod podlahou má totiž průměrnou teplotu 4-8 °C. Zateplení podlahy u novostaveb vyžaduje legislativa. Kromě splnění zákonné povinnosti vám taková izolace sníží náklady na energie a zefektivní vytápění podlahovým topením. Nezateplenou podlahou může unikat až 25 % veškerého tepla. Izolace je na místě hlavně tam, kde podlaha odděluje prostory s velkým rozdílem teplot, například obytnou část a garáž.
Izolace podlahy v patrech zabrání přenosu hluku mezi místnostmi. V první řadě utlumí hlasitou hudbu nebo řeč - tedy zvuk, který se šíří vzduchem. Potom je tu ale ještě kročejový hluk, který se šíří konstrukcí. Vzniká chůzí, posouváním nábytku či pádem předmětů na zem a vyžaduje tzv. kročejovou izolaci. Odhlučnění je u plovoucích podlah nezbytné. Trápí vás „zima od země“, dupání v horním patře nebo snad obojí? Příčinou může být špatná skladba podlahy, kterou snadno vyřeší kročejová izolace. Důležitým kritériem je úroveň stlačitelnost CP 2 a třída tolerance tloušťky T7. Vhodný materiál je tedy Isover T-P (čedičová izolace) nebo Isover TDPT (skelná izolace).
Čtěte také: Dřevěné sloupky v betonu: Jak na to
Pokládka izolace
Jakmile máte povrch připravený, položíte na něj nepropustnou fólii, následuje polystyren, a poté ukládáte vrstvu fólie s kotevní sítí pro upevnění trubek. Následuje pokládka izolačního materiálu, ani zde nezapomínejte na hrany na zdi. Izolační desky se pokládají na vazbu. Jakmile máte hotovou první řadu, začněte druhou řadu s půldeskou a následně pokračujte znova celou deskou. Pokládku začněte v rohu místnosti a klaďte desky na sraz. Rozměry snadno upravíte nožem na minerální izolace, vždycky je ale lepší uříznout trochu větší kus.
Obvodový dilatační pás
Obvodový dilatační pás plní zásadní roli dilatace mezi konstrukcí potěrové desky a zdmi budovy. Trvale zabraňuje praskání a poškozování potěrové desky-podlahy v průběhu provozu podlahového topení. Zároveň plní funkci tepelné izolace, která zamezuje tepleným ztrátám z topné desky přes stěny budovy. Dilatační pás je obvykle měkký obvodový pás - zpěněný polyetylen o síle 8-10 mm. K dilatačnímu pásu je připevněna separační folie, která se volně pokládá na polystyrenovou izolaci pro utěsnění prostoru mezi dilatační obvodovou izolací a polystyrénem. Dilatační pás instalujte po celém obvodu každé místnosti s podlahovým teplovodním topením. Rohy místnosti se snažte co nejdokonaleji kopírovat.
Typy podlahového vytápění a jejich instalace
V této části seriálu článků o podlahovém vytápění pokračuje autor informacemi o teplovodním podlahovém vytápění s trubkovými hady z pohledu montáže. Skladba podlahy, montáž, zapojení, regulace, zdroj tepla a další části otopné soustavy musí odpovídat příslušným normám. Instalace podlahového topení není zásadně složitý proces, tzn. zvládne ji po prostudování návodu a všech zásad manuálně středně zdatný člověk. Pokud se tedy chystáte k instalaci podlahového topení svépomocí a chcete ušetřit peníze za instalaci, věnujte pozornost níže uvedeným radám.
Mokrý způsob instalace teplovodního podlahového vytápění
Instalace teplovodní podlahové otopné soustavy musí následovat po předchozí instalaci elektrického, sanitárního nebo dalšího potrubního vedení. Konstrukce musí být dokončena spolu se všemi otvory v budově tak, aby v budově nevznikal průvan. U mokrého způsobu je otopný had zalit přímo v betonové mazanině nad tepelně-zvukovou izolací. Teplota otopné vody většinou stačí v rozmezí 35 až 40 °C. Podlaha pracuje s měrným tepelným výkonem nad 50 W/m2.
Skladba podlahy s mokrým způsobem instalace
Skladba podlahového systému obsahujícího rozvody teplovodního topení má několik vrstev:
Čtěte také: Materiály pro kotvení do betonu
- Izolace - obvykle ji tvoří desky z polystyrenu. Izolace je výborným pomocníkem, který zabraňuje úniku tepla z místnosti.
- Fólie - má hned dvě funkce: Chrání izolaci a odděluje ji od povrchu, do kterého se zalévá rozvodný systém podlahového topení.
- Instalace rozvodného systému - trubky podlahového topení se upínají do speciální konstrukce, tzv. systémových desek.
- Litá podlaha - anhydritová nebo betonová. Jedná se o stavební materiál, do kterého se přidává vsyp nebo lehčené kamenivo.
- Podlahová krytina - samotná krytina (například vinylová podlaha, PVC podlaha).
Pokládka trubek
Trubky je možno pokládat několika způsoby: do spirály, meandru nebo dvojitého meandru. Nejpoužívanější způsob je do spirály, protože zajišťuje rovnoměrné povrchové teploty v celém topném okruhu a šetrnou pokládku otopného potrubí díky bezproblémovým 90° trubkovým obloukům. U všech ohybů oblouků je bezpodmínečně nutné dodržet přípustný poloměr ohybu trubky určený výrobcem.
Možností upevnění trubkových hadů ke konstrukci podlahového vytápění je řada. Na poslední vrstvu izolace, dle typu podlahového topení, položte separační, reflexní či izolační fólii. Fólie slouží k ochraně izolace proti protečení potěrové vody, tvorbě tepelných mostů, zabraňuje šíření tepla či chladu, rovnoměrně roznáší teplo, zpevňuje izolační vrstvu, pomáhá šíření tepla, tvoří teplotní bariéru případně izoluje. Fólie s montážním rastrem pomáhá a usnadňuje při montáži potrubního rozvodu. Potrubí se instaluje přímo na položenou folii a je fixováno pomocí příchytek. V případě klasického polystyrenu doporučujeme použití příchytky U80L, kdy tato příchytka je speciálně konstruována pro fixaci potrubí do běžného polystyrenu. Vlastnosti příchytky vykazují jednoduchou instalaci, příchytka perfektně fixuje potrubí na polystyren, potrubí se díky tomu nevytahuje.
Vodící fixační lišta je pomocí příchytek nebo samolepu na zadní straně lišty kotvena na vrchní vrstvu izolace pokrytou folií. Jednotlivé okruhy v místnostech je potřeba instalovat dle předem připraveného plánu uložení potrubí. Potrubí se pokládá jednoduše rozvinováním trubky z cívky nebo vytahováním z odvinovacího zařízení. Potrubí zatlačujte pod pravým úhlem do vodící lišty nebo uchyťte potrubí pomocí fixační příchytky. Požadované ohyby potrubí lze snadno a jednoduše provádět rukou. Začátek potrubí napojte na rozdělovač. Potrubí začněte ukládat od vnější obvodové zdi směrem ke středu místnosti. Nejbližší vzdálenost potrubí od zdi je 15mm.
Pokud chcete vytvořit v celé místnosti rozteč potrubí 200 mm, tak instalujte potrubí do středu místnosti s roztečí 400 mm. Ve středu místnosti potrubí otočte o 180 stupňů a středem vytvořeného prostoru instalujte potrubí zpět. Tímto vytvoříte požadovanou rozteč 200 mm v celé místnosti. Konec instalovaného potrubí napojte do požadovaného umístění na rozdělovač.
Rozdělovače slouží k distribuci a regulaci tepla do jednotlivých místností. Na jeden rozdělovač lze připojit maximálně 10-12 topných okruhů. Zatlačte konec trubky pod vodící drážku skříňky. Před zatlačením potrubí do skříňky trubku pečlivě ohněte do požadovaného tvaru pro připojení na rozdělovač. Přiložte potrubí k příslušnému vývodu na rozdělovači a potrubí zkraťte na požadovanou délku. Konec potrubí vystřeďte a skoste vnitřní hranu pomocí „vyhrdlení potrubí.“
Čtěte také: Postup kotvení plotu do zdi
Speciální systémové desky
Některé desky umožňují přesně dodržet stanovené rozteče trubek a jsou součástí tepelné izolace podlahy. Podle potřeby (v návrhu projektu) se může použít izolační deska s kročejovým útlumem podle ČSN EN 13163. Ta je tvořena ze dvou vrstev: 1 - izolační deska z polystyrenu (EPS TK 5000), 2 - zesílená fólie z polystyrenu tvarovaného za tepla (tloušťka 0,9 mm). Materiál EPS TK 5000: expandovaný polystyren s kročejovým útlumem až 29 dB. Kročejový polystyren se vyrábí elastifikací klasického polystyrenu, kdy je narušena uzavřená struktura pórů - bublinky prasknou a umožňují vyfouknutí a zpětné nafouknutí. Polystyren je pak elastičtější. Oproti minerální vlně má polystyrén větší tuhost a menší stlačitelnost. Kročejový polystyren se aplikuje v tloušťce od 40 mm.
Skladba se nazývá také tacker. Je založena na použití izolační desky z polystyrenu s kontrolovanou kvalitou podle ČSN EN 13163. Deska je opatřena vodotěsnou a proti protržení odolnou PE fólií s tkaninou, která izoluje proti záměsové vodě z mazaniny a vlhkosti. Přesah fólie na podélné straně brání vzniku tepelných a akustických mostů. Díky menší rozteči pokládky je tacker deska vhodná pro skládání především v menších členitých místnostech. Natištěný rastr pro pokládku umožňuje rychlou a přesnou pokládku trubek. Většinou se používá tam, kde se mají vytápět velké plochy (výrobní haly, tělocvičny apod.).
Lišty se připevňují sponkami k podkladní izolaci, na které je položena polyetylenová fólie. Některé lišty jsou již těmito sponkami opatřeny od výrobce. Pokládají se ve vzdálenosti cca 1 m od sebe a umožňují přesně dodržet stanovené rozteče trubek. Zámky vodící lišty umožňují spojování vodících lišt bez použití nářadí. Vhodně tvarované otvory nebo upínací příchytky na horní straně zajišťují fixaci trubek během montáže.
Systém suchého zipu
Patří mezi relativní novinky v oblasti podlahového vytápění prováděného mokrým způsobem. Trubka je při výrobě ve volné spirále obalována páskou jedné části suchého zipu. Při montáži se trubka pokládá na systémovou desku, která je kryta druhou částí suchého zipu. Položení trubky probíhá bez montážního nářadí. Pracovník pokládá trubku podle rastru, vytištěného na desce. Trubka se pouze lehce přišlápne nohou k rohoži. Největší výhodou montáže je zvýšení produktivity práce, protože čas pokládky je asi o 30 % kratší než u jiných způsobů montáže. Výhodou může být i velmi malá konstrukční výška, například 21 mm.
Suchý způsob instalace podlahového vytápění
Tento způsob montáže se využívá tam, kde postačí měrné tepelné výkony do 50 W/m2, např. jako dodatková otopná plocha, či kde stačí pouze temperovat nebo se požaduje nízká konstrukční výška podlahy (rekonstrukce), nebo není možné použít mokrý způsob. Výhodou za sucha pokládaného systému podlahového vytápění je jeho nízká stavební výška (28-53 mm). Systém je lehký a lze jej položit přímo na původní podlahu. Trubku lze pokládat pouze do meandru. Pokládací desky jsou na horní straně dodatečně opatřeny nakašírovanými tepelně vodivými profily z hliníku, pozinkované oceli, určenými k uchycení topných trubek a pro rovnoměrné rozvrstvení tepla. Spodní stranu desek tvoří polystyren nebo jiný tepelně izolační materiál. Montážní práce je třeba provádět podle projektu či návodu k montáži. Postup je poněkud odlišný podle druhu nášlapné vrstvy (podlahy). Pro konce smyček se vyrábějí vratné desky. Oblouky se tvarují pod úhlem 180°. Většina suchých způsobů montáže podlahového vytápění se provádí trubkami z polyetylenu, polybutylenu. Možná je také instalace z měděných trubek.
Pro rekonstrukce a instalace s omezenou stavební výškou se používá systém, kdy deska z lisovaného polypropylenu je opatřená samolepicí vrstvou a pokládá se na ošetřenou pevnou podlahu.
Kombinované systémy vytápění
Montážní firmy nabízejí také kombinaci vytápění jedné nebo více místností elektrickými kabely nebo hady podlahového vytápění. Jedná se o švédský systém SDHS (Sweden Dual Heating System). Prvotní je teplovodní podlahové topení jako hlavní zdroj vytápění s využitím nízkoenergetických zdrojů (tepelná čerpadla, kondenzační kotle, solární systémy). Elektrické podlahové topení slouží pro potřeby rychlého vytopení místností při poklesu venkovních teplot v přechodném období jako je podzim a jaro. Elektrické podlahové topení funguje i samostatně. Nemusí tedy být použit systém teplovodního podlahového topení do celého domu. Elektrické podlahové topení se většinou využívá do koupelen, WC, … obecně tedy do menších místností.
Po dokončení instalace potrubí
Bez ohledu na způsob montáže se po dokončení instalace trubek, jejich napojení na rozdělovač, systém propláchne a následně napustí vodou požadované kvality. Všechny jednotlivé smyčky otopné soustavy je nutno důkladně odvzdušnit. Před zalitím zálivkou musí být ověřena těsnost topných okruhů tlakovou zkouškou vodou.
Tlaková zkouška
Všechny okruhy podlahového topení musí být po instalaci odzkoušeny z hlediska těsnosti a úniku pomocí tlakové vody. Každý okruh je potřeba pečlivě pomocí tlakové vody naplnit a dokonale odvzdušnit. Tlaková zkouška se provádí ihned po instalaci podlahového topení napojeného na rozdělovače. Doporučený tlak pro zkoušení potrubí Top Heating je 3 až maximálně 6 bar po dobu 24 hodin. Přístroje na měření tlaku vody doporučujeme používat s přesností na 0,1 bar. Zkušební tlak nesmí klesnout o více než 0,1-0,25 bar a nesmí docházet k jakýmkoli netěsnostem. Upozorňujeme na možnou diferenci teplé a studené vody při tlakování. Při nanášení lité podlahy či potěru je nutné udržovat kontrolní tlak neprodyšnosti na úrovni minimálně 3 bar. Jedná se o de facto test fungování a těsnosti celého topného systému. Díky této zkoušce zjistíte, jestli se podlaha zahřeje všude tam, kde chcete, a na požadovanou teplotu.
Zalití podlahového topení
Po zalití plochy betonem, anyhdritem, je důležité prostor na 48 hodin uzavřít a zamezit průvanu pro zamezení rychlého odparu vody a správné vyzrávání zálivky. Výrobci systémů podlahového vytápění předepisují přesný postup, jak co nejvíce proces zrání zálivky zkrátit i s ohledem na tloušťku a druh zálivky. Je nutné tento proces dodržet, nikdy ho nezkracovat, například vytápěním se stavebními topidly atp. Součástí procesu je i postupné zvyšování teploty v podlahovém vytápění. Detaily lze nalézt v technické dokumentaci systémových dodavatelů. Při nedodržení postupu hrozí pokles pevnosti a pružnosti desky, její prasknutí.
Plastifikátor zlepšuje zpracovatelnost betonu, usnadňuje jeho zatékání a zlepšuje odolnost betonu vůči praskání. Spotřeba: 10 kg plastifikátoru na cca 25 m2 betonové mazaniny 5 cm výšky nebo 1,4-2,0 l na každých 100 kg cementu, přesný mísící poměr a způsob použití uvádí výrobce na obalu výrobku. Plastifikátor zadržuje molekuly vody v betonu, čímž zvyšuje jeho kvalitu a přispívá k lepšímu prostupu tepla a zvýšení topného výkonu. Zvyšuje nivelační schopnost betonu, snižuje spotřebu vody a paropropustnost betonů.
První zatápění a regulace
Podle ČSN EN 1264 musí být anhydritové a cementové potěry před pokládkou podlahových krytin nahřáté - vytápěné. Celý proces testování trvá několik dnů a provádí se měsíc před pokládkou podlahové krytiny. Vlhkost cementového potěru nesmí před instalací samotné podlahy překročit 1,8 % CM. V případě anhydritového/sádrového potěru nesmí vlhkost překročit 0,4 % CM. Při instalaci na podlahové topení musí být topný systém vypnut 48 hodin před a 48 hodin po instalaci podlahové krytiny. Následně se doporučuje pozvolné denní natápění po 5 °C pro dosažení teploty, která nesmí překročit maximální výši určenou výrobcem pro konkrétní typ podlahy.
Stejně jako montáž topení je důležité správné nastavení podlahového topení - regulace. Na těle vratné vody jsou osazeny termostatické ventilové vložky s ručními hlavicemi, které slouží k uzavření jednotlivých smyček vytápění. S těmito hlavicemi není možné jednotlivé větve regulovat. Ruční hlavice lze demontovat a nahradit termoelektrickými pohony.
Údržba otopné soustavy
Při provozu otopných soustav dochází vlivem chemických procesů k tvorbě kalů, inkrustací, korozi kovových součástí a dále i k množení kolonií řas a bakterií. Všechny tyto jevy mají za následek snížení účinnosti celé soustavy, narušení jejího provozu. Minerály, které jsou součástí vody, vytvářejí pevné usazeniny na vnitřních stěnách a zhoršují funkčnost regulačních armatur. Dále mají za následek zvýšení tlakových ztrát v potrubí a tím snížení výkonu otopné soustavy.
Všeobecně doporučený interval pro čištění otopných soustav je cca 7-10 let. Čisticí kapalina účinně zbavuje soustavy rzi, vápenatých a kalových usazenin. Princip čištění je založen na chemické reakci vodního kamene a oxidu železa s organickými kyselinami a dalšími přísadami. Kapalina se ředí v poměru 1 litr na 200 litrů vody a lze ji použít pro všechny typy materiálů běžných v topenářství, jako jsou ocel, hliník, měď a plast bez rozdílu druhu usazeniny. Průběh čištění se kontroluje měřením pH roztoku za pomoci lakmusových proužků, které jsou součástí balení. Vyčištěná soustava zvyšuje svou účinnost, což vede ke snížení celkových nákladů vynaložených na vytápění.
Inhibitor je kapalina, která chrání všechny materiály běžně používané v otopných soustavách včetně hliníku a jeho slitin. Ochrannou složku tvoří například molybdenany, ale i jiné látky, které uvnitř vytváří ochranný mikrofilm. Ten brání vzniku vápenných usazenin a zároveň zabraňuje otopné vodě elektricky vodivě spojit různé druhy kovů. Brání tak tvorbě galvanického článku, čímž zamezuje vzniku koroze a usazenin složených z korozních produktů. Chrání i plastové potrubí před růstem řas. Inhibitor je trvalý a stálý, s měřitelným obsahem ochranné složky. Inhibitor udržuje regulační a řídicí mechanizmy, včetně potrubí, bez suspendovaných částic. Ředí se v poměru 1 litr na 200 litrů vody.
Volba podlahové krytiny
Podlahovou krytinu nemusíte před samotnou instalací na podlahové topení nijak speciálně ošetřit. Důležitý je však výběr konkrétní podlahy tak, aby zvládala nároky na podlahové topení. Měly by být použity materiály s dobrou tepelnou vodivostí. Při instalaci na podlahové topení musí být topný systém vypnut 48 hodin před a 48 hodin po instalaci vinylových dílců.
| Typ podlahového vytápění | Měrný tepelný výkon | Stavební výška | Použití | Způsob pokládky trubek |
|---|---|---|---|---|
| Mokrý způsob | Nad 50 W/m2 | Vyšší (min. 50 mm betonu nad izolací) | Novostavby, velké plochy | Spirála, meandr, dvojitý meandr |
| Suchý způsob | Do 50 W/m2 | Nízká (28-53 mm) | Rekonstrukce, temperování, dodatečná plocha | Meandr |
tags: #kotveni #podlahoveho #topeni #na #isover #n